Škoda Octavia RS230: Rodinný Sprinter

Blíží se den, kdy budu vyzvedávat testovací RS230, a v břiše se mi začínají třepotat motýlci anticipační úzkosti. Jdu s klíčem k autu a v břiše už se mi třepotá pterodaktyl. Jasně, sednout si do nového auta je vždycky radost, ale… Těch ale je hned několik. Za prvé, ješně nikdy jsem neřídila Octavii RS. (Polovina čtenářů si uplivla přes rameno, zavřela Autíčkáře a odešla se věnovat podnětnější činnosti, třeba civění do zdi. Papá.) Vážně. Celých dlouhých šestnáct let, co existuje, se mi přiostřená verze českého snu vyhýbala, nezajímala mě a po pár zkušenostech s členy eresové sekty dokonce i mírně odpuzovala. Za druhé, po svezení budu muset něco napsat. Ať napíšu cokoli, bude to stejné, jako bych do vesnické hospody U Sparťana přišla v šáličce s diagonálně přeškrtnutým červenomodrobílým erbem. Protože tohle auto zná úplně každý a úplně každý na něj má názor. Co se dá dělat, život je jedna velká výzva, a milyjón od škodovky si musím nějak odpracovat… 

Rozšířený Standard

Oproti běžnému RS má verze 230 navíc 10 koní, o 0,1 vteřiny lepší zrychlení z nuly na sto a o 2 km/h vyšší maximálku. Prd v lese, řeknete si, a budete mít pravdu. Dvěstětřicítka není rychlejší než ‚obyčejné‘ RS. Nedalo mi to a narychlo jsem si domluvila testovací jízdu, abych měla srovnání, a s klidným svědomím říkám, že rozdíly v hodnotách uvedených výše jsou pro příslušníka druhu Homo Sapiens nepostřehnutelné. Za pár číslíček by si škodovka sotva mohla účtovat přes 70 tisíc navíc. Samosvorný diferenciál, to je zaklínadlo, které má rozblikat červenou kontrolku v hlavě automobilového nadšence. Po Golfu GTI a Leonu Cupra se koncern uvolil hodit perlu sviním škodovce a v nejostřejší verzi vylepšit přední nápravu eresa o elektrohydraulicky ovládanou lamelovou spojku ‚vorderachsquersperre‘ neboli VAQ.  Ta by měla zlepšovat trakci v zatáčkách a eliminovat oblíbenou kratochvíli našláplých předokolek – nedotáčivost. Hm, uvidíme…

Ve výhodném balíčku přichází také kupříkladu kožená sedadla s elektrickým posunováním, volba jízdních režimů, parkovací senzory a laděný výfuk, ke kterému se ještě dostanu. Sečteno podtrženo zde za ‚příplatek‘ dostanete odpovídající hodnotu, a to jsme ještě nevyzkoušeli VAQ.

Raději Seďte (vepředu)

Jak již bylo řečeno, prozatím mě nesvazují žádné předsudky, a tak za volant usedám ‚ovlivněna‘ jen poznatky kolegy Nováka („je to nesnesitelně tvrdý a nedotáčivý“… a není to Mercedes). Tvrdost podvozku – alespoň její vnímání – je do značné míry subjektivní záležitost. Používáte-li jako daily driver Ford Puma, tvrdostí vás může překvapit asi jen auto opatřené tlumiči z dlažebních kostek. Ano, není to nadýchaný obláček Range Roveru, ale člověk bez závažnějších ortopedických potíží snese i nejtužší nastavení v režimu sport. Leccos by asi dokázala odladit menší kola, na standardně dodávaných devatenáctkách je pneumatika víceméně symbolická, leccos by řešily adaptivní tlumiče, jichž se snad v blízké budoucnosti dočkáme. Za sebe však můžu říct, že s přihlédnutím k ostatním schopnostem auta je nastavení podvozku adekvátní a určitě v něm nevidím potenciální ‚deal breaker‘. V režimu normal a eko se cestuje poměrně pohodlně. 

Jako větší újmu na komfortu vnímám hypnotické hučení motoru, jehož vlny se po cestě výfukem, kastlí a interiérem setkávají v hlavách cestujících na zadních sedadlech. Nikdo jiný se nezmínil, že by mu to vadilo. Mláďatům to nevadilo ani na dlouhé cestě, ale dětem, které mají v rukách tablety, by nejspíš nevadilo ukrajování nohou po tenkých plátkách. Pro řidiče je zvukový projev docela zajímavý, jen doporučuji pohrát si s nastavením v individuálním režimu. Výfuk je totiž dobře vyladěný sám o sobě a není třeba mu přidávat další fanfáry z repráků. Naštěstí se dá audiocirkus vypnout při zachování sportovního nastavení auta. Co se mi naopak líbí – a moc! – je naštvané střílení. 
S přehledem vyhrávám titul retarda týdne, protože na každém semaforu na to pořádně šlápnu, jen abych mohla řadit nahoru. Primitivní radosti jsou ty nejopravdovější. Následně předvádím palbu svému synkovi i jeho kamarádům a bavíme se v dokonalé shodě. Člověku může být sedm, i když má v kapse už značně ošoupaný řidičák.

Rychlý Start

Možná právě tohle mě na RS230 baví nejvíc. Zmáčknete knoflík, a máte tu politicky korektní, až tuctový vůz, jakých jezdí po silnicích neúrekom. Do kufru naložíte sud piva, dva pytle rašeliny, pár kufrů, dovnitř děti, a hurá na chalupu. Zmáčknete knoflík podruhé, a můžete dát průchod pubertálním choutkám. Ráno se sunete do Kolbenky v polospánku obvyklou cestou, večer si uděláte detour po zakroucené okresce. Zde přichází ke slovu samosvorný diferenciál – a ono to funguje! 
Neslíbím vám, že zapomenete, že řídíte rodinný kombík. Pořád si budete vědomi rozměrů i hmotnosti auta, můžu vám ale slíbit, že si s rodinným kombíkem užijete dost srandy. Jestliže rozdíl v číslíčkách poznáte leda na papíře, rozdíl v jistotě a míře přilepenosti na silnici je znát hned, jak na to trochu šlápnete. Troufám si na stále smělejší nájezdovou rychlost. Nedotáčivost nepřichází. Slova pana Nováka mi vrtají hlavou, ale po důkladnějším rozboru situace s panem Dobešem nacházíme jádro pudla, respektive příčinu jeho potíží – automatickou převodovku. Koncernové DSG funguje dost dobře, ovšem těžko po něm chtít, aby odhadlo, v jaké fázi zatáčení se zrovna necházíte. Začít řadit uprostřed zatáčky není dobrý recept na čistou stopu. Chcete-li mít auto pod kontrolou za všech okolností, je třeba řadit ručně. Přesto bych si právě v tomhle autě připlatila za automat. Nechci totiž okruhový speciál, jakožto cílový zákazník Octavie RS chci auto s co možná největší flexibilitou. Při okreskovém blbnutí mě uspokojí pádla pod volantem, na cestách po dálnici a po městě ocením automat, neboť v dopravní špičce mě nekonečné pumpování levou nohou obtěžuje. 

Když vracím klíčky, uvažuju, co si představit pod zkratkou RS. Původní Rally Sport mi přijde trochu přehnané tvrzení, jako Rekreační Sportovec je ale tohle auto Rozhodně Super. Rozbít Sosák by zasloužil jen ten Retardovaný Slinta, kterého napadlo strčit do auta pouze padesátilitrovou nádrž.

Vojtův druhý pohled

S Octavií RS230 jsem měl tu čest jen na chvíli, přesto ve mně zanechala pár silných dojmů. Jednoznačným hrdinou dne je samosvor, který (při správném zacházení) dokáže vymazat téměř jakékoliv stopy nedotáčivosti a protáhnout vás i ostrými zatáčkami v absurdním tempu. Svezení také konečně jednoznačně odpovědělo na otázku, která převodovka je pro RS lepší – a jasným výhercem je  DSG, které se perfektně hodí k sofistikovanému, ale mírně klinickému charakteru auta. A objevila se i dvojice padouchů dne, kterými jsou obrovská 19” kola a tvrdý podvozek. Oproti solidně komfortnímu standardnímu RS na osmnáctkách je RS230 mírně za hranicí toho, s čím je typický řidič ochoten žít v každodenním provozu. Proslýchá se však, že situaci zachrání příchod schizofrenního superhrdiny v podobě adaptivních tlumičů DCC. Potom bude RS230 téměř perfektní auto.

Otázkou je, jak kartami zamíchá Golf R, jehož test si u nás můžete přečíst za týden…

Technické údaje

Motor: přeplňovaný čtyřválec 1 984 cm3
Výkon: 230 koní při 4 700 – 6 200 ot./min
Točivý moment: 350 Nm v 1 500 – 4 600 ot./min
Převodovka: šestistupňová DSG
Maximální rychlost: 250 km/h
0-100 km/h: 6,7 s 
Průměrná spotřeba (údaj výrobce): 6,4 l/100 km
Cena: od 726 900 Kč