Retro okénko Petra Přikryla: Fiat 127 – nejprodávanější západní auto v ČSSR

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

V Československu se první stodvacetsedmičky objevily na konci roku 1971, ale prodávat se začaly až o rok později v Tuzexu, kde stály 11 300 bonů. Později byl omezený počet dostupný také v tehdejší Mototechně, zprvu za přátelských 59 000 korun, v roce 1978 však už za 81 400 korun. Auto si u nás velice rychle získalo značnou oblibu a do roku 1989 bylo v ČSSR přihlášeno k provozu 13 654 kusů. Minimálně v 70. letech tak šlo o nejprodávanější auto ze západní Evropy.

Přestože šlo na svou dobu o velmi moderní vůz, jeho majitelé se potýkali s jedním obrovským problémem – s korozí. Už u pětiletého auta se často jednalo o korozi doslova nebezpečnou. Pokud se mne zeptáte, jak se v socialistickém Československu podvádělo při prodeji ojetin, právě maskování koroze určitě zaujímalo jednu z prvních příček žebříčku. Chronický nedostatek náhradních dílů mohl za to, že se koroze kamuflovala, jak to šlo. Takže se vám klidně mohlo stát totéž, co se stalo mně při nákupu prvního Fiatu 127.

Prorezlý skrz na skrz

V roce 1977 jsem pořídil vzhledově hezkou bílou stodvacetsedmičku roku výroby 1972. Auto bylo mechanicky v pořádku, prodávajícímu jsem uvěřil zdůvodnění, proč jej prodává, a rovnou jsme jeli na inspektorát provést převod. Po dvou měsících se na blatnících, dveřích a prazích začaly objevovat nažloutlé puchýřky. Můj zkušenější kamarád a klempíř v jedné osobě vzal malý magnet a jako doktor provádějící sonografii potvrdil, že na některých místech se nachází zkorodovaný plech, překrytý vrstvou „čehosi“. Tyto prodejní „opravy“ se prováděly buď karosářským tmelem, nebo Eprosinem, který se běžně prodává i dnes. Seznámil jsem se tak s exponovanými partiemi, jež na Fiatu 127 nejčastěji podléhaly korozi. Bohužel to ale zdaleka nebylo všechno…

To nejhorší se mi přihodilo v Mariánských Lázních, kde jsem se předváděl, jak rychle dokážu projíždět zatáčky. Auto se najednou začalo chovat nanejvýš podivně. Při akceleraci táhlo doprava, při ubrání plynu se zavlnilo a jelo rovně. S obavami jsem se jal prohlížet zavěšení předních kol a prakticky ihned zjistil závadu. Na levé straně byl úplně vytržený úchyt stabilizátoru. Opatrně jsem dojel ke klempíři, abych nosník nechal opravit. Stabilizátorem to ale neskončilo – klempíř mi ukazoval další a další korozi a nakonec nabídl, že auto koupí. V tu chvíli jsem si možná prvně uvědomil, že „prodělek je také výdělek“ a že chybami se člověk učí.

Později jsem těchto Fiatů prodával v autobazaru hodně a na vlastní oči se tak přesvědčil, že každé zboží má svého kupce. Vždycky jsem se totiž snažil, abych podobně záludně zkorodované auto neprodal někomu tak naivnímu, jako jsem byl tehdy já. Pořád se však našlo dost lidí, kteří se s korozí smířili a auto se odvezli. Díky Fiatu 127 jsem se vlastně dost naučil.

Kde se vzal Fiat 127

V době svého vzniku byl Fiat 127 automobilem velmi moderní koncepce: měl motor vpředu a pohon přední nápravy, nezávislé zavěšení všech kol a přední kotoučové brzdy. Není divu, že jeho uvedení na trh předcházely jisté obavy vedení, které alespoň částečně rozptýlil úspěch modelu Autobianchi Primula, na němž si značka nový přístup otestovala.

V roce 1968 byl s novou koncepcí představen nejprve Fiat 128, na jaře roku 1971 pak menší Fiat 127, nástupce modelu 850. Auto poháněl čtyřválcový motor o objemu 903 cm3, který se dříve montoval do modelu 850 Sport Coupé, samonosná karoserie se vyráběla nejprve ve dvoudveřovém, o rok později už i třídveřovém provedení.

Design nového městského mini svěřil Dante Giacosa, ředitel Fiat Centro Stile, mladému designérovi jménem Pio Manzoni aka Pio Manzú, který na sebe upozornil inovacemi navrženými pro Fiat City Taxi. Manzonimu se povedlo vytvořit jak jednoduché a elegantní vnější tvary, tak velkorysý vnitřní prostor se čtyřmi pohodlnými sedadly a velkým zavazadelníkem. Celých 80 procent vnitřku auta sloužilo cestujícím a jen 20 procent zabírala technika. Bohužel, úspěchu svého návrhu se Manzoni nedožil – krátce před premiérou zahynul při autonehodě.

Mrkněte se na všechny detaily Fiatu 127 hezky zblízka:

Hned v následujícím roce po představení Fiat 127 vybojoval titul evropského auta roku a v roce 1973 vystřídal VW Brouk v pozici nejprodávanějšího vozu v Evropě. V roce 1974 automobilka hlásí jeden milion vyrobených kusů.

Fiat 127 se stal významným hráčem na trhu kompaktních vozů nejen v Itálii, ale i v zahraničí. Od roku 1972 ho licenčně vyráběl Seat (právě od něj Fiat později převzal čtyřdveřovou a pětidveřovou karoserii) a od roku 1976 vznikal také v Brazílii, kde později spatřilo světlo světa mnoho zajímavých užitkových variant.

V roce 1977 došlo k první modernizaci, která přinesla více plastů a také motor o objemu 1049 ccm s výkonem 50 koní, poslední modernizace byla provedena v roce 1982. Ve verzi Sport měl Fiat 127 benzínový motor s obsahem 1301 ccm, který umožňoval spolu s pětistupňovou převodovkou a nízkou hmotností jízdu rychlostí až 180 km/h.

Evropský životní cyklus modelu 127 skončil v roce 1987, poté, co byl šest let po sobě nejprodávanějším vozem v Evropě. Někdy se říká, že model 127 byl tak obrovským úspěchem, že Fiat musel vytvořit hned dva vozy, které by jej nahradily: všestrannou Pandu a inovativní Uno.

Nakupujte s odborníkem

Stodvacetsedmička v podobném stavu, jako byla moje první, se občas dá spatřit v inzerci za cenu kolem 15 tisíc korun. Je to ovšem spíše soubor náhradních dílů, a pokud máte v plánu s autem skutečně jezdit, raději hledejte dál. Kolem 50 000 korun buďte stále obezřetní. Eprosin, jak jsem zmínil, se prodává i dnes. Najdete-li auto za 100 tisíc, ať váš poradce (bez něj tenhle Fiat nekupujte) zalehne pod auto a klepe, šťourá, prohlíží. Zato Fiat za 10 tisíc eur bych si klidně umístil do obýváku místo klavíru, nebo si s ním vyrazil bezpečně projet zatáčky nad Mariánskými Lázněmi. Věřím, že by vás to bavilo stejně jako mě. Tak hodně štěstí a věřte, že ceny už dolů nepůjdou. Platí přece, že každé auto má svého kupce.

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.