Narozeninové dárky mají mnoho podob. Někdo dostane k narozeninám poukaz na dovolenou, jiný zase ponožky a já jsem dostal svezení ve Fordu Fiesta R5. Co to je? Je to ostrá, závodní verze běžně vídaného vozu nižší třídy, která je britským M-Sportem vypiplána k téměř naprosté dokonalost tak, aby co nejlépe fungoval od startu až do cíle na jakékoliv okresce světa. Skořepinové sedačky, 5ti bodové pásy, přeplňovaný motor, ALS, bezpečnostní rám, sekvenční převodovka, 280+ koní a brzdy. Jo! Brzdy…Brzdy, které jsou pravděpodobně navrhnuté k zastavení asteroidu ve vzduchoprázdnu, ale o těch až později.
Tím, že jsem se narodil ve Zlíně, kde se pořádá každým rokem Barum Rally, chodím kolem rychlostních zkoušek a rychlých aut už od dob, co si možná ani nepamatuju. Pochopitelně, tato záliba vykrystalizovala až do toulání se v zimní noci po valašských kotárech, kde mile rád zkouším hranice svoje a i hranice svého vozu. Přesně z těchto dvou důvodu v mé mysli vznikl bláhový pocit, že si dokážu představit, jaké to je cestovat závodním vozem. Ha ha, dovolte, abych se sám sobě zasmál. Ani ze zlomku jsem to nedokázal.
Promrzlý pořizuju fotky Fiesty ve stoje i za jízdy, tak abyste z toho měli něco i vy. Celé svezení se odehrálo při testování Petra Trnovce na Rallysprint ve Vsetíně. Na hřebeni úmorně foukalo a při neustálém přešlapovaní a čekání, až se auto vrátí a pojede zpátky po asfaltové niti, se sekundy zdály jako hodiny. V dálce se začaly stahovat k našemu místu další týmy, které chtěly před sobotním závodem testovat, a tak se všechny naděje na svezení v mé mysli neúprosně rozplývaly. V tom přiletěl rozzuřený Ford, udělal ladnou otočku přes ruční brzdu a dveře od spolujezdce se otevřely. Po vyzývavém gestu, ať se vysleču a dám sí nehořlavou kuklu s helmou jsem si uvědomil, že je to doopravdy a že se z toho už těžko vysoukám.
Při zasazení sám sebe do sedačky jsem si připadal, jako kdybych měl skořepinu snad oblečenou. “Utáhni si pásy, co to jde“, načež jsem odpověděl, že to už víc nejde – ozvalo se “OK”, dveře se zabouchly a všechno bylo připraveno. Připraveno až na motor a na mě. Motor se před startem musí tlačítkem R5 na konzoli přepnout do ‚stage modu‘, který zapne Anti lag systém – tím se zrychlí odezva pedálu, minimalizuje turbolag a podobně. Ještě zapnout launch control na omezení otáček při startu, první kvalt, ručka, spojka, plyn. Během vteřiny se auto díky zamčeným diferenciálům zakousne do zvlhlé silnice a vyrazí kupředu tak rychle, jak jen si dokáže lidská mysl představit.
Abych byl upřímný, má mylná představa netkvěla v tom, jak auto pojede dopředu, jak bude zatáčet a jak se bude chovat, ale tkvěla jen a pouze v brzdách. Mimo jiné se mi povedlo dostat se na motokáru nejvyšší kategorie, u které jsem byl skálopevně přesvědčen, že je to nejlíp brzdící věc, která má 4 kola. Není. A to zdaleka ne. Díky překvapivé sile brzd jsem byl za jízdy nucen si dotáhnout pásy ještě 2x, abych neskonal na bolest při brždění, když jsem se celou váhou opíral o pásy přes klíční kosti. (Bolest přetrváva dodnes). Sám sebe jsem nejednou přistihnul při úporném křeči všech svalů od pasu nahoru, tak abych dokázal absorbovat všechny síly, která v autě působily. Zejména díky velmi nízkému těžišti je všechno několikrát znásobeno oproti standardní rychlé jízdě.
Abych to shrnul, připadal jsem si, jako když si pustíte hru na počítači. Řidič zahne, auto zahne, řidič zabrzdí, auto taky. Nejvtipnější na tom všem je, jak jednoduše všechno vypadá a jak auto bezpodmínečně poslouchá, pokud jej nevystavíte situace, která je přes jeho možnosti – pak se umí zakousnout. A umí to velmi tvrdě, do stromu například. Nebudu malovat čerta na zeď, v sobotu se snad bude všem dařit.
Závěrem bych chtěl poděkovat drahé mamince mojí přítelkyně, že mi svezení zprostředkovala a také Petru Trnovcovi, že si mě vzal na triko. Pachová stopa 102 oktanového benzínu, brzd a pneumatik do teď nevymizela a díky tomu se tato zkušenost nestala ničím jiným, než utvrzením, že chci co nejdřív sedět na druhé straně závodního vozu – za volantem. Snad brzy.





















Goldies
15. 10. 2016, 09:59Zavist! Tohle si nedokazu ani predstavit, intenzivita zazitku musi byt neuveritelna! Gratuluju k zazitku!
Souča
15. 10. 2016, 12:08je to přesně tak, jak píšeš - z mojí zkušenosti taky není problém akcelerace, ale brždění, je to brutalita :)
beastar
15. 10. 2016, 19:22Hezké a pravdivé já byl ještě tak hloupý že jsem to nechal tak volné že na hned první nerovnosti jsem si trochu povyskočil a hned sem dotahoval na max. Jinak přeju co nejdravější zážitek i z místa řidiče je to zase o level výš tak snad to přijde co nejdříve.
AspidMan
16. 10. 2016, 08:55Tak toto musím zažiť! Je na čase si začať plniť strelené detské sny!
PepaSFI
16. 10. 2016, 09:28tady, mezi místním publikem se dá čekat že bude aspoň nějaká zkušenost s trošku ostřejší jízdou ale představte si co to musí udělat s někým normálním, s někým kdo ani netuší co dokážou běžné sériové brzdy, natož tahle soutěžní příšernost. Velká většina lidí vůbec nedokáže fakt silně zabrzdit. Tím nemyslím v panice na to dupnout a netušit co bude ale plánovitě a úmyslně, opravdu silně zabrzdit. Ta síla překvapí. Můj brácha kdysi vyhrál svezení v rally autě na Czechringu a byl z toho pěkně vykulenej. Prý, "jeli jsme proti zdi a on nebrzdil a nebrzdil a když už to vypadalo fakt hrozně tak mě to najednou pověsilo do pásů!"
Ráfek
16. 10. 2016, 20:44To je pravda, ale těžko odhadovat sílu brzd od spolujezdce, když to tak zpetně promýšlím. Přece jen, řidič je už předem nachystaný na to, že bude brzdit a není to pro něj zdaleka takový šok, jako pro člověka, který sedí vedle. Zapře se mimo jiné i o volant atd, takže je pak jasné, že ze spolujezdcového pohledu to jsou síly 'jako prase'.