Mini Cooper JCW E: Kapesní urychlovač částic ve stylovém provedení

Kdo z nás by neznal Mini Cooper? V motoristickém rybníku se jedná o pojem, který je dobře známý už od konce padesátých let minulého století, tehdy tedy ještě pod značkami Austin a Morris. Z malého lehkého autíčka se stala ikona britské kultury, kterou znají i lidé motorismem takřka nepolíbení. Tento status si Mini ponechalo i potom, co celá značka přešla pod křídla BMW.

Seč se původní automobil kompaktních rozměrů rovněž později prodával právě pod jménem Mini Cooper, nový model, postavený pod taktovkou mnichovského výrobce, byl označen jako první generace. BMW takto odlišilo své vozy Mini v rámci tzv. nové éry. Přesto se snažili udržet původní odkaz jako poctu originálu, takže „německé Mini“, částečně myšlenkou, ale hlavně vzhledem, vychází z toho původního.

Dnes již máme na trhu čtvrtou generaci, která si nese označení F66. Tvář roztomilého britského supermini sice zůstává napříč rodovou linií takřka stejná, ale změny se dějí hlavně v útrobách.

Tou asi nejzásadnější proměnou je, že už u typu F56 se stal Mini Cooper elektrickým. Současný model se spalovacím motorem vychází ze svého předchůdce, avšak právě pro elektrickou variantu byla již vyvinuta sólo platforma ve spolupráci s čínským Great Wall Motors.

Čímž se dostáváme k dnešnímu testovanému vozu, který je čistě do zásuvky a navíc obohacen o přídomek ze sportovní divize John Cooper Works (zkráceně JCW).

Stylovka v ještě atraktivnějším kabátu

Pokud něco platí o Mini Cooperu, tak to, že je stále kompaktních rozměrů, i když už nám stačil za ty roky prostorově nabobtnat. Druhou věcí je jeho přetrvávající vizuální odkaz na původní model a v neposlední řadě jde o stylové vozidlo. Ve finále, ke stylu se odkazuje celé portfolio značky, důkazem je i nedávný test modelu Aceman ve stejné specifikaci.

Co to pro nás v praxi znamená?

Mini na vás pořád zvenku kouká svými kruhovými lampami. Ty si nesou i svůj ledkový světelný podpis, který si dokonce můžete měnit ve třech režimech – mohou tak svítit pouze obvodové kruhy, horizontální rovné pásky, anebo vše. Záleží jen na vás.

V rámci JCW paketu o něco povyrostla maska, avšak reálné nasávací otvory jsou menší vespod, elektromobil totiž víc nepotřebuje. Na stranách nárazníku přibyly prolisy, které přidávají víc na sportovním vzhledu.

Bok vozidla, jenž si stále drží původní siluetu, je překvapivě jednoduchý, místy až plochý, a jediné, co tak poutá víc pozornost, jsou prahy, které dostaly nějaký ten lehký prolis a celek tak více opticky přitahují k zemi.

Vzadu je to asi nejzajímavější. Koncové svítilny mohou mít rovněž tři módy světelného podpisu. Jinak zde hlavně dominuje sportovně střižený široký nárazník a k němu neméně výrazné křídlo. Jako bonus výrobce přidal polep v podobě stylizované závodní šachovnice na víko kufru, která se táhne po celé ploše pod lištou osvětlení registrační značky. Ano, nelze ji jen tak vidět, protože seč je oproti lesklé karoserii matná, stále má černou barvu.

Nesmím opomenout ani to, jak je vůz zbarven, protože se jedná o jeden z nejvýraznějších vzhledových prvků. Černý lak perfektně doplňují červené detaily, jako jsou kryty zrcátek, střecha, polepy na kapotě nebo rudé brzdiče, skrývající se za stříbrno-černými osmnáctipalcovými koly. Ta mi přijdou opravdu povedená, a to přitom osobně většinou dvoubarevné lakování disků nemusím.

Všude kolem pak najdete odznáčky s nápisy „John Cooper Works“. Tohle celé vážně dobře ladí…

Řádka pěkných detailů uvnitř

Ruku v ruce se stylovým vnějškem se v designerském centrum Mini podobným způsobem postarali o vnitřní prostor.

Dominantou palubovky je jistojistě kruhový displej infotaimentu. O jeho podrobný rozbor se už dříve postaral náš redakční kolega Marek, musím však zmínit pár postřehů, které mi utkvěly v hlavě.

Chválím genialitu toho, že někdo dokázal udělat displej ve tvaru, co není obdélník nebo čtverec a funguje po celé ploše. Navíc reakce na dotyk jsou krásně přesné a rychlé. Nejvíc určitě zaujmou všemožné módy od toho úsporného s kolibříkem, přes retro až po go-kart režim, který ukazuje i aktuálně využívaný výkon a točivý moment. Zamrzí snad jenom nepřehlednost v některých sekcích. Fyzickou třešničkou na displeji je ale ten fakt, že drží pevně na svém místě bez vrzání a nehřeje se. Někteří prémiovější výrobci by se mohli učit.

Uvnitř není ale vše jenom o interaktivní kruhové obrazovce. Rozhlédněte se kolem. Volant vypadá za mě super – tlustý věnec s výraznými bicepsy, červené prošívání, zlatavé logo a textilní pásek v barevné kombinaci, která koresponduje se zbytkem vozu. Je tu vcelku slušný prostor a vše, na co sáhnete, vypadá bytelně a je hezky zpracované. Palubovka má pěkné tvarování, včetně výdechů klimatizace, jenom by mi dělala starosti její hrubá textilní textura, která bude na čištění peklo.

Sedačky vypadají v duchu John Cooper Works skvěle. Navíc boční vedení dostatečně drží v zatáčkách. Akorát mi docela vadí použitý materiál – veganská kůže kůže Vescin. Ta měla za následek to, že i s naplno puštěnou klimatizací jsem se v ní v horkých letních dnech po chvíli skoro vždy potil.

Poslední výtku k interiéru mám skrze nastupování na dvojici zadních sedadel. I po maximálním možném sklopení těch předních se dozadu obtížně dostává. Za tu je tu ale značný prostor do šířky pro dva plnohodnotné lidi. S místem pro nohy je to klasicky velká proměnná, v závislosti, jestli před vámi sedí jedinec normované europostavy nebo někdo, kdo má nad metr-devadesát. Nakonec vzadu oceňuji ještě postranní „žlábky“ na mobilní telefon.

Perličkou černo-červeného stylového vnitřku je vkusné, propracované ambientní osvětlení a zlatavé doplňky, ať už jsou to kličky dveří, logo na volantu, držák na pití, nebo mřížky audio systému Harmann – Kardon. Ten je navíc za mě odladěn na výbornou.

Konstantní pálič gum

Jak již v úvodu zaznělo, seč se jedná o sportovní variaci John Cooper Works, toto Mini je elektrické. Jestli je to z pohledu automobilového nadšence dobře nebo špatně, nechám na vás.

Faktem však je, že pod přední kapotou se skrývá elektromotor, jenž dává úctyhodných 190 kW (258 koní) výkonu a 350 Nm točivého momentu, přičemž vše je přenášeno pouze na přední nápravu. S tlačítkem „BOOST“ na volantu dostanete na pár sekund, třeba pro účely předjíždění, dalších 27 koníků navíc.

Asi nebudete překvapení, když řeknu, že tohle černo-červené autíčko pálí gumy na počkání, a je jedno, jestli tomu šlápnete z nuly, nebo za cedulí Konec obce. Vlastně jsem si musel docela často dávat pozor, abych zbytečně nehobloval vzorek na pneumatikách. Toto zrychlování je však návykové a s doprovodnými zvuky, které připomínají kosmickou loď, je to docela sranda.

Šlapání na plyn je celkově zajímavou disciplínou. Jde vidět, že ony zmiňované jízdní módy fungují i mimo obrazovku. Zatímco na ekonomický režim dokáže britské autíčko jezdit klidně a pozvolně, tak na ten nejostřejší (Go-Kart) je plynový pedál citlivější a celý pohon s Miníkem značně škube, v závislosti na tom, jestli zrychlujete nebo jste se rozhodli zpomalovat.

Samotné z rychlení z klidu na stovku se uskuteční za 5,9 sekundy, což je o nějakou desetinu méně, než dovede ekvivalent se spalovákem. Navíc ve stoupání na rafičce rychloměru pak pracuje Mini stejně urputně dál až k maximální rychlosti 200 km/h.

Jmenovitá kapacita baterie činí 54,2 kWh, z čehož je využitelných 49,2 kWh. Psaný dojezd je něco přes 370 km, ale v reálu se spíš bavíme o 250 až 300 kilometrech, což může některým působit mrzení, na druhou stranu Mini by mělo hlavně být stylovkou do města, kde toho zase tolik nenajezdíte.

Hravé zavěšení a kousavý Go-Kart mód

Za co musím opět inženýry z Mini pochválit, že se jim povedlo odladit podvozek tak, aby se choval dost podobně jako u spalovací varianty, nehledě na fakt, že každé z nich stojí na vlastní platformě. To vážně nebyl jednoduchý úkol, uvědomíme-li si, že spalovací varianta má o rovných 400 kg méně.

Díky sportovnímu podvozku sice černo-červený ďáblík lehce poskakuje na nerovnostech, nejedná se však o nic nepříjemného. Za to dostanete velkou dávku zábavy, když se pustíte do ostré jízdy na vaší oblíbené okresce.

Mini hezky drží a krájí zatáčku za zatáčkou. Čím víc přitlačíte, tím víc mi přijde šťastné, že společně s vámi může provádět nepravosti, a to až tak, že sem tam lehce pohodí zadkem. Není to nic nepříjemného a má to svůj bezpečný limit, takže se nikdo nemusí bát, že by to neukočíroval. Čím víc tomu tzv. sypete, tím je to větší sranda a Mini tomu se svým rychlým elektromotorem jde značně naproti, vše se děje až nepřirozeně rychle. Prostě takový malý urychlovač částic…

Pak je tu ale ještě přímo Go-Kart režim… Při jeho navolení musíte potvrdit na obrazovce, že jej opravdu chcete pustit, protože s ním se vypíná systém DSC (kontrola stability). A tady jsem vážně na vážkách, jestli je to dobře vymyšlené nastavení. Elektrický JCW Cooper v tomto případě pustí opravdu všechen výkon, co má. Jenomže s vypnutým DSC se auto takto stává docela nevyzpytatelné. Nikdy nevím, jestli projede zatáčku hezky a o něco rychleji jak v normálním režimu „Core“, kdy elektronický pomocník zapnutý je, nebo jestli mi do zákruty pošle značnou dávku nedotáčivosti, která nastane na výjezdu se zoufale protáčejícími koly.

To už trochu děsivé je, protože ani po delším jezdění jsem si nebyl nikdy zcela jistý, co nastane. Mít pod kapotou spalovací motor, tak je Miník podle mě čitelnější. Nakonec při necelém týdnu testování jsem se chodil ostřeji svézt střídavě 50 na 50, právě v módu „Core“ a druhou půli jsem zkoušel výzvu s oním Go-Kart režimem.

Splašený charakter vozu i lehce umocňují brzdy. Jejich schopnosti jsou naprosto úměrné povaze elektromotoru a váze vozidla, která činí 1730 kg, což není úplně vážně málo… Díky tomu bylo cítit, že se auto při prudkém brzdění lehce vrtí. To mi však nakonec nevadilo, spíš to přičítám k hravé povaze.

Konec konců při běžném a způsobilém řízení je ani pomalu nepotřebujete – Mini nabízí i funkci tzv. one pedal, kdy rekuperuje a samo brzdí až na nulu.

Verdikt

Nový Mini Cooper, který byl od základu postavený jako elektromobil, navíc v úpravě John Cooper Works, se povedl. Zvenku vypadá vážně atraktivně, čemuž hlavně pomáhá i vizuální kit od John Cooper Works. Uvnitř najdete překvapivě i prostor, ale hlavně hromadu pěkných detailů a značně povedený infotaiment, skrývající se v kruhovém displeji. Snad jen kdyby se něco udělalo s materiálem na sedačkách, jinak by byly perfektní…

Elektrický pohon jede vážně hezky. Osobně bych sice spíš volil spalovací variantu a nemusela by být ani právě ve verzi JCW, avšak tohle je spíš otázka osobních preferencí. Nerad čekám na nabíječce a rád naslouchám spalovacímu motoru.

Ve sportovním režimu je Cooper JCW E v zatáčkách bez DSC sice do jisté míry nevyzpytatelný, ale jinak celkově dělá to, co po něm chcete. Navíc si přitom zažijete hromadu zábavy, kterou především umožňuje dobře naladěný podvozek a bryskní zátah elektromotoru.

Troufám si říct, že vedle Renaultu 5  se řadí do velmi úzké skupinky elektromobilů s podstatným podílem charakteru.

Technické parametry

Motor: elektromotor
Výkon: 190 kW (258 koní)
Točivý moment: 350 Nm 
Převodovka: 1 st., automat
Pohon: přední (FWD)
Provozní hmotnost 1730 kg 
Maximální rychlost: 200 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 5,9 s 
Kapacita baterie (využitelná): 54,2 kWh (49,2 kWh)
Tabulkový dojezd (reálný): 370 km (250-300 km)
Tabulková spotřeba (reálná): 15,3 kWh/100 km (15,5-21,2 kWh/100 km)
Základní cena elektrického modelu: 699 400,- Kč
Základní cena elektrického John Cooper Works: 989 300,- Kč
Cena testovaného kusu: 1 077 880,- Kč

Za energii pro naše testy elektromobilů děkujeme společnosti Pražská Energetika a.s.