Dacia Duster Extreme hybrid G-150 4x4: Složitá matematická úloha

Patrně se shodneme, že s modelem Dacia Duster udělala Dacia opravdu díru do světa. V první generaci totiž nabídla něco, co tu dlouho chybělo. Jednoduché, lehké SUV se čtyřkolkou, které zvládne i méně zkušeným řidičům nabídnout překvapivě slušnou prostupnost terénem, rozumnou odolnost a hlavně snadnou servisovatelnost. První Duster byl zkrátka poctivě jednoduché auto, na kterém se skoro nemělo co pokazit. A když už se něco pokazilo, oprava nebyla žádné drama. Díly byly dostupné, osvědčené a často převzaté z jiných modelů, takže peněženka zůstávala relativně v klidu. Byla to zkrátka trefa do černého. Model Dacia Logan se často označuje jako auto, které vrátilo Dacii na mapu automobilového světa. Duster ale podle mě ukázal něco ještě důležitějšího. Že se s touto značkou musí začít počítat opravdu vážně.

Druhá generace Dacia Duster stavěla na osvědčených základech té první, ale přidala něco navíc. Především lepší techniku a modernější motorizace. Dodnes si živě vybavuju čtyřválcovou 1.3 TCe, která působila na poměry Dacie skoro až nečekaně pokrokově. Nabízela příjemnou dynamiku, solidní kultivovanost a přitom si zachovala pověstnou spolehlivost. Druhá generace tak nebyla jen evolucí, ale vlastně docela výrazným krokem kupředu.

S třetí generací, která tu teď stojí před námi, přišla menší revoluce. Dacia nasadila úplně nový designový jazyk, který působí mnohem sebevědoměji a celkově dospěleji. Najednou to není jen o chytrém využívání už existujících řešení, ale i o vlastních nápadech a technických novinkách. A právě s jedním z těch nových přístupů se setkáváme i u testovaného auta.

Asi nemá úplně smysl se teď pouštět do detailního popisu vzhledu Dacie Duster. Není to ostatně první setkání, které s ním na těchto stránkách máme, a žádná zásadní proměna typu facelift zatím neproběhla. Pořád tu tedy máme starého známého, kterého už většina z nás potkala na silnici nebo si ho minimálně umí velmi dobře představit. Platí ale to hlavní, co už zaznělo. Nová generace nasadila výrazně sebevědomější tvář, která působí zajímavěji a dospěleji. Už to není auto, které na první pohled křičí, kde se šetřilo. Tenhle dojem se podařilo z velké části potlačit a Duster tak působí hodnotněji než kdy dřív.

Uvnitř se naopak žádné zásadní změny nekonají. Interiér zůstává víceméně stejný a tady už je snaha šetřit přece jen o něco viditelnější než zvenku. Na druhou stranu to není nic, co by vás vyloženě štvalo. Dacia totiž pořád sází hlavně na funkčnost. Místo efektních prvků typu ambientního osvětlení dostanete interiér, který dává smysl a dobře se používá. Ano, plasty jsou tvrdší a na první dotek to poznáte. Jediným místem, kde mi to bylo trochu nepříjemné, byl středový tunel, který mi občas tlačil do pravé holeně. Není to ale nic, s čím by se nedalo bez problémů žít.

Pro zákazníky Dacie je ostatně důležitější něco jiného. Prostor. A ten tu je. Interiér je dostatečně velký na rozumné cestování čtyřčlenné rodiny. Možná jen ucítíte lehce menší šířku kabiny, ale ve čtyřech se dá fungovat naprosto bez potíží. Kufr nabídne slušnou velikost, jen je potřeba počítat s tím, že pod podlážkou už nic moc neschováte. Tento prostor si totiž ukousla plynová nádrž.

Teď se ale pojďme podívat na to nejdůležitější, co Duster aktuálně přináší. A tím je pohonné ústrojí. Dřív to bylo poměrně přímočaré. Pokud jste chtěli čtyřkolku, dostali jste benzinovou jedna dvojku, manuální převodovku a klasické mechanické řešení s kardanem. Jednoduché, funkční, bez velkých překvapení. Jenže doba se posunula a s ní i požadavky zákazníků. Dacia tak musela zareagovat na stále větší poptávku po kombinaci automatu a pohonu všech kol. Jenže platforma úplně neumožňuje použít klasické řešení, jaké známe z minulosti, takže bylo potřeba přijít s něčím jiným. A upřímně, to co vzniklo, je docela zajímavý technický koktejl.

Základem je spalovací motor, tříválcová jedna dvojka známá i z dalších modelů skupiny Renault. Moderní jednotka, která už sama o sobě není úplně jednoduchá. Jenže tady to teprve začíná. Pomáhá jí totiž hybridní systém hned ve dvou podobách. Jednak klasický starter generátor a k tomu navíc malý elektromotor na zadní nápravě. Ten se stará o pohon zadních kol, takže supluje funkci kardanové hřídele a vytváří efekt čtyřkolky bez klasického mechanického propojení. Celé to pak doplňuje dvouspojková převodovka a aby toho nebylo málo, tak testovaný kousek zvládá jezdit nejen na benzin, ale i na LPG. Když si to shrnete, dostanete kombinaci spalovacího motoru, hybridu, elektrické zadní nápravy, automatu a ještě plynu. Docela slušný technologický mišmaš, co říkáte?

Taky si říkáte, kam se poděla ta pověstná jednoduchost? Jenže tohle je zkrátka nová doba a s ní přichází i nové přístupy. U Dacie Duster je ale klíčové hlavně to, jak celé tohle technické řešení funguje v praxi. Začněme tím důležitým. Nemusíte mít strach o schopnosti čtyřkolky. I když tu chybí klasické mechanické propojení, hybridní řešení s 48V elektromotorem na zadní nápravě funguje překvapivě dobře. Bez větších problémů si poradí s tím, na co většina řidičů v našich podmínkách narazí. Kluzké stoupání, horší trakce nebo rozbahněná cesta nejsou žádný zásadní problém. V tomhle ohledu supluje klasický pohon všech kol velmi solidně a troufnu si říct, že běžný uživatel rozdíl prakticky nepozná.

Trochu jiná písnička je ale každodenní soužití. Tady je znát, že celý systém by si ještě zasloužil doladit. Na papíře působí pohonné ústrojí složitě a v reálu se tak občas i chová. Převodovka má tendenci držet motor v hodně nízkých otáčkách, a to je nejvíc znatelné při jízdě na LPG. Na benzin je to cítit také, ale výrazně méně. Občas tak jedete, cítíte, jak se motor trochu trápí, a najednou přijde rychlá změna. Převodovka podřadí, do toho se přidá elektromotor a auto nepůsobí úplně plynule. Spíš vás tak trochu postrčí dopředu. Chybí tomu větší jemnost a sladěnost, hlavně v přechodových režimech. Podobné chování se opakuje třeba při jízdě do kopce. Motor chvíli působí, že nemá úplně chuť, pak přijde rychlá reakce, podřazení a najednou je výkonu dost. Jenže v tu chvíli už třeba řešíte manévrování v užším prostoru a celé to nepůsobí tak jistě, jak by mohlo. Tohle je oblast, kde by si Dacia rozhodně zasloužila ještě trochu zapracovat.

Doladění by si ale zasloužila i samotná šestistupňová automatická převodovka. Občas se totiž projeví takový ten starý známý nešvar, který si můžeme pamatovat z dřívějších robotizovaných převodovek. Při přeřazení se objeví krátká prodleva v tahu, kdy prostě cítíte, že auto na okamžik ztratí dech. Není to nic dramatického a rozhodně to není tak výrazné jako kdysi, ale je to tam zkrátka cítit. Při klidné jízdě se s tím dá bez problémů žít. Jenže ve chvíli, kdy potřebujete přidat, začíná to být znatelnější. Dacia Duster totiž nemá výkonu na rozdávání, takže když už po něm chcete maximum, očekáváte, že vám ho dá co nejplynuleji. A právě v těchto situacích převodovka nepůsobí úplně přesvědčivě. Řazení není tak hladké, jak by mohlo být, a celé to trochu ubírá na jistotě. Tohle je další oblast, kde by si Dacia zasloužila ještě trochu zapracovat.

Na druhou stranu je potřeba pochválit provozní efektivitu celého tohohle složitého ústrojí. Ta je překvapivě dobrá. V běžném provozu, klidně i v hustším provozu, se dá jezdit kolem 8 až 8,1 litru LPG. Na benzin se pak spotřeba pohybuje zhruba okolo 6,5 litru, což jsou na danou kategorii velmi rozumné hodnoty. Pomáhá tomu i fakt, že auto umí občas jet čistě na elektřinu. A není to jen pár metrů na parkovišti. Klidně zvládne i kratší úsek v řádu vyšších stovek metrů až zhruba kilometru. Zajímavé přitom je, že v tu chvíli se z něj stává vlastně zadokolka, protože o pohon se stará pouze elektromotor na zadní nápravě.

Jízdní vlastnosti této Dacie Duster jsou vlastně naprosto bezproblémové. A to i navzdory tomu, že čtyřkolka už nepoužívá víceprvkovou zadní nápravu, jak tomu bývalo dřív, ale jednodušší řešení. Možná i díky přidané baterii a nádrži na LPG ale auto na silnici působí jistěji a klidněji než dřív. Tam, kde starší Duster občas poskakoval a na rozbité okresce vás nutil držet volant o něco pevněji, tahle verze působí mnohem vyrovnaněji. Jízda je klidnější, čitelnější a celkově dospělejší. Upřímně bych se nebál říct, že jde o jeden z nejlépe jezdících Dusterů vůbec.

Samozřejmě je potřeba počítat s tím, že na dálnici se projeví vyšší hlučnost. Ať už od kol, nebo od proudícího vzduchu kolem karoserie. Není to zkrátka auto stavěné primárně na dlouhé dálniční přesuny. Na druhou stranu to není nic, co by vás mělo vyloženě obtěžovat nebo odrazovat. V rámci své třídy a zaměření funguje naprosto adekvátně. Samotné řízení je lehké, s výraznějším účinkem posilovače, což oceníte hlavně ve městě nebo při parkování. Celkově je celé auto naladěné spíš do pohodového stylu. Nechce po vás žádné hrdinské výkony, spíš vás nechá v klidu dojet tam, kam potřebujete. A přesně v tom je jeho síla.

Verdikt

Dacia Duster třetí generace je bez debat povedené auto, což ostatně potvrzuje i zájem zákazníků od jeho uvedení na trh. Lidé si ho oblíbili a není se čemu divit. Pořád je to ten poctivý pracant, který si nehraje na něco, čím není. Nehoní se za efektem, ale soustředí se na funkci. Dělá přesně to, co od SUV této kategorie čekáte, nic zbytečného nepřidává a zároveň vás ničím neobtěžuje. Testovaná verze s pohonem všech kol a automatem ale přece jen trochu ustupuje od té pověstné jednoduchosti, na které si Dacia vždy zakládala. Najednou tu máme tříválcový motor pracující v Millerově cyklu, dvouspojkovou převodovku, mild hybridní systém, elektrickou zadní nápravu a k tomu LPG. Když si to člověk projde, skoro to působí, jako by někdo vzal všechno, co bylo zrovna po ruce, a poskládal to do jednoho auta.

Výsledkem je technicky zajímavý celek, který ale zatím nepůsobí úplně sladěně. Funguje to, ale občas trochu komplikovaně. Přechody mezi režimy nejsou vždy úplně plynulé a celé ústrojí si říká o další doladění. Je dost pravděpodobné, že s časem a dalšími úpravami se tohle všechno ještě zlepší. Pak by se tenhle Duster hodnotil ještě o kus lépe. Pokud ale nutně nepotřebujete pohon všech kol, dává možná větší smysl sáhnout po jednodušší variantě. Třeba po klasickém full hybridu. Dostanete méně složité auto, které víc odpovídá tomu, čím si Dacia kdysi získala své zákazníky. A v neposlední řadě pravděpodobně i ušetříte, protože tahle čtyřkolka už cenově (bezmála 700 tisíc korun) rozhodně nepatří mezi úplný základ.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 1 199 ccm /mild hybrid
Výkon kombinovaný: 113 kW (150 koní) ve 5 000 – 5 600 ot./min
Točivý moment:  230 Nm ve 1 750 – 3 750 ot./min
Převodovka: šestistupňová EDC automatická
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,9 s 
Provozní hmotnost: 1484 – 1505 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce (LPG): 6,0 (7,3) /100 km
Průměrná spotřeba v testu (LPG): 6,5 (8,2) l/100 km
Cena vozu od: 549.900 Kč (Essential, Mild-Hybrid 140)
Cena vozu od se stejným pohonem: 645.900 Kč (Expression, hybrid-G 150 4x4)
Cena testovaného vozu: 730.300 Kč (Extreme, hybrid-G 150 4x4 )