Jeep Experience: Džíp na pět způsobů

Tři stupně, sychravo a vlhko. Pomalu projíždím bývalým vojenským prostorem a doufám, že jsem nezabloudil. Najednou se proti mě v zatáčce objevuje starý vojenský Willys. Za volantem sedí rozesmátý chlapík v čepici s logem Jeepu. Vypadá to, že jedu správně. Brzy ho následuje šedivý Grand Cherokee a jasně červený Wrangler. Testovací jízdy jsou, zdá se, už v plném proudu.

Pro modelový rok 2019 připravila automobilka Jeep hned tři novinky. Kromě další generace legendárního Wrangleru se na trh chystá i faceliftovaný Renegade a Cherokee. S novými modely jsme se seznámili na tiskové konferenci i při zkušebních jízdách. Nechyběly tu ani stávající modely Compass a Grand Cherokee. K dispozici jsme měli offroadovou dráhu a okolní okresky vinoucí se v lesích pod Bezdězem. Uplynulo necelých sedm hodin a žádný z Jeepů nezůstal bez vyzkoušení. Pojďme se na ně teď podívat pěkně zblízka.

Jeep Wrangler: Rodinné stříbro

Nejklasičtější z Jeepů, ryzí offroad na rámu, pevné nápravy, uzávěrky diferenciálu a terénní pneumatiky. Ale také vyhřívané kožené sedačky a volant, kvalitní audio a velký displej radiomapy. Wrangler v nové generaci se zvenčí od svých předchůdců moc neliší – konec konců, tvary auta už jsou tak legendární, že jejich radikální změna by byla zcela jistě krokem zpět. Uvnitř ale panuje překvapivý komfort a klid. Nebýt dvou hlavic řadící páky, ovladačů uzávěrek, téměř kolmého čelního skla a otevírací střechy, cítil bych se tu vlastně skoro jako v „normálním“ osobáku. Cesta po asfaltové silnici probíhá naprosto bez problémů, Wrangler je poměrně tichý a pohodlný. Jen snad ta spotřeba, vzhledem k aerodynamice letící cihly, není úplně růžová. Ale kvůli jízdě po asfaltu tu přece nejsme.

Mířím tedy k terénnímu polygonu, řadím 4WD-L a snažím se dostat vůz do úzkých. Trocha křížení, nějaké to zhoupnutí, občas se na okamžik ozve prokluzující pneumatika na bahnitém svahu, ale jinak? S Wranglerem a jeho armádou elektronických pomocníků zvládne cestu offroadovým polygonem opravdu každý. S trochou nadsázky stačí opravdu jen točit volantem a občas trochu přišlápnout plyn. Brzda není třeba – asistent pro sjíždění kopců vás kdyžtak přibrzdí sám. 

Wrangler je automobilkou prezentován jako „auto na víkend“. Při hezkém počasí ho můžete odstrojit a udělat si z něj kabriolet, případně plážovou buginu, v zimě vás budou hřát pohodlné sedačky. Už dávno to není utilitární offroad, ale spíše moc podařená hračka. Můžete s ním vyrazit na výlet a velmi pravděpodobně dojedete, ať už míříte kamkoli. A navíc při tom budete zatraceně cool. 

Jeep Renegade: Odpadlík z Itálie

Od pravnuka legendárního Willyse, který nejspíše uspokojí i nejnáročnějšího fanouška značky, se dostáváme na opačnou stranu nabídky. Renegade, v překladu odpadlík, jako kdyby si i svým názvem trochu dělal legraci z těch, kteří při zmínce o něm protáčí oči v sloup. Malé SUV sdílející platformu s Fiatem 500L totiž na první pohled nemá s americkými teréňáky, snad kromě sedmi otvorů v přední masce, nic společného. 

Samonosná karoserie a preferovaný pohon předních kol můžou sice působit příliš civilně,  ale to je u Renegadu úplně jedno. Tenhle džíp si totiž dělá ze sebe tak trochu legraci. Ironicky „paroduje“ drsný vzhled Willyse, přidává ale jízdní komfort osobáku a nízkou cenu. A pokud ho porovnáme s přímou konkurencí, dává najednou „odpadlík“ docela smysl. V záplavě malých SUV a crossoverů nakonec boduje originálním vzezřením i nadprůměrnými jízdními vlastnostmi v terénu. 

Jeep Compass: Vůz pro masy

A máme tu druhého zástupce z rodu „Jeepofiatů“. Compasse před nedávnem otestoval Jeník a ve své povedené recenzi shrnul vše podstatné. Za sebe si tak dovolím jen malý postřeh. Ze všech vozů v nabídce automobilky je Compass ten „nejcivilnější“. I přes ikonickou přední masku je to nakonec docela nenápadné  SUV. A to není vždy na škodu. Zatímco ostatní modely značky na sebe více či méně strhávají pozornost okolí, Compass proplouvá provozem téměř bez povšimnutí. A to rozhodně není výtka. Ne každý totiž touží po pozornosti.

Jeep Cherokee: Klasické SUV

Cherokee je bezesporu další z legend americké značky. Pohledná generace XJ z roku 1984 bývá často nazývána jako „první SUV“. Navazující KJ i  KK ale vsadily na kontroverzní vzhled a řidiči zvyklí na konzervativní tvary to nepřijali příliš dobře. Ani dosavadní KL s „asijským“ předkem, ostře zalomenou maskou a tenkými světlomety si příliš lichotivá hodnocení neodnesla. S novým faceliftem se ale Jeep rozhodl vyjít vstříc požadavkům zákazníků a vsadil na konzervativnější vzhled. Maska je zkosená jen zlehka, vůz dostal zpět některé charakteristické hrany a větší světla. 

Cherokee je zkrátka klasické SUV. V terénu se se čtyřkolkou neztratí, ale jeho „revírem“ jsou asfaltové silnice a ulice měst. Spíše než s nástrahami terénního polygonu se tak popasuje se záludnostmi přepravy tří potomků a psa. Podvozek je naladěn „do měkka“, nesvádí k rychlé jízdě a nabízí širokou škálu asistentů a bezpečnostních prvků. Puristické petrolheady a offroadové nadšence možná neosloví, ale mezi lidmi, kteří hledají pěkně zpracované SUV pro každý den si jistě své zákazníky najde.

Jeep Grand Cherokee: Kterak jsem pochopil velká SUV

Mezi námi – nikdy jsem nebyl příznivcem velkých SUVéček. BMW X5, VW Touareg, dokonce i Volvo XC90, to vše jsem považoval za zbytečně velké krabice zabírající místo na silnici. Byl jsem přesvědčen, že jejich roli s klidem zastane kvalitně postavený kombík, případně velký sedan. Ó, jak jsem se mýlil. Ale popořadě. 

Jeep Grand Cherokee jsem si nechal až na konec. Jako k zástupci „zbytečné“ třídy jsem k němu přistupoval s předsudky o zbytečně velkém autě, nafukovači ega, malém voze na velkém půdorysu…vždyť ta dokola omílaná klišé znáte. Sedl jsem si na velké křeslo řidiče, nastartoval dieselový šestiválec, zařadil „D“, rozjel se a pomalu si začal uvědomovat, že je na čase přehodnotit některé zažité předsudky. 

Tak zaprvé – je to neskutečně pohodlné. Sedačky nemají chybu, větrají a hřejí, výhled z vyššího posezu je skvělý a ten podvozek – sice se v rychle projetých zatáčkách dost naklání, ale tohle přeci není nástroj na řezání okresek. V přímce nabízí velmi slušnou dynamiku a i ve vysokých rychlostech je krásně tichý.

A pak je tu ta těžko uchopitelná aura velkého SUV s americkými kořeny (ano, já vím, FCA koncern, Fiat, bla bla bla…). Grand Cherokee má styl. Budí respekt, izoluje od vnějšího světa. V kulisách začínajícího sněžení a vybydlených objektů ruských kasáren to celé vyniklo ještě mnohem víc. Možná není petrolheadský, možná nedává smysl z hlediska efektivity využití vnitřního prostoru, možná žere víc, než nízký kombík. Takové věci jsou ale ve světle jeho charismatu stranou. Grand Cherokee si mě z testovaných vozů získal asi nejvíce. Promiň, Wranglere.

Den s Jeepem utekl jako voda a já se ani chvilku nenudil. Na první pohled jednotvárná nabídka „džípů“ se nakonec vybarvila jako různorodá směska, ve které si každý najde to své. A to je vidět i na prodejních číslech. Prodeje Jeepu v České republice každoročně rostou o desítky procent, na Slovensku automobilka dokonce zaznamenala nárůst o více než sto procent oproti loňskému roku. A já si myslím, že to je zasloužené. Jeep je totiž svůj. Osobitý, hravý a originální. A to, jak vidno, baví nejen mě, ale i zákazníky.