Kettenkrad: Jak skloubit obratnost tanku s pocitem bezpečí z jízdy na motorce?

Po nezvykle velkém úspěchu nedávného článku o Vespě s bazukou se podíváme na další obskurnost. Pokud se enormní zájem (čtenost) bude opakovat, snad se mi podaří přijít ještě s dalším článkem. Dnes se podíváme na mnohem známější exemplář, který jste mohli spatřit i na stříbrném plátně, například na konci legendárního filmu “Zachraňte vojína Ryana”, ho hlavní hrdinové použijí na konci filmu k bleskovému průzkumu a zisku informací o nadcházejícím útoku. Jednalo se o scénu založenou na skutečnosti nebo pouze hollywoodskou fikci? Spojení na první pohled naprosto odlišných vlastností uvedených v nadpise nepřinesl historii nikdo jiný, než Německo. Známé svým efektivním a jednoduchým názvoslovím, jež často vzniká spojením několika slov. Představuji vám Sonderkraftfahrzeug 2 (speciální vozidlo č. 2), známé také pod výrobním názvem “Kleines Kettenkraftrad”, což v doslovném překladu znamená “lehká pásová motorka”. Dokonce i Němcům však tenhle název přišel příliš dlouhý, a tak se ustálila kratší verze – Kettenkrad.

Výrobu měla na starosti automobilka NSU. V letech 1939 až 1948 vzniklo bez mála 9000 kusů, i když přesná čísla se liší. K pohonu sloužil jeden a půl litrový čtyřválec Opel s rozvodem OHV, osazený karburátorem Solex. Kompresní poměr 6:1 nám sice z dnešního moderního pohledu může znít směšně, ale je třeba mít na paměti, že se jedná o více než 80 let starou konstrukci. Také díky tomu k provozu stačí s nadsázkou “cokoliv co teče a aspoň trochu hoří” a nezajímá se o zbytečnosti jako oktanové číslo apod. Vydoloval ze sebe slušných 36 koní a uměl “mototank” rozpohybovat až ke hranici 70 km/h. Teoreticky. Historik Ian McCollum, který měl příležitost si jízdu vyzkoušet tvrdí, že se jedná spíše o zbožné přání, které se vám povede dosáhnout pouze na perfektně hladkém povrchu. Každá nerovnost pak dá vyniknout vratkému a nejistému podvozku s vyšším těžištěm. Jenže hlavní úkol Kettenkradu nebylo zdolávat rychlostní rekordy. Třístupňová manuální převodovka disponovala ještě dvoustupňovou redukcí, díky níž se počet rychlostí efektivně rozrostl na šest. Dle dobové příručky měly první tři (redukované) stupně připadnout na jízdu v terénu a další tři pro jízdu po silnici.

Jízda samotná se zdá být zajímavou kratochvílí. Drobnější změny směru řešilo klasicky natočení řidítek, resp. předního kola. V dorazech na obou stranách byl však hydraulický spínač. Při zatočení o více než 15°, pro názornost “v plném rejdu”, se přibrzdil příslušný pás na jedné straně a diferenciál poslal více kroutícího momentu na druhou stranu. Zrychlený pás pak mohl vykroužit delší oblouk rychleji než ten přibržděný (zastavený). Stejný systém jako u tanků tehdejší doby. 

Co tedy bylo jeho hlavním úkolem? V první řadě se jednalo o kompaktního tažného mezka. Dokázal odvézt věci, které by se vám na klasickou motorku nevešly. Dnes byste k podobným úkolům nejspíš použili klasickou čtyřkolku. Vzadu byla lavice, na kterou jste mohli usadit dvojici spolubojovníků. Oproti nákladním vozům a džípům byl menší, obratnější a pásy poskytovaly skvělou prostupnost terénem. Což jezdci spolehlivě otestovali na rozbahněné východní frontě. Rozdíl oproti standardnímu motocyklu je dobře vidět ke konci videa (3:05), kde se trojice lidí zvládne přes stejný terén přepravit mnohem svižněji a elegantněji, než samotný jezdec jedoucí za nimi.

Komfort jezdce-řidiče zvyšuje odpružené sedlo a také kožené chrániče kolen připevněné ke karoserii. Čti: “Kompenzují nepohodlí podvozku a borce vzadu čeká zábava.” Palivové nádrže po stranách pojmou 42 litrů , což vystačí k dojezdu zhruba okolo 200km. Samozřejmě v závislosti na terénu a zátěži.

Mohl usnadnit práci spojařům, díky dodatečné nástavbě bylo možné rychle a efektivně tahat telefonní spojení v polních podmínkách. Což byla jinak, s vypětím vlastních sil, dost otravná a často také nebezpečná práce. Samozřejmostí byla možnost pomoci s vyprošťováním další zapadlé techniky. A dále disponoval možností připojit přívěsný vozík s nosností až 350 kilogramů. Na něm bylo možné vojákům v předních liniích dopravit munici, lékařské zásoby, proviant a cokoliv mezi tím. Jenže to stále není vše.

Druhý nejoblíbenější přívěsný vozík pak bylo lehké protitankové dělo – 37 mm PAK. Na delší vzdálenosti bylo zpravidla taženo většími vozy, ale pro finální precizní doladění mohl posloužit právě Kettenkrad. Při obraně přístupových cest a křižovatek bude jistě nepřátelský obrněný konvoj předvídat, že vaše protitanková děla budou rozmístěna v blízkém okolí cesty, kde vám je složily náklaďáky. Rozhodně je nenapadne, že jste si je pomocí “mototanku” vytáhli o pár set metrů dál, do hloubi vyvýšených remízků, přímo mezi stromy. Moment překvapení bude rozhodně na vaší straně. Proč na momentu překvapení a směru útoku na tank záleží si zase necháme na příště. I když se zdá, že dnešní doba dronová hodně věcí změnila.

Z nevýhod vyčnívá především poměrně složitá konstrukce (hlavně pásu), se kterou jde ruku v ruce také cena. Vyrobit funkční pásy je náročné, zejména ranné německé konstrukce, kde je třeba mazat každý jejich článek zvlášť. Obrazně řečeno, vyrobit pás libovolné velikosti zabere stejně času (peněz), ale když už si dáte tu práci, rozhodně se víc vyplatí postavit rovnou tank, spíše než pásovou motorku. Produkce Kettenkradů se zastavila v roce 1944. Zejména kvůli začátku konce přechodu na pokročilejší a dokonalejší bojová vozidla. V roce 1948 pak údajně měla vzniknout ještě zhruba pětistovka strojů, nyní již pro využití v zemědělství. Některé prameny však uvádějí, že se často jednalo o repase poškozených strojů z různých bitev. Přesný počet vyrobených kusů tak s jistotu nelze určit. Dnes pro vás odkaz na modýlek nemám, ale jelikož se jedná o mnohem známější kus historie, jistě si nějaký na internetu zvládnete najít sami. 

Na model v životní velikosti si na našem kontinentu budete muset připravit lidových 50 000 – 70 000 euro. Můžete ocenit, že nežijete v USA, kde vás tahle relikvie přijde na dvojnásobek a klidně i víc. Pokud byste zatoužili po svezení, investigativne se mi podařilo najít akci německého muzea, kde vás pouhých 10 euro dostane na zadní lavici téhle věci.

Technické údaje:

Motor: Opel Olympia 1488 ccm
Výkon: 26,5 kW (36 hp) při 3400 ot./min
Rozměry: délka 2,74 m / šířka  1 m / výška 1,1 m
Hmotnost:  1 500 kg 
Výrobce: NSU Motorenwerke AG 
Výroba: 1940 – 1948
Počet vyrobených kusů: cca 9000
Míst k sezení: 3 
Palivová nádrž: 42 l
Maximální Rychlost: cesta 70 km/h / terén 45 km/h
Dojezd: cesta 260 km / terén 190 km

Zdroj:
https://tankhistoria.com/wwii/kettenkrad/
https://en.wikipedia.org/wiki/Sd.Kfz._2