Krotitelé duchů inovují aneb o starých autech v hollywoodských filmech

Pokud jste vyrůstali v 80. a 90. letech, jen těžko vás mohla minout komedie Krotitelé duchů. Dan Aykroyd a Bill Murray v ní hrají jakési duchařské deratizátory, kterí chrání obyvatele města před otravným nadpřirozenými bytostmi. A mezi nejzapamatovatelnější momenty onoho filmu patřilo, vedle hereckého talentu hlavních představitelů a až protivně chytlavé znělky, jejich služební auto. Cadillac z roku 1959 je designově šílený už sám o sobě a v provedení sanitka/pohřebák (ano, tato poněkud morbidní kombinace se dělala jako “2 v 1”) může v nepoučeném divákovi vyvolat pocit, že to buďto on sám, nebo tvůrce vozu poněkud přehnal s halucinogeny. V případě Krotitelů duchů byl již tak bláznivý stroj ještě ověšen nejrůznějšími pavědeckými udělátky pro lov duchů, přízraků a jiných nepříjemných potvor, a vznikla ikona.

Je tedy jen logické, že když se začalo mluvit o připravovaném třetím pokračování Krotitelů (jeden sequel vznikl ještě v 80. letech), byli všichni fanoušci zvědaví, jak to tvůrci vyřeší s ikonickým ECTO-1. Nejbezpečnější cestou by samozřejmě bylo použít identickou kopii originálu – fanoušci by byli spokojení, že se remake drží svého vzoru, vyžadovalo by to nejméně intelektuálního úsilí a sehnání a nákup několika exemplářů ‘59 Cadillaku v sanitním provedení by bylo sice drahé, ale v rozpočtu filmu za 154 milionů dolarů by se to pravděpodobně ztratilo.

Tvůrci filmu se ale očividně rozhodli jít odvážnější a realističtější cestou. Sebrali fanouškům jejich milované ECTO-1 na bázi ikony padesátých let, a nahradili ho o zhruba 30 let novější pohřebním Cadillakem z let osmdesátých. Již po odhalení prvních obrázků se samozřejmě objevila spousta nářků, že původní Cadillac byl ikona, kdežto tohle je jen nudná a nezajímavá krabice. Jenomže, byl Cadillac z roku 1959 v polovině 80. let ikonou? 

Tady narážíme na typický problém mnoha hollywoodských filmů, jejichž volba automobilů se “zasekla” několik desítek let v minulosti. Jen si vzpomeňte, v kolika relativně nových filmech je hlavní hrdina bez peněz a proto jezdí nějakým starým, ošuntělým pekáčem, který je ale stejně cool jako hrdina sám – ať už jde o starý muscle car, Volkswagen Bus první generace nebo cokoliv podobného. Ve filmu to samozřejmě vypadá mnohem lépe, než kdyby jezdil Fordem Mustang z 80. let, který vypadá jako prodloužený Escort, nebo otřískanou Toyotou Corolla. To, že ona “stará plečka” má leckdy na dnešním trhu takovou hodnotu, že by jí onen chudý hrdina mohl snadno vyměnit za auto nové nebo zánovní, je často elegantně zapomenuto.

A přesně to by byl i případ Ghostbusters, kdyby zůstali u “křídlatého” stroje. V osmdesátých letech totiž ‘59 Cadillac jako ECTO-1, které ve filmu hraje roli staré, rozpadající se plečky, koupené za pár dolarů, dává perfektní smysl. Tehdy jste mohli kupovat křídlaté Cadillaky, pokud zrovna nebyly v excelentním muzeálním stavu, za peníze z letní brigády v hamburgerárně. U sanitek a pohřebáků, které nikdo nechtěl, to pak platilo dvojnásob. Ale dnes? Jakýkoliv Cadillac z 50. let stojí v použitelném stavu desítky tisíc dolarů – a originální pohřebák nebo sanitka se bude cenovkou pohybovat na úrovni nového fullsize SUV. 

Nejde ale jen o cenovku. V roce 1984 byl starý Cadillac z roku 1959 ojetina za zenitem, ve které pár nadšenců začínalo vidět něco zajímavého a pozornosti hodného, ale pro většinu lidí to byl prostě starý krám. Ve stejné roli je dnes Cadillac z 80. let, který byl nový zhruba v době, kdy byl první film natočen. A je dost pravděpodobné, že za dalších 10 či 20 let se i z té “ošklivé krabice” reaganovské éry stane ikona také…