Vypadá jako offroad, patří spíše do města. Hybridní KGM Torres boduje cenou, ale není bez kompromisů

V nedávném testu KGM Actyon jsem konstatoval, že platforma KGM má velký potenciál – celkově slušné jízdní vlastnosti, zajímavý design i dobrou výbavu v dané cenové hladině. Jedna z věcí, která mi ale u Actyonu chyběla, byla nějaká trochu zajímavější motorizace: zážehový čtyřválec je sice použitelný, ale ve výsledku působí na takové auto jako příliš obyčejný základní motor. V dnešní době, kdy jsou úspornost a kultivovanost jízdy stále důležitější, jsem si v testu posteskl, že by platforma potřebovala modernější pohonnou jednotku – ideálně hybridní.

A co se nestalo – Actyona i příbuzného Torrese si můžete objednat už i s hybridem. základem je sice stejná spalovací jedna-pětka, ale s pomocí elektromotoru slibuje o 30 kW více výkonu (150 místo 120) a také výrazně nižší tabulkovou spotřebu (konkrétně 5,86-6,13 l na 100 km, místo poměrně žíznivých 7,94-9,08 l na 100 km u čistě spalovací verze. 

Právě tenhle nový motor byl hlavním důvodem, proč jsem si k testu Torrese půjčil. To ale neznamená, že by to byla jediná věc, která stojí za řeč. Původně jsem si totiž myslel, že jde jen o jakousi praktičtější karosářskou verzi zmíněného Actyonu, překvapivě všk jde o poměrně rozdílné auto. 

Tam, kde Actyon hrál na prémiovost a eleganci, se Torres snaží zaujmout drsným outdoorovým stylem. A dělá to docela dobře. Přední část lehce inspirovaná “jeepovskou” maskou se mi líbí, červený detail, který tu neplní žádnou praktickou funkci, ale z dálky připomíná tažné oko, se docela povedl, stejně jako “stojánky na gopro” na hraně kapoty okoukané z Bronca. Trochu rozpačitější jsem ze zadního falešného krytu na rezervu, ten už je trochu moc stylizovaný a samoúčelný, stejně jako asymetrické umístění kliky, která se hodí k otevírání do strany, ale jak při otevírání zavazadelníku Torrese záhy zjistíte, existuje dobrý důvod, proč se pro vyklápění vzhůru se standardně využívá madlo s úchytem odspodu.

To jsou ale vesměs drobnosti, jinak Torres nedělá ostudu, obzvláště uvážíme-li, že jde ve své třídě o jednu z cenově nejdostupnějších možností. Rozhodně z vozu nemám pocit, že by mi dával jakkoli najevo, že jsem jeho koupí ušetřil. V interiéru je to ještě o kus lepší. Sem tam jsou tu přiznané tvrdé plasty, celkově ale působí moderně a hodnotně. Navíc je plný praktických vychytávek pro rodinné cestování, nechybí třeba držáky na tablet v opěrkách hlavy, vysouvací stínítka v bočních oknech, nebo stpousta prostoru na uložení drobností. 

Trochu horší je to s ergonomií, která je zatím poněkud nevybroušená. Stejně jako kolega Dan v testu Grand Mussa, i já se poněkud podivoval nad absencí ovladacích prvků audia jinde než na volantu. Příliš nadšený jsem nebyl ani s panelu klimatizace a topení, ten je sice snadno přístupný vysunutím z pravé části obrazovky, je ale poměrně titěrný a nepříliš při ruce, takže za jízdy je jeho nastavování trochu náročnější, než by se mi líbilo. Zbytek prvků je celkem přehledný, a pokud máte zkušenost třeba s Hyundai nebo Kiou, budete se tu cítit jako doma. 

Co se týče povinných asistentů, ani tady příliš nefungují. To nevadí, to je z jejich podstaty problém v každém autě – rychlostní hlídač tak často pípá bezdůvodně a senzory monitoringu únavy se zavaří na průměrné okresce, když se snažíte netrefit všechny ty při oblevě nově se objevivší výtluky. Vypnout se dají vcelku snadno spuštěním horní lišty obrazovky, ale kdo na to má pořád myslet. 

No a teď už konečně k tomu novému motoru. Pochvalu si zaslouží o poznání lepší pružnost a kultivovanost vozu v městském prostředí. Auto je tišší, působí jistějším dojmem a při rozjezdu na semaforech tu nechybí typický elektrický kopanec, který si majitelé bateriových vozů tak chválí. Test Actyonu jsem uzavíral s tím, že mi spalovací varianta dává smysl spíše na kratší cesty po městě a pro velké cestovatele bych volil hybrid. Tím si ale, po jeho vyzkoušení, nejsem příliš jistý, zdá se mi naopak, že právě město hybridu vyhovuje nejvíce a vůz dosahuje tabulkových hodnot spotřeby kolem šesti litrů.

Jenže jakmile se Torres dostane do prostředí, kde se moc často nebrzdí a nerekuperuje, hybridní jedna-pětka je docela žíznivá. Motor se snaží zároveň dobíjet akumulátor a hýbat s autem, takže často i v minimálním zátahu drží nepřirozeně vysoké otáčky a připojování elektromotoru je docela cítit. Celkově se mi zdá, že by si zasloužila spolupráce elektrického a spalovacího motoru ve vyšších rychlostech ještě trochu vyladit. Testovací týden jsem uzavíral s nepříliš pěknými 8,9 litry na sto kilometrů, přičemž jsem měl poměrně lehkou nohu. Sluší se říci, že většina mých cest vedla po dálnici, naopak ve městě jsem se příliš nezdržoval.  

Druhou komplikací je, že k hybridu si nejde připlatit za pohon všech kol. Ten je u čistě spalovacího Torrese standardně k dispozici za velice slušných 49 tisíc korun. Právě hybrid by ho ale, dle mého názoru, potřeboval jako sůl. Naladění elektromotoru pro rozjezd na kluzkém povrchu je totiž dost divoké. Stačí aby vůz stál v relativně mírném zasněženém kopci se zařazeným “déčkem”, po puštění brzdy se přední kola začnou velice rychle protáčet až na tachometrových 30 km/h a auto zoufale stojí na místě, protože v takové rychlosti nemá pneumatika šanci chytit jakoukoli trakci. 

Vůz nemá ani žádné nastavitelné režimy, takže nelze zapnout nějaký šetrnější zimní mód, který by dávkoval výkon citlivěji. V praxi to pro mě znamenalo, že jsem musel s drsně vypadajícím SUV na neutrál pozpátku couvat ze zasněženého kopce, zatímco mě objížděly Fabie, kterým svah nedělal žádný problém. Navzdory mému těšení se na hybridní jednotku tak přemýšlím, zda hybrid stojí za těch 52900 Kč příplatku a zda není nakonec přeci jen rozumnější sáhnout levnějším spalováku a zbylých padesát tisíc brát jako finanční polštář na ony dva litry rozdílu spotřeby, nebo za ně pořídit čtyřkolku.

Má-li však Torres sloužit jako příměstské přibližovadlo na trojboj škola-kroužky-nákupy, pak si myslím, že bude hybrid naprosto logickou volbou – je kultivovaný, působí mrštnějším dojmem a ve městě a v zácpách ušetří citelně více paliva. Jen to není úplně univerzální volba pro každého.

Verdikt

Torres je skutečně skvělá “value for money”. Za cenu, která u konkurence často stačí s odřenýma ušima na trochu lépe vybavený kombík dostanete prostorné a pohledné SUV, které nabízí celou řadu zajímavých vychytávek a má jen málo objektivních chyb. Co se týče nového hybridu, trochu se mi zdá, že jde o určitou úlitbu nám všem, co jsme si vždy v souvislosti se SsangYongy (nově tedy KGM) říkali, že by jim slušel nějaký ten modernější hybridizovaný agregát. Možnost výběru je dozajista dobrá, ale hybrid sebou nese určité kompromisy a nejde ho zcela bezmyšlenkovitě doporučit všem. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný hybridní zážehový čtyřválec 1,5 l
Celkový výkon: 150 kW 
Točivý moment : 300 Nm 
Převodovka: šestistupňová automatická
Provozní hmotnost: 1595 kg 
Maximální rychlost: 180km/h
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,86-6,13 l/100 km
Spotřeba v testu: 8,9 l/100 km
Základní cena modelu: 649 900 Kč
Cena testované verze: 912 800 Kč