Mercedes G aneb o image naruby

Ano, skutečně jsem právě napsal, že Mercedes třídy G, ono ztělesnění německé technické nadřazenosti, vrchol terénních schopností s uzávěrkami všech třech diferenciálů a modlu všech milovníků jízdy v terénu kupují lidé především kvůli tomu, jak vypadá. A vysvětlím vám, proč si to myslím.

V neděli jsem totiž krátce jel v čemsi, co se nazývá Mercedes-Benz G350 CDI, a podle svých příznivců je to nejlepší a nejdrsnější off-road na světě. Tedy samozřejmě pokud nepočítám modely G500 a G-cokoliv AMG. Ve skutečnosti je to pracovní auto ze začátku sedmdesátých let, proslavené svou průchodností terénem a neuvěřitelnou odolností, do kterého však byla vecpána spousta drahých, choulostivých a v terénu naprosto zbytečných věcí. A které bylo pro jízdu po silnici už před 40 letech otravné a nyní je příšerné.

Majitel takového stroje vám obvykle bude hrdě vyprávět o tom, kolik má jeho stroj uzávěrek diferenciálů a jaké zvládá nájezdové či přechodové úhly. A nejspíš se nezapomene zmínit ani o tom, že je tohle auto ikona, která slouží už desítky let, a že se předchozí generace Geländewagenu proslavily neuvěřitelnou životností a výdrží.

ve skutečnosti si ale pořídil jen image pravého a poctivého auta

Potom nasedne do vyhřívané a odvětrávané sedčaky, na tablet připomínajícím displeji infotainmentu si přes Bluetooth pustí hudbu ze svého iPhone, zařadí sedmikvaltovou převodovku do režimu "Drive" a za sofistikovaného vrčení nejmodernějšího naftového šestiválce se vstřikováním common-rail (stejného jako v aktuálním éčku nebo ML) se vydá do městských ulic. Bude si přitom připadat velmi mužně a opájet se pocitem, že on si, narozdíl od majitelů moderních plastových kulatých nesmyslů, pořídil ještě to "pravé a poctivé" auto.

Ve skutečnosti si ale pořídil jen image pravého a poctivého auta. Po technické stránce má dnešní třída G se svým předchůdcem dost možná méně společného než s některým ze "zženštilých SUV" jako ML nebo GL. Všechny drahé moderní technologie, které rozhodně nechcete opravovat kladivem někde uprostřed pouště – od tabletu na palubce přes elegantní tlačítka spínající uzávěrky až po common-rail nebo moderní automat – tu jsou přítomné úplně stejně jako v kterémkoliv moderním Mercedesu. Z původního Geländewagenu tak pochází jen podvozek a karoserie – což jsou zrovna dvě věci, které se s příchodem moderních technologií u nových aut rozhodně nestaly choulostivějšími. A v případě karoserie můžeme jen doufat, že její antikorozní ochrana poněkud pokročila z "poctivé kvality" sedmdesátých let.

Auto, které si kupujete s vidinou toho, že by, stejně jako jeho předchozí generace, mělo vydržet málem i jadernou válku, tak bude teoreticky přibližně stejně spolehlivé jako "dobou zkažená" třída E. Ale jen teoreticky. V praxi se projeví to, že "Géčko" je ve srovnání s moderními Mercedesy vyráběno v relativně malých sériích, což znamená menší podíl automatizace, více ruční práce a méně "vychytané" postupy. S největší pravděpodobností tak bude typickým příkladem toho, že v prostředí automatizované výroby a dlouho testovaných postupů bývá masovější auto lépe vyrobené a spolehlivější. Takže ono "zženštilé" ML bude vlastně dost možná spolehlivější…

typický kupec géčka nechce černé lemy blatníků a ošklivou masku

Samozřejmě, pořád si můžete koupit verzi Professional, která vychází z "pracovního" Geländewagenu a je blízce příbuzná Géčku v podobě, v jaké si ho nedávno objednala například australská armáda. Potom místo tabletu a tlačítek dostanete páky, mechanické přístroje, volant ze staré dobré W124 a naprosté minimum věcí, které vás mohou poslat na drahou návštěvu servisu.

Jenomže typický kupec Géčka nechce černé plastové lemy blatníků a ošklivou černou masku. Odmítne jezdit v autě, které má okna na kličku, volant z osmdeátých let a jehož tlačítka na palubní desce nejspíš pamatují ještě W123 alias Piáno. O takové auto má zájem těch pár organizací, které chtějí nejlepší off-road na světě a jsou ochotné za něj řádně zaplatit. Tedy většinou armád. Víceméně kdokoliv jiný si na "práci" koupí modernější a ve výsledku pohodlnější japonský off-road či pickup za poloviční cenu.

A třída G tak zůstane lidem, kteří se opájejí pocitem, že mají nejlepší off-road na světě, ale s největší pravděpodobností ho nikdy nevezmou ani na dohled jeho schopností. Přeci jen, opravovat škrábance na příplatkové metalíze, měnit drahé blatníky či jejich plastové lemy, nebo i jen kupovat náhradní lité osmnáctky, to za to snad ani nestojí. Nemluvě o tom, že v našich zeměpisných šířkách téměř neexistují místa, kam by někdo potřeboval jezdit a přitom se tam nedostalo něco na způsob Škody Yeti.

z dvojice cayenne a g-klasse je účelně navržené jen jedno auto. a ne to, které si myslíte

Nebo, pokud máme zůstat v dané cenové relaci, Porsche Cayenne. Všemi "pravými ehtusiasty" vysmívané sportovní SUV je totiž v terénu vážně docela schopné. Sice ne tak moc jako hranatý Mercedes, ale počet zákazníků, kteří se s kterýmkoliv z nich dostanou tak daleko, aby rozdíl poznali, bude nejspíše zanedbatelný. 

Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma (ne zcela přímými) konkurenty tak je to, design jednoho je diktován praktickými požadavky a účelností, zatímco u druhého jde především o image. To účelně navržené auto je pochopitelně Cayenne, zatímco "imidžovkou" je starý Mercedes.

Ne, vážně jsem se nezbláznil. Cayenne je navržené tak, aby bylo aerodynamické a mohlo se tak stabilně a tiše pohybovat v dálničním tempu, a to navíc při rozumné spotřebě. Navíc museli konstruktéři počítat s tím, že auto musí nabídnout špičkovou ochranu při všech myslitelných nárazech, včetně toho, že ochrání svého řidiče před vězením díky tomu, že nezabije sraženého chodce ranou o chladič do hlavy. Příjemným bonusem je pak to, že je uvnitř mnohem prostornější a pohodlnější.

Géčko? To je navržené tak, aby se dobře vyrábělo technologií sedmdesátých let a splňovalo tehdejší požadavky na praktičnost. Dnes by ho bylo bezpochyby možné navrhnout aerodynamičtější, lépe využít jeho vnitřní prostor a postavit celé auto mnohem bezpečnější. Možná by dokonce výroba takové karoserie byla levnější, což by z exkluzivity pro pár jedinců udělalo smysluplné auto, umožnilo tak masovější výrobu a stlačilo cenu ještě níže, takže by se výsledek mohl stát skutečnou luxusnější alternativou Land Cruiseru.

obhajoba géčka se obvykle brzy stáčí k tomu, že to je kult a bylo super před 30 lety

Jenomže výsledek už by nevypadal jako "staré, dobré géčko". Hlavním prodejním argumentem třídy G je to, že vypadá masivně a bezpečně. Trochu vojensky, skoro jako tank. Co to znamená pro jeho bezpečnost, to by vám určitě rád řekl, kdo měl někdy tu smůlu, že s tankem narazil do něčeho, co onen tank nedokáže projet nebo přejet. Pokud nikoho takového neznáte, napovím vám: docela to bolí.

Abych se ujistil, že mi něco neuniká, zkusil jsem tuhle myšlenku ověřit malým facebookovým průzkumem mezi milovníky Geländewagenu. A podezření se potvrdilo. Obhajoba géčka se obvykle brzy stáčí k tomu, že to auto je "kult" a že bylo skvělé před 30 lety.

Ne dnes. Dnes je jen o něco málo smysluplnějším kolegou Morganu Plus Four. A ve srovnání s "dívčími retro autíčky" je vlastně mnohem více hnáno svou image. Zatímco Mini Countryman nebo Fiat 500 navlékají svůj retro kabát přes moderní vnitřnosti a neobětují tak téměř nic z funkčnosti moderních aut, třída G staví na retro image celou svou existenci a obětuje jí téměř vše.

Je zvláštní, jak se z absence designu a čiré účelnosti může postupem času stát záležitost image a vlastně i designu. Napadá vás nějaké další auto, ať už staré či nové, které jeho majitelé navenek kupují kvůli tomu, že je účelné a praktické, ale ve skutečnosti jim jde spíše o image účelnosti? Dejte vědět v komentářích!