Opel Meriva 1.4 Turbo LPG: Auto, jak má být

Přečetli jste si titulek a už mě určitě máte za blázna. Jak může někdo tady na Autíčkáři, na webu zaměřeném na zajímavá auta a radost z jízdy, najít odvahu tvrdit, že Meriva může být autem, jak má být? Vždyť je to obyčejné, skoro až nudné MPV pro mladé rodiny, případně pro pamětníky za volantem, jak se nám kdysi snažil vysvětlit Vojta. A v tom to právě je. V naší snaze najít ty nejlepší a nejzajímavější povozy pro chudé i bohaté občas míváme tendenci zapomínat na ty z nás, kteří řídí hlavně proto, že musí, a ze všeho nejvíce touží po tom, aby se přepravili na místo určení v klidu a pohodlí, bez zbytečného stresu, případně s nízkými náklady. Váš strýc, otec, děda, manželka, kolega z práce. Opravdu se chtějí za volantem bavit tak, jak si přejete vy? A co když jsme my ta ‚divná‘ menšina?

Samozřejmě, nejčastější volbou výše popsaného šoféra asi nebude kompaktní MPV, ale většinově spíše kombík nižší střední třídy, případně dnes tak módní crossovery a SUV. Má se za to, že právě druhé jmenované mají velkou zásluhu na postupném mizení klasických MPV z trhu (Mazda 5) nebo jejich transformace do více ‚lifestylové‘ podoby (Renault Espace). Meriva však nedávno prošla faceliftem, jehož příchod zaznamenali snad jen fanoušci Opelu. Tvar karoserie, zvláštní zadní dveře a všechno důležité zůstává, a Meriva druhé generace pokračuje ve svém poslání. Stojí tedy za pozornost?

Důležitou vlastností testované Merivy byl pohon na plyn. Pod podlahou kufru se usídlila toroidní nádrž o objemu 34 litrů, ovšem původní, pětapadesátilitrová, na benzín zůstala také. Co to znamená? Obrovský dojezd. Pokud natankujete obě nádrže do plna a nebudete drtit plynový pedál v koberečku, ujedete 1200 kilometrů jak nic. Na benzín se průměrná spotřeba pohybuje mezi 6 a 7 litry, plynu spotřebujete o dva litry na 100 kilometrů víc. Výborná je integrace systému LPG, včetně funkce palivoměru. Jakmile se přepne druh paliva, palivoměr ukáže aktuální stav používané nádrže. Italský systém Landirenzo Omegas 3 funguje perfektně a přepnutí paliva nepoznáte, snad jen podle červené kontrolky u nápisu LPG. Svítí, když jedete na plyn, a naopak. Hrdlo plnění LPG je schováno spolu s hrdlem pro tankování benzínu pod jedním víčkem. Pozor však, abyste si benzinovou nádrž nevyjezdili do sucha, starty a jízda před zahřátím na cca 60 stupňů probíhají na benzín. Pro úplnost dodejme, že jisté pohodlí vyplývá i z tovární záruky na celý systém.

Obě paliva spaluje přeplňovaná jedna-čtyřka s nepřímým vstřikem. Tento motor známe například z Adamu S , v Merivě odevzdává 120 koní. To by stačilo na solidní dynamiku, leč u Opelu vybavili Merivu pouze pětistupňovou převodovkou, a její kvalty jsou skutečně předlouhé. Na dálnici vám pětka vystačí, což o to, dynamika na nižší rychlosti však není oslnivá. Zdá se to být otázkou zvyku, a i na předjíždění si můžete pomyslet, je však škoda, že šestikvalt si s daným motorem a LPG nekoupíte, ani kdybyste se vydali do Rüsselheimu žadonit osobně. Něco za něco. Převodovka jinak pracuje přesně v duchu auta, lehce, přesně a bez zbytečných keců.

Možná ještě zajímavější je však to, jak Meriva jezdí. Máme tady relativně vysoké MPV, a tak logicky zapomenete na ambice řezat zatáčky a podvědomě se ladíte na klidnější notu. Nebudete zklamáni, Meriva je opravdu velice pohodlná. Přes kanály a rozflákané silnice v Brně se přenášela s grácií a lehkým houpáním, na dálnici netancovala, komfort jízdy by jí mohla závidět dražší a složitější auta. To největší překvapení ovšem přijde, když se přiblíží zatáčky. Způsob, jakým německá krabička najíždí k apexu, jak málo se naklání a jak srdnatě drží stopu, mě přinutil podívat se znovu na rychloměr. Ne, nejel jsem pomalu. Přitlačil jsem trochu víc a náklony se zvětšily, ale to bylo všechno. Tohle auto jezdí mnohem lépe, než na co má nárok, a když vám ho strýc svěří, nakonec se budete celkem divit. Svižné přesuny po všemožných silnicích, a to včetně těch rozbitých, nepředstavují sebemenší problém. Jak já bych si přál, aby takhle jezdilo více aut. Mějte mě za blázna a smějte se mi, leč poměr komfortu a schopností tohoto rodinného přepravníku mi učaroval. Přesednete-li poté například do nějakého moderního crossoveru, jak se stalo mně, najednou budete chtít zpátky do té pohodlné věcičky, jakkoli jste v ní na okolí působili až příliš seriózně.

Co naopak nejsem schopen posoudit, je variabilita interiéru. Sedačky se opravdu posouvají všemi možnými směry, a to včetně těch zadních, z pětimístného auta si uděláte čtyřmístné jedním tahem, přidejte další dva hmaty a máte rovnou podlahu kufru. Nikdo mi ovšem nechtěl svěřit své děti pro test s živou posádkou. Vojta si totiž ve svém testu stěžoval, že opačně otevírané zadní dveře manipulaci s malými napodobeninami lidí v malých sedačkách akorát ztěžují. Chápete to? Vojtovi děti klidně půjčili, a mně je nikdo nesvěří. Můj kolega z práce, který Merivu používá na přepravu potomstva vlastního, si však nemůže zadní dveře vynachválit. Co na to říct? Zkuste si to sami, vám třeba děti někdo poskytne.

Kolem jednoho aspektu šikovného Opelu se však v redakci strhla hádka tak ostrá, že jsem hrozil odchodem, nazval všechny kolegy gramlavými nešikovnými opicemi a dokonce (!!!) jsem si doma místo knížky po večerech četl uživatelskou příručku. Tím bodem sváru se stala středová konzola, zaplavená mořem tlačítek. Moderní, mladistvě smýšlející redaktoři shledávají takové řešení příliš nepřehledným a složitým, já, coby zástupce rozumné, konzervativní a technicky založené dvoumužné sekce, jsem jej naopak obhajoval. Proč? To je snadné. I když se moře tlačítek napoprvé jeví poněkud chaotickým, většina lidí si na svůj nový automobil zvyká, a už vůbec nemluvím o tom, že běžný řidič nestřídá vozy každý týden, jako nějaký motoristický pisálek. Stačil mi jeden den a věděl jsem přesně, co které tlačítko dělá, a dokonce jsem našel zalíbení v otočném ovladači s mačkacím vnějším okružím a blízko umístěným tlačítkem Back. Nemůžu si pomoct, ale celková funkce mi připomínala starší I-Drive bez dotykové plošky, samozřejmě v dobrém.

Nyní však k tomu nejdůležitějšímu. Na kolik celá tato schopná, příjemná a praktická motorová hospodyně přijde? Řeknu rovnou, za to, co Meriva nabízí, nežádá mnoho. Základní cena, která je obvykle dobrá spíše do reklam, činí 271 900 Kč. Turbomotor 1.4 s LPG nejlevněji pořídíte za 372 900 Kč. Testovaná verze byla samozřejmě s nejvyšší výbavou Cosmo a pár příplatky například za navigaci nebo velké střešní okno a vyšla na 427 900 Kč. Pokud však zůstanete rozumní, zvolíte nižší výbavu a vzdáte se například navigace, která byla občas mírně mimo, za cenu kolem 350 tisíc dostanete auto, které dělá všechno, co má, ničím vás zbytečně neruší a nadto je velmi pohodlné. Chcete kompletní ceník? Tady je kompletní ceník!

Verdikt

Závěr testu Opelu Meriva 1.4 Turbo LPG tedy bude možná pro některé překvapivý, pro mě osobně však jediný logický. Kdo nehledá nic víc, než auto pro každodenní život, bude s Merivou spokojen. Zájemci o sportování, výbušnou zábavu za volantem a víkendové ježdění pro radost se poohlédnou jinde, klidnější řidiči a lidé hledající hlavně pohodlné a bezstarostné cestování by mohli být spokojeni, notabene zahraje-li jim nízká cena LPG na spořivou strunu. A proto příště, až někde potkáte Merivu, pokud si jí tedy všimnete, neposmívejte se jejímu řidiči. Pravděpodobně velice dobře ví, proč si ji koupil a nikdy nevíte, zda si za ušetřené peníze nekoupil na víkendy třeba Caterham.
 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 364 cm3
Výkon: 120 koní v 4 800 ot./min
Točivý moment: 175 Nm v 1 750– 4 800 ot./min
Převodovka: manuální pětistupňová
Pohotovostní hmotnost: 1 386 kg 
Maximální rychlost: 188 km/h
0-100 km/h: 11,5 s 
Průměrná spotřeba (benzín, udávaná): 5,8 l/100 km
Průměrná spotřeba (benzín, Matěj): 6,5 l/100 km 
Průměrná spotřeba (LPG, Matěj): 8,5 l/100 km 
Cena základní (Selection, 1.4 100 k ): 271 900 Kč
Cena s testovaným motorem (Enjoy, 1.4 120 k, LPG): 372 900 Kč
Cena testovaného vozu (Cosmo, 1.4 120 k, LPG, příplatky): 427 900 Kč