Objekt GRUM: Jiný typ víkendovky.

Když jsem byl přijat do redakce, hlavní téma byly svěží nápady, diverzifikace, zkrátka přivést na Autíčkáře něco, co tu zatím nebylo. Všichni zúčastnění měli na mysli především ty motorky, ale i přesto se mi už povedlo dohodit třeba traktor. No a dneska se podíváme na tank. Ne jen tak ledajaký, jedná se totiž o zcela unikátní stavbu, jedinnou svého druhu. Nezdráhám se tvrdit, že i na světě. Druhý takový jinde nenajdete, protože jeho majitel si ho vyrobil doma.

Proč? To je dozajista jedna z prvních otázek, která vám vyvstane na mysli. To je potřeba se trochu ponořit do reálií a mentality tvůrců. Pokusím se to vysvětlit tak rychle a srozumitelně jak jen to jde. Airsoft, je koníček, kdy si účastníci tzv. “hrají na vojáky”, pobíhají po lese, střílí po sobě plastovými kuličkami. Obvykle se bojuje třeba o vlajku. To ale může po chvíli trochu omrzet, a tak se vymýšlí různé jiné scénáře, do kterých různí lidé investují svůj um a čas. K tomu, aby si vylepšili ten zážitek, zdokonalili rekvizity, kostýmy, herní mechaniky a přiblížili (či oddálili) se realitě. V malém měřítku to pak znamená, že se místo vlajky bojuje o “bombu”, kterou představuje kufřík s odpočtem a číselníkem pro zadání kódu ke zneškodnění. Ve větším měřítku to pak znamená různá “bojová” vozidla, která mohou sloužit k transportu, případně po osazení lafetou a kulometem i k boji. Vrcholem onoho většího měřítka je pak předmět tohoto článku.Dobře, jde o bojový vozidlo. Proč si nekoupit třeba vyřazené BVP? Proč si přidávat tolik práce navíc? To byla moje první otázka, která má poměrně snadnou odpověď. Logistika. Skutečná bojová vozidla sice skvěle napodobí tu realitu, zároveň však na sobě mají spoustu (teď již) zbytečného pancéřování. U tanku se bavíme o hmotnosti okolo 40 tun, nejbližší a nejlehčí alternativa – BVP váží okolo třinácti. To je pak problém, dostat takovou věc na akci, pokud se nekoná na vašem dvorku. Potřebujete jednak vlek, co tu nálož uveze a také tahač, který to utáhne. Celá tahle sranda se pak rázem prodraží, když to jde z vlastní kapsy a ne z peněz daňových poplatníků. Tenhle tank je od začátku konstruován s ohledem na tohle. Je to pouze atrapa bojového vozidla. Stačil by vám na to řidičák B, má totiž pod tři a půl tuny, takže ho můžete hodit na libovolnou odtahovku nebo hengr pro auta a vyrazit vstříc dobrodružství.

Dalším argumentem bylo, že vyřazená armádní technika je … vyřazená armádní technika. Vlastně je to (BVP) desetiletí starý vrak, utrápený dlouhými hodinami provozu v terénu. Služebák se kterým se zacházelo všelijak, jen ne lidsky. S poněkud pochybnější dostupností náhradních dílů. Už jste se někdy ve svých oblíbených autodílech ptali po pístních kroužcích na tank? Já taky ne.

Tak si konečně povíme něco výtvoru samotném. V první řadě je ještě potřeba si uvědomit, že je to projekt. To znamená, že to není hotové a nikdy ani nebude. Neustále se něco opravuje, vylepšuje, mění. Všechno začalo papírovým modelem, aby se ujasnila vize a design. Pininfarina si vytahuje notýsek a dělá poznámky. Před samotným započetím stavby takříkajíc na ostro se nejprve ještě postavily provizorně z prken pozice pro osádku, aby se na konci nezjistilo, že se tam vlastně nikdo nevleze. Pak už stačilo několik dílů, tabulí plechu, flexa, svářečka a (pivo, určitě pivo) chuť se do toho pustit.

Jako motor byl původně zvolen 1,9 TD (55 kW) z třetí generace passatu. O několik testovacích jízd a tři těsnění pod hlavou později bylo rozhodnuto, že to nestačí. Pod zadní dekl se nastěhovalo legendární 66 kW TDI, které si, jak známo, poradí úplně se vším. To už svou práci zvládá o poznání lépe, i když mu život ulehčily i některá další vylepšení, např. o chlup kratší převodovka ze Seatu Leon. Motor je osazen dvěma chladiči, protože zavřený v kovové bedně, ma trochu těžší život a neproudí okolo něj mnoho vzduchu. Také nepatrně vzrostla spotřeba, oproti čemu jste zvyklí v souvislosti s tímto motorem. Zhruba na 80 litrů na 100km. To ale není na překážku, ono to za tu akci zase tolik kilometrů neurazí.Jak to vlastně funguje, proč to má volant? Pedály jsou tu tři, dělají totéž co v autě. Soustava motor, převodovka, diferenciál funguje taktéž stejně jako v autě. Otočením volantem se pak přibrzdí jedna strana a otevřený diferenciál pošle výkon na druhou stranu, kde pás zrychlí a tím zatočíte. Tohle funguje stejně jako v tanku, také se díky tomu můžete otočit (téměř) na místě.

Z diferenciálu vystupují klasické polosy, které bylo zapotřebí zkrátit a na ně navazují kolové redukce (1:2,14) z Pragy V3S. Před redukcemi jsou zařazeny klasické kotoučové brzdy, pocházející z dárce prvního motoru. Po testování a změně motoru rovněž upraveno, zařazením další stejné redukce, tzn. dvě pro jednu stranu, zesílením jejich uložení a použitých ložisek. Ty pak ženou pás skrz zadní kola. Dostáváme se k podvozku. Hnací kolo rozbíhá pás, obojí vyrobeno v domácích podmínkách. Některým z vás možná budou povědomá vodící kola, původem z Favoritu. Celý tank pak sedí na pětici zadních náprav z Felicie, ze které pochází i tlumiče a pružiny. Konkrétněji z verze combi, kvůli většímu zatížení. Dvojice zadních náprav je osazena i dvojicí pružin, kvůli větší zatěži (je nad nimi motor) při rozjezdech. To propůjčuje vozidlu slušnou světlou výšku a železné pásy dobrý záběr v terénu. Díky sofistikovanosti, kterou nabizí náprava z feldy (a mnohem nižší hmotnosti) je pak jízda o poznání pohodlnější než v BVP.Tedy, nedělejte si iluze, uvnitř je strašný rámus. Tím se dostáváme k “prémiové” výbavě. Tohle totiž není pouze o ježdění, je tu i spousta dalších systémů, které musí fungovat. Posádku tvoří čtveřice mužů: velitel, řidič, střelec a střelec. Interkom je nutnost, za jízdy není slyšet ani vlastního, natož cizího slova.

Velitel má asi nejlepší výhled a koordinuje všechny akce posádky. K dispozici má externí vysílačku, se kterou se spojuje s velením, či ostatními jednotkami v poli. Do luxusní výbavy se časem dostala “360° kamera” (čtveřice kamer), která slouží k odpalování “protipěchotních min” (pyrotechnika) a také k bezpečnosti. Takzvaně vosolit někoho, kdo se snaží zničit tank je sice super, ale pořád si na to jen hrajeme, takže reálně nikoho přejet nechcete. Na pozici řidiče si můžete vychutnat mizerný výhled vpřed a vůbec žádný do ostatních stran. Tedy až na couvací kameru, ta je tu spíš také z důvodu bezpečnosti. Na starosti má pochopitelně pohyb a hlavně nepřejíždění ostatních účastníků akce.První střelec obsluhuje kanón, kulomet a otáčení věže. Kanón je pouze atrapa, střelbu z něj simulují dělbuchy. Je s ním však spřažen kulomet, střilející taktéž airsoftové kuličky, který díky důmyslné konstrukci a pohonu stlačeným vzduchem dosahuje kadence až 6000 ran za minutu. Ne, to není překlep. Zásobník má však kapacitu pouze jedné tisícovky, a tak je nezbytnou součástí kulometu i elektronická spoušť, kde se dá regulovat délka dávky. Obvykle se prý používá 0,2 sekundy, pro krátkou dávku třiceti kuliček. Výbavou mu je zaměřovač z protiletadlové “Ještěrky”, preferovaný pro jeho široké zorné pole, nestřílíte tak daleko, abyste využili přiblížení. Pohon věže je řešen elektronicky, po několika eskapádách opět patřičně vylepšen o bezkartáčový motor z elektrického skateboardu. Kompletní otočení věže tak zabere pouze okolo deseti sekund. Druhý střelec obstarává spodní kulomet na trupu. Tím je pouze klasická airsoftová zbraň, s kadencí okolo pouhých patnácti set ran za minutu. S tankem jsem se poprvé setkal už před lety a byl jsem v naprosto němém úžasu. Při dotazování tvůrce se tato fascinace pouze prohlubovala a měl jsem strašnou potřebu se o to s vámi podělit. Je to prostě celé postavené doma. Všechno. Stojí za tím skupina kamarádů, ale netají se tím, že převážnou většinu práce odvedl především jeden člověk – Grum. Není mechanik, ani kontruktér, akorát ho baví modelařina. To člověka asi taky časem omrzí, piplat se s těmi titěrnými miniaturami a potřebuje si to trochu zpeštřit.

Celá stavba trvala zhruba dva až tři roky do pojízdného stavu. Pět let pak do první “bojové akce”, s veškerou popisovanou výbavou ve funkčním stavu. Cesta to byla trnitá, často i metodou pokus-omyl. Historky hlavně z těch prvotních testů by vydaly na samostatný blog. Oblíbeným bylo prasknutí pásu a jeho následná oprava a svaření, v bažině. Takhle v jedné větě to zní zábavně, ale v reálném čase to trvalo 5 hodin. Drobné nesrovnalosti a závady v elektroinstalaci si vyžádaly také jedno důležité vylepšení – na věži si můžete povšimnout dvojice hasících přístrojů. Není to perfektní, ale to k tomu patří. Pokud si pročtete nějaké historické prameny, týkající se (druhoválečných) tanků, velmi rychle zjistíte, že to byly pouze občas pojízdné hromady šrotu na kterých bohužel často závisel váš život. To se příležitostně projeví i zde, i když spolehlivost už je po všech vylepšeních na celkem vysoké úrovni. Aspoň tu nejde o život.

Chtěl bych tedy ještě jednou poděkovat tvůrcům. Vyzdvihnout jejich kreativní schopnosti, vytrvalost a odhodlání, protože jsem si jist, že za ty roky si nejednou říkali “Že se na to nevy…kašlem”. Musím ale říct, že to přineslo naprosto skvělé a nesmazatelné zážitky z akcí, kterých se se svým úžasným výtvorem zúčastnili. A to nejen pro posádku samotnou, ale taky pro všechny ostatní hráče. Tohle monstrum vytváří skutečně skvělou atmosféru. Pokoušet se zničit tank magnetickou minou si také vyzkoušíte (nanečisto) poměrně těžko.

Za fotky z akce díky Tomášovi

Za fotky ze stavby díky Grumovi a jeho partě.