Mercedes Benz GLE 350de 4MATIC: Velké a úsporné nemusí být oxymoron

V redakci, co se rozdělení automobilů k testu týká, máme relativně zaběhlou hierarchii. O offroady se pravidelně pere Adam a Viola, přičemž Viola vítězí nejenom z pozice síly (jakožto naše velkovezírka), ale i z pozice síly. Drahá a velká auta pak s oblibou testuje Dan, jakožto mladý, dynamický a rodinně založený muž. Hamster se poslední dobou drží Volva a Fiatu, o zbytek levných a užitečných automobilů se pak vždy rád postará Kuba. A Jeník? Ten si bere to, k čemu ho jeho ADHD přivede. A já? Na mě pak zbydou ta divná, placatá a nepohodlná auta. No jo, ale držet se jen zaběhlých kolejí by byla nuda. A je správně občas opustit komfortní zónu a zkusit si něco jiného.

Myslíte si, že to mě dostalo k velkému Mercedesu? Pokud si to trochu přikreslíme, tak ano. Realita je ale taková, že už mě zase v redakci utáhli na technologie. ‚Františku, dieselelektrický Mercedes na baterky!‘ Cože? Kde? No to chci vidět! Dieselové hybridy se totiž moc nevidí. A proč? V době, kdy ještě každé druhé auto nebylo mild-hybridem, dávalo smysl používat spíše benzínové motory, které lépe snáší časté starty, a i když budou mírně náročnější na palivo, odvděčí se větší trvanlivostí. Ale doba postoupila a v Mercedesu se na problematiku hybridů a hlavně plug-in hybridů podívali tak trochu jinak.

Na myšlenku, že když máte plug-in hybrid s obstojným dojezdem, tak si zbytečně taháte spalovací motor, a když máte vybitou baterii, tak vám to bude víc žrát, protože si táhnete celou elektrickou výzbroj, jsem narážel nedávno. A okolo toho se v Mercedesu očividně točili. Když budete mít dostatečnou kapacitu baterie a dojezd, proč byste měli ve městě používat spalovací motor? A když pojedete někam dál, nebylo by lepší jet na naftu, co bude mít trochu vyšší ekonomiku provozu? Ale povedlo se jim to uvést do praxe?

Ještě předtím ale prosím jedno okénko do relativně nedávné historie. Mercedesům zrovna neholduji, takže jsem se přecejen musel trochu dovzdělat. Označení GLE se na tomto autě objevilo v roce 2015, společně s prvním faceliftem tohoto modelu s interním označením W166. Do té doby jsme jej na silnicích mohli potkávat jako M-klasse, respektive ML. Co že to to GLE značí? No, G jako Geländenwagen, k tomu by mohlo patřit i to L, aby nám to vypadalo lépěji a E, abychom poznali, že toto SUV je ekvivalentem E-klasse. Vzhledem k tomu, že aktuální modelová řada Mercedesu je ABCES, to dává smysl, že? 

Teď už se na něj ale podívejme. Zvenku je GLE prostě velké. Je druhým největším GL v nabídce a na silnici je prostě nepřehlédnutelné. Přitom ale nevypadá jako cirkus na kolech. Chromované doplňky jsou utlumeny stříbrnou barvou karoserie, vlastně to vypadá dost decentně a příjemně. Baví mě kola. Mají průměr 20“, ale když se na ně podíváte a zjistíte, že jsou úplně vyplněny brzdami, připadá vám to dost v pořádku. Přistihl jsem se i u myšlenky, že by mohly být ždibíček větší. „Ale zajisté,“ ozvalo se z konfigurátoru. „Chcete o palec nebo o dva větší?“ No, raději ne, tady se alespoň v Mercedesu nemusí bát, že jim je nešikovný novinář odře.

Stejně jako zvenku, i uvnitř je doslova přehršel místa. Po usednutí za volant vás uvítají dvě olbřímí obrazovky systému MBUX, dubové dřevo, kůže. Hm, jsem tady správně? Můj zadek, který ještě neodvykl sportovním sedačkám Yarisu GR, je zmaten. První dojmy jsou intenzivní. Vše vypadá hezky, leskle, promyšleně. Akurátně. Ale přecejen je tu jedna promarněná příležitost, kterou vidím na první pohled a už na ni nikdy nezapomenu. Po levé straně displeje budíků je výdech klimatizace. Na pravé straně jsou jen záslepky. Proč? Vždyť by to bylo tak hezké…

Interiéru si ale ještě užiju. Hned po výjezdu z Prahy spouštím všechny jízdní asistenty, které nacházím a koukám, co se bude dít. Automobil v nestřežené chvíli spouští spalovací motor a jako by mě ani nepotřeboval jede směrem k Brnu. Dává mi to spoustu času prozkoumat, co všechno tu máme. Osahávám všechny tlačítka, lišty a materiály, zatímco automobil uhání vstříc Moravské metropoli a jen mě čas od času jemně upozorní, že bych se měl věnovat řízení. „No jo, to říkáš teď, ale jinak bych tu vůbec nemusel bejt!“ Hned ze začátku musím ocenit odhlučnění a podvozek. To vážně jedu po D1, nebo je pro luxusní auta jiná dálnice? Čas a kilometry uběhnou jako voda a když sjíždím z D1, připadám si trochu, jako bych jel vlakem a celé ty předchozí dvě hodiny jen koukal z okna.

„Co jsem to chtěl, jo, nakoupit!“ Můj nákup je ale jen záminka k tomu, abych dojel z dálnice do Tesca k nabíječce a trochu si to auto dobil. Při předání mi bylo řečeno, že na elektřinu ujedu vždy minimálně 80 kilometrů, udaná hodnota dle WLTP je 90-99 kilometrů. S takovou stodolou, jo. Nejdřív ale nabít. Mercedes, nejspíš jako jediný, nabízí nabíjecí rozhraní CCS a nemá problém nabíjet stejnosměrným proudem. Zatímco se probírám zeleninou, tak po očku sleduji mobilní aplikaci Mercedes Me, která mě informuje nejenom o tom, kolik už se stihlo nabít, ale i aktuální nabíjecí výkon. Hodnota 46.5 kW, která na mě na displeji svítí napovídá, že by to mohlo tak akorát vyjít, ale ještě, než dojdu k pokladně, tak mě auto informuje, že je nabité a můžeme pokračovat v krasojízdě. Kolik že to bylo? Půl hodiny? No tak jo. Celková kapacita baterie je 31,2 kWh, do mrtva se vybít nenechá, takže nám to vychází. Na to, že je tu naftový motor, auto zapomnělo už při sjezdu z dálnice, ale při slušném přejezdu si řeklo o necelých šest litrů nafty na sto kilometrů. To je velice v pořádku.

Ale co ten dojezd? Druhý den byl tachometr výš o 65 čistě elektrických kilometrů a na ukazateli dojezdu se na mě smálo dalších 25, které si Mercedes odjezdil další den. Ano, měl jsem relativně ideální podmínky, kdy jsem nemusel ani moc používat klimatizaci a po ránu se zrovna nikam neženu, ale i tak je to za mě úctyhodný výkon. O to víc, když se po několika dnech podívám na počítadla spotřeby. 5,5 litru nafty na sto kilometrů a 9,6 kWh na sto kilometrů? To mi přijde skoro až podezřelé. A taky že ano, je to průměrované na celkový nájezd. Ve městě, kdy se budete pohybovat jen a pouze na elektřinu, si GLE řekne o zhruba 25 kWh na sto kilometrů. To je na auto o pohotovostní hmotnosti 2,7 tuny… velmi dobré.

Teď ale ještě prosím na skok k jízdě. Podvozek je zde hydropneumatický, nejlépe je mu v režimu komfort, kdy vás prostě ukolíbá. Vy chcete jet rychle? Ale no tak, proč? Raději se nechte vézt a hýčkat. Po chvilce si zvyknete, že auto samo reaguje na provoz před vámi a zvýší stupeň rekuperace, abyste nemuseli brzdit. A že celé řízení je tu takové samozřejmé, jako by pod palubní deskou byl postarší pán ve fraku, který pokaždé myslí za vás. „Nene, panstvo by muselo brzdit, to si tady hezky zvýšíme rekuperaci a krásně nám to vyjde. Tááák.“ Pokud chcete SUV, které vám zprostředkuje pocit z jízdy, jste tady špatně a doporučím vám navštívit tu společnost s tou vrtulí. Ano, tu s těmi leteckými motory. Tady je pohoda…

Svoje si zaslouží také MBUX. Je to systém, který vyžaduje, aby si k němu uživatel na chvíli sedl, nastavil si jej dle svých preferencí a pak už bude spokojen. I já si ho musel trochu osahat a přizpůsobit. Po prvním, mírně kostrbatém, dojmu jsem se v něm po chvilce pohyboval jako doma. Responzivita perfektní, snad jen hlasové ovládání mne občas trochu pozlobilo. Minimálně udělalo ze slova Mercedes slovo, které se nevyslovuje. Představte si modelovou situaci. Jedete se spolujezdcem a povídáte mu o tom, jak se vám Mercedes líbí. A téměř pokaždé, když řeknete ‚Mercedes‘, tak se vám auto zeptá, co pro vás může udělat. Takže pak některé moje věty vypadaly tak trochu jak z knížky Harryho Pottera. „To auto, jehož název nesmíme vyslovit…“ Drobnost, ve výsledku snad jen úsměvná.

Až na tu nepříjemnost s hlasovým ovládáním jsem si ale nemohl na nic stěžovat. Ba, dokonce jsem ocenil další fíčury, které tento automobil nabízí. Představte si, že přijedete jako první k semaforu. Ale přes zrcátko na něj nevidíte. A tak vám Mercedes, sakra, to auto, jehož název se nevyslovuje, ukáže pohled z kamery na čelním skle, kde máte perfektní výhled. Ano, já vím, vlastně blbost, ale potěšila mne. Nemusel jsem krčit krk. Líbilo se mi i automatické parkování. Bydlím relativně v centru, kde je občas parkování trochu za trest. A tam, kam bych se ani necpal, protože bych měl obavy o lak okolostojících, se GLE nacpalo s grácií profesionála, který už to dělal milionkrát. (A tak mě tak napadá, že v rámci testování to možná dělal ještě víckrát.)

Nakonec oceňuji i praktickou stránku velkého auta. Je pravda, že v kufru se nacházejí baterie, ale jeho využitelnost není nijak zásadně snížena. Po otevření víka zde máme volnou podlahu, kam se vejdou hned tři páry průmyslových optických detektorů úniku plynu a když složíte zadní sedačky, tak i jejich příslušenství. Ano, GLE nejspíš nebude standardním vozem, ve kterém se tyto věci vozí, ale víte, já byl líný a než to nosit těch 400 metrů v rukách… No, raději popojedem.

Verdikt

GLE mě do jisté míry nadchlo. Je to skvělá ukázka toho, že plug-in hybrid dává smysl a vyplatí se jej používat, jak výrobce zamýšlel. Přechod mezi pohony je hladký a skoro neznatelný. Takhle by to mělo prosím fungovat všude. Ano, můžete říct, že je bizarní hrát si na hybridní auto u velkého SUV, ale… Proč ne? Elektřina do města, nafta na delší cesty. A to všechno zabaleno do chlácholivého komfortu a skoro až aristokratického odstřihnutí od okolního světa. Nikdy jsem nečekal, že mě takové auto nadchne. Takže mi nezbývá nic jiného než smeknout. Skvělá práce.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1950 ccm + elektromotor
Výkon spalovacího motoru: 143 kW (194 koní) při 5500 ot./min
Točivý moment spalovacího motoru: 400 Nm při 1850 ot./min
Výkon elektromotoru: 100 kW (136 koní)
Točivý moment elektromotoru: 440 Nm 
Převodovka: devítistupňová automatická 9G-Tronic
Maximální rychlost: 210 km/h
0-100 km/h: 6.8 s 
Hmotnost: 2 655 kg 
Průměrná spotřeba (udaná): 2,1 l/100 km; 25,4 kWh/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 5,9 l/100 km; 9,6 kWh/100 km 
Cena testovaného vozu: 2 436 713,73 Kč