Fiat Panda 4x4: 40 let s pohonem 4 kol

Automobiloví hrdinové z plakátů jsou většinou placatí, mají hodně válců, hodně výfuků a akustický projev stíhacího letounu. A pak je tu Fiat Panda 4x4. Krabička jako z výkresu desetiletého děcka, s motorem ze sekačky a výbavou, která by se už v dobách jejího vzniku dala označit za přinejmenším spartánskou. Přesto si své čestné místo v síni slávy zaslouží a v nadšencích po celém světě probouzí sympatie, až nekritickou lásku – ať už pro svůj primitivní design, nebo průchodnost terénem, která se leckdy vyrovná drsným offroadům. Ve třech generacích se prodalo přes 800 tisíc kusů.

Panda 4x4 poprvé

Historie malého autíčka s velkým srdcem se začala psát roku 1980, kdy ve studiu ItalDesign vznikl koncept Strip se sundavací plátěnou střechou, demontovatelnými dveřmi a sklápěcím čelním sklem. Ve stejném roce spatřila světlo světa první sériová Panda a její okamžitý úspěch přispěl k rozhodnutí, že se na trh podívá i verze s pohonem všech čtyř kol. K jejímu vývoji Fiat přizval odborníky na všechno, co se neohroženě plazí bahnem a kamením, společnost Steyr-Puch. Od začátku však bylo jasné, že auto nesmí ztratit nic ze svých původních hodnot, tedy jednoduchost, dostupnost a nízké provozní náklady. 

V Rakousku se vyráběla kompletní zadní náprava, hnací hřídel, spojka a pětistupňová převodovka s upraveným, kratším převodovým poměrem. Hotové díly následně putovaly do fabriky v Termini Imerese na Sicílii, kde se montovaly do karoserií s posílenou výztuží. 

Primární pohon zůstal na přední nápravě, ta zadní se připojovala páčkou na středovém tunelu vedle řadicí páky, až když se auto ocitlo mimo zpevněný povrch. V terénu pak první převodový stupeň fungoval jako redukce. 

Pro lepší zdolávání terénu dostala dobrodružná Panda i výkonnější motor – benzinový čtyřválec z Autobianchi A112 s objemem 965 kubických centimetrů a výkonem 48 koní. S hmotností pouhých 740 kilo, terénními pneumatikami a skvělými nájezdovými úhly měla být schopna zvládnout i 50% stoupání. Některé ze speciálních výbav, jež následovaly v průběhu dalších let, byly pro tyto účely vybavena dokonce palubním náklonoměrem. 

Jakožto jediný maličký kompakt s pohonem všech čtyř kol si všehoschopné autíčko zakrátko získalo srdce nejen italských a francouzských zemědělců, zejména vinařů, ale také dobrodruhů. Ti opakovaně prověřovali jeho překvapivé schopnosti na expedicích a offroadových soutěžích napříč kontinenty. V roce 1985 vyrazilo padesát pandích čtyřkolek pod taktovkou cestovní agentury Safariland na dálkovou africkou rally Roma-Tunis-Abidjan, na níž urazily z Itálie na Pobřeží slonoviny trasu dlouhou 14 tisíc kilometrů, z velké části vedenou pouštními (ne)cestami.

O dva roky později najezdila karavana Pand sedm tisíc kilometrů v australském vnitrozemí, následovaly ledovce a gejzíry Islandu, pralesy Amazonie a drsné vrchy Indie. Asi nejvelkolepější expedice proběhla v roce 1989 na trase Paříž-Peking, která vedla přes jedenáct zemí a její délka přesáhla 22 tisíc kilometrů. Bohužel, kvůli nepokojům na Náměstí nebeského klidu nakonec karavana svého cíle v hlavním městě nedosáhla, pověst nezničitelného auta, které si navzdory kapesním rozměrům poradí s jakoukoli výzvou, však už Pandě zůstala. 

Druhá, kulatá a elektronická

První generace Pandy se udržela ve výrobě dlouhých 23 let a druhá navázala na její úspěch – v roce 2004 byla vyhlášena Evropským autem roku. Významnou inovací verze 4x4 se stala automatická aktivace pohonu čtyř kol, již tedy nebylo nutné jej ručně řadit. Pomocí viskózní spojky se pohon 4x4 samočinně zapojoval, jakmile vyhodnotil výrazný rozdíl mezi otáčkami předních a zadních kol. Od roku 2009 už systém pracoval elektronicky a na zadní nápravu dokázal poslat až 70 % točivého momentu. V zatáčkách si tak nadšený řidič mohl užít nečekanou porci zábavy, ten nepozorný zas infarktové stavy způsobené náhlou změnou nedotáčivého smyku v přetáčivý.

Pod kapotou pracoval opět o něco silnější motor – benzinová jedna-dvojka s výkonem 60 koní, s mírným zpožděním se do Pandy začal montovat turbodiesel 1.3 Multijet s 69 koňskými silami. Právě nafta zajistila Pandě titul nejprodávanějšího terénního vozidla hned tři léta za sebou, od roku 2006 do 2008. 

Vzhledem se „dvojka“ výrazně modernizovala. Tytam byly přímky i rovné čelní sklo, nová Panda v souladu s trendem přijala zaoblené tvary a také druhý pár dveří, ta terénní pak výrazné oplastování na bocích i předním nárazníku. Kromě běžného modelu 4x4 byla v nabídce stylovější verze Climbing a o něco později drsnější verze Cross s manuální uzávěrkou diferenciálu zadní nápravy.  

I nová generace se dočkala epických zátěžových testů. Do dějin se nejvýrazněji zapsala cesta italského letce Angela D´Arriga, který vyjel z Kathmandu do základního tábora Mount Everestu v nadmořské výšce 5200 metrů, aby zde uskutečnil svůj slavný let na rogalu. Dvě Pandy se vyškrábaly himalájskými stezkami poháněny palivem nevalné kvality – a původně nouzové řešení se později prezentovalo jako další z důkazů houževnatosti italského autíčka. 

Přestože nástupce přinesl neméně působivý offroadový um, tak nekritického přijetí jako první generace už se nedočkal. Argumenty jsou nasnadě a v automobilovém světě se v různých variacích objevují dodnes – elektronika nemůže nahradit poctivou starou techniku. Stará dobrá Panda 4x4 je prostě jen jedna…

Trojka dobývá Dakar

Nářky tradicionalistů však – naštěstí – nezastavily další vývoj, a tak se roku 2012 na Pařížské Motor Show představila zbrusu nová třetí generace Pandy, včetně terénní varianty. Designér Roberto Giolito (mimochodem autor Multiply) jí vtiskl podobu vycházející z konceptu „squircle“, tedy křížence čtverce a kruhu. Výroba se z polského Tychy vrátila do Itálie a Panda 4x4 dostala několik technických modernizací.

Šlo například o permanentní systém pohonu všech čtyř kol s elektronickou uzávěrkou diferenciálu (ELD), která podle aktuální přilnavosti rozděluje hnací sílu mezi kola stejné nápravy. Nová je rovněž šestistupňová převodovka s kratším prvním stupněm a také motory – TwinAir Turbo o síle 85 koní a MultiJet II s točivým momentem navýšeným ze 145 na 190 Nm.  Vylepšená verze Cross v roce 2014 přinesla ještě technologii „Torque on Demand“, umožňující nastavení trakčního systému ve třech různých úrovních: Auto, Lock a Hill Descent.

Publicitě nové Pandy pomohl hned v prvním roce projekt Panda Monster Truck, prototyp, na němž automobilka spolupracovala s produkční společností Mercurio Cinematografica, scénografem Andreou Fainim a úpravcem Fabiem Gementim. Panda na platformě Jeepu CJ7 4200 a pneumatikách s průměrem 1,5 metru si zahrála v sérii reklamních spotů, které novince okamžitě zajistily pozornost fandů i široké veřejnosti. Dnes si ji můžete prohlédnout v turínském Heritage Hubu. Aby toho nebylo málo, získala třetí generace Pandy hned na začátku své kariéry od magazínu TopGear titul SUV roku 2012. 

Startovní pozice byla tedy víc než slibná a nová Panda vyjela vstříc úspěšné kariéře, která ji o pět let později přivedla až na start legendární rallye Dakar. Závodní speciál nazvaný PanDakar vyrazil vybaven větší světlou výškou, dvoulitrovým naftovým čtyřválcem MultiJet s výkonem 180 koní, zavěšením Sachs, přídavnými chladiči a jen hrstkou dalších úprav. Stal se prvním italským vozem, prvním Fiatem a do třetice prvním autem určeným pro městský provoz, které slavný závod úspěšně dokončilo.

Posádka složená z ostřílených jezdců Giulia Verzelettiho a Antonia Cabiniho s Pandou úspěšně dokončila všech dvanáct etap závodu vedoucího skrz Argentinu, Bolívii a Paraguay a zdolala tak trasu o celkové délce téměř 9 000 kilometrů, z níž 4 000 kilometrů tvořily rychlostní zkoušky. Nadmořská výška nikdy neklesla pod 3 500 metrů a vysoké byly i teploty – často více než než 40° Celsia. Z počátečních 93 týmů dokončilo závod pouze 53.

Panda slaví čtyřicítku

Jak malá italská legenda oslavila kulatiny? Jak jinak než speciální výroční edicí. Všemožných limitek mimochodem vznikala v průběhu let celá řada, a to už od první generace. Většinou jsou z nich těžko sehnatelné a velmi drahé sběratelské kousky. Právě takovým by se měla stát i letošní edice nazvaná 4x40°, která se vyrobila v symbolickém počtu 1983 kusů. Auto lakované v odstínu slonoviny má spoustu vtipných detailů odkazujících na slavnou historii a hromadu výbavy, stinnou stránkou zůstává jen fakt, že u nás ji neseženete a v okolních státech je touto dobou pravděpodobně rozebraná. 

Oslavit pandí čtyřicátiny se rozhodlo i studio Nielse van Roije, které možná znáte jako úpravce luxusních a pekelně drahých vozů. Péči, kterou designér obvykle věnuje Rolls-Roycům, Ferrari nebo Range Roverům, tentokrát dostala zanedbaná Panda 4x4 v edici Sisley, která vznikla roku 1987 jako pětisetkusová limitka, později se však dostala do běžné výroby. Ve výbavě měla bílá kola, metalízu, ostřikovače světel a také mechanický náklonoměr. Restomod dostal lakování v odstínu Azzuro Blue a fungl nový interiér, nechybí ani motiv kanoe na dveřích, volantu a sedadlech, přesně podle vzoru původní edice. 

Život jde dál – a Panda také. Mnozí majitelé nejen čtyřkolkových verzí se už teď chystají na další ročník tradičního závodu Panda Raid, který se bude konat od 1. do 8. března 2024. Zvány jsou všechny Pandy do roku výroby 2003, cílem je jako vždy marocká poušť a pojede se pěkně postaru, bez GPS, jen s mapou a buzolou.

Zdroje: Stellantis Media, Autoblog.com, Wikipedia.com, Motor1.com, Pandaraid.com