načítám data...

Mitsubishi L200 Rock Proof: Na konec světa a zase zpátky

V redakčním kalendáři na mě vyzbyl jeden nazvedaný upravený offroad. A protože je podzim, byl to týden plný bahna a radosti.

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Mitsubishi L200 Rock Proof: Na konec světa a zase zpátky

Musím se k něčemu přiznat – je to možná rok a půl, co jsem poprvé usednul za volant offroadu. Nikdy předtím jsem s terénním vozem neměl zkušenost. Jediné vozidlo s uzávěrkami diferenciálu a pohonem všech kol, se kterým jsem měl něco najeto, je (pro offroad mimochodem taky velmi důležitý) korejský traktor Kjoti. Prvním zásadnějším zážitkem v terénu se tak stala loňská Offroad Summer Party v Milovicích, kdy mi Jeník, toho času kvasící na zadní lavici Patriotu, odpovídal na každý dotaz “Přidej, vono se to vyhrabe”. A měl pravdu. Většinou.

Nicméně, jak jsem se přesvědčil před měsícem za volantem Isuzu D-Max, občas nastanou situace, kdy se to nevyhrabe. A pak nastává čas na naviják (který testovací Isuzu mělo a tímto děkuji jeho staviteli za prozřetelnost, se kterou ho na vůz namontoval), nebo na onen citovaný traktor. Když jsem ale přebíral expediční nazvedané Mitsubishi L200, všiml jsem si, že onen záchranný mechanismus na předním nárazníku není. 

Ačkoli rád poznávám nové lidi, říkal jsem si, že seznamování s traktoristy, které budu žádat o odtažení z jejich pole (na které jsem předtím bez dovolení vjel), není úplně věc, po které bych toužil, a proto jsem se rozhodl, že s Mitsubishi raději vyrazím na nějaký dedikovaný offroadový polygon. Samozřejmě mě hned napadly Milovice, ale pak se do toho všeho vložil gastownský bohém Supa a zahlásil cosi o tom, že v Bratronicích na raketové základně kdysi nějaká offroad dráha byla a že by tam asi šlo jet.

Nápad to byl veskrze lákavý, počítal jsem tedy s tím, že v sobotu dopoledne si uděláme klidný výlet, aplikujeme koly trochu bahna na karoserii, vyfotíme několikero efektních fotek a pojedeme domů. Leč, jak už to tak bývá, situace se vyvíjela trochu jinak. Večer před výletem se totiž ozval Supa a psal cosi o tom, že do Bratronic sice můžeme, ale shodou okolností je tam zrovna nějaká akce a že by asi bylo dobré kdybychom zapadli. Teda jako tématicky, ne do bahna, samozřejmě.  Pokud Bratronickou základnu neznáte, vězte, že jde skutečně o zajímavý kousek světa. Už pět let se tu schází banda nadšenců, kteří vybydlená kasárna a bunkry přetvářejí do postapokalyptického světa ve stylu Mad Maxe. Kolem betonových monolitů tak vzniká městečko ze starých prken, vraků aut a kusů vlnitého plechu, ve kterém se pohybují pochybné existence v plynových maskách se zbraněmi kolem ramen. Poetické místo.

Takže místo plánovaného startu kolem desáté se ještě ve dvanáct snažíme vyzdobit terénní Mitsubishi tak, abychom “zapadli”. Naštěstí jsou hangáry Gastownu plné nečekaně hodících se kulis a tak nakonec tvoříme poměrně zajímavý povoz. Jen čistoskvoucí karoserie s barevným polepem se do postapokalyptických kulis moc hodit nebude. Se slovy “to se vyřeší po cestě” na sebe nahazujeme nějaké staré bundy a vyrážíme. Prší, je zima a mlhavo. Cesta na silničních pneumatikách ubíhá v poměrně slušném komfortu, na mokré silnici se s množstvím točivého momentu dá i v bezpečně nízkých rychlostech vyvolat lehký powerslide, dokonce ani střešní stan nad kabinou nedělá zdaleka takový aerodynamický rámus, jak bych čekal. 

Interiér vozu je veskrze příjemné místo k cestování. K dispozici je automatická klima, tempomat, docela slušný infotainment s Android Auto, na pracovní pick-up je to slušné. A to to není nejvyšší výbava, ale jen “střed”. Asi nejzajímavější je ale ten nenápadný panýlek pod ovládáním uzávěrek před řadící pákou. Zde se totiž ovládá dodatečně namontované fotonové dělo, kterým tento vůz disponuje. Řidiči je k dispozici celkem šest výkonných reflektorů a “light bar” pod předním nárazníkem. Po rozsvícení všech těchto světel se tma před autem rozplyne do vzdálenosti cca dvou set metrů a na stromech bezprostředně před autem se začne škvařit listí. No dobře, to zas ne, ale nedokážu si představit lepší definici slova “overkill” než právě soustavu přídavných světel na Mitsubishi. Nutkavou potřebu s těmito světly někoho “problikat” ale musíte potlačit – oficiálně je použítí těhle “dálek” na silnici samozřejmě zakázáno, jsou určeny výhradně do terénu.

Nicméně – zpět k sobotní odysee. Po hodince cesty a troše toho projíždění louží jsme se stále docela málo zabláceným Mitsubishi dorazili k branám bratronické základny. Stačilo pár minut a trocha zip pásek a hrdý offroad byl rázem ověšen mnoha stylovými doplňky, pročež mu byl povolen vjezd do postapokalyptických kulis. Vyzdobili jsme i korbu vozu - její kryt totiž může zůstat do rychlosti 100 km/h zaaretován v horní poloze. Nemeškali jsme a vydali se hledat onu offroadovou trať. Po chvíli bezcílného ježdění ze Supy vylezlo, že vlastně to už je pár let, co se používala a že asi začíná tady, jak je ten keř. “Ten keř” byla souvislá vrstva lesního podrostu doplněná o několik vzrostlých borovic. Nicméně se mi podařilo najít místo, kde byl porost trochu řidší a za doprovodu průpovídek o tom, že tu byl offroad naposledy pravděpodobně v době, kdy základnu stále používalo vojsko jsme se vydali notně zarostlým úvozem plným podmáčeného listí. 

Mitsubishi pomalu zdolávalo spadané kmeny stromů i hluboké vymleté koleje. S čistým svědomím mohu říci, že se seriovým pick-upem bychom si tu asi příliš neškrtli (nebo naopak škrtli spodkem). Testovaný vůz měl ale za sebou expediční kůru od Dajbycha, takže nechyběl zvýšený podvozek, pneumatická závěrka předního diferenciálu, důkladné zakrytování podvozku a dokonce i kompresor pro dofukování kol. Pevnostní trubkové nárazníky se zase celkem osvědčily při kácení drobného porostu. Zdárně jsme tedy projeli několik let nepoužívanou offroadovou cestu (pro jistotu hned několikrát) a znovu jsme ji zprůjezdnili i méně odvážným dobroduhům. 

Celé odpoledne se pak neslo v duchu offroadových radovánek v kulisách opuštěné základny, kde se pohybovaly skupinky poutníků v otrhaných kostýmech a sem tam kolem projelo nějaké to rezavé obrněné vozidlo. Taková atmosféra se zkrátka neomrzí. A když pak padla tma, prořezávaly ji v pravidelných intervalech paprsky bílého světla z fotonových kanónů. Zvláštní zmínku si zaslouží i zvuk sání testovaného Mitsubishi. Ve šnorchlu má totiž cyklonový filtr, který velmi charakteristicky chrochá a sípe a při přidání plynu zní jako dech Darth Vadera.

Z Bratronic jsme odjížděli večer zablácení, unavení, promočení deštěm, ale plní zážitků. Stačilo jen uklidit postapokalyptickou výzdobu, dofouknout gumy integrovaným kompresorem a z L200 se zase stal příjemný přepravník, který si komfortem nezadá s lecjakým normálním autem. Nafotvý 2,4 litrový čtyřválec si spokojeně brblal a pětistupňový hydroměnič se vezl na vlně točivého momentu a nepozorovaně občas vyměnil kvalt. A když jsem z auta večer na wapce opláchnul několik kilogramů bahna a zaparkoval auto před dům, vypadalo najednou prodírání se podmáčeným lesem jen jako jakýsi zvláštní sen. 

Expediční Mistubishi možná není nejúspornější, nejtišší nebo nejpraktičtější auto na světě. Nelze ale říci, že by se jeho kvality projevily až v těžkém terénu. Funguje totiž tak nějak všude. A to se hodí – ať už v práci, na expedici, nebo ve světě Mad Maxe. 

Verdikt

Expediční Mitsubishi L200 je výborně postavený pick-up na probíjení se džunglí a jízdu po všech myslitelných površích za každého počasí a v každé denní době. S třemi uzávěrkami ARB a skvělým podvozkem OME jsou jediným limitem auta nájezdové úhly a strach řidiče. Možná jsem v recenzi tentokrát nevypíchnul množství technických detailů a čísel – ty mi totiž přišly za volantem pick-upu docela nepodstatné. Všechny údaje se po pár hodinách ježdění totiž zredukovaly na prosté “jeď, to auto to zvládne”. A to je pocit k nezaplacení. 

 

Technické údaje

Motor:vznětový přeplňovaný 16v řadový čtyřválec 2442 ccm
Výkon: 133 kW (181 koní)
Točivý moment: 430 Nm 
Převodovka: automatická pětistupňová’
Maximální rychlost: 177 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 11,8 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 7,2 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 8,5 l/100 km kombinovaná
Cena testovaného vozu bez úprav (L200 double cab INTENSE 5AT 2,4 DI-D MIVEC): 835 650,- Kč
Dodatečná výbava:  
-kompletní podvozek OLD MAN EMU
-kryt motoru, převodovky a nádrže
-Safari Snorkel s cyklonovým filtrem
-ARB kompresor
-ARB střešní stan
-příčníky střešní
-kryt korby se zahrádkou a příčníky
-LED rampa vpřed, LED reflektory 6x, ovladací panel
-vzduchová uzávěrka předního diferencialu
-ochranný rám vpředu, po stranách a vzadu
-sprcha s čerpadlem a zásobníky na vodu
-plynové vzpěry kapoty a vrat korby
-expediční výbava (stůl, židle, lednice, vařič, nářadí…)
Cena expediční výbavy celkem: 480 000,- Kč (vč. DPH) 

 


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Pochtli
25. listopadu 2019, 08:58
0

Pěkně jste se vyblbnuli :) Co na auto říkali kolemjdoucí přeživší?

reagovat
Jakub Pospíšil
25. listopadu 2019, 09:48
1

Chtěli svézt na korbě za kulometem :)

sumy
26. listopadu 2019, 09:05
0

Předpokládám, že od ARB je pouze predni uzávěrka. Mezinaprava je superselect- mitsu a zadek je taky origo mitsu.

reagovat
JanSevera
28. listopadu 2019, 11:41
0

super článek!

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

GMC Custom GMC 370 1958
GMC Custom GMC 370

1958 rok výroby
360 koní výkon
6 000 ccm objem

Ford Mondeo 2.0 benzin Ghia 1994
Ford Mondeo 2.0 benzin Ghia

1994 rok výroby
130 koní výkon
2 000 ccm objem

Volkswagen Golf  2011
Volkswagen Golf

2011 rok výroby
77 koní výkon
77 ccm objem

Chrysler New Yorker  1973
Chrysler New Yorker

1973 rok výroby
1 koní výkon
7 200 ccm objem

Chevrolet El Camino V8 1976
Chevrolet El Camino V8

1976 rok výroby
180 koní výkon
5 000 ccm objem