Lamborghini Estoque: Lambo na každý den

Určitě všichni znáte začátky značky Lamborghini. Spor, ve kterém se v roce 1963 hádali Enzo Ferrari a  Ferruccio Lamborghini  o kvalitě vozů se vzpínajícím se koněm ve znaku, je legendou. Výrobce traktorů, který si stěžuje na spojku u svého Ferrari 250 GTO (ano, dnes je to jedno z nejdražších aut světa) a odchází nespokojený, dává značce Lamborghini nový směr. Od té chvíle už to není pouze výrobce zemědělské techniky, ale přidává k ní výborná sportovní auta, která budou nejen konkurovat těm nejzvučnějším značkám, ale budou i auty na plakátech v dětských pokojích po celém světě.

Lamborghini na začátek přetáhne pár šikovných lidí rovnou od Ferrari, vyvíjí dvanáctiválec a hned rok po založení představuje model 350 GT, později 400 GT a už v roce 1965 ikonický model Miura. Auto je fenomenální a přichází s ním i obchodní úspěch. Během šesti let výroby si najde majitele celkem 764 aut. Nezdá se to tolik, ale v té době to byl pro takto drahé auto velký úspěch. V roce 1971 nastupuje model Countach, potom Diablo, Murciélago, Gallardo… I když to značka neměla vždy lehké a od osmdesátých let několikrát změnila majitele, každé z těchto aut se stává doslova ikonou své doby.

Všechny vozy této značky pojí velké množství společných rysů a jedním s nich je, že jsou všechny dvoudvéřové. Ale co když chce fanda značky používat své Lamborghini každý den a alespoň občas vézt i třetího pasažéra? Ano, byl tu pokus s výrobou terénních vozidel řady LM, přičemž LM002 se skutečně dostal do sériové výroby, ale to jen tak trochu na okraj. Automobilka po pár experimentech na konci sedmdesátých let (Espada, Jarama, Urraco) drží striktně dvoumístné koncepce s motorem uprostřed. Další pokus o změnu přichází až v novém miléniu.

Je rok 2008 a Lamborghini na autosalonu v Paříži představuje svůj první sportovní čtyřdveřový vůz v historii – model Estoque. Tento sedan na sebe strhává velkou pozornost a ihned se stává hlavní hvězdou celé výstavy. Auto dostává velmi kladné reakce přímo od potencionálních kupců a svět se hned začal ptát, jestli se bude vůz opravdu vyrábět. Soudobý šéf Lamborghini Stephan Winkelmann přiznává, že pokud by se měl vůz dostat do sériové výroby, nestane se tak dřív než za čtyři roky.

V té době běžela v italské Boloni výroba dvou modelů – Murciélago a Gallardo. Estoque měl šanci přilákat ke značce úplně nový okruh kupců a navýšit tak prodeje. V Lamborghini věřiii tomu, že budou prodávat přibližně tři tisíce těchto sedanů ročně. To by více než zdvojnásobilo prodeje celé značky a Estoque by tvořil až 65 % všech prodaných vozů s rozzuřeným býkem ve znaku.

V Lamborghini zachovali i tradici pojmenování modelů podle býčích zápasů – jméno Estoque se dá totiž volně přeložit jako meč matadora. Koncept byl často oceňován i za svůj umírněný vzhled. Samozřejmě to musíme vztáhnout k ostatním vozům značky. Estoque přebírá přední část s velkou inspirací z právě připravovaných modelů Reventón a Aventador, ale přichází před nimi. Boky auta postrádají výrazné prolisy a také obrovské nasávání vzduchu před zadními koly, které jsou  pro tuto značku tak typické. V autě s motorem vpředu ale logicky nejsou potřeba. Koncept je později často přirovnáván třeba k Astonu Martin Rapide.

Pohonnou jednotku přebírá Estoque z Gallarda – jedná se tedy o 5,2litrový desetiválec, který pohání všechna kola. Počítalo se prý ale i se zástavbou dvanáctiválce a později i případně hybridních V8. Dokonce jsem našel i zmínku o dieselu, ale to automobilka nikdy nepotvrdila. Rozměry jsou úctyhodné: 5,15 metru délky, 2 metry šířky a jen 1,35 metru výšky. S rozvorem 3,01 metru je zajištěný i plnohodnotný prostor pro zadní cestující, kteří si mohou pohodlně posedět v agresivně tvarovaných sedadlech. Předek interiéru pak nese velké množství prvků z produkčních aut. Právě na zpracování interiéru můžete poznat, že se nejedná o nějaký koncept daleké budoucnosti, ale že jde opravdu o auto, které se reálně připravovalo do výroby. Nejsou tu nějak divně uchycená „plovoucí“ sedadla, přehnaně velké displeje, zajíždějící volant, protisměrně otevírané dveře, chybějící B sloupek a podobné blbosti. Celý interiér vypadá, jako by se mohl zítra montovat do sériového vozu.

A takový byl původně i záměr – se sériovou výrobou se prostě opravdu počítalo. Jenže tou dobou už je pár let ve vývoji také Porsche Panamera. Koncern VW ale nemohl financovat a představit najednou dva navzájem konkurenční supersportovní sedany. Musí si tedy vybrat, a jak už dnes víme, Panamera byla vítězem. Pomohlo, že Porsche pár let předtím začalo prodávat velmi úspěšné SUV Cayenne, které značce přineslo finanční stabilitu.

V Lamborghini se vzdávat nechtějí a ještě tři roky po představení konceptu tvrdí, že o sériovou výrobu usilují. Vše ale skončilo pouhými prototypy. Některé designové prvky přebírá v roce 2010 představený Aventador a zákazníci tak dál jezdí v pouze dvoumístných autech. To se pak reálně mění v roce 2018 s nástupem SUV se jménem Urus. O něm si můžeme myslet mnoho věcí, že se ke značce nehodí, pošlapává tradice nebo i o jeho majitelích. Pravdou ale je, že stejně jako Cayenne u Porsche přináší Urus okamžité zvýšení prodejů. Právě jeho zásluhou čísla každým rokem trhají rekordy a toto SUV tvoří přes 60 % dodaných aut. Čtyřdveřový sedan tak značce stále zůstává zapovězen a vzhledem k trendům, které teď v automobilovém světě jsou, to vypadá, že to tak nadlouho i zůstane. Jedinou možností je tak pořídit si model Estoque od Hot Wheels. Bohužel.

Jak se vám koncept Estoque líbí? Věříte, že by byl prodejně úspěšný a mohl by žít vedle Panamery?