Lancia Stratos HF: Kosmická loď pro závody rallye

Když se v roce 1970 na autosalonu v Turíně objevila podivná klínovitá věc jménem Stratos Zero, většina návštěvníků si myslela, že jde o designérský výstřelek bez šance na realizaci. Ale právě tahle futuristická studie od Marcella Gandiniho, dvorního návrháře studia Bertone, odstartovala příběh jednoho z nejikoničtějších soutěžních vozů všech dob – Lancia Stratos. A ten příběh je stejně divoký jako samotné auto.

Stratos Zero byl všechno, jen ne konvenční. Měřil pouhých 84 cm na výšku, neměl dveře a do kabiny se nastupovalo výklopnou přední částí karoserie. Vypadal jako něco mezi Batmobilem a vesmírnou lodí. Ač však Stratos Zero vypadal jako pouhá designérská studie pro upoutání pozornosti, ve skutečnosti se jednalo o plně funkční automobil. Poháněl jej vidlicový čtyřválec z kupé Lancia Fulvia HF a díky nízké hmotnosti (udává se pouhých 710 kilogramů) stačil jeho výkon 133 koní na dosažení rychlosti 200 km/h.

Design Lancie Stratos Zero byl tak napřed, že se tohle auto z roku 1970 objevilo ve filmu Moonwalker Michaela Jacksona, kde představovalo dopravní prostředek vzdálené budoucnosti – a to již vozu táhlo na dvacet let. Ostatně futuristicky tohle auto působí dodnes. Extravagance i jízdní parametry Lancie Stratos Zero zaujaly Cesareho Fioria, šéfa sportovního oddělení Lancie. Fiorio měl vizi – postavit auto, které nebude jen upravenou sériovkou, ale od základu navržený soutěžní speciál. A Bertone se pro tento nápad doslova nadchnul.

A tady začíná příběh soutěžní Lancie Stratos. Se svou jmenovkyní a inspirací toho tohle auto nemělo vlastně příliš společného. Auto bylo od počátku stavěno pro potřeby soutěží rally, klínovitá karoserie tak dostala velmi kompaktní rozměry. Ostatně rozvor byl pouhých 2230 mm. I proto zde musel být motor zastavěn oproti předloze nikoli podélně, ale napříč.

První prototyp Stratosu HF se objevil už v roce 1971. A pod kapotou měl něco velmi speciálního. Lancia sice chystala novou generaci motorů, jež měla nahradit vidlivocé čtyřválce, tento motor však ještě nebyl připraven. V útrobách novinky se tak objevil motor Ferrari Dino V6. Nuccio Bertone si jeden takový motor „vypůjčil“ z Ferrari, kde se zrovna válel bez využití. Vznikl tak vůz s výkonem 193 koní, který zrychlil na stovku za pět vteřin a letěl až 233 km/h. A to vše v době, kdy většina rallyových vozů byla jen lehce upravenými rodinnými sedany.

Ferrari zpočátku spolupráci s Lancii příliš nevítalo – Enzo Ferrari se obával, že by Stratos mohl konkurovat jeho vlastním vozům. Ale tlak ze strany Fiatu, který vlastnil jak Lancii, tak Ferrari, nakonec vedl k dohodě. Ferrari dodalo 500 motorů Dino 2.4 V6 a Stratos mohl být homologován pro skupinu 4.

Stratos byl první vůz v historii, který byl od počátku navržen výhradně pro rallye. Jeho konstrukce byla radikální: krátký rozvor, motor uprostřed, zadní pohon. Lehká hliníková karoserie prototypu byla pro produkční vůz předělána na laminátové dílce přichycené na trubkovém rámu. 

To auto bylo maličké. Kabina byla tak těsná, až začala kolovat legenda, že auto bylo postaveno kolem pilota Sandra Munariho. A právě Munari se stal jeho největší hvězdou – v roce 1977 vyhrál FIA Cup a přispěl k tomu, že Lancia získala tři tituly mistra světa značek v letech 1974–1976.

Stratos byl nekompromisní. Jeho řízení bylo ostré, podvozek tuhý a výkon ve své době velmi dobrý, to však nebylo tím hlavním klíčem k úspěchu. Na asfaltu byl Stratos rychlý, ale na šotolině a sněhu byl doslova neporazitelný. Jeho krátký rozvor a nízká hmotnost mu umožňovaly neuvěřitelnou obratnost. A jeho zvuk? Syrový řev šestiválce Ferrari byl hudbou pro každého fanouška motorsportu.

Aby mohla Lancia homologovat Stratos pro soutěže, musela vyrobit alespoň 400 kusů pro běžný provoz. Tak vznikla verze Stradale – silniční bestie s výkonem 190 koní, která vážila jen něco přes tunu. Z nuly na stovku zrychlila za 6,8 sekundy a její maximálka se pohybovala kolem 240 km/h. 

Když ale mluvíme o civilní verzi, nepředstavujte si něco vyměklého. Stále to byl ryzí závoďák, jen upravený tak, aby měl nárok na poznávací značku. Stratos HF Stradale nebyl pohodlný. Nebyl praktický. Ale byl nádherný, vzácný a neuvěřitelně zábavný. Dnes patří mezi nejvyhledávanější klasiky a jeho cena roste do závratných výšin.

Závodní verze Stratosu se postupně vyvíjely. Dostaly čtyřventilové hlavy, výkony přes 280 koní a upravenou aerodynamiku. Nejostřejší verze vážila jen 880 kg a dosahovala rychlosti až 270 km/h. V roce 1975 se objevila i verze Turbo s výkonem přes 560 koní – ale ta byla příliš divoká i na tehdejší rallye.

S příchodem Audi Quattro a nástupem pohonu všech kol se éra Stratosu chýlila ke konci. Lancia představila v roce 1981 jeho nástupce, model Lancia 037. Přesto se ještě v 80. letech objevoval na tratích v soukromých rukou a budil respekt. Dodnes zůstává legendou. Pozdější vozy rally se vrátily zpět k základům rodinných sedanů či hatchbacků, pokud chcete ultimativní soutěžní speciál, musíte se vrátit v čase zpět k Lancii Stratos HF.

V roce 2010 se objevila moderní interpretace Stratosu – New Stratos, postavený na základě Ferrari F430 Scuderia. Měl karbonovou karoserii, motor V8 s výkonem 540 koní a design, který věrně odkazoval na originál. A i když vzniklo jen pár kusů, ukázal, že Stratos stále inspiruje.

Lancia Stratos není jen auto. Je to symbol odvahy, inovace, vášně a taky italského šílenství. A i když dnes Lancia přežívá jen jako stín své slavné minulosti, Stratos zůstává připomínkou toho, co všechno je možné, když se spojí talent, odvaha a trocha drzosti. Ne náhodou se design nové Lancia Y svou negativně zkosenou zádí lemovanou kruhovými světly vrací právě k modelu Stratos HF. Držme Lancii palce.

Zdroje: pistonheads.com, lanciastratos.com, Lancia