Od lidového vozítka k legendárnímu hothatchi: Ford Fiesta by letos oslavil 50 let

Rok 1976. V československých biografech se bavíme u premiéry filmu Marečku, podejte mi pero a do největšího pražského sídliště Jižní Město se stěhují první nájemníci. Kousek dál za našimi hranicemi sedají první platící pasažéři do nadzvukového letounu Concorde, knihomolové oplakávají skon Agathy Christie – a Ford představuje zcela nový model, kterého se v následujících desetiletích prodá více než 22 milionů kusů. Ford Fiesta. U příležitosti nedožitých 50. narozenin jí věnujme tichou vzpomínku – a tento článek. 

Na počátku 70. let si vedení Fordu muselo přiznat, že má problém. Evropští zákazníci stáli fronty na malé auto, ale nic takového jim automobilka nedokázala nabídnout. Modelová řada na starém kontinentu začínala Escortem, jenže největší poptávka směřovala ještě níž, což dokazovaly třeba veleúspěšné modely Fiat 127 nebo Renault 5. Finální kopanec uštědřila Fordu ropná krize a padlo zásadní rozhodnutí – potřebujeme opravdu malé auto, navíc s pohonem předních kol a vpředu napříč uloženým motorem pro maximální úspornost a prostornost kabiny. Konstruktéři, čiňte se!

Hotovo za 4 roky

Projekt, z něhož později vzešel model Fiesta, nesl kódové označení Bobcat a zelenou mu dal Henry Ford II. v září 1972. Pod vedením Trevora Erskina vývojový tým analyzoval 48 vozů konkurence, kterou bylo nutno překonat, ať už prostorem, spotřebou či cenou, a pustil se do práce. Proces to musel být dramatický a plný zvratů, neboť pro Ford, konzervativní nadnárodní společnost, představoval evropský trh v mnoha ohledech nepochopitelnou exotiku, jíž byl nicméně nucen se přizpůsobit. (Pokud by vás tato etapa zajímala víc, doporučuji knihu Edouarda Seidlera „Let’s call it Fiesta“.)

Jako by vstup do zcela neznámého segmentu nebyl dost velkou událostí sám o sobě, pro výrobu novinky Ford vybudoval novou továrnu poblíž španělské Valencie, tedy v zemi (toho času stále pod diktátem Franciska Franka), kde dosud neměl žádné zastoupení.

Právě Valencie hrála klíčovou roli v názvu nového modelu. Jméno Fiesta – spojující španělský vibe s radostným charakterem malého autíčka – si prosadil samotný Henry Ford poté, co smetl ze stolu preferovanou variantu evropského marketingového týmu „Bravo“. Na název Fiesta měla sice práva společnost General Motors, která ho používala pro výbavovu vozů Oldsmobile, ale Henrymu Fordovi se podařilo je získat, a to dokonce zcela bezplatně.

V průběhu vývoje Ford vychytrale pracoval na „únicích“ informací do tisku, a když byla laická i odborná veřejnost náležitě natěšená, Fiesta se konečně představila veřejnosti u příležitosti  24hodinového závodu v Le Mans v červnu 1976. 

Poprvé na silnicích

Pod finálním designem byl podepsán Tom Tjaarda, který už ve společnosti Carozzeria Ghia stvořil několik modelů De Tomaso, včetně fantastické Pantery. Fiesta samozřejmě představovala zcela jinou disciplínu, designér si s ní však poradil jako mistr. Jednoduché, ale pohledné tvary, skvělý výhled ven a překvapivý vnitřní prostor… Fiesta měla vše, co dobový zákazník od malého auta očekával. 

Díky ceně, která byla v základní verzi nižší než u většiny konkurentů, a nízkým provozním nákladům si Fiesta poměrně rychle získala oblibu u začínajících řidičů, mladých rodin a všech ostatních, kdo se v době benzinu vyvažovaného zlatem potřebovali snadno přemisťovat. Nijak zvlášť jim nevadilo, že motor zvaný Valencia rozhodně nepatřil k výkřikům moderní techniky a zavěšení vpředu s MacPhersonem a vzadu s tuhou nápravou s Panhardovou tyčí také ničím nevynikalo nad soudobé konkurenty. Koneckonců, americká centrála měla na zřeteli hlavně profitabilitu a na experimenty nenechávala prostor. A vyplatilo se – už v roce 1979 Fiesta slavila první milion prodaných kusů.

Nabídka motorů začínala čtyřválcem o objemu 957 cm³ a výkonu 40 nebo 45 koní, následovala varianta o objemu 1 117 cm³ s 53 koňskými silami. I když Fiesta vážila jen asi 750 kilogramů, nešlo o žádnou raketu – větší kubatura zrychlovala na stovku celých 17 vteřin. 

Zajímavou dynamiku – a rychlost až 158 km v hodině – přinesla až verze Supersport poháněná čtyřválcem Kent Crossflow o objemu 1,3 litru a výkonu 66 koní. Od standardních variant se lišila výraznými bočními pruhy, dvojicí přídavných kulatých světlometů umístěných před maskou chladiče a černými rámy oken. Na Supersportu si Ford otestoval zájem zákazníků a o rok později hodil do placu ještě větší bombu – Fiestu XR2 s jedna-šestkou a výkonem 84 koní. To už bylo zajímavé svezení i pro opravdové petrolheady a Ford na ně nezapomínal u žádné z následujících generací Fiesty. 

Dvojka poprvé s dieselem

Druhá generace, představená roku 1983, se designově držela osvědčeného receptu, v mechanice se však objevily zajímavé novinky. K nabídce motorizací přibyl 1,6litrový dieselový motor převzatý z modelu Escort a od roku 1987 byl u modelů s motorem 1,1 litru k dispozici variátor CTX. Nechyběla ani vrcholná verze XR2 s motorem 1.6 CVH o výkonu 96 koní, tentokrát již spárovaným s pětistupňovou převodovkou.

O skutečnou perličku se postarala společnost Turbo Technics, která pro Fiestu nabízela sadu pro zvýšení výkonu na 125 koní. Nešlo o žádný garážový tuning – automobilka vylepšení oficiálně posvětila a schválila její montáž v autorizovaných servisech, aniž by tím došlo ke ztrátě záruky.

MK3 a vražedné RS Turbo

Jestliže dvojka představovala spíš facelift než novou generaci, Fiesta Mk3 přinesla hotovou revoluci. Na trh dorazila v roce 1989 na zcela nové platformě a také karoserie byla k nepoznání – zaoblenější, se zapuštěnými světlomety i nárazníky a konečně také s možností pětidveřového hatchbacku. Právě tohle auto se nám (boomerům) nejspíš vybaví jako první, když se řekne Fiesta – však šlo také o první malý Ford, který bylo možné pořídit i u nás.

Díky o 16 cm delšímu rozvoru byla výrazně prostornější a jako první malé auto v Evropě nabízela volitelný systém ABS. Motory 1.1 a 1.4 se do zemí se striktnější emisní politikou dodávaly s přímým vstřikováním, pro ostatní byly stále k dispozici verze s karburátorem. Atmosférický diesel navýšil objem na 1.75 litru, stále se však pyšnil mimořádnou hospodárností – kolem 5 litrů na 100 kilometrů. Naftová nabídka se posléze rozšířila o turbodiesel 1.8. A sportovní verze XR2i upgradovala na přímé vstřikování a rozvod DOHC.

Nadšenci se však dočkali i něčeho mnohem lepšího – Fiesty RS Turbo, představené roku 1990 v Turíně. Jedna-šestka s přeplňováním měla 132 koní a působivý odpich (stejně jako torque steer), což si žádalo zkušeného pilota. Z pochopitelných důvodů je dnes RS Turbo ceněným youngtimerem, dochovalo se jich totiž jako šafránu. 

Zetec pro čtvrtou generaci

Ford Fiesta Mk4, prodávaný od roku 1995, je v análech občas označován za pouhý facelift, automobilka mu však ve své historii udílí status nové generace. Minimálně po stránce designu to sedí – autíčko opět prodělalo výrazné změny směrem k aerodynamice a samozřejmě směrem k soudobému trendu, který diktoval oblé až ocucané tvary. Velká modernizace však zasáhla i podvozek a konstrukci karoserie, zejména její pevnost. 

Výkonnější varianty jsou nově osazeny motory Zetec-SE o objemu 1,25 l a 1,4 l, které malou fordku posunuly zas o kousek dál na cestě k zábavnému řidičskému vozu.

S faceliftem v roce 1999 se designéři nejspíš pěkně nadřeli, neboť naroubovat nový designový jazyk New Edge na zakulacené tvary Fiesty nemohlo být snadné. Světla inspirovaná Fordem Focus působí jako pěst na oko a jde asi o jedinou Fiestu, jejíž vzhled nemůžu ani s přivřenýma očima označit za hezký…

Nejprodávanější pětka a první ST

Pomalu se dostáváme k ročníkům, jež lze stále spatřit na silnicích v hojném počtu. Pátá generace je v historii Fiesty tou vůbec nejprodávanější. Přišla na trh roku 2002 a kromě povedeného designu přinesla pokročilou bezpečnostní výbavu. ABS a airbagy pro řidiče i spolujezdce jsou nyní součástí standardní výbavy a z testů NCAP si Fiesta odnesla čtyři hvězdičky za ochranu posádky. 

Paleta benzinových motorů Duratec zahrnuje několik stupňů od jedna-trojky až po šestnáctistovku, naftu zastupuje 1.4 TDCI, později také 1.6 TDCI vyvinutý ve spolupráci s koncernem PSA.

A teď to nejlepší – s pětkou se poprvé objevuje na scéně magická plaketka ST, konkrétně na vrcholné verzi s dvoulitrovým benzinem Duratec o výkonu 150 koní. Fiesta se stává skutečným hot hatchem, s nímž je velká sranda, zároveň se však nesnaží řidiče zabít. 

MK6 uvádí Ecoboost

Rok 2008 v jistém smyslu vrací Fiestu zpátky ke kořenům. Velká recese kosila všechny od nadnárodních firem až po prosté civilisty a malá úsporná auta se hřála na výsluní zájmu. Šestá generace, první skutečně globální Fiesta, přišla v pravý okamžik a svou sebevědomou vizáží dokázala zaujmout na první dobrou.

Kromě skvělých jízdních vlastností, které se od ní očekávaly tak nějak automaticky, postupem času bodovala i spolehlivostí motorů – od základní jedna-dvojky přes čtrnáctistovka až po svižnou šestnáctiventilovou jedna-šestku s proměnlivým časováním na straně sání i výfuku. 

Facelift z roku 2013 přinesl (kromě přední masky, která jako by z oka vypadla Aston Martinu) nový motor 1.0 EcoBoost, přeplňovaný tříválec, který získal několik ocenění International Engine of the Year a přenesl Fiestu do moderní éry. Nadšení řidiči ovšem upřeli svou pozornost jinam – k Fiestě ST s oturbeným čtyřválcovým Ecoboostem 1.6, 182 koňskými silami a funkcí Overboost, jež výkon krátkodobě vyšponovala na 200 koní.

Fantastický podvozek, přesné řízení, sedačky Recaro, Torque Vectoring Control a nasupené plivání do výfuku z ní činily malý hothatch jako z učebnice. Dodnes na ni vzpomínám se slzou v oku…

Tříválce táhnou 7. generaci

Sedmá a poslední generace dorazila na trh v roce 2017 – větší, propracovanější a technologicky vyspělejší než kdy dřív. Ve vrcholné výbavě Vignale nabízela nebývalý luxus v podobě koženého interiéru a bohaté výbavy, ve verzi Active zase vlastnosti crossoveru, třeba vyšší světlou výšku střešní ližiny a dodatečnou ochranu podvozku. 

Nechyběla samozřejmě ani sportovní varianta ST – s tříválcem EcoBoost o objemu 1,5 litru a výkonu 200 koní, nově navíc se samosvorným diferenciálem Quaife. Novinářská obec na ni pěla samé ódy a skutečně šlo o jedno z nejzábavnějších aut, jaké jste tou dobou mohli sehnat. Ale nemůžu si pomoct – tolik emocí jako jedna-šestka už ze mne vykřesat nedokázala, samosvor nesamosvor…

V říjnu 2022 společnost Ford potvrdila, že výroba bude ukončena, poslední Fiesta sjela z výrobní linky v německém Kolíně nad Rýnem 7. července 2023. Čest její památce!

Jaká Fiesta je podle vás „ta nej“? Se kterou jste nasbírali nezapomenutelné zážitky? Povězte nám to v komentářích.

Zdroje:

Carparisonleasing.co.uk
Carbuyer.com
Evanshalshaw.com
Ford.com
Footmanjames.co.uk