Jeep Wrangler 75th Anniversary: Poslední Mohykán

Určitě vás už stihlo napadnout, že mi straší ve věži, ale podívejme se na skutečný význam pojmu Sport Utility Vehicle. Definic je hromada a všechny hovoří o terénním vozu, který je zároveň provozován jako vůz rodinný. A přesně tak ho bude provozovat většina lidí, kteří si ho pořídí, ať jsou jejich niterné důvody jakékoliv. 

Při zmínce o terénu mi jako první na mysli vytane značka Jeep – ne náhodou se dnes výraz ‚džíp‘ lidově používá pro všechno, co polyká kilometry nejen asfaltu, ale i bahna a kamení. Já chci své SUV od profíků, o nějaké začátečnické pokusy nestojím. Z celé modelové řady Jeepu splňuje mé představy o rodinném terénním autě nejlépe právě Wrangler. Konkrétně mám k dispozici verzi 75th Anniversary, což je speciální edice vyznačující se barvou močálu a obrázky autíčka na všemožných místech venku i uvnitř. Na bocích nese nápisy ‚1941‘, což není rok výroby, ačkoli by se to z některých úhlů mohlo zdát, nýbrž letopočet založení značky. Mám tu pětistupňovou automatickou převodovku, naftový motor 2.8 CRD a vlastně veškerou výbavu, jakou lze ve Wrangleru mít. A jdeme pracovat.

V první řadě si řekněme, co vlastně zákazník od takového SUV očekává. A myslím tím co opravdu očekává, ne co bude říkat známým, že očekává. Začneme racionálními důvody. Auto by mělo být prostorné, bude po většinu času pracovat coby rodinné přibližovadlo. Mělo by se snadno ovládat, taky by mělo mít dnes už standardní výbavu, jako je klimatizace, navigace nebo hands-free. Velmi žádoucí je vyšší pozice za volantem kvůli dobrému výhledu a snadnému nastupování. A mělo by být schopné dopravit svého majitele na hůře přístupná místa, na chalupu oddělenou od civilizace polní cestou, na hory oddělené od lyžařů sněhem, z řeky neoddělené od auta vůbec ničím a tak podobně. A potom – ač to málokdo skutečně přizná – by mělo takové SUV vzbuzovat respekt a vyjadřovat dobrodružného ducha majitele. Jak je na tom náš Wrangler?

Lego pro velké

Navzdory impozantnímu vzezření nemá Wrangler v interiéru taneční parket, nicméně místo pro rodinu se tu najde. V pětidveřové karoserii je prostoru tak akorát. I kufr nabízí solidní objem, na konkurenci tu Jeep nijak neztrácí, i když jeho dveře s postranním pantem a jedním kolem do zásoby nejsou nic pro křehotinky. Pokud velikost interiéru patří mezi průměr, jeho kvalita je rozhodně nad průměrem. Ve voze nic nevrže, co vypadá jako bytelný plast, to je bytelný plast, co vypadá jako plech, to je odkrytý lakovaný plech. Poctivost sálá z každého šroubu, který na karoserii vidíte – a že jich není málo. Všechna tlačítka dokážete ovládat v pracovních rukavicích, s omrzlými prsty i bez prstů. Starosvětský design se hrdě hlásí k odkazu vojenských předků.

A jak jsme na tom s výbavou? Nic podstatného nechybí, v základní výbavě verze 75th Anniversary je dotyková radiomapa, klimatizace, bluetooth hands-free (pro jeho aktivaci je třeba se s autem pohádat nahlas a v americké angličtině, pak už ale šlape jako hodinky), kožené čalounění na mohutných sedačkách schopných usadit i XXL kovboje, čtecí lampička a výkonné reproduktory Alpine. A střešní okno. Tady se musím krátce zastavit, střešní okno Jeepu se od jiných SUV trochu liší. Především to vůbec není okno. Žádné sklo neobsahuje. Pokud však toužíte po výhledu na modré nebe, můžete sejmout střešní panel nad řidičem. Cítíte ten čistý venkovský vánek, kterak vám proudí do plic a vyhání městské bacily? Ještě ne? I nad spolujezdcem se nachází odnímatelný panel. Stále nic? Dobrá, tak dáme pryč střechu celou. Nebo víte co? Dáme pryč i dveře. Tomu říkám pohyb na čerstvém vzduchu! K demontáži budete potřebovat pár kousků vercajku, ale předpokládám, že bez něčeho takového byste domov neopustili.

Zatím tedy naše SUV obstálo velmi dobře. Test ale zdaleka nekončí. Jak je to třeba s požadovanou pozicí za volantem? Sedím vysoko a o karoserii mám perfektní přehled. Vidím, kde končí kapota. Vidím i kde začíná. Nemusím odhadovat rozměr vozu, Jeep je dokonale přehledný, kdo by potřeboval parkovací senzory? I nastupování je pohodlné – když jste průměrně vzrostlý jedinec (a když jste dítě, šplhání pro vás není obtíž, nýbrž zábava). Jen jedna malá drobnost – z karoserie trčí ven kola překrytá blatníky. Tam, kde blatník je, bláto od kol nelétá. Bohužel všechno hezké – i blatník – jednou končí. A tak je práh dveří neustále ostřelován vzorky podloží. Při nastupování ve fraku či velké večerní je dobré na to myslet. 

Silnicí svět nekončí

Dostáváme se k průchodnosti lehkým a středním terénem. Od SUV se přirozeně očekává, že vás odveze i k chalupě, k níž nevede dokonalá asfaltová silnice. Po krátkém testování v rozbláceném lomu jsem usoudila, že zkusím najít místo, kde bude mít smysl připojit pohon předních kol. Když už tu ta možnost je… Prozatím se Jeep zapotil asi jako Tito Ortiz při rozcvičce v mateřské školce. 

Začínám maličko pochybovat o správnosti svého výběru. SUV má být silniční vozidlo schopné jízdy v lehkém terénu nebo alespoň schopné předstírat schopnost jízdy v lehkém terénu. Jeep zvládá jakýkoli terén a to ve mně vyvolává obavu, jak se bude chovat na silnici. Jiná SUV dostala sofistikované zavěšení kol a jejich karoserie byly navrženy a vyrobeny po měsících modelování správného obtékání proudícího vzduchu. Jeep má tuhé nápravy, karoserii navrhli patrně ve čtyřicátých letech a smontovali ji - no vlastně jsem si ji po testu demontáže střechy smontovala sama. Bude to zlé? Vyjíždím zpět na pevnou silnici a vyrážím zpět k domovu. A víte co? Není to zlé. Jistě, aerodynamika cihly se musí projevit a nějaký ten svist tu je, ale aspoň se můžete pochlubit, že ve vašem Jeepu není na dálnici vůbec slyšet motor. Důležité je, že hladina hluku zůstává stále na přijatelné úrovni. A co je ještě podivnější, auto se celkově chová velmi slušně. Je stabilní, dostatečně svižné a pohodlné, cestování je příjemné i při dálničních rychlostech. Naftový motor 2.8 CRD příjemně spolupracuje s automatickou převodovkou a já si dovedu bez problémů představit, že zdolávám za volantem Wrangleru stovky kilometrů. Velmi klidných a pohodových.

V dalším kole, které bude probíhat v utajené lokalitě Středočeského kraje, si zvu do kabiny instruktora offroadových jízd konkurenční stáje. Teď už půjde do tuhého a je mi jasné, že i když auto zvládne jakýkoli terén, vůči jelimanství řidiče zcela odolné nebude. Začínáme lehkým stoupáním do kopečka, které by pěší voják nejspíš vykonával po dvou a po čtyřech v poměru 50:50. Guru vedle říká, že to dám s prstem v nose, takže se nebojím vlka nic a jedu. Měl pravdu. Po planince s vysokou trávou a množstvím skrytých výmolů je tu další kopec. Zastavujeme a provádíme nejdůležitější offroadové opatření, rekognoskaci terénu. No vida – za horizontem kopec ve stejném sklonu padá zase dolů, což je rozhodně dobré vědět předem. Nejdřív to zkoušíme technicky, jenže na hřebeni zůstanou přední kola trčet do éteru a zadní se ne a ne chytit. Přichází na řadu hrubá síla, do kopce se auto žene na plný plyn a… hranu prostě přeskočí. Po tomhle zážitku mě už nic nemůže překvapit. Po zbytek trasy si vystačím s jednoduchou radou: „Nikam to netlač na krev, auto si samo najde cestu.”

Přestože má můj Jeep jako správné SUV silniční pneumatiky, vadilo by mu to nejspíš jen v hlubokých bažinách a do takových jsme se během testování nedostali. Je tohle vůbec ještě SUV? Rámová konstrukce, tuhé nápravy, redukční převodovka, nájezdové úhly přesahující 30° – je to přesně tak impozantní, jak to zní. Ať jste si postavili chatu na břehu Lipna, Štrbského plesa, či Amazonky, nemusíte mít obavy – Wrangler vás tam doveze. Vaše vnímání překážek dostane novou perspektivu, příkopy, menší stromy ani větší potoky od teď představují jen nepatrné zdržení. Je těžké si představit místo, kam by se náš Wrangler nevyškrábal. Pokud byste takový koutek na planetě přeci jen našli, i pro vás má Jeep řešení. Jmenuje se Rubicon. V ceníku se tato verze sice nachází pod 75th Anniversary, má však jistou specifickou výbavu. Zadní samosvorný diferenciál nahrazuje plnohodnotná uzávěrka, přední diferenciál ji dostává také. Pokud se ptáte na mezinápravový diferenciál, tak takovou věc ve Wrangleru nenajdete vůbec. Dále tu máme elektricky odpojitelný stabilizátor přední nápravy, která je pro jistotu ještě zesílena. Teď už Jeep skutečně nic nezastaví.

Verdikt

Všichni moc dobře víme, že tohle auto není žádné SUV. Je to off-road. Jeden z posledních přeživších, jedno z mála aut, které se nevzdalo ultimativních schopností v terénu, jeden z posledních mohykánů s rámovým podvozkem a poctivými tuhými nápravami. Jeho schopnosti v terénu by mě proto neměly překvapovat (jakkoli je těžké se udivenému výrazu ubránit, když vidíte tak velkou hromadu kovu zdolávat stoupání, do kterého by se vám nechtělo ani pěšky). Co mě však udivilo víc, je schopnost fungovat i jako rodinné auto a vozit pasažéry v pohodlí a bezpečí na silnici. Touto univerzálností se Jeep Wrangler Unlimited stává mou volbou ‚SUV‘ pro tento rok.

Poděkování

Za nápad pojmout článek jako test ‚tak trochu jiného‘ SUV vděčím Hamsterovi. Jarinovi patří dík za laskavé a trpělivé koučování offroadové lamy v terénu. A svému muži děkuji za to, že nejen schválil, ale i doporučil Jeep Wrangler jako náš příští rodinný vůz.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný naftový čtyřválec 2 776 cm3
Výkon: 147 kW (200 koní) v 3 600 ot./min
Točivý moment: 460 Nm v 1 600 – 2 600 ot./min
Převodovka: manuální pětistupňová
Provozní hmotnost: 2 075 kg 
Maximální rychlost: 172 km/h
0-100 km/h: 11,7 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 9,1 l/100 km
Cena 1 299 100 Kč