Minulý týden jsme v první části tohoto článku společně s mladým závodníkem Michaelem Schumacherem prožili start jeho kariéry, sledovali jeho první úspěchy, probojovali jsme se od úplných začátků na motokárové trati přes závody Formule König, Formule Ford a formule 3 až do vysněné královské disciplíny, závodů formule 1.
Příběh skvělého jezdce jsme opustili ve chvíli, kdy se jeho kariéra dostala do bodu zlomu. Rok 1994 byl asi nejdůležitějším milníkem v životě Michaela Schumachera. Předchozí sezónu ukončil na velmi dobrém čtvrtém místě a svět formule 1 věděl, že je tu nový talent, který má potenciál stát se šampionem. Konkurence ale byla velká.
Předně tu byl Ayrton Senna. Tento Brazilec je pro mnohé jednou pro vždy tím vůbec nejlepším a nejtalentovanějším pilotem, jakého svět motorsportu kdy poznal. Michael Schumacher Sennu vždy uváděl jako svůj velký vzor. A vlastně by ani nemusel, ono to bylo znát na první pohled. Samotný způsob práce, onen nekonečný zápal pro věc, ale i cit pro auto a jeho techniku, to měli oba jezdci společné stejně jako horkou hlavu.
A ještě jednu věc měli Schumacher a Senna společnou – pro svět formule 1 byli oba tak trochu vetřelci. Senna přišel z Brazílie, kde se stal rychle národním hrdinou, mezi ostatními jezdci a týmy si však své postavení musel tvrdě vydobýt. A Schumacher na tom překvapivě nebyl o nic lépe. Formule 1 má evropské kořeny, to však neznamená, že je to celoevropský projekt. Týmy pochází převážně z Británie, Francie a Itálie, mezi jezdci je celá řada skandinávských mistrů volantu, ale v sezóně 1993 byl mezi piloty jen jediný Němec – Michael Schumacher.
Ostatně v té době Německo, země slavná po celém světě svým automobilovým průmyslem, neměla v historii závodů formule 1 ani jednoho mistra světa. Od roku 1950. Nic. Nula. A teď přichází mladý Schumacher a drze útočí na Sennu. Úplně stejně, jako Senna svého času jako začínající pilot odněkud z Jižní Ameriky, drze předjížděl Nikiho Laudu.
Schumacher startoval na vozech Benetton Ford. To nebyla špatná auta, rozhodně ale nepatřila na trati mezi špičku, vozy Williams s motory Renault měly zkrátka více výkonu. Jenže rok 1994 byl z hlediska závodění celý takový prapodivný. Předně FIA vydala nová pravidla zakazující elektronické pomocníky. To bylo na jednu stranu pochopitelné, diváci chtějí bitvu talentů, chtějí vidět mistrovskou pilotáž, souboje na trati, ne válku technologií někde v laboratořích a vývojových centrech. Odvrácenou stranou mince ale byl fakt, že auta původně stavěná s ohledem na kontrolu trakce se najednou musela obejít bez ní. Veškeré testování vozů před sezónou tak vyšlo naprázdno.
Paradoxně z této situace těžil právě Benetton Ford. Jeho technologie byly mírně pozadu, takže změnou pravidel vlastně o tolik nepřicházel, zato měl skvělý talent za volantem a ten se teď měl ukázat naplno. Ročník 1994 zahájil Schumacher fenomenálně. V té době měl za sebou ve formuli jen dva vyhrané závody – jeden v sezóně 1992, druhý o rok později. Ve Velké ceně Brazílie 1994 však nejen vyhrál, ale vyhrál o pořádný kus, když předjel celé startovní pole o kolo. V následující Velké ceně Pacifiku potom zvítězil s náskokem celých 75 vteřin na druhého Damona Hilla.
Vyhrál i závod v San Marinu, kde došlo k tragické nehodě Ayrtona Senny. Jeho vzor a hlavní hvězda náhle vyhasla, Schumacherův svět se tím dnem náhle změnil a už nikdy neměl být stejný. Závěrečný ceremoniál má ponurou atmosféru, na stupních vítězů, tentokrát bez šampaňského a bez jásotu, stojí vedle sebe Michael Schumacher a Mika Häkkinen. Ten den se formule 1 změnila, nastupuje nová generace.
A hned přichází potíže. FIA prošetřuje vozy Benetton Ford pro podezření z používání nepovolených prvků. V podezření je aerodynamika, specificky spodní část vozu, druhou spornou částí se stává kontrola trakce – konstruktéři přišli s modifikací setrvačníku, která do značné míry suplovala systém kontroly trakce a to bez použití zakázané elektroniky.
Na trati ale Schumacher ukazuje, že umí. Jeho talent nelze ničím zpochybnit. Vítězí v Monaku i v Kanadě, ve Španělsku skončil druhý, přestože jej ve třetině závodu zradila převodovka a z 65 kol jich více než čtyřicet odjel jen na pátý převodový stupeň. Opět mi to nedá nevzpomenout na Sennu, který dokázal s převodovkou zaseklou na šestém stupni vyhrát závod před domácím publikem na okruhu Interlagos v roce 1991.
Sezóna 1994 nakonec končí pro Schumachera celkovým vítězstvím, když v posledním závodě sezony naráží do Damona Hilla, před kterým má v celkovém pořadí šampionátu jednobodový náskok (Ayrton Senna vs. Alain Prost 1990? Neříká vám to nic?). Čisté to úplně nebylo, ale v zápalu boje Schumacher zkrátka odmítá ustoupit byť o centimetr. Touto nehodou se tak Michael stává prvním německým mistrem světa ve formuli 1.
V následující sezóně už nebylo pochyb kdo je na trati králem. Ročník 1995 Schumacher vyhrál s přesvědčivým náskokem, jeho Benetton tentokrát s motorem Renault byl pro něj skvělým parťákem. Téhož roku potom Schumacher získává kontrakt svého života. V srpnu 1995 podepisuje smlouvu s týmem Scuderia Ferrari na následující dva roky. Mimochodem – plat byl 25 milionů dolarů za rok.
V roce 1996 tak Schumacher poprvé nasedá do monopostu Ferrari. Teď to vypadá skoro jako happy end, po letech tvrdé dřiny a odříkání světový šampion získává zaslouženou odměnu. Akorát, že vůbec. Ferrari F310, vůz připravený pro sezónu 1996, byl krásný, měl ladné linie a rudý lak mu nesmírně slušel. Také to ale byl asi nejhorší krám, jaký maranellská stáj kdy pro závodění ve formuli 1 připravila. To auto zkrátka nefungovalo a špatně bylo úplně všechno. Schumacherův stájový kolega Eddie Irvine nedokončil z důvodu závady neuvěřitelných osm závodů po sobě.
Auto trápilo Schumachera celou sezónu. Spíše než výčet vítězství tak mohu čtenářům nabídnout výčet závad. Velká cena Austrálie – únik brzdové kapaliny, San Marino – prasklá pneumatika, Monako – závada převodovky, Španělsko – prasklý výfuk, Kanada – porucha řízení, Francie – selhání motoru, Velká Británie – hydraulika převodovky, Maďarsko – zlomený plynový pedál. A co hůř – i když zrovna v onom italském pekelném stroječku všechno fungovalo, na konkurenci od Benettonu či Williamsu to auto zkrátka nemělo odpověď.
S takovou technikou bylo konečné třetí místo v šampionátu 1996 vlastně heroickým výkonem. Schumacher vyhrál tři závody a svým vlastním odhodláním začal vracet legendární tým zpět tam, kam patří. Ferrari v té době žilo spíše ze vzpomínek, než skutečných úspěchů. Za slavným logem a aurou výjimečnosti se skrývala spousta trápení. Jen abychom byli zcela o obraze – ona tři Schumacherova vítězství v sezóně 1996 byla víc, než kolik dokázali získat všichni jezdci Ferrari od roku 1990 dohromady.
Michael Schumacher má však cit pro techniku jako nikdo jiný. I díky tomu (stejně jako Senna) vždy exceloval na mokré trati, kde je potřeba cítit každičký pohyb auta a rozumět mu. Schumacher se tak stále více angažoval nejen v kokpitu, ale i v zázemí týmu. Neúnavně pracoval na neustálém vylepšování auta. Přivedl si do týmu své lidi, které přetáhl od Benettonu. Výsledný monopost F310B pro sezónu 1997 byl sice stále jen modifikací oné původní konstrukce, pokrok byl ale obrovský a auto se zlepšovalo s každým odjetým závodem.
Samotná sezóna 1997 se nevyvíjela vůbec špatně, Ferrari po technické stránce stále na špičku lehce ztrácelo, Schumacherův jezdecký talent ale rozdíly hravě mazal. Průšvih nastal při Velké ceně Evropy. Schumacher závod vedl, dotíral na něj ale zjevně rychlejší Jacques Villeneuve ve Williamsu. Když se však Villeneuve pokusil Schumachera předjet vnitřkem zatáčky, Němec strhl řízení a do Williamsu narazil. V naší české sportovní terminologii bych tento okamžik asi nejlépe popsal jako “blikanec”.
Schumacher nakonec touto kolizí vyřadil ze závodu jen sám sebe, nedokončený závod byl však v tu chvíli jeho nejmenší problém. Za nesportovní chování se na hlavu Schumachera sesypala vlna kritiky a trest přišel i od samotné FIA. Ta nakonec rozhodla o diskvalifikaci Schumachera z celé sezóny 1997 a jako bonus mu udělila ještě šedesát hodin veřejně prospěšných prací.
V následující sezóně se startovní pole ustálilo a Schumacher dostal svého vyzyvatele. Stříbrné šípy, monoposty West McLaren Mercedes-Benz, totiž vstupují do své zlaté éry. Do kokpitu McLarenu usedá dvojice Mika Häkkinen and David Coulthard. I Ferrari ale posiluje. Nový monopost Ferrari F300 vrací maranellskou stáj zpět mezi špičku i na poli techniky.
A od této chvíle je to boj Häkkinen vs. Schumacher, nelítostný souboj dvou zcela rozdílných individualit, které mají srovnatelné podmínky. McLareny mají po technické stránce stále lehce navrch z hlediska aerodynamiky, se situací v minulých sezónách se to ale již nedá srovnávat. Ferrari je zpět v plné síle.
A potom už to bylo jako na houpačce. Jednou se Ferrari trápilo, jindy neměly McLareny na Schumacherovo pilotování odpověď. I v roce 1998 si Michael odbyl několik blikanců, za vytlačení Frentzena při Velké ceně Kanady dostal trest stop&go, další desetisekundový stop&go si vysloužil za předjíždění při vyvěšené žluté vlajce při britské velké ceně. Zde tým mimochodem zvolil strategii vybrat si trest až v posledním kole závodu, Schumacher tak cílem projel v boxové uličce a oněch deset vteřin mu muselo být přičteno až následně, protože samotné boxové stání týmu Ferrari bylo umístěno až za cílovou čarou. Schumacher tím získal výhodu, protože z oné trestné zpomalovací zastávky si vlastně polovinu odbyl už po konci závodu, pravidla to ale nezakazovala…
Fanoušky takové kuriozity přiváděly do varu. Onen souboj věčně chladného Fina proti raplovi z Německa, ladného vycizelovaného Mercedesu proti náladovému, ale výbušnému a temperamentnímu Ferrari, byl přesně tím, co motorsport nutně potřeboval. Ve Spa došlo ke kolizi Schumacherova Ferrari s McLarenem Davida Coultharda, při které monopost Ferrari přišel o pravé přední kolo. Rozčílený Schumacher nezastavil, i s takto poškozeným vozem pokračoval a dojel až ke svým mechanikům jen proto, aby si to mohl s Coulthardem v boxech ihned vyříkat. K bitce nechybělo mnoho.
To byl zkrátka motorsport se vším všudy a pro mě osobně vlastně asi jeho zlatá éra. Jako kluk jsem hltal každý závod. Sezóny 1998 i 1999 nakonec vyhrál Häkkinen. Sezónu 1999 poznamenala asi největší Schumacherova nehoda, kdy po selhání brzd narazil čelně do ochranné bariéry. V okamžiku samotného nárazu byla rychlost jeho vozu stále přes 100 km/h. Tady se naplno ukázalo, jaký vývoj prodělala formule 1 z hlediska bezpečnosti, Schumacher vyvázl jen se zlomeninou lýtkové kosti. Vynechat však musel šest závodů.
Od roku 2000 se potom táhne šňůra pěti po sobě následujících titulů mistra světa pro Michaela Schumachera. Bylo to úžasné, nejlepší jezdec v nejlepším autě předváděl kousky, na které byla radost se dívat. Snad jen ona divácká atraktivita šla lehce dolů, někdy už jsem si při sledování závodů připadal asi stejně, jako hudební fanoušci netrpělivě očekávající, kdo že to letos vyhraje Zlatého slavíka. Auta Ferrari na sebe v některých závodech dokonce čekala, aby cílem projížděla elegantně ve formaci.
Zmínit ještě musím Velkou cenu Rakouska 2002. Tu Schumacher vyhrál poté, co jej týmový kolega Rubens Barrichello na pokyn vedení týmu pustil před sebe. Uvádím tuhle epizodu záměrně proto, abych lépe ilustroval Schumacherovo chápání závodů. Vždycky chtěl vyhrávat a v zápalu boj to čas od času i přeháněl, ale vždycky mu šlo o vítězství na trati. O skutečný motorsport. Při závěrečném ceremoniálu oné rakouské velké ceny proto Schumacher odmítl postavit na stupně vítězů na čestné místo a i pohár pro vítěze ihned předal svému kolegovi.
Schumacher se stal nedílnou součástí týmu Ferrari a co víc, stal se členem rodiny Ferrari. Ten tým byl skutečně jako jedna velká rodina. Členové týmu spolu trávili i volný čas, Schumacher se podílí na vývoji nejen závodních vozů Ferrari. Když v sezóně 2006 ohlásí konec kariéry, zůstává ve Ferrari v roli konzultanta.
Michael Schumacher se k závodění nakonec ještě vrátil. Mezi lety 2010 a 2012 krátce nastoupil do šampionátu za volantem Mercedesu. Tahle epizoda neměla dlouhého trvání, Schumacher věděl, že by měl žezlo předat nové generaci, touha závodit však byla zkrátka silnější.
Michael Schumacher si uměl život užívat plnými doušky. Vse slavném pořadu TopGear si zahrál na tajemného jezdce Stiga, objevil se v roli závodního vozataje ve snímku Asterix a Olympijské hry a v animáku Auta daboval (jak jinak) postavu Ferrari 430.
29. prosince 2013 utrpěl Michael Schumacher při lyžování v Alpách vážný úraz hlavy. Jeho stav byl vážný, déle než měsíc zůstával v kómatu. V červnu 2014 opustil nemocnici a od té doby žije v ústraní se svou ženou Corinnou Schumacherovou. O zdravotním stavu sedminásobného mistra světa toho víme jen velmi málo. Letos oslavil Michael Schumacher padesáté šesté narozeniny.
S.h.I.t.
12. 1. 2025, 11:48 1 reagovatJo ta era Hakkinen vs Schumacher... tak nejak po otm, co tohle opadlo jsem prestal formuli sledovat :)
rock
12. 1. 2025, 16:41 0Abych řekl pravdu, mně tahle dvojice za srdce netahala. Možná proto, že jsem tehdy fandil jinému exmistrovi světa, který ale vsadil na fatálně špatnou kartu a svůj potenciál částečně promarnil (teď si uvědomuji, o 10 nebo 15 let později jsem fandil jinému exmistrovi světa, který ovšem vsadil na celou sadu fatálně špatných karet a ze svého potenciálu být největší hegemon všech dob vytěžil vlastně jen tři druhá a jedno třetí místo v šampionátu a kdo o tom bude za pár let vědět?).
Ale k věci. Pokud tvůj zájem o F1 po Hakkinenově éře opadl, přišel jsi o famózní ročníky 2007-10, 12, 16, kdy technika byla možná nudnější než V10 (ale ony ty generické V10 zase byly nuda ve srovnání s předchozími volnějšími érami), ale jestliže je řeč o jezdcích, bojích na trati a nepředvídatelnosti, tak to, co se dělo na přelomu nultých a desátých let nemá v historii f1 moc obdoby.
S.h.I.t.
13. 1. 2025, 13:45 0@rock : ono se to spis seslo, ze jsem to po te ere prestal sledovat. Prisly jine zajmy, prisly motorky jako konicek, ymeniky se casovy priority... :D a uz jsem si k tomu zpatky cestu nenasel.
ransom
12. 1. 2025, 15:06 0 reagovatAspoň si uměl sám ze sebe udělat prdel. Viz Asterix a Obelix...
rock
12. 1. 2025, 16:44 0...a s ním kupodivu celé Ferrari, protože to, co se tam dělo, muselo nepochybně probíhat pod licencí a se souhlasem týmu nebo automobilky (viz Todtova účast).
ransom
12. 1. 2025, 16:50 0No samože.
StreetPro
13. 1. 2025, 08:58 1 reagovatF1 98/99 a