Opel Astra 1.0 Turbo: Komisní automobil

Existují v podstatě dva druhy lidí. Dají se rozlišit větou, kterou pronesou v hospodě v momentě, kdy chtějí od spolupopíjejících poradit s koupí vozu. Jedni se ptají asi takto: "Potřeboval bych nějakou lehkou zadokolku se samosvorem a aspoň dvousetkoňovým šestiválcem, nevíte o něčem?". Ta druhá skupina započne téma větou: "Asi potřebuju nový auto." Opel se podle mě tentokrát zaměřil právě na tu druhou skupinu.

Lidé námi analyzovaného druhu nemají jasné požadavky, neupředňostňují řidičskost před spotřebou, ani eleganci před prostorem. Mají jen kusé informace o tom, kolik to žere, jestli je to pěkný, jak na to napojit telefon, jestli se do toho něco vleze až pojedou na dovolenou a jestli to není nebezpečné, protože to by bylo nebezpečné. Je jasné, že pak musí vzniknout tak trošku dort pejska a kočičky, protože většina těchto relativně rozumných požadavků jde proti sobě. A jak se řeší protichůdné názory ve velké korporaci? Komisemi! Automobil nakrájíme na "funkční celky", zadáme zadání, zkritizujeme výsledky, necháme vylepšit, zkritizujeme a opakujeme tak dlouho dokud někdo z vedení nezačne rozesílat emaily s vykřičníčkem o tom, že došel rozpočet, nebo se blíží termín dodání celku. Pak spojíme všechny parciální výsledky, dodáme drogy marketingovému týmu, vyrobíme brožurky a voilá, máme auto roku.

Takže si na takové auto pojďme podívat tak, jak by to udělala komise. Po částech. Snad nám nebude chybět flipchart. Začněme designem, protože design bude na čelní straně brožurky. A ač je to čistě subjektivní věc, pokusím se popsat, proč si myslím, že tady to vyšlo. Absentuje snaha být za každou cenu jiný a inovovat ve stylu Chrise Bangla (kterého osobně fakt asi nikdy nepochopím), a její místo zaujal střízlivý a tradiční přístup dynamických linek. Jestli teda taková věc existuje i mimo moji hlavu… Výsledkem je auto, které v davu zapadne, ale nemá žádné velké designové chyby, tváří se dynamicky, všechny křivky podtrhují pohyb a musím říct, že mi tento přístup imponuje. Mám rád auta, která i zaparkovaná na parkovišti stále působí jako v pohybu a tady se to povedlo na levném hatchbacku. A ač je interier neslaný nemastný neuráží, nedráždí, normálně funguje. A ovladače teploty s "retro" sedmisegmentovými displayi jsou jednoznačně ťuťu a chtěl bych je mít doma. Prémie pro designéry jsou doma, oslavujte! A neobjednávejte si proboha plastový leštěný hliník…

Chytrá řešení! Toť další prodejní tahák. Každý musí přijít s něčím novým a inovativním, aby se mladá generace uměla napojit a s výrobkem sžít. Zejména proto, že když už narvali muziku do telefonu, přece ji nebudou kopírovat na flashku, nebo dokonce stahovat z internetu! Potud dobré, chytré, nápad chválím, protože infotainmenty většiny automobilek jsou výsměch v porovnání i s tím nejlevnějším smartphonem. Jénže pak byl tento jednoduchý nápad předán k realizaci snaživým inženýrům, kteří vylepšovali a vylepšovali až do úplného vylepšení. Výsledkem je držák na mobil, který má osm ovládacích prvků, drží telefon na ležato a v místě, kde se k němu nedostanete, protože tam je řadicí páka. A v případě iPhone 6 drží telefon v místě ovládání hlasitosti. Příště raději méně invence a více praktické použitelnosti.

Naštěstí je tu Car Play od Applu, to je bezva věc. Až na to, že k ovládání používá Siri, která mluví anglicky, takže navigovat nebudete do Dejvic, ale tů Dedžvis. A zapomeňte na vyhledávání v kontaktech, nekonečné vyhledávání v nekonečném seznamu možná vypadá trendy na prezentaci, ale Václava Vlčka vám nenajde (Václav Vlček je pod písmenem “V”, stačí na něj kliknout. Já jsem tam taky. -VojtaD-). Drobné nedostatky, ale aspoň je tu viditelný posun. Chytrá řešení vyšla v excelu zeleně, prémie asi byly vyplaceny, ale já unešen nejsem.

Podvozek a svezení. To je prý také důležité. Podvozek funguje krásně ve vyšších rychlostech, ležérně filtruje ostré nerovnosti, zásahy ESP jsem nepozoroval a celkově je svezení "na nevybouřeného blba" bezpečné, předvídatelné a koneckonců zcela správně blbuvzdorné. Problém je ale v tom, že toto není sporťák, ale spotřební automobil. Sedačky obepínající člověka jsou sportovní, ale nepohodlné a nemůžete se v nich zavrtět a podvozek neumí filtrovat tupé nerovnosti, takže na magistrále neustále poskakujete. Kdyby to byl sporťák a kdybych neměl averzi k velkým sportovním předohrabům a kdyby… No jednoduše navrhli celkem fajn podvozek pro úplně jiné auto. Musím ale taky dodat, že jsem s tímhle názorem osamocen, takže pokud o Astře uvažujete, projeďte si ji. Excel vyšel zeleně, prémie uděleny. V zadání byla chyba, ale to je mimo kompetenci našeho oddělení. A lidé to tak asi chtějí.

A konečně motor. Downsizing, metla lidstva, konec všeho, strašná věc a brzo se to pokazí. O tom posledním z týdenního testu těžko něco soudit, ale zbytek je v tomto případě hloupost. Ano, je to auto na gumě, turbodíra je více než citelná, ale jinak má dost síly na svižnou jízdu, táhne hezky "vocpoda" a celkově jde o ryze funkční řešení, jehož nedostatky mě bavily a který běžnému spotřebiteli spotřebuje o litr méně, než podobná osmnáctistovka a to i v případě že jede jako kretén. A zní jako půlka šestiválce, poprdává, je to sranda. Osobně si myslím, že až na letargické projevy v nízkých otáčkách jde o ideální řešení pro “normální” auta. Nevidím důvod, proč by s ním neměl být zmatený kupující spokojený, takže za mne OK, klidně houšť. Zelený excel, pochvala za inovativní myšlení a hlavně logo na kufr. Prémie značné.

Jako mnoho aut “středního proudu” je tahle Astra pojízdným kompromisem. Podvozek je možná pro rodinný hatchback s litrovým motorem zbytečně sportovní a k jinak usedlému charakteru auta by se naopak hodila automatická převodovka (která je v nabídce alespoň v podobě robotizovaného manuálu). I kompromis ale může být fajn, zvláště když potřebujete praktický a užitečný prostředek pro přepravu z bodu A do bodu B. S pohodlnějším podvozkem a automatem by to podle mého názoru byl téměř ideální automobilový bílý spotřebič.

Fotky pro nás i tentokrát připravila spřátelená fotografka Anastázie Taskina (taskina.cz) a my jí tímto děkujeme!