Henrik Fisker: Designér v rozbouřených vodách

Když se řekne Fisker, nejspíš si vzpomenete na stejnojmenou automobilku, kterou tento návrhář před necelými deseti lety založil a která chtěla, stejně jako konkurenční Tesla, změnit svět prostřednictvím luxusního ekologického vozu. Tesla (zatím) uspěla, Fisker Automotive skončil bankrotem a jeho jediný model se snad znovu dočká výroby pod křídly čínské značky a s technikou od BMW. Ale to není zdaleka jediná zajímavá či kontroverzní část životního příběhu Henrika Fiskera. Pojďme se na něj podívat od začátku…

Henrik Fisker se narodil roku 1963 v Holandsku a vyrůstal v době, kdy se většina evropských aut držela kompaktních rozměrů, střízlivých tvarů a praktických proporcí. K touze navrhovat auta ho prý přivedl okamžik, kdy malý Saab 96 jeho odce předjíždělo ladné a elegantní Maserati Bora. Tehdy si prý uvědomil, že miluje auta a že chce být součástí jejich vývoje. Jeho představy o ideálním autě a správných proporcích ale kromě štíhlých evropských GT ovlivnila i americká auta, která v té době představovala jedinou dostupnou cestu k extravagantním tvarům a rozmáchlým proporcím. Jako třeba Pontiac Firebird první a druhé generace.

Narozdíl od mnoha designérů, kteří se musí prodírat světem nudných a rozumných dopravních prostředků, měl Fisker to štěstí, že mohl svůj cit pro vyvážené proporce a strhující tvary využít již u svého prvního významnějšího díla – tím byl koncept BMW Z07, sportovní kupé či roadster, jehož design zcela ignoroval tehdejší designový jazyk značky a odkazoval na legendární BMW 507 z přelomu padesátých a šedesátých let.

Výsledkem jeho úspěchu bylo rozhodnutí postavit něco podobného pro sériovou výrobu. Vzniklo legendární BMW Z8, které podobným způsobem kombinovalo moderní design s klasickými tvary a stalo se téměř okamžitě ceněnou klasikou, která se již 15 let po zahájení výroby prodává za sumy mnohem vyšší, než kolik stál nový exemplář. Z8 se také stala posledním BMW, které řídil agent Jejího veličenstva James Bond.

Ještě před koncem tříletého výrobního cyklu Z8 však Fisker odešel ke koncernu Ford Motor Company, který ho najal jako šéfdesignéra pro britského výrobce luxusních GT, společnost Aston Martin. Tam Fisker navázal na práci svého předchůdce Iana Calluma a výsledkem byl model DB9. Ten dnes sice není tak sběratelsky ceněný jako Z8, ale důvodem je jen to, že se díky své popularitě dosud nepřestal vyrábět. A nejen to, vlastně celá současná nabídky Aston Martinu je odvozena od DB9. Ať už jde o menší Vantage, která je Fiskerovým dílem, nebo později navržený Vanquish, DBS či čtyřdveřový Rapide.

Působení u Aston Martinu bylo ale také dějištěm první kontroverze ve Fiskerově kariéře. Ian Callum, který je dnes designovým ředitelem firmy Jaguar, totiž tvrdí, že Fisker v případě DB9 na jeho práci nenavázal, ale spíše jí jen drobně doladil a že DB9 (a tím i celý dnešní designový jazyk Astonu) je téměř za 100% jeho dílem. Novější a menší Vantage je pak Callumovým výtvorem z nějakých 80%.

Tak či tak, obrovský úspěch nových Astonů, který vedl k obrození značky a byl podpořen návrratem značky do služeb agenta 007, udělal z Henrika Fiskera téměř designérskou celebritu a otevřel mu možnosti k větší seberealizaci. A tou největší je snad u každého designéra vlastní automobilka.

Jeho první šel jen na půl cesty – spolu s obchodním partnerem Bernardem Koehlerem založil karosárnu Fisker Coachbuild. Jejím cílem bylo vzít existující luxusní vozy a postavit na jejich základě stroje ještě prestižnější – podobně jako před druhou světovou válkou pracovali ti nejlepší karosáři. Vznikly dva modely. Fisker Tramonto byl postaven na základě roadsteru Mercedes-Benz SL63 AMG, který dostal novou, z části hliníkovou karoserii. Fisker Latigo CS využíval jako „dárce“ BMW řady 6. V plánu bylo vyrobit 150 kusů od každého modelu a potom přijít s dalšími, ale opadající zájem o luxusní vozy v době ekonomické krize způsobil, že se obou vyrobila jen hrstka.

Společnost Fisker Coachbuild se však stala jedním ze zakladatelů nové firmy Fisker Automotive, o které jsme mluvili na začátku tohoto článku. Jejím prvním (a nakonec také jediným) produktem byl štíhlý a dravý hybrid Karma, který spojoval výkonné elektromotory a čtyřválcový benzínový motor, který sloužil k dobíjení baterií za jízdy. Měl tak nabídnout většinu výhod elektromobilu i benzínového auta. Nicméně reálná spotřeba nebyla taková, jak se doufalo, auto bylo uvnitř nepříjemně stísněné a oblibu nadšenců do ekologických technologií si získala čistě elektrická Tesla.

Na připravované další varianty, jako byl kabriolet, kombi nebo menší model zvaný pracovně „Project Nina“, už nedošlo. Fisker Automotive zkrachoval a sám Henrik Fisker v roce 2013 odstoupil ze své funkce.

Vypadá to však, že se navrhování aut nehodlá vzdát. Jeho nejnovějším projektem je další v řadě působivých GT – jmenuje se Galpin Rocket a partnerem Henrika Fiskera v tomto projektu je společnost Galpin, největší dealer vozů Ford na světě. Původně byl v plánu i druhý model, Galpin Thunderbolt, založený na Aston Martinu Vanquish, ale kvůli sporům se značkou Aston Martin o autorská práva byla tato myšlenka nakonec zavržena.

Pro Fiskera to ale stále nebylo dost a tak se Fisker chystá na další velký projekt. Založil již třetí automobilku pod svým jménem (tentokráte Fisker Inc.) a chystá se konkurovat Tesle s čistě elektrickým vozem, který by měl zazářit díky novým bateriím na bázi grafénu a stát se vším, čím se Karmě nepovedlo být. Jsme poněkud skeptičtí, ale třeba Henrik Fisker napotřetí zazáří…