Je Fiat-Chrysler jediným koncernem, který petrolhead potřebuje?

Od automobilek se neočekává, že budou mít duši. Zákazníci od nich očekávají, že pro ně dokážou vyrobit spolehlivá, praktická a užitečná auta. Účetní a akcionáři očekávají, že na těch autech dokáží vydělat peníze. Jestli se jejich produkty stanou kultovními ikonami a  předmětem snů malých petrolheadčat v dalších desetiletích, to by vlastně nikoho nemělo zajímat. Proto je většina produktů většiny automobilek nudná a racionální.

Většina značek má ve své nabídce pár aut, která nadšenci milují. Některá jich má více, jiná méně, ale skoro vždycky se najde alespoň nějaké. I Toyota, ztělesnění racionality a efektivní nudy, má uctívanou GT 86. Volkswagen má Golf GTI a Beetle. Hyundai má neurvalý Genesis Coupe.

Jsou i značky a koncerny, které nabízejí charakterních aut o něco víc. Často si na tom dokonce staví svoji image. Mazda vyrábí auta, která je radost řídit bez ohledu na to, o jakou kategorii jde. Dokonce i její SUV a crossovery jsou zaměřené na radost z řízení a máme tak trochu podezření, že by filosofii ‘jinba-ittai’ použili i na dodávku, kdyby nějakou vyráběli. BMW také vždycky stavělo auta, která slibovala potěšení z jízdy, dnes se zaměřuje na nablýskanou technologickou špičku. Citroën zase vyráběl auta divná a excentrická, potom nějakou dobu auta nudná a dnes se vrací k těm divně milým a excentrickým.

I u výše zmíněných ale platí, že racionalita je v popředí a navíc celý charakter značky či koncernu míří jedním směrem. Mazdu6 si můžete koupit na základě racionálního rozhodnutí – a nemůžete očekávat, že Mazda vyrobí šílený osmiválec nebo puristický teréňák. Citroën dělá auta excentrická, ale v jejich nitru se skrývají rozumné, praktické hatchbacky, crossovery a MPV. A také se od něj nedočkáte supersportu či obřího pickupu.

Existuje jen jeden koncern, který jako by opovrhoval racionalitou a naopak se plně oddal snaze vyrobit všechny nesmysly, které by kdy šílený petrolhead mohl ve své garáži potřebovat. To vše bez toho, aby se obtěžoval s obyčejnými auty pro nudné lidi. Tím koncernem je, jak jste jistě (pokud jste četli nadpis) uhádli, Fiat Chrysler Automobiles neboli FCA.

Jak asi víte, není to koncern z nejúspěšnějších. Vlastně se naopak velmi často vyskytuje v nejrůznějších spekulacích ohledně potenciálního krachu či spojení s jinou automobilkou. Důvody jsou snadno pochopitelné. Většina ‚mainstreamových‘ produktů FCA je v nejlepším případě průměrná, v horším mizerná a lidi je zkrátka nekupují. V Evropě je situace obzvláště tragická a od doby, kdy Fiat přestal vyrábět téměř cokoliv kromě řady 500 (a nyní nově představeného levného sedanu Tipo, jehož úspěch je však zatím ve hvězdách), celý koncern téměř zmizel z povědomí veřejnosti.

V Americe je to o něco lepší. Minivany od Chrysleru a Dodge se prodávají výborně, půjčovny a firmy nakupují i nudný, ale docela schopný Chrysler 200 a pickupy značky Ram Trucks jsou sice až třetí z americké ‚velké trojky‘, to však pořád stačí na prodeje mnoha set tisíc kusů ročně. I tak to ale není žádná sláva a v mnoha důležitých kategoriích je FCA ve zcela zoufalé pozici – což rozhodně nedělá radost účetním ani akcionářům.

Teď se ale pojďme na věc podívat z druhé strany – tedy z pohledu lidí, kteří hledají ‚auta s duší‘. Rozhlédněte se po portfoliu koncernu Fiat-Chrysler a zjistíte, že je plný aut, která sice nejsou v tom či onom ohledu dokonalá, ale je neobyčejně snadné je milovat.

Jako první tu máme Jeep, značku, která do značné míry drží celý moloch nad vodou. Její vlajkovou lodí je Wrangler, offroadová podoba Porsche 911, která se již desítky let vyvíjí a přitom zůstává stále stejná. Narozdíl od svých souputníků, Land Roveru Defender a Mercedesu třídy G, se dokázal zmodernizovat natolik, aby byl  použitelný i dnes a udržel si masovou popularitu. Ostatní modely značky se snaží zdůraznit svou příbuznost se starým dobrým Wranglerem, ale přenést ji do světa každodenních aut. Zářným příkladem budiž možná až přehnaně hravý Renegade s desítkami poschovávaných fórků a vychytávek.

Opačným pólem než Jeep je Fiat, který byl kdysi relativně rozumnou a racionální automobilkou, ale dnes je jeho nejdiskutovanějším modelem malá 500 v různých verzích a připravovaná retro-Miata, tedy elegantní 124 Spider.

A mezi tím najdete všechny ostatní značky. Chrysler, jehož nejúspěšnějším modelem je velký sedan 300C, který si drží svou pozici díky tomu, že jako jediný zachovává slavnou tradici okázalých amerických sedanů s pohonem zadních kol. Kdyby nevypadal jako auto pro mafiány, nejspíš by se jich prodala polovina. Dodge vyrábí poslední plnotučný muscle car Challenger a spolu s ním jediný další dnes existující klasický americký sedan – Charger. A pro jistotu je oba nabízí i v 717 koňové verzi Hellcat. Protože může.

Na druhém břehu Atlantiku připravuje Alfa Romeo kladivo na BMW M3 a už nějakou dobu vyrábí karbonový supersport se čtyřválcem, který je sice skoro stejně drahý jako Porsche Cayman a ve všech objektivních hlediscích horší, ale motoristická veřejnost ho miluje. Někde mezi tím vším se motá smečka Maserati a zpovzdálí se dívá legendární Ferrari.

Dokonce i pickupy od Ram Trucks mají tak nějak větší koule než Fordy nebo GM. Možná nejsou lepší, ale ztělesňují představu člověka 50. let o trucku budoucnosti.

A když si to člověk celé sesumíruje dohromady, zjistí, že Fiat-Chrysler je koncern, který prostě musíte milovat. Společnost věnující čas a peníze výrobě karbonového sporťáku, když v celé Evropě nenabízí žádný rodinný sedan. Která vyrábí sedmisetkoňové dinosaury, aniž by měla vyřešené, co nabídnout na stále rychleji rostoucím trhu crossoverů. Industriální kolos, mezi jehož komerčně nejúspěšnější produkty patří nostalgický off-road, kupovaný lidmi, kteří do terénu nejezdí, a legrační charismatické autíčko do města.

Když jsem nad tím přemýšlel, zjistil jsem, že současné (nebo připravované) produkty FCA by daly dohromady dokonalou garáž pro pravého petrolheada. Můžete mít Giulii kombi jako rodinné auto, Challenger Hellcat na ježdění do práce, Fiat 124 Spider na víkendové výlety po okreskách, Wrangler na dovádění v terénu a jízdu v totálním kabriu, pětistovku Abarth do města a na rychlé okresky, Ram 1500 na tahání člunu či projektů k renovaci, Maserati GranTurismo na dlouhé cesty se stylem. A možná někde v koutku by se krčil racionální minivan Pacifica.

Ke každému z těchto aut by se dala najít alternativa, která je objektivně lepší – ale žádná z alternativ nenabídne větší koule. Možná by občas z některého něco upadlo a čas od času by vás každé z nich štvalo. Ale nedokážu si představit, že byste od jiného koncernu na světě dokázali dát dohromady tak všestrannou, různorodou a charismatickou sbírku šíleností.

FCA je jako stará Alfa Romeo. Nesmyslná, moc často nefunguje a její provoz strojí strašné peníze. Ale dělá vám radost. A byla by škoda, kdyby zmizela ze světa. Poprosím vás proto o jednu věc – kupujte nové Fiaty, Jeepy a Alfy. Smiřte se s jejich nedostatky. Jinak nás opustí jednou provždy…