Lancia Prisma 1300: Čtyřicet let a pořád jí to sluší

Před časem jsem zavítal do svého lokálního autoservisu. Hned zkraje přiznávám, že jsem majitelem hned dvou italských vozů, a tak nechávám pole posměšků o tom, jak často se vydávám právě do této provozovny, otevřené. Pravdou ale je, že já sem vlastně jezdím rád. Tohle není typický autoservis, je to spíš takový pánský klub, kde se šálkem dobré kávy v ruce zasněně hledíme na všemožné poklady italského inženýrství v různých stádiích pojízdnosti. A že tu o poklady není nouze.

A tak zatímco mému vozidlu se tu dostane pravidelné servisní péče, využívám mezičas a ochotu Tomáše Zouhara z Italmotori k zapůjčení vozu pro dnešní test. Ne, dnes to nebude o žádném elektromobilu, dnes zapomeňte na jízdní asistenty, dnes se vrátíme v čase. Auto, které tu právě stojí přede mnou, se narodilo ve stejném roce, jako já sám. A světe div se, takto na první pohled vypadá, že z nás dvou těch čtyřicet let přežilo v lepší kondici právě to auto.

Dámy a pánové, Lancia Prisma, ročník 1986. Historie Prismy přitom sahá ještě dál, samotný model byl představen v roce 1982, ale pozornějším z vás asi už při pohledu na tvary karoserie od Giorgetta Giugiara ze studia Italdesign je jasné, kde se tohle auto vzalo. Ano, Prisma je v podstatě jen jinou karosářskou variantou legendární první generace Lancie Delty, původní hatchback tak v roce 1982 prostě jen doplnil i sedan.

Auto, které tu teď stojí před námi, je verze 1300, tedy auto se zážehovým motorem 1,3 litru. To byl ve své době úplný základ nabídky, ostatně samotné auto skutečně připomíná provedení s „cenou od“, nemáme tu centrální zamykání, elektrická okna, nakonec chybí i posilovač řízení. Zato tu máme perfektní stav. Tohle auto Tomáš přivezl z Itálie, kde jej získal od pečlivého majitele. Prisma je původní, žádná generálka tady neproběhla, přesto jsou všechny díly karoserie zdravé, lak pěkný, interiér zachovalý a čalounění dveří dokonce stále chrání igelit z výroby.

Nemyslete si ale, že tohle je jedno z těch zánovních aut po letech vytažených ze stodoly s pár najetými kilometry, tahle Prisma má za sebou téměř 180 000 kilometrů, jen ji měl prostě někdo rád a staral se o ni. A jak si takové auto můžete snadno oblíbit, to si právě dnes půjdeme vyzkoušet.

Tvary původní Lancie Delty a následně i Prismy jsou osmdesátkově přímočaré. Spousta hran a linií jak podle pravítka. Auto ale působí solidně. Přestože se jednalo o kompaktní model a dnešní optikou je Prisma opravdu maličká, nedělá dojem žádného papíráka. Naopak, i dnes je to prostě to západní auto, o kterém se v našich končinách pořád ještě spíše jen snilo.

Zajímavější je pohled do interiéru. Přestože tu spousta záslepek a prázdných tlačítek dává jasně najevo, že nesedíme ve vrcholném provedení, určitě se tu necítím ošizeně. Vlastně právě naopak. Uvelebil jsem se ve skvělém velurovém křesílku, modré čalounění vytváří příjemnou atmosféru a já se mohu začít seznamovat s přístrojovou výbavou. Než se k ní ale dostanu, musím zmínit jednu věc – tohle je prostě TA barevná kombinace. Stříbrná Lancia s modrým interiérem, tak to má být – to my všichni, kdo jsme vyrůstali na detektivkách s Alainem Delonem prostě víme.

Před tenkým volantem (výškově seřiditelným) se rozprostírá členitá palubní deska. Její spodní část tvoří praktická polička, před řidičem se potom nachází přístrojový štít doplněný o malý středový kontrolní panel. Na to, že tu máme chudinku bez výbavy, toho tu je vlastně hrozně moc. Kontrolky všeho možného, kromě běžných ukazatelů včetně otáčkoměru (ne, ten v osmdesátých letech stále ještě nebyl samozřejmostí) tu mám i ekonoměr.

Ještě zajímavější je středová konzole, tady kontrolní panel kromě obligátního času a data hlásí případnou závadu vnějšího osvětlení, hlídá hladinu provozních kapalin (ano, Prisma má i elektronickou kontrolu hladiny motorového oleje) či opotřebení brzdového obložení. To všechno už v základu a před čtyřiceti lety.

Co jsem na Fiatech a Lanciích z téhle éry vždy miloval, jsou páčky pod volantem. Dnes se v automobilovém světě hodně skloňuje designový minimalismus a zjednodušování forem – tak přátelé designéři, dívejte se a učte se. Vlevo pod volantem Lancie Prismy jsou hned dvě páčky. Ta kratší a blíž volantu ovládá prostě jen blinkry. Jednoduché. Ta delší potom slouží ovládání světel. Když otáčím jejím koncem, zjevují se mi postupně symboly obrysových a potkávacích světel přesně tak, jak je zapínám. A jak už to u Fiatů a Lancií bylo a je, světla se vypínají společně s motorem, tedy ani v dobách povinného denního svícení si omylem nevytřískám baterku, když světla po jízdě zapomenu vypnout.

Prisma je dnešním pohledem opravdu malé auto, přesto uvnitř překvapivě netrpím nedostatkem místa. Ba co víc, i na zadní neméně komfortní velurovou lavici se dva dospělí uvelebí, aniž by trpěli. Já vím, v osmdesátkách bylo tohle auto pro nás snem a celé rodiny se spokojeně tísnily v daleko menších strojích, na dnešním parkovišti, kde i obyčejná Fabia působí vedle Prismy jako obr, to ale prostě překvapí.

Jak už jsem zmínil, máme tu úplný základ nabídky. Zážehová třináctistovka OHV s dvojitým karburátorem poskytuje stroji výkon 55 kW, tedy nějakých 78 koní. Není to mnoho, však v nabídce byly i výrazně zajímavější motory včetně verze Integrale s dvoulitrem a pohonem všech kol, ale světe div se, ono to není ani málo. Po nastartování se motůrek uvelebí na tichém volnoběhu a ani o něm nevím. Jak říkali staří mazáci, šepot květin. Neznalí posměváčci si mohou o jižanské technice myslet své, ale italský motor, to je vždycky pan motor – i když je to obyčejná osmiventilová třináctistovka.

A tak s Prismou vyrážím do provozu. Upřímně řečeno – čekal jsem trochu toho dobrodružství. Však když tohle auto přišlo na svět, náš domácí vymodlený Favorit ještě neexistoval ani jako ideový návrh a do jeho slavného uvedení na trh zbývalo celých deset let. Jenže světe div se, ono to žádné dobrodružství není. Prisma je auto, co se řídí prostě jako auto. S dobře odstupňovanou pětistupňovou převodovkou dokáže motor s autem hýbat statečně a motor servíruje ochotně klidně všech 78 koní. Ani řízení bez posilovače nepředstavuje žádný problém, Prismu by městskou džunglí zvládla bez problémů protáhnout i křehká dívka.

A další překvapení na sebe nenechá dlouho čekat – podvozek. Čekal jsem trochu rozměklou jízdu plnou náklonů, však v osmdesátých letech se jezdilo přece jen pomaleji a auta se ladila více na komfort, ale opět chyba lávky. Podvozek Prismy je sice komfortní, ale zároveň příjemně tuhý. Jistě, svou roli v tom hraje stav konkrétního kusu, tady vážně žádné vyteklé tlumiče ani unavené pružiny nenajdete, ale i tak mi jízdní vlastnosti připomínají sportovněji střižené auto o dobré dvě dekády mladší. Škoda, že pneumatiky na téhle konkrétní Prismě pocházejí ještě z minulého století, jinak bych se Lancii nebál trochu dynamičtěji protáhnout okreskami. Však proč by ne, tohle auto má přece stejný základ jako legendární Integrala!

Tohle byl hodně zajímavý test. Prismě jsem byl připravený lecos odpustit, však je to už dnes veterán, navíc tohle konkrétní auto v základní výbavě a se základním motorem ani není výkladní skříň tehdejší Lancie. Jenže tady tak nějak není co odpouštět. Prisma se nejen dožila dnešních dní v obdivuhodné kondici, ona dokonce dodnes funguje jako naprosto soudobý automobil. Není to žádný trhač asfaltu, to je jasné, ale rozhodně nezdržuje. Po dálnici si klidně ševelí, i při dálničním legálním limitu je směrově dokonale stabilní, na okreskách se nezalekne dravějšího stylu a nakonec i ve městě díky snadnému ovládání a kompaktním rozměrům dělá vlastně jen radost.

Jestli jsem vás teď nalomil, mám tu jednu dobrou zprávu. V Italmotori potřebují uvolnit místo pro nové projekty a Prismu vám tak v případě zájmu prodají. I s těmi velurovými sedačkami a dosud zabaleným tapecírunkem dveří, i se samolepkou Papa Francesco na zadním okně a možná, když budete hodní, tak i s věrnou zmenšeninou v měřítku 1/18. Já bohužel nedisponuji garáží a je mi líto takovou dnes už vzácnou časovou kapsli nechat stát v pražských ulicích, ale pokud někdo z vás zatoužil po stylovém youngtimeru, moje požehnání určitě máte.

Velké díky Tomášovi Zouharovi z Italmotori za důvěru a zapůjčení auto pro potřeby tohoto testu!