Hyundai Tucson: Frajírek v modré péřovce

Znáte ty povídačky o tom, jak je náš známý koncern to pravé auto a korejské automobilky se k němu kvalitou nepřiblíží ani za poločas rozpadu uranu 235? Pražské osazenstvo redakce mělo to štěstí povozit se v Genesisu a už to v nich zanechalo silný dojem. A co Tucson? Je to doopravdové SUV, nebo jen městský velikán po vzoru ix35?

Retrospektivně se sám sebe ptám, proč jsem vlastně chtěl jezdit Tucsonem. Lákalo mě na tom vyzkoušení si nového SUV? Nebo mě snad zaujal Tucson jako auto, které musím mít? Ne, ve skutečnosti jsem se za volant usadil, protože jsem zrovna potřeboval vůz, který bude mít zimní gumy a bude se s ním dobře cestovat na svatbu mých kamarádů. Prostě důstojný vůz. A to zvenku modrý Tusoň splňuje do písmenka. Ano, ta mřížka chladiče vypadá jako mohutný knír, který nějak schová i nos a světlomety přímo navazující na knír tvoří výraz pravého šedesátiletého bručouna. Ale to naštěstí eleganci, která v segmentu SUV rozhodně převyšuje BMW X6, nijak neshazuje.

A co tedy tenhle nabručený stařík umí? No, vlastně vše, co byste od velkého SUV mohli chtít. Běžná jízda po dálnici je něco jako sedět v kanceláři u počítače. Jde to nějak tak samo od sebe a i posez řidiče tehle pocit trochu umocňuje. Motor, dvoulitrový naftový čtyřválec, je dostatečně silný, dokonce se zdá, že je pro něj celý Tucson moc lehký. Trochu podivně ale působí převodovka. Má sice docela pěkný chod, ale i přesto mi přijde, že automat by byl lepší volba. Díky pohonu všech čtyř kol a všemožných offroadových vychytávek nás Tucson překvapil v kusu terénu, do kterého jsme ho s Matějem vzali. Naše puberťácké pochichtávání, že se akorát někde zahrabeme nebo to pokazíme, vystřídalo překvapení, jak vysoko a pod jakým úhlem se veliká modrá krabice vyšplhá. Pánové, kteří nakoupili pro Policii spousty Hyundaiů ix35 si raději měli dát na pár měsíců pohov a pak se projet v Tucsonu.

A co interiér? Pobral eleganci a funkčnost po vzoru německých konkurentů? Ano i ne. Interiéry v Hyundai začínají vypadat čím dál lépe a v Tucsonu už je rozhodně docela pěkný a dokonce i funkční a prostorný. Displej v přístrojovém štítu mě dokonce potěšil tím, že naviguje a zobrazuje informace snad i lépe, než árijské nadautomobily. A šíbr? Ach ano, takhle by měl vypadat interiér! Sedačky dokonce hezky vyhřívají a člověk nemá pocit, že se mu pod zadkem probudily horoucí ohně pekelné. Stejně tak i vyhřívání volantu. Skoro se mi chce inženýry v Hyundai pochválit. Jenže, no… občas ergonomie dostala pěkně na frak. Chcete vyskočit z nabídky v infotainmentu? No, tak se natáhněte, protože křížek je přesně v tom rohu displeje, kam už pohodlně nedosáhnete. A modré podsvícení všech tlačítek? Ano, je to pěkné, ale prosím, trochu méně modré, musel jsem je v noci hodně ztlumit, abych viděl i něco jiného, než svítící tlačítka.  Nejspíše by se našly i další drobnosti, které celkový dojem hodně sráží.

A co kufr? Vzhledem k velikosti Tusoně máte k dispozici hromady prostoru. Pokud vás zajímá, co vše se do něj vejde, pak vězte, že odvezete 4 osoby a jejich bagáž a stále se vám do kufru vejde přibližně pět morčat v přepravkách, větší dávka krmiva a seno. A i s tímto nákladem v pohodě zvládnete zatáhnout roletku nad kufrem. Cool vychytávkou je elektricky otevírané víko kufru. To má i velice komfortní a užitečnou funkci otevření kufru pokud za ním stojíte s klíčkem v kapse. Jak říkám, velice komfortní až do chvíle, kdy ometáte čerstvě napadený sníh z auta a to se v tu chvíli rozhodne otevřít kufr, aby si trochu sněhu užil i interiér. Nebo procházíte mezi těsnou mezerou mezi plotem a autem, kde na otevření kufru ani není prostor. Vážně skvělé, tedy, vlastně vůbec. Nešlo by to ovládání udělat nějak lépe?

Jaký je tedy Tucson? Je to šikovný kus auta, který nejspíš většinu běžných uživatelů překvapí tím, že umí víc, než na co vypadá. Jen by nebylo od věci, aby si v Koreji ochočili ještě pár německých inženýrů. Pak už se dostaneme do fáze, že vlastně nebudeme vědět, co o takových autech psát.

Matějův pohled

Psát o vozech dnes tolik oblíbené kategorie SUV – nebo crossover, chcete-li – s sebou pokaždé nese jistá úskalí. Ortodoxní řidiči puristé je nemohou vystát, protože jsou velké a odtažité a terénní schopnosti stejně většinou nevyužijí. Testovat moderní velký crossover od Hyundai, to je úkol ještě těžší.

Když mi tedy František jedné čtvrteční noci přenechal klíče od Tucsonu, nevěděl jsem, co mám vlastně čekat. Příliš mi nepomohla ani matná vzpomínka na předchůdce, model ix35. Ten se mi opravdu hodně nelíbil a upřímně jsem nedokázal pochopit, co mohlo lidi vést k jeho koupi. Jistou útěchu ale hned od začátku skýtal vzhled vozu, byť mi oranžové světlo pouličních lamp nedovolilo odhalit jeho krásu v plné míře.

Ano, nový Tucson se nebojím označit za hezký vůz. Ty tam jsou zvláštní proporce ix35, nový model vypadá sice mohutně, ale velmi svěže a kladný dojem jenom podtrhuje modrá metalíza Ara Blue. Modrou barvu mám velice rád, to se o mně všeobecně ví. O to větší zklamání pro mě představovalo všudypřítomné modré podsvícení ovládacích prvků v kabině. Ještě že alepsoň přístrojový štít jde s dobou a je podsvícen bíle.

Kabina Tucsonu je stejně docela zvláštní místo. Na první pohled působí trošku nudně, bez jakýchkoli designových výstředností, navíc bohatá směs použitých materiálů různých textur a kvalit, viditelná při bližším průzkumu, asi nepotěší rozmazlené ruce ohmatávačů plastů. Když se ale usadíte, zjistíte, že Tucson je nejen plný luxusní výbavy, ale ovládací prvky jsou přehledně rozmístěné, ovládají se pomocí velkých tlačítek a prakticky nic tu nechybí.

Čeho auto nabízí přehršel, je pohodlí. Ze začátku jsem trochu tápal při hledání ideální pozice za volantem – jednoduše proto, že možností, jak se uvelebit, je mnoho. Jakmile se ale usadíte, do ruky chytíte vyhřívaný volant, nastavíte si příjemnou teplotu a na slušném audiu si začnete přehrávat vašeho oblíbeného interpreta, rázem jste jako doma. A pokud už musíte cestovat na zadních sedačkách, rozhodně to není za trest. Ať už pojedete na dlouhou služební cestu, nebo se vydáte s rodinou na hory, Hyundai bude příjemným společníkem.

Takovému společníku by ale jednoznačně slušel automat. Nechápejte mě špatně, manuál je výborný. Řazení je příjemné, přesné a jemné, ale pro mě je v autě této kategorie ruční řazení činností zhola zbytečnou. Zvláště když automatický sedmikvalt od Hyundai je hodnocen jako velmi dobrý.

Pohodlí interiéru zdárně sekunduje podvozek. My jsme sice jezdili na velkých devatenáctkách, ale ty bych bez váhání oželel. Nejde o komfort, ten je nečekaně dobrý a jízda je po většinu času velice kultivovaná. Ano, krátkých nerovností si všimnete, ale mám takové tušení, že s menšími koly by se situace výrazně zlepšila. Jde mi o vzhled. Nemůžu si pomoct, kola testovaného vozu mi připomínala planžety kuchyňského mixéru. Ale třeba se někomu budou líbit, já jsem spíš konzervativního ražení.

Ostatně moderní vzhled je pro mě osobně velkou předností a zároveň největším negativem Tucsonu. Tucson je obrovský, vypadá moderně a docela draze, na velkých kolech a s výraznou metalízou jej nepřehlédnete. Dle mého dokonce z konkurentů ve své třídě vypadá nejlépe. Proč tedy negativum? Znáte takové ty módní lesklé prošívané bundy? Soudě podle toho, jak často je na ulici vidím, se lidem líbí. Dokážu si i představit, že jsou velmi pohodlné, příjmné na nošení a účinně chrání před rozmary počasí. Jenomže já zkrátka v zimě nosím tmavý kabát. A polobotky. Už asi chápete, že Tucson je pro mě taková lesklá bunda. Pohodlná, příjemná, ale cítím se v ní nepatřičně.

Současně také asi chápete, že Tucson je velmi dobré auto, když za jeho jedinou podstatnou nevýhodu považuji takto subjektivní záležitost.

Technické údaje

Motor: čtyřválec turbodiesel 1 995 cm3
Výkon: 185 koní při 4 000 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 1 750 – 2 750 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 201 km/h
0-100 km/h: 9,9 s 
Průměrná spotřeba (euro): 5,9 l/100 km 
Cena: od 779 990,- Kč