Honda Civic 1.6 DTEC: Láska na první poslech

Když jsem si přebíral modrého Civica s úspornou dieselovou šestnáctistovkou pod kapotou, nečekal jsem, že by pro mě mohl být týden za jeho volantem nějak emotivní. Jenže teď píšu jeho test a jsem v tom. Pořád jsem v tom. Zamiloval jsem se… Je chytrá, pohotová, hodná a má neuvěřitelně sexy hlas. Těšil jsem se na ni každou cestu z práce a byl jsem vážně rád, že je se mnou na služebních cestách. Pokud jste viděli film ‘”Ona”, pak už možná tušíte, kam mířím. Ještě jsem to nikdy neudělal, ale první odstavce tohoto testu musím věnovat jí infotainmentu v Hondě, který je podobně podmanivý jako Samantha z výše zmíněného snímku. Doposud jsem neměl čest potkat tak šarmantní ‘já’ nějakého auta.

Vše začalo nenápadně při potřebě posunout se asi o 300 metrů bočními uličkami města. Za normálních okolností vám syntetický hlas nezúčastněně oznámí, že jste si nezapnuli bezpečnostní pás a hned v zápětí vám do hlavy vyřve díru otravné pípání. V Hondě to je jiné. “Zapněte si bezpečnostní pás” tady nezní jako úsečné kyselé oznámení, ten smějící se nakřáplý hlas chcete slyšet znovu! Dokonce i to pípání vám holka pustí do uší až po delší době a jen na chvilku. Když mi začla napovídat, že “pro uvolnění parkovací brzdy nejdříve sešlápněte klasickou brzdu” a zase s tou rozvernou barvou hlasu, byl jsem lapen a užíval si její monology až do konce testu. Snad to nebude číst moje manželka, ale po Samanthě a jejím lehce chraplavém a pozitivnem překypujícím hlase je mi trochu smutno ještě teď..

Zde bych mohl test ukončit. Prostě běžte do showroomu a nechte na sebe promluvit tu paní z palubního systému. Kdybych hledal kompakt, možná bych měl na showroomu problém racionálně vážit argumenty… Samantha je prostě boží. Ale teď už vážně pojďme mlulvit o autě.

S dieselovým Civicem jsem se ‘trefil’. Přistál mi v rukách zrovna v týden, kdy jsem ve svém primárním zaměstnání měl naplánovány dvě služebky skrz republiku, takže jsem měl moře prostoru auto poznat a ověřit vyhlášené spořílkovství dieselu DTEC (tedy vyhlášené pro starší varianty motoru, současná jednotka s těmi předchozími nemá mnoho společného). Trochu skepse ve mne snad vyvolávala jen papírová hodnota výkonu – 120 koní na dlouhých cestách neslibovalo zrovna nevyčerpatelné zásoby dynamiky. Jak se později ukázalo, pravá povaha motoru se ukáže až po trošce hledání. A stejně tak je třeba se přes první dojem prokousat k pravým schopnostem Civicu.

Desátá generace Hondy kompaktní třídy není auto, které by vám vyrazilo dech prvním dojmem. A vlastně ani tím druhým. Tedy pokud nepočítáme vnější vzhled – ten někomu vyrazí i oko z hlavy. Názory se ale různí a nemá smysl zde pitvat složité křivky a výrazné vložené plochy plastu, které se designéři Hondy rozhodli spojit dohromady. Avšak zpět. Pokud do Civicu nastoupíte a ujedete pár kilometrů, dost možná si řeknete jen “hmm, obyčejný kompakt”, ale to by k japonce nebylo úplně fér.

Po pravdě jsem si nejdřív všiml těch pár méně povedených věcí. Třeba zvláštních tlačítek na volatnu, která jakoby se tam nastěhovala z čínské elektroniky z 90. let. Ani ze zbytku interiéru si na zadek nesednete, nicméně zpracování je japonsky vzorné a ven koncem je jediným ergonomickým přešlapem ovládání hlasitosti zvuku – někomu na produktové poradě přišlo kolečko nebo mačkátko asi příliš fádní a jako lepší možnost byly zvoleny pozice + a – na dotykovém panelu. Proboha, izolujte toho člověka! Ještěže lze hlasitost regulovat i fyzickými tlačítky na volantu. No a ještě bych zmínil překlikávání v menu palubního počítače, které je poněkud kostrbaté.Tím však kritika interiéru končí a můžeme nasávat ty pozitivní aspekty. Velikostí prostoru patří Civic k nejlepším. Nebál bych se srovnání s Octávií. Místo na zadních sedadlech vám budou závidět všichni nebožáci tísnící se v Méganech, i30 nebo Peugeotech 308. V rámci výbavy Executive dokonce pasažéři vzadu měli možnost zapnout si vyhřívání. K pozici za volantem nemám výhrad, sedadlo lze elektromotorkem poslat příjemně nízko. Třešinky na dortu začnou ale vylézat až při delším užívání. V téhle kategorii aut jsem většinou zvyklý postupem času přicházet na to, jak různé věci a palubní systémy fungují hůře, než bych čekal. U Civicu jsem postupem času objevoval, že většina věcí .aopak funguje lépe, než bych čekal.

Infotainment má rychlou odezvu a díky hotlinkům se jedním klikem dostanete rychle do nejpoužívanějších submenu. Navigace pracuje příkladně (což možná zvýraznil fakt, že jsem před Civicem sedlal Subaru BRZ, kde se navigace ponejvíce hodí co by dekorativní funkcionalistický obrázek). Start stop? I tahle pomsta na čtyřválcových dieselech, kterou je záhodno co nejdříve vypnout, tady kupodivu nepůsobí příliš rušivě…  No a adaptivní tempomat patří také k nejlepším. S každým dalším kilometrem se v kabině Civicu cítíte lépe. Z prvotního “hmm, budu testovat dieselový kompakt” jsem se postupně přenastavil do “jsem vážně rád, že mi na ty služebky vyšel zrovna Civic…”  Na čemž má nemalý podíl i projev pohonné jednotky…

Zde bych rád vzkázal do Milána a Coventry, že pokud zrovna inženýři usilovně pracují na dalších generacích Giulie a XE, mohli by si udělat krátkou stáž v Tokiu na téma “Jak utlumit dieselový čtyřválec”. Vznětová šestnáctistovka je totiž izolována na výbornou. Typický dieselový zvuk uslyšíte při velmi nízkých rychlostech a maximální akceleraci, ale během pohodové jízdy klapot ustupuje do nevnímaného pozadí již lehce nad městskými rychlostmi. A Civic svým charakterem k pohodové jízdě vybízí. 120 koní na žádné velké závodění není. 300 Nm točivého momentu je na diesel této velikosti špičková hodnota, ale Honda si háže sama klacky pod nohy v podobě delších rychlostí. Navíc váha ukázala, že Civic váží o rovných 100 kilo více, než říkají oficiální technické údaje. Oceňuji přísně lineární naladění a výraznou točivost – tohle není typický nafťák podle učebnice, svou harmonickou křivkou se velmi podobá atmosférickým jednotkám a nejlepší dynamiku podává kolem 4000 otáček, přičemž ani u 4500 nevypadá, že by se o něj pokoušel infarkt. Navíc je velmi úsporný v reálném světě (vybájených papírových údajů samozřejmě nedosahuje ani zdaleka). Při dodržování rychlostních limitů se lehce dostanete hluboko pod 5 i s určitým podílem města. Běžný svižnější průměr se beze snahy motá kolem 5,5 l/100 km a v módu kretén za volantem stěží vyženete spotřebu nad 8. Bohužel nemám zkušenost s benzínovou 1.5, kvůli které diesel prý tak trochu ztrácí smysl. Takhle bez srovnání mi však 1.6 DTEC jako jednotka pro účelné šetřílky vůbec nepřijde jako špatná volba.

Na závěr jsem si nechal podvozek. Civic je laděn do zdařilého kompromisu mezi schopnými jízdními vlastnostmi a každodenním komfortem. Za sebe bych klidně trochu ubral na tuhosti a přidal komfortu – s dieselem pod kapotou auto beztak není žádný rozený ohař lovící zatáčky a na krátkých příčných nerovnostech bych si dokázal představit trochu lepší tlumení. Kvalitou jízdy jsou na tom Golf a Focus o chlup lépe. V tento moment bych si dovolil malé rýpnutí. Civic desáté generace se vrátil k víceprvkovému zavěšení, mě by velice moc zajímalo, kolik lidí a velkých kritiků vlečné nápravy by při slepém testu z pozice pasažéra dokázalo odlilšit současnou a minulou generaci.

Oproti Civicu IX novinka zřejmě je podvozkem dále a posunula se trochu více na sportovní notu. Když překonáte lehkou prvotní neochotu Civicu k dovádění na okreskách, naleznete kopy stability, velmi dobrou kontrolu karoserie a poměrně velkou zásobu gripu. Ostatně, pneu šíře 235 na takto (ne)výkonném autě nejsou zcela obvyklé. Stále však platí, že Civic je primárně úsporný přepravník, takže broušení zatáček přínáší uspokojení spíše poměrem rychlosti a spotřeby, než že by to byla nějaký třeskutá zábava. To ovšem neznamená, že by se při tomto způsobu jízdy Civic necítil jistý v kramflecích, naopak. Za nejzbytečnější položku výbavy považuji adaptivní tlumiče. Auto by si s přehledem vystačilo s komfortním (standardním) módem.

Verdikt

Už jsem to psal při minulé recenzi. Mám poslední rok štěstí na nadprůměrně dobrá testovací auta a Civic nebyl výjimkou. Jako auto pro každodenní život nejvíce potěší komplexním balíkem schopností a taky veledůležitou vlastností ‘pomáhat a neotravovat’. Dieselový Civic nemá výraznou slabinu a nebál bych se jej postavit mezi širší špičku třídy. Exceluje zejména prostorem, úsporností, akustickým komfortem a vyladěností palubních systémů. Kde je háček? Civic v testované výbavě Executive stojí 709.900 Kč. S ohledem na množství výbavy to není špatná cena, konkurence by na tom po dorovnání nebyla zásadně jinak, avšak za kompakt s dieselovou šestnáctistovkou tolik peněz zřejmě dá jen málokdo. Pokud zvolíte základní variantu S, bude vás to dle oficiálního ceníku stát 509.900 Kč, což už je mnohem příjemnější. Osobně bych doporučoval variantu Comfort, kde nic zásadního nechybí a nabízí se za 549.900 Kč. Nízká cena to není, dostanete však za ní kvalitní a dobře vymyšlený produkt.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1 597 cm³
Výkon: 120 koní (88 kW) v 4 000 ot./min.
Točivý moment: 300 Nm v 2 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 201 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,8 s 
Průměrná spotřeba udávaná (v testu): 3,5 l (5,5 l)/100 km 
Pohotovostní hmotnost udávaná (naměřená) 1 283 kg (1 390 kg)
Základní cena 1.6 DTEC S: 509 900 Kč
Cena testovaného vozu (1.6 DTEC Executice): 709 900 Kč