Retro okénko Petra Přikryla: Ford Escort – zápaďácká hitovka šla na dračku v Tuzexu i autobazarech

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

S výše popsaným sloganem neměl nákup Escortu v našich končinách vůbec nic společného. Auto bylo krásné a toužil po něm kdekdo, sehnat ho však nebylo jednoduché ani v nejmenším. Trh v tehdejším Československu se sice označoval jako „volný“, nicméně auta stále představovala podpultové zboží. Třídveřový hatchback s motorem 1.3 se v Tuzexu prodával za 26 000 bonů a v Mototechně za 130 000 Kčs, pětidveřový stál dokonce 150 000 korun.

Dobře si vzpomínám na inzertní službu ve Vodičkově ulici, kde se na nástěnce měnila nabídka každý čtvrtek. Escorty se zde objevovaly vcelku pravidelně a prodávající často vystupoval jako zahraniční montér, který opět vyjíždí do ciziny, proto auto prodává. Osobně jsem se potkal s partou varietních umělců neboli cirkusáků, kteří zase odjížděli na zahraniční štaci, a koupit se od nich dalo pět Escortů najednou. A za týden klidně znova. Pražští veksláci si zase našli cestu do Tuzexu a prodejem Fordů vlastně prodávali bony o dvě koruny dráž. Obratně měnili cenu třídveřové verze za pětidveřovou a kupující se většinou i tak bez problémů našel.

Auto po Gottovi

Od roku 1985 jsem situaci na automobilovém trhu již prožíval z pohledu prodejce autobazaru pod Libeňským mostem. Čtyřleté Escorty si stále držely cenu, prodávaly se obratem a všechny bych je ani nespočítal. Jeden mi však v paměti utkvěl výrazněji než ostatní – a to Ford Escort XR3i po Karlu Gottovi. Auto bylo v dobrém stavu, ale poměrně drahé, jeho původ jsme navíc prozradili jen dobrým známým…

Jednoho dne se v naší prodejně zjevil pán v opraném baloňáčku, v ruce aktovku, ze které vyčnívala termoska, a moravským přízvukem pravil: „Synku, ukaž mi teho Fordíka.“ Často se stávalo, že se takoví vypečení zákazníci chtěli s autem pouze projet, přesto jsem se k nim vždy choval slušně. Někdy pak bylo nutné dotyčného upozornit, že si špatně přečetl prodejní cenu a auto nestojí například 19 800, nýbrž 198 000 korun. Tenhle pán ale na mou připomínku jen nevzrušeně kývl hlavou a pokračoval: „Jen pojď, synku, projedeme ho.“

Předvedl jsem mu sportovní vlastnosti modelu, a když jsme přijeli zpět, zeptal jsem se, zda se chce podívat na podvozek „Ne, já temu stejně nerozumím, budu se chvilu dívat a přindu,“ odpověděl. Skutečně přišel a chvíli nahlas uvažoval, že je to trochu jiné auto, než jeho stejšina… „Ale jo, plácnem si,“ povídá nakonec. „Dobře,“ já na to, „a jak to chcete platit? Máte s sebou peníze?“ „ Tož tady sů,“ otevřel aktovku a vyndal do stránky časopisu Vlasta zabalené bankovky. Pak vytáhl ještě jeden větší balíček a pravil: „Synku, jsem moc spokojené, tady máš vejslužku od nás z Moravy. Jsi ňáké pohublé.“ Po dalších dvaceti minutách se zvedl a měl se k odchodu. „Počkejte, otče, ještě musíme napsat papíry. Dejte mi prosím občanku.“ „Ale dej pokoj, synku,“ opáčil šťastný zákazník. „Takovů kozu bych pro sebe nechtěl. To je pro našeho mladého. Přinde v pátek a pojedeme dom.“ Pána jsem posléze odvezl k jeho sestře do Haškovy ulice, cestou jsme Escorta zaplatili na poště a bylo to.

Nejprodávanější „dovoz“ v ČSSR

Ford Escort si nejen u nás získal pověst spolehlivého a nenáročného vozu s nízkými provozními náklady. Dokonce ani koroze, která trápila celou řadu ostatních automobilů, u něj většinou nebyla tak agresivní. Reklamní slogan v tomto případě ani trochu nelhal. Zrovna tak věřím, že právě Ford Escort této generace u nás vytvořil základ sympatií k dodnes oblíbené značce, která se pak v Česku pravidelně objevovala na předních příčkách v počtu prodaných automobilů. V České republice byl Ford Escort na přelomu tisíciletí a několik dalších let nejpočetněji zastoupeným zahraničním vozem.

Kde se vzal Ford Escort?

Evropská část americké automobilky Ford vyráběla model Escort od roku 1968, tehdy ještě s pohonem zadních kol. Už první generace dosáhla velkého úspěchu a počet prodaných kusů překonal milionovou hranici, od roku 1975 se prodávala generace druhá – projekt Brenda. Tou dobou však už konstruktéři pracovali na generaci třetí (projekt Erika), která přinesla zcela novou koncepci – pohon přední nápravy s příčně uloženým motorem vpředu a k tomu řadu zbrusu nových pohonných jednotek. Escort MK3 byl zároveň prvním modelem, který se měl vyrábět ve shodné podobě pro Ameriku i celou Evropu, což do té doby nebylo zvykem.

„Simple is efficient“, říká reklama z roku 1980:

Kolínská pobočka Fordu dostala na starost motory, převodovku a exteriér, zatímco vývoj podvozku, brzd a řízení, jakož i finální doladění motoru a design interiéru probíhaly v Británii. Velká pozornost byla věnována aerodynamice, která měla porazit nejen druhou generaci, ale zejména největšího dobového konkurenta – Volkswagen Golf, jenž se honosil hodnotou Cd 0,43. Pětidveřový hatchback se blýskl Cd 0,384, sportovní verze XR3 s předním i zadním spoilerem a deflektory měla dokonce Cd 0,374. Dle prohlášení automobilky si projekt vyžádal 5 let vývoje, testoval se v 5 různých větrných tunelech, spolupracovalo na něm 500 inženýrů a stál 500 milionů liber.

​

V dalších letech byla nabízena celá škála modelů – kombi, pickup, sedan a kabriolet, pro třídveřový a pětidveřový hatchback se stupňovitou zádí a výklopným víkem zavazadelníku si Ford nechal zaregistrovat název Aeroback. Nové čtyřválcové motory o objemu 1.1, 1.3 a 1.6 litru s označením CVH měly hemisférické spalovací prostory a nové provedení ventilů ve specifickém úhlu, do nabídky se dostala i dieselová šestnáctistovka. Na výběr bylo z několika stupňů výbavy od základní standard verze až po luxusní verzi Ghia nebo sportovní verzi XR3.

Ford Escort dnes

Vrátit se v čase a pořídit si Escorta z doby (ne)reálného socialismu můžete docela snadno. Vzhledem k počtu vyrobených kusů je jich v nabídce stále docela hodně. Ceny se podle modelu, stáří a stavu pohybují od 45 tisíc klidně do 1,5 milionu korun. Nedávno jsem potkal svého letitého zákazníka, který si za 1 750 eur pořídil Ford Escort 1.6 cabrio z roku 1985. Podle předpisů získal veteránskou značku a nadšeně vyprávěl, jak všichni auto obdivují, kdekoliv zastaví. Jeden britský slogan praví: „Mít kabriolet se vyplatí i pro jeden slunný den v roce.“ Vyzkoušejte to a třeba v něm i dnes naleznete potěšení v duchu motta „Simple is Efficient“ – jednoduché je účinné.

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.