Nemáte na klasický sporťák? A co takhle zmenšený?

Internet je kouzelný vynález. Najdete na něm opravdu všechno, i když to kolikrát ani nechcete, a pak se nestačíte divit. To jsem takhle jednou zadal do vyhledávače heslo “tall driver in Miata” za účelem provozování nějaké nevinné facebookové taškařice, a mezi různými obrázky na mě vypadlo tohle…

Jasně, chlápek ve šlapacím autíčku, taky jsem si říkal. Jenže zvědavost, mrška neukojitelná, zavelela k průzkumu. Touha zjistit, co jsem to vlastně viděl, mě nakonec přivedla na stopu něčeho nečekaně geniálního. Existují lidé, co staví maličké repliky klasických automobilů, a ty jsou naprosto úžasné. A tentokrát se nejedná o podobně praštěné, o to však úžasnější CycleKarts, ale o věrné repliky, jen o něco zmenšené. Pojďme se tedy podívat, co jsou zač a kde se dají sehnat. 

První, co vás jistě napadne, je motokára s laminátovou karoserií. Bohužel, nemůžete být dále od pravdy. Ano, karoserie jsou většinou laminátové, a některé modely mají odpružení “napevno”, takže se skutečně budete cítit jako v motokáře, ale častěji se setkáte s propracovanějším designem. 

Ještě jinak. Nedávno jsem si zblízka prohlížel Suzuki Capuccino. K vlastnímu údivu jsem zjistil, že se jedná o tak promyšlené a dobře zkonstruované vozidlo, že bych podobný design čekal spíše u velkého sporťáku a ne kei caru. Nezávislé zavěšení vpředu? Ok, tak vzadu bude spíš asi tuhá… ale ne, tam je to taky nezávislé, kolem dokola celého auta jsou kola zavěšena na dvojitém lichoběžníku. Motor začíná na nápravě. Všechny ingredience pořádného řidičského auta jsou tam, jen se nesmíte stydět za to, že řídíte auto velikosti střešního boxu na lyže. 

Zmenšeniny klasických aut však svou technikou překvapí o to více. Dobře, jednoválcový čtyřtakt původem z malé čtyřkolky nebo čeho, to nikomu dech nevyrazí, ale můžete klidně mít i elektrickou verzi. Nezávislé zavěšení všech kol a plně nastavitelné odpružení, to už zní ovšem lépe. Hydraulické kotoučové brzdy s dvěma okruhy? A dokonce mají větrané kotouče a brzdiče Brembo! Dále vás čeká třeba hřebenové řízení, samozřejmě bez posilovače. Převodovka? Spalovací verze mají většinou poloautomatický tříkvalt. To vše stačí na rozpohybování zhruba 200 kg těžkého autíčka na rychlosti okolo 70 km/h. Ve standardním nastavení. 

Aby auto vypadalo jako auto, a taky tak fungovalo, dostanete navrch kompletní balík funkční elektroinstalace se světly, blinkry a klaksonem, a taky moc hezky zpracovaný interiér. 

To všechno zní moc hezky, ale přece jenom, hodí se to akorát pro děti. Nebo ne? Záleží na modelu, protože některé disponují nastavitelnou sedačkou a pedály, takže se vejde i dospělý člověk. To ovšem znamená, že si děti nezajezdí, protože tatínek jim bourák prostě ukradne a bude s ním jezdit do hospody. A bude při tom driftovat. 

Skoro mě až zaráží, kolik práce musel takový vývoj a výroba spolknout. Jenže právě teď přichází ta horší část, a totiž cena. Takto propracovaná vozítka totiž nejsou ani zdaleka levná. V zásadě se bavíme o cenách mezi 10 az 15 tisíc liber, což je rozmezí zhruba 286 až 430 tisíc korun, a za to už i u nás koupíte vozidla vpravdě řidičská. Je mi jasný, že tímhle jsem vám radost asi neudělal, nicméně nebuďte smutní a kochejte se pohledem třeba na naprosto fantastickou formuli připomínající speciály F1 ze 60. let. 

Nebo si můžete něco podobného postavit doma sami. A nebo třeba onen výše zmiňovaný CycleKart. Mimochodem, postavili jste si někdy sami doma nějaký podobný výtvor? Pochlubte se s ním v diskuzi!

Hezkou neděli vám všem přeje Autíčkář!