BMW R 12 S: Retro design s moderní technikou

Nová modelová řada R12 navazuje na předchozí R nineT a v několika modelech kombinuje stylový retro design s moderními technologiemi. Definice jako diktovaná PR oddělením výrobce, ale zde vážně skvěle pasuje hned v několika ohledech. Konkrétně náš model odkazuje na původní R 90 S  ze sedmdesátých let. Sportovní motorku, kterou já samozřejmě ani zdaleka nepamatuji, ale ve své době prý doslova zachránila bavorskou divizi Motorrad a slavila velký úspěch. Mimo jiné, také účastí v závodě na ostrově Man. Nové eSko bychom mohli označit jako neo retro, možná snad i café racer? Každopádně se jedná o vrchol R dvanáctkové rodinky, se všemi možnými doplňky a výbavou.

Lávovou oranžovou doplňuje broušený hliník na nádrži, stříbrná na předním štítku okolo světlometu (případně na krytu sedla spolujezdce) a dokonce i červené linky, věrné sedmdesátkovému originálu. Pamětníci sice možná budou muset zamáčknout slzu, protože už jde o zalakovanou nálepku a nikoliv “pinstriping” jako dřív, ale výsledek je dobrý a myslím, že nové eSko bude tohle nestoudné příkoří umět v lecčem vynahradit. Stejně tak sem perfektně sedí vypletené disky a leštěný výfukový systém s modře zabarvenými koleny hned u válců. Silueta je nízká a uhlazená, nic z ní netrčí. Tedy až na motor, ale ten je tak správně. Za mě prostě parádní definice slovního spojení “moderní retro”. Promyšlená a cool, žádný na sílu spasovaný podivný kyklop. Potěší také detaily v podobě CNC doplňků – páčky, stupačky, kryty motoru.

Dokonce jsem narazil na dvě překvapení, která jsem si začínal myslet, že v roce 2025 už v motosvětě neuvidím. Motor chlazený vzduchem a dvojici analogových budíků. Páni, i můj “prudce moderní” (čti: téměř dvacetiletý) motocykl mi ukazuje rychlost pouze digitálně. Jejich součástí je samozřejmě malý displej, kde se můžete proklikat palubními údaji (trip, spotřeba, teplota, tlak v pneu, atd.), ale troufnu si říct, že je realizovaný tak minimalisticky, jak jen to bylo možné. Jistě, na řídítkách je trochu více ovládacích prvků, než pouhý startovací čudlík a přepínač dálkových světel. Na druhou stranu se zase můžete rozmazlit tempomatem nebo vyhříváním rukojetí.

Usedám do nízkého a až nečekaně pohodlného sedla. Bez problému došlápnu oběma nohama na zem. Celá motorka je dost nízká. Dokonce i stupačky jsou trochu v popředí. No jo, tohle bude nejspíš takové pohodlné retro, pro  důchodce starší gentlemany. Lék na krizi pozdního středního věku. Nebo je to snad trochu jinak? 

Vydávám se, jako již tradičně, nejprve do městské džungle. Motor se ledabyle převaluje, budíky se pod malým předním štítkem klepou a já jsem naprosto vyklidněn. Díky boxeru a celkově nízké stavbě je hodně nízko také těžiště. K tomu se přidají široké rejdové úhly a ani městské manévry nejsou problém. Jasně, nejedná se zrovna o skútr, ale rozhodně působí velmi kompaktním dojmem. Suchá spojka neřinčí, jako to známe od konkurence a s hydraulickým ovládáním byste ji zvládli obsluhovat klidně i jedním prstem. Ve městě to sice jde, ale k pohybu přes něj slouží hlavně MHD. Zábava je jinde, čas vyrazit na okresku.

Míjím ceduli s přeškrtlým nápisem, tak je na čase trochu potahat za plyn. Starší vzducháč nabídne 109 koní (80 kW), což v dnešním světě, kde už i naháče leckdy atakují metu koňského stáda začínajícího dvojkou, na první pohled nevypadá nikterak děsivě. Jenže on jede vážně příjemně a navíc se ani nezalekne vyšších otáček a výletu k červenému poli. Takže i trochu toho závodního feelu si užijete, přesně jak slibuje design.I když trochu, stačí jedno potáhnutí, pár cvaknutí řadičky a rázem se na vás kousek za cedulí budík směje, jak kdyby byl na německé dálnici. Dokonce mám k dispozici i quickshifter, který tedy funguje skvěle, ale možná mi trošku kazí onen retro zážitek? Co je vám více po chuti – s nebo bez? A ještě přeřazení z dvojky na trojku je nějaké hrubší a s cuknutím, i když se ani zdaleka nevyrovná úrovni násilí u jistých jiných strojů. Zvukový doprovod je celkem slušný, Euru 5+ navzdory. A tady mě pak zase baví, jak si quickshifter sám hází precizní meziplyny. Dobře, překecal mě, necháme si ho.

Jízda je prostě super. Nikdo a nic vás k sypání netlačí. Není problém jet na půl plynu a kochat se krajinou. Jenže pak dojedete ke svému oblíbenému úseku plnému zatáček a tak prostě zkusíte přitopit pod kotlem. A ono to jde a R12 se nejenže nebrání, ale vše s přehledem zvládá. Masivní přední vidlice Marzocchi je plně stavitelná. Zadní tlumič jakbysmet a jelikož je utopený hluboko do útrob stoje, je nastavení jeho předpětí vyvedeno stranou, aby k němu byl pohodlný přístup. Tady se nehrály všechny karty jen na styl, tady někdo i přemýšlel a to mě baví. Podvozek je adekvátně dimenzovaný, zvládne pohltit téměř vše (asfaltové) a dodává nepřetržitý pocit jistoty a stability. Jak jsem se cítil komfortně a neohroženě, tak jsem přitlačil trošku víc a najednou mi v zatáčkách nějak začaly škrtat stupačky. Daly by se sundat hlásiče, nebo snad i vymyslet jak je posunout výš, ale podobné úvahy jsou asi zbytečné. Na silniční ježdění tenhle limit bohatě stačí – a on se ještě trochu posune, až hlásiče ubydou.

Na předním kole pak najdeme radiální brzdové třmeny Brembo. Pumpa je sice klasická, ale BMW tradičně tahá eso z rukávu v podobě integrovaných brzd. Takže při brždění páčkou přední brzdy nějaká chytrá jednotka lehounce přibrzdí i zadek. Pak se vám méně topí předek a každý brzdný manévr je neskutečně účinný a stabilní. Kdyby vám někdy někdo v hospodě tvrdil, že se jedná o “zbytečnost, kterou nepotřebuje”, můžete si být jistí pouze tím, že si to nikdy nevyzkoušel.

Hejty nakonec. Já toho vlastně mám zase zatraceně málo, tak aspoň do pár detailů si kopnu. Jako u ostatních BMW boxerů, musím zmínit olejové víčko, které z nějakého důvodu prostě musí být na speciální nástavec a nikoliv holou rukou povolitelné bez potřeby dalšího nářadí. Dále se snad na všech frézovaných dílech (na řečeném víčku také) objevuje nápis “Option 719”, což bývalo v minulosti interní označení BWM pro zakázkovou výrobu a individuální úpravy. Dnes se pod ním ukrývají výše popisované CNC páčky, stupačky, kryty motorů, atd. Já si nemůžu pomoct, ale prostě mi to nezní moc vábně nebo cool. Proč tam nemůže být třeba “BMW Individual”, známé ze čtyřkolových modelů? Sání z Messerschmittu u předchozí generace prostě bylo mnohem srozumitelnější (a cool!) pro širší publikum. A pak je tu ještě cena. Jenže to už tak většinou bývá, že hračky které jsou vážně super, nejsou zrovna zadarmo.

Verdikt

Pohledný retro design, přitom s moderní technologií “pod kapotou”. Není tohle náhodou vlastně takový často opakovaný sen – svatý grál mnoha autíčkářů i motorkářů? Navíc je za mě obojí vážně dotažené a bere si skutečně nejlepší z obou světů. Vzhledově mi R12 S prostě sedí (a už jste viděli nové R12 G/S?) a jízdní vlastnosti jsou vážně dobré. Odřené stupačky pak dodají hřejivý pocit z jízdy na hraně, ale schopnosti brzd a podvozku sahají bezpečně ještě mnohem dál.

Technické údaje

Motor:  dvouválec boxer 1170 ccm
Výkon: 80 kW (109 k) při 7 000 min^-1
Točivý moment: 115 Nm při 6 500 min^-1
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost udávaná: 215 km/h
Provozní hmotnost: 220 kg (s plnou nádrží)
Spotřeba v testu: cca 6,5 l/100 km
Pneu P/Z: 120/70 ZR17 Metzeler Sportec M9 RR
                180/55 ZR17 Metzeler Sportec M9 RR
Základní cena (R 12 NineT): 427 900,- Kč; cena testované verze (R 12 S): 541 400,- Kč