Fiátkův zápisník: „zimní“ ježdění na zimních

Od minulého dílu na počitadle kilometrů zase něco přibylo a do třech tisíc chybí pár jízd do Lidlu. Fiat se stále drží. Zatím, krom mírného znečištění v noci cestou z hospody, neutrpěl žádné škody a funguje na jedničku. Jezdím s ním každý den přes město do práce, večer z práce a o víkendech za různými účely z města ven. To znamená, že kromě městkých ulic už jeho pneumatiky okusily hladký asfalt okresek, chladné betonové schody dálnice, zkrátka všechny možné druhy povrchů a profilů silnic. Jak tedy funguje jednoduchý podvozek?

V prvé řadě si představme techniku. Pětistovka sdílí platformu s druhou generací Pandy vyráběnou od roku 2003, na stejné platformě je ale postavena i nová Panda, Ford Ka a Lancia Ypsilon. Rozvor je stejný, jako má Panda, ale u pětistovky se zmenšil rozchod. Přední náprava je mírně modifikovaný MacPherson, zadní náprava tuhá. To neslibuje moc sofistikovaných jízních zážitků, co říkáte?

Musím se přiznat, že jsem se ve Fiatu zpočátku docela bál rychleji projížděných zatáček. Nejsem příliš zvyklý na malé vozy, což ve spojení s vyšším posazem a náklony karoserie vyvolávalo jisté obavy z převrácení do příkopu. Naštěstí se tak nestalo a můžu vám o všem dnes referovat.

Malý městský vozík sice není primárně určen pro vymetání okresek ponořených do chladivého oparu sobotního rána, nicméně díky krátkému rozvoru, nízké hmotnosti a původu v Itálii má člověk právo očekávat a vyžadovat schopnost projíždět zatáčky i jinak, než pomalu. Přece nechcete, aby vám vystydla pizza, pro kterou jste se cestou z divadla domů stavili v místním bistru. Mimochodem tohle auto by bylo mimořádně stylové na rozvážení pizzy.

Aby člověk odhalil pravé schopnosti malého Itala, potřebuje překonat pár překážek. O řízení mluvit nebudu, dneska jsou auta s mnohem horší odezvou a dokonce pořád jezdím v City režimu (režim pro zvýšený účinek posilovače), protože v normálním mi přijde o něco gumovější, ale rozdíl beztak není veliký, pokud se nebavíme o parkování.

Už u staré Pandy platilo, že čím hrubší zacházení, tím lepší výsledek

První překážkou jsou náklony karoserie. Pokud pojedete velmi rozumně (čti: pomalu), bude vám připadat, že se auto téměř nenaklání, a to vás může uchlácholit. Přidejte na tempu a nebudete-li o kousek před autem, prvotní náklon vás může trochu vyvézt z míry. „Tohle se přece při normální jízdě nedělo“, budete se divit. Ale protože už za staré Pandy platilo, že čím hrubší zacházení, tím lepší výsledek, doporučuju nenechat se odradit a vytrvat. Takže znova, nájezd do zatáčky, náklok, čekáme, až se auto usadí na vnějších tlumičích, náklon se zastavuje a dál už jenom zatáčet. Pokud už je Fiátek takto jednou nasazený v oblouku, je vzdor krátkému rozvoru stabilní a velmi hodný. Ve výsledku se dá s Fiatem jezdit až nečekaně rychle a musím říct, že jsem byl velice překvapen, když jsem poprvé překonal obavy z náklonu. Jak snadno člověk zapomíná na stará auta, kde mohl v zatáčce skoro dosáhnout oknem na asfalt.

Překážku druhou pro někoho představují brzdy. Podle kolegy Dana totiž mají brzdy sklon rychle vadnout. Nevěřil jsem, vyzkoušel jsem, je to pravda. Na druhou stranu, není se čemu divit. Vpředu najdete nevětrané kotouče, vzadu bubny. To není žádná okruhová technika a proto je Fiat vhodný spíše ke svižné plynulé jízdě, než k okreskové střelbě doprovázené stokrát opakovaným radikálním bržděním až do apexu. Neberu to jako vadu, takhle je to auto postaveno, a vůbec mi to nevadí. Stejně brzdím nerad.

Pokud se většinu času pohybujete po okreskách s hladkým asfaltem, nebudete mít problém. Dokonce i v případě nepříliš rozbité silnice nebude Fiat zahnán do úzkých, ale co vyloženě vadí jsou díry a kanály. V zatáčkách to znamená mírné odskočení zadku, trefíte-li kanál ve stovce v přímce, auto to taky docela rozhodí. Na poměry minivozů se nejedná o nic zásadního, dělají to všechny a na zásah ESP zatím taky nedošlo. Ono je stejně lepší v rámci zachování komfortu na palubě se větším nerovnostem vyhýbat.

Ach ty nerovnosti. Můžete mě klidně v diskuzi grilovat, že pokud jsem chtěl jezdit jako v bavlnce, neměl jsem si domů brát pidiauto na šestnáctkách s profilem 45. Ano, já vím. Měl jsem si koupit, já nevím, něco pohodlného. Ale ve městě se nerovnostem nevyhnete, ani kdybyste jeli tramvají, zejména pokud žijete v něčem takovém, jako je Brno. Ježdění po zalátaných betonových tramvajových pásech je lahůdkou pro každé auto, pidivozy však tímto trpí nejvíce. Řešení je dvojí, buď si koupit menší kola a gumy s vyšším profilem (ani omylem), a nebo jezdit rychle. Ano, vím, je to špatně, je to pirátství, je to všeobecné zlo nejvyššího řádu, ale rychlá jízda řeší většinu problémů s drncáním. If in doubt, flat out.

Sliboval jsem i zmínku o ježdění v zimě a na zimních pneu. Na sníh jsem se velice těšil, i když nemám zadokolku a Fiat trpí euronemocí zvanou nevypínatelné ESP. Teda myslím. Dá se vypnout ASR, a mám takový dojem, že to vyřadí i ESP. Nebo je ESP tak rozumně naladěno, že ani na sněhu vám do toho moc nekecá. Zejména, pokud si pomůžete ručkou. Zkrátka vás nechává žít si svůj italský zimní sen a když už to teda vypadá, že si koledujete o průser větších rozměrů, podá pomocnou ruku.

I zimní ježdění jde s Fiatem snadno a bez větších obtíží. Na sněhu je slušně stabiln a jen napadne-li sněhu víc, může vás trochu překvapit ochotou držet se vyježděných kolejí. Auto je lehké a má docela široké gumy, takže když silničáři opravdu hodně zaspí, a budete mít po kotníky sněhu, budete si připadat jako v malé tramvaji.

Na zimu obouvám korejské pneumatiky Nexen Winguard. Nebylo moc na výběr, rozměr 195/45 R16 nedává mnoho svobody a tak jsem zvolil výrobek, od něhož jsem po důkladné rešerši očekával nejlepší poměr cena/kvalita. Rozhodně nemůžu říct, že bych byl zklamán, naopak. Na vodě i na suchu jsem s nimi velice spokojen a schopnostmi zdárně sekundují podvozku, takže výsledek působí vyváženě a důvěryhodně. Dokonce i na sněhu to nebylo špatné, ale to se od nových zimních pneu s hlubokým vzorkem dá tak trochu čekat. Od nás z ulice se vyjíždí do kopce, který je velice logicky vydlážděn zámkovou dlažbou, a tak se odtud v zimě často ozývá zvuk zoufalství v podobně potupně protáčených pneumatik různých vozů. O to větší radost do srdcí uvíznutých řidičů pak přináší bleděmodrý Fiat spokojeně stoupající kolem nich k vrcholu ulice.

Na léto mám ve sklepě nachystánu sadu pneumatik Goodyear Efficient Grip, které přišly s autem. Měl jsem je na Sloníkovi a nebyly špatné, tak uvidíme, jak se projeví na pidiautě. Už se docela těším, protože zimní kola jsou pravda trochu hlučnější, i když velký rozdíl nečekám, Fiat totiž velice rád informuje posádku, po jakém povrchu zrovna jede.

Na závěr mám ještě jednu poznámku k interiéru. Všiml jsem si toho až teď nedávno, když opět přestalo panovat jarní počasí a teploty klesly k nule, což mě ovšem nepřinutilo přestat nosit lehké polobotky. Výdech vytápění prostoru pro nohy je velice logicky umístěn zhruba deset centimetrů za místem, kde mám obvykle patu pravého chodidla. Takže ve většině aut vám spodní ofuk topí na nohy, Fiátek lišácky vytápí prostor za chodidly a pod sedačkou. Asi pro to existuje nějaký konstrukční důvod, případně prostorové řešení ostatních komponentů nedalo jinou možnost, ale sere mě to tak jak tak.

Ale jinak ano, stále jsem spokojen a stále mě ta modrá věc baví. Příště se s největší pravděpodobností podíváme na motor a radosti a strasti s ním spojené. A kdybyste měli nějaké dotazy nebo nápady, co otestovat, dejte vědět v komentářích!