Fiat 850N: Jak málo může stačit ke štěstí

Dnešní auta umí neuvěřitelné věci. Dokážou za nás řídit. Navigují nás k cíli, aniž by se trefila do dopravní zácpy. A když přijde na nejhorší, zachrání nám životy. Jsou to fascinující stroje. Daní za tyto jejich schopnosti je však nadváha, mohutnost a komplikovanost, jimiž běžně i v nejmenších třídách trpí.

Dřív tomu bylo jinak. Pokud nešlo o vyloženě luxusní limuzíny německých nebo švédských značek, auta byla jen tenkými kusy plechu na maličkých kolečkách a s prťavými motory o výkonu pár desítek koní, které se kodrcaly od města k městu. A jejich majitelům… nic nechybělo. 

Přesně takový popis platí i pro auto z dnešního článku: Fiat 850N ze šedesátých let. Na délku měří jen 3,5 metru, váží pouhopouhých 670 kg a vpřed jej pohání čtyřválec s objemem 843 cm³ a výkonem 25 kW. V současnosti by to byla čísla vhodná tak maximálně pro čtyřkolku. Tehdy? Typická pro malý rodinný automobil. 

A myslíte si, že ho tato čísla jakkoliv omezovala? Že díky nim nebyl dobrý? Ale kdeže! Naopak, Fiat 850N je skvělý. Přímo dokonale ukazuje, jak málo člověku může stačit ke štěstí. Na dalších řádcích vám o jeho charakteru rád povím.

Největší z nejmenších

Nejprve si však Fiat 850 zasadíme do kontextu doby, abyste se lépe orientovali. Jeho vývoj začal na začátku šedesátých let, pod vedením geniálního italského konstruktéra Danteho Giacosy. Tento pán vytvořil všechny nejznámější maličké fiaty historie, v čele s 500 Topolino a hlavně Nuova 500. Také je autorem většího, čtyřválcového Fiatu 600.

Jeho auta se vyznačovala motorem umístěným vzadu a chytrým obestavěním vnitřního prostoru. Jak však společnost postupně bohatla, maličké typy přestávaly stačit. Proto dostal úkol na sdílených základech postavit nové, a zatím největší auto, které by mířilo výš. Které by mířilo… ke třem a půl metru, 670 kg a 25 kW z 0,8l – věřím, že už začínáte chápat, o čem to dnes celé bude. 

Výsledek jeho snažení byl světu ukázán v roce 1964. Auto dostalo delší a prostornější karoserii dvoudveřového sedanu. Objem motoru byl zvětšen na zmíněných 843 cm³. Také došlo k přemístění nádrže na bezpečnější místo, a sice dozadu. Specialitou je použití převodovky určené původně pro Lancie s motorem vpředu (která se nakonec rozhodla je nevyužít), díky čemuž je fiatí jednotka levotočivá. Ovšem jinak zůstalo vše při starém.

Fiat 850, pojmenovaný právě po svém novém objemu motoru, se prakticky ihned zalíbil. A to prosím ne jen v domácí Itálii. Naopak, byl populární po celé Evropě a dovážel se i do USA. Nějaké kousky se dostaly ostatně i k nám, kde se prodávaly v Tuzexu (pár zdrojů hovoří dokonce i o Mototechně). Tehdy bylo toto auto pro mnohé Čechy nedostupným snem. 

Postupem času se k základní variantě Normale, rozeznatelné podle písmena N v názvu, přidalo i provedení Super, přinášející navíc celé 2 kW výkonu (to není překlep ;-)), a krásné, větší karoserie kupé a kabrio od Bertoneho. Celkem se pak do konce výroby v roce 1973, než Dante Giacosa s modelem 127 přešel na uspořádání s motorem vpředu a pohonem předních kol, vyrobilo 2 872 049 exemplářů. To je více než solidní číslo. 850 tak dělala radost opravdu mnoha rodinám. 

A radost zvládne udělat i v roce 2026, jak dokládá projížděný kousek z roku 1969. Už jako nový byl zakoupen u nás, než po desetiletích služby a mnoha dalších rocích v trávě stihnul zpustnout. Opět k životu ho přivedl pan Sýkora, táta Davida Sýkory. Toho vy z našich stránek znáte jako majitele „exotických“ Volv 360 a 460. Tak se na něj pojďme podívat. 

Jen pár linek a detailů, které sluší

V úvodu naznačenou jednoduchost, která postačí ke štěstí, na osmsetpadesátce pocítíte už při vnějším pohledu. Nejenže je opravdu maličká (reálně ji přerůstá i Škoda Citigo), ale také na ní nenajdete žádné přehnané množství dekorací, ozdob nebo kombinací tvarů. A vůbec… vůbec to nevadí.

Toto Italové vždycky uměli. Auto má prostý tvar, dvě kulatá světla vpředu, dvě menší vzadu, tenoučké chromové zdobení okolo oken, dvě kliky, dva nárazníky, čtyři malá kola (zde nahrazena o něco většími, protože je problém sehnat správné, dvanáctipalcové pneumatiky) a zrcátko. To je doslova vše. A přece je Fiat skutečně hezký, přičemž tím nemyslím, že se na něj „dá koukat“. On vážně vypadá dobře. Co víc si přát? 

Jen pár prvků a místo, které překvapí

Stejný motiv se opakuje i po usednutí dovnitř. Jakmile zaberete za tenoučká, lehoučká dvířka, uvidíte opět nekomplikovanou palubní desku s oblým přístrojovým štítem s jediným centrálním ukazatelem, dvouramenný volant s tenkým věncem, dva výdechy topení a popelník. Ovšem pozor, abychom se nepochopili špatně, tehdy se jednalo o moderní interiér, jak dokládá třeba rozsáhlé použití černých krycích plastů. 

Po uvelebení si zároveň všimnete, že Giacosa opět prokázal svůj intelekt a i v 850 využil každé volné skulinky, aby vykouzlil místo pro posádku. To skutečně nechybí do až zarážející míry. Je pravda, že řidiči kapičku překáží vyčnívající levý podběh a že se vepředu sedí blízko dveří. Ovšem jinak je tu prostoru hodně. Opravdu hodně. Přední spolujezdec si klidně může natáhnout nohy a i vzadu auto nabídne dvě plnohodnotná místa. V tom musí být čáry! 

Ano, dveřmi je za sebou potřeba dost nevybíravě praštit, aby zapadly. Ano, jako snad u všech starých fiatů, i tady jsou doprava vyosené pedály. Ano, sedačky jsou malé. Jenže také je tu výborný výhled přes velká okna. Nic tu neodvádí pozornost od řízení. A panuje tu dobrá, nostalgická nálada starých časů, kdy nám stačilo tak málo. Ach… 

Jen malý objem a pár koníků, kteří se snaží

Ani nastartování vás nevytrhne z tohoto „snění o prostší minulosti“. Drobounký čtyřváleček nabídne kromě již zmíněného skromného výkonu i podobně roztomilý maximální točivý moment, vrcholící na hodnotě 54 Nm. Tabulkově tedy osmsetpadesátka jede sotva 120 km/h a z nuly na sto kilometrů… zrychlí. 

Avšak pozor, přátelé. Nenechte se zmást. V řeči čísel možná neoslní, na silnici se však zvládne předvést. Minimálně do 60 km/h působí živě. Tah motůrku stoupá s otáčkami, aniž by měl nějaký zásadní problém ve spodním pásmu. V nejvyšší sféře už poté i svede něco, co by se dalo nazvat akcelerací. Na okreskách jižní Moravy jsem si nepřipadal jako brzda provozu. A to jsme v 850 jeli tři.

Dovnitř přitom jednotka vysílá svůj typický, výrazný, leč nerušivý zvuk, vyznačující se zajímavým cvrkotem. Ten jde navíc ještě zezadu, na což už dnes také nejsme příliš zvyklí. Jinými slovy, není potřeba turb, kompresorů ani doplňkových elektromotorů. Dojedete i s osmsetpadesátkou a budete šťastní. Koho trápí, že o něco pomaleji? Musíme pořád tolik spěchat? 

Jen jeden fiátek, který hezky jezdí

Vy to asi dávno tušíte, ale já vám to stejně řeknu. Je to tak, i jízda ve Fiatu 850 funguje stejně. Nedočkáte se v něm žádné noblesy, žádné sofistikovanosti, žádného pokročilého projevu. Tyto věci vám však nebudou ani za mák chybět. Autíčko se drndá a bambelá, a vám je v něm jednoduše dobře. 

Odpružení, sestávající z přední nápravy s centrálním, podélně umístěným listovým perem a zadní nezávislé, úhlové nápravy s vinutými pružinami, pěkně pohlcuje nerovnosti, které se k vám ještě přes měkké sedáky a opěradla propracují jen jako zhoupnutí. Auto díky své muší váze i pěkně reaguje na změny směru a působí poměrně obratně. Náklony v zatáčkách jsou také snesitelnější než třeba u tehdejších citroënů. 

Budiž, ať jsem fér, šnekové řízení je pomalé a vyžaduje neustálé drobné korekce směru. Bubnové brzdy také chtějí svůj čas, než fiátek úplně zastaví. Jenže to vůbec nevadí. V 850, stejně jako ve všech tehdejších autech podobné velikosti, nejde a nikdy nešlo o exaktní, vybroušené chování. Měla (a mají) zajistit možnost se v klidu, dobré náladě a s trochou vizuální i jízdní radosti přepravit z místa na místo, nic víc. Jenže řekněte sami, je to málo? Protože já si myslím, že vůbec ne.

Verdikt

Nehodlám vám tvrdit, že Fiat 850 je objektivně lepším autem než ta dnešní. Není. Musíte se v něm soustředit na věci, které v moderních vozidlech vůbec neřešíte. Musíte přijmout fakt, že z Prahy do Brna je to v něm daleko, ne za rohem jako u posledních modelů snad všech značek. A musíte se hned dopředu smířit s možností, že když, nedejbože, někdo někde udělá chybu, vás už to nejspíš trápit nebude. To u aut s rokem výroby 2026 také neplatí.

Ale je nádherným příkladem doby, kdy nikoho tolik netížilo, co by, kdyby. Kdy i česká kotlina byla velkou zemí k objevení, natož Itálie. Kdy řízení auta bylo odměnou, ne nutným zlem. A kdy se všechno dělalo jednodušeji, přímočařeji, přízemněji… a nikomu to nevadilo, naopak. Zkrátka, Fiat 850N vám předvede, jak málo vám může stačit ke štěstí.

Moc děkuji pánům Sýkorovým za půjčení, ať dělá fiátek radost ještě dlouho!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-) 

Technické údaje

Fiat 850N Berlina 1969

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 843 cm3
Nejvyšší výkon: 25 kW (34k) při 4800 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 54 Nm při 3200 ot/min
Převodovka: manuální čtyřstupňová
Provozní hmotnost: 670 kg 
Maximální rychlost: 120 km/h
0-100 km/h: 27,1 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 6,3 l/100km
Spotřeba majitele: podobná jako v tabulkách