Pagani Zonda: Nekonečný příběh

Je to jednoduché. Vyjedete z Modeny směrem na Bolognu, u malého městečka Castelfranco Emilia se budete držet na obchvatu a sjedete do průmyslové zóny. Pojedete až na konec ulice a u haly nějaké firmy B.B.S. se dáte doleva. Potom už jen asi 400 metrů a uvidíte po levé straně skleněnou fasádu. A tam to je. Menší hala s přilepeným skleněným showroomem a uvnitř něco okolo šedesáti zaměstnanců. Smíchovskému prodejci Volkswagenu by se sem nevešel ani sklad. Proč vás sem táhnu? Toto není místní autorizovaný servis, toto je automobilka. Celá automobilka. A dost slavná.

Horacio Pagani se narodil v Argentině. Už od svých mladých let se zajímal o techniku, jeho největší vášní se stala auta. Argentina se však nezdála být tou pravou zemí zaslíbenou pro jeho sny. Naštěstí jeho talent neunikl porornosti lidí ze závodní divize Renaultu a ti se rozhodli dát tomu mladíkovi šanci. A tady se začíná Horaciova hvězdná kariéra. Od Renaultu brzy odchází k Lamborghini a zde se postupně propracuje až na vedoucí pozice ve vývoji. Jeho posedlostí je odlehčování. Experimentuje s novými materiály, slitinami a kompozity. Chce postavit linku na výrobu panelů z uhlíkového vlákna – jenže tady narazí. Lamborghini je velice hrdá firma. Legenda, jak Ferruccio Lamborghini vyběhl s Enzem Ferrari a postavil si vlastní sporťák, protože ten od Ferrariho nebyl dost dobrý, tu patří mezi základní příběhy hned vedle těch biblických. Ale když jde o novou linku? Ferrari ji nemá, Lamborghini ji proto taky nepotřebuje – tak zní stanovisko vedení. I soutěživost má své hranice.

Pagani však svou linku chce. Chce ji hodně. A také si ji koupí. Tak vzniká Paganiho samostatný podnik. Modena Design, jak se jeho firma jmenuje, vyrábí kompozitní materiály pro Ferrari či Mercedes. Stále to ale není ono, jako kdyby jeho zákazníci nechápali důležitost odlehčení svých sporťáků. Kousek karbonu tady, kousek támhle – Pagani cítí, že by se dalo zajít mnohem dál. A když se k tomu nikdo jiný nemá, musí si to auto postavit sám. Nedá se nic dělat. A tak se roku 1992 zrodila automobilka Pagani.

Sedm let to trvalo, než z bran automobilky (tou závorou vzadu na dvorku) vyjel první automobil. Byla to Zonda C12. A byla nádherná. Šestilitrový dvanáctiválec od AMG byl ukrytý v převážně karbonové karoserii. Výkon téměř 400 koní vystřelil lehký vůz z nuly na sto za 4,2 vteřiny. Byl vyroben vůz pro povinné nárazové zkoušky, jeden předváděcí kousek, jeden pro samotného Paganiho a dva pro zákazníky. A to bylo celé. První série je vyprodána, jde se vylepšovat. Přichází Zonda S. Motor už má objem sedm litrů, 550 koní, 0 - 100 km/h zvládne za úžasných 3,7 vteřiny. Vzniká patnáct kusů. A opět konec, vyprodáno.

Horacio je posedlý neustálým vylepšováním. A tak vznikají stále nové a nové verze. A i v jednotlivých sériích čítajících pár kusů vznikají limitované edice. Po Zondě S přichází Zonda S 7.3, potom Zonda Roadster, Zonda Monza, Zonda Uno, Zonda F, Zonda Roadster F, Zonda Roadster F Clubsport, Zonda Cinque…. A tak to jde donekonečna. Drobná vylepšení se přidávají i v průběhu výroby jednotlivých sérií a tak snad neexistují dvě stejné Zondy. Nemyslete si ale, že to tu těch pár mechaniků montuje tak nějak od oka a finální produkt je dílem náhody. Pagani je sice malá automobilka, dalo by se říci přímo miniaturní, ale je to automobilka na té nejvyšší úrovni. Pravda, motory si sama nevyrábí, ty jí dodává Mercedes-Benz resp. jeho sportovní divize AMG, nejsou to však jen tak nějaké motory ze skladu – motor pro Zondu je určen výhradně pro Zondu, AMG ho vyvíjelo přímo ve spolupráci s lidmi od Paganiho a specificky pro vozy Pagani. A potom je tu zpracování. Všechno je dokonalé a krásné. Úplně všechno. Každičký detail od kol po výdechy ventilace. Všude je karbon, hliník a hořčík doplněný o kůži či alcantaru. Vše je naprosto funkční, zároveň však krásné.

U supersportu však záleží i na jiných věcech, než je zpracování kabiny. U supersportu záleží na rychlosti. Je Zonda rychlá? No to si pište, že je! A jak výroba probíhala, byla Zonda rychlejší a rychlejší. Drobná nepříjemnost nastala se Zondou S 7.3. Pagani tvrdil, že vůz má maximální rychlost 335 km/h, což bylo působivé. Šťouralové z magazínu EVO se ale rozhodli, že si to ověří. Na německé dálnici však ze Zondy nedostali víc než ‘ubohých’ 319 km/h. Následovala mediální přestřelka, ve které Pagani tvrdil, že vůz nebyl pro dosažení maximální rychlosti správně nastaven (Zonda má nastavitelné aerodynamické prvky), redaktoři magazínu tvrdili, že ano a že se Pagani jen vymlouvá – zkrátka fake news nejsou žádnou novinkou, my petrolheadi už takové aféry známe dávno.

Tak či tak Zonda nepřestala zrychlovat. Nebudu vyjmenovávat všechny série a edice, to bychom tu byli opravdu dlouho. Zmíním jen dvě. Tou první je Zonda Cinque a její edice Tricolore. Celá série čítá tři kusy a je ukázkou vrcholné formy Pagani Zonda. Maximální rychlost 350 km/h (tvrdí Pagani – jestli se mu dá věřit), nádherný tenký lak, pod kterým prosvítá struktura karbonových panelů karoserie. A cena okolo padesáti milionů korun. To jsem možná zapomněl zmínit – vozy Pagani jsou poněkud dražší.

Úplným vrcholem historie modelu Zonda a tím druhým vozem, který stojí za zmínku, je Zonda R. Za cenu téměř sedmdesát milionů korun jste mohli mít auto, které nesmí vyjet na silnici. Mezi lety 2009 a 2011 vznikla série hned patnácti kusů tohoto okruhového speciálu. Pouhých 1070 kilogramů vážící vůz zajel rekordní čas na okruhu Nürburgring (6min 47sec). Opět se okolo toho strhla menší roztržka, protože nebylo úplně jasné, kam okruhový speciál, který nemá homologaci ani pro veřejné komunikace, ani pro některou ze závodních sérií, zařadit. Tak či tak, byl to ultimativní stroj. Nádherná čistá okruhová radost, ryzí supersport bez omezení. A samozřejmě následovaly speciální edice Zonda R Evolución a Zonda Revolución.

Roku 2012 přišel nový model – Pagani Huayra. Přinesl novou úroveň aktivní aerodynamiky a další speciality. Těch šedesát lidí v Pagani pokračuje ve vývoji a výrobě šíleností v malé hale kdesi mezi Modenou a Bolognou. Slavná kapesní automobilka se letos se Zondou definitivně rozloučila. Ano skutečně – letos. Zonda HP Barchetta je už prý opravdu poslední Zondou. Pět let po představení nástupce si také myslím, že je na čase Zondu nechat spát. Ostatně už teď je tu pár zajímavých edic Huayry a rozhodně se i do budoucna máme na co těšit.