BMW GINA: Vize naopak

Koncepty, studie, zkrátka ty bláznivé kreace, které jsme vídali na autosalonech a které vždy opanovaly zájem odborné i laické veřejnosti, to jsou auta, o kterých tu dnes bude řeč. Ačkoli o ně byl vždy ze strany návštěvníků a diváků velký zájem, jejich osudem je zůstat jediným kusem, jediným originálem, který nikdy nesveze rodinu na dovolenou ani úspěšného byznysmena na další triumfální obchodní schůzku. Tahle auta zůstávají navždy jen takovým snem. 

O pár měsíců později přijde zpravidla produkční verze daného auta. To skutečné auto, které vyjíždí do skutečného světa. Tenhle vůz, to už není jen tak nějaká legrácka a designérské cvičení, tohle auto už musí lákat reálné zákazníky a vydělávat peníze. A paradoxně, přestože produkční vůz je pro výrobce mnohem důležitější, působí vedle oné studie jako chudý příbuzný.

Mezi automobilovými nadšenci vyvolává tato geneze odvážného stylistického cvičení ve výrazně konzervativnější finální produkt pravidelně vlnu zklamání a nepochopení. Tak nádherný koncept a oni ho cestou na výrobní linku úplně zničili. Proč to nenechali, jak to bylo, vždyť to mohlo mít takový úspěch!?

Já těm steskům rozumím, produkční auto tváří v tvář svému předobrazu skutečně působí často trochu smutně, ale to není jeho chyba. Vlastně to není chyba vůbec. Ta dvě auta totiž byla vyrobena zcela odlišnými postupy a za zcela odlišným cílem. A je to právě smysl existence designérských studií, který automobilovým nadšencům často uniká a už sami sebe vidí za volantem některé z těch fantastických kreací.

Koncepty totiž nemají být jen nějakým předobrazem budoucího vozu. Jsou jakýmsi zhmotněním ideí, nepředstavují konkrétní automobil, ale spíše myšlenky, které by k němu měly vést. Finální produkt potom z těchto vizí čerpá inspiraci a kombinuje je s výsledky práce inženýrů tak, aby výsledný automobil byl nejen esteticky příjemný, ale tak plně funkční a bezpečný. Je jasné, že takové auto, u kterého nejsou nároky na komfort, vnitřní prostor, bezpečnost a konstrukční tuhost už jen doporučením, bude vypadat trochu jinak a bude muset slevit z vlastní fantastičnosti.

Jedinou reálnou funkcí konceptu je tedy ukazovat vizi budoucnosti. A potom je tu BMW GINA, jeden z mých nejoblíbenějších konceptů. A přestože tohle auto mám opravdu rád, je třeba si přiznat, že zcela postrádá smysl. Spíše než pohledem do budoucna je totiž GINA spíš takovým symbolickým zakončením jedné éry. Možná měla být symbolickou tečkou, možná představuje poslední pokus o vysvětlení, co že se to tady vlastně stalo.

Koncept BMW GINA se světu představil v roce 2008 a nestojí za ním nikdo jiný, než Chris Bangle. Tento věhlasný automobilový designér stál za nadčasovými tvary Fiatu Panda, na které za posledních dvacet let prakticky nebylo třeba sáhnout, nebo Fiatu Coupé, auta, které nezestárne asi nikdy. Přesto bude už navždy jeho jméno spojováno s automobilkou BMW.

Pro BMW Bangle pracoval od roku 1999 a stál za designem celé modelové řady na počátku nového milénia. Dodnes je jeho dílo přijímáno rozporuplně – někteří ho milují, jiní nenávidí. Bangle se totiž dopustil hříchu, jaký se v konzervativních vodách německého automobilového průmyslu neodpouští snadno – rozhodl se dělat věci jinak. Po letech pozvolné evoluce mnichovských aut přišla nová řada se zcela odlišným jazykem. 

Tradiční příď BMW s až lehce negativně skloněnou maskou se totiž náhle změnila v hladký aerodynamický tvar propojený se zbytkem auta. Novinky se vyznačovaly jemnými detaily a velmi specifickou prací s plochami. Auto náhle působí dynamicky, jako kdyby bylo v pohybu, i když právě stojí. Změnil se i interiér, tradiční spartánské prostředí BMW rozbil rozměrný displej radiomapy, ve své době unikátního systému iDrive.

Když se na Bangleovu práci díváme z dnešní perspektivy, můžeme vlastně hovořit o neúspěchu. Jeho revoluce totiž dokonale selhala. V další generaci se BMW vrátilo k zajetým pořádkům a každý jeho další model už zase působí jen jako evoluce toho předešlého. Auta z pera Chrise Banlga si tak v řadě modelů BMW nemůžete s ničím splést.

Typickým rysem Banglovy řady BMW je specifická práce s plochami. Jeho design nepůsobí, jak by byl vytvarován ohýbáním plechů, působí spíše jako kdyby byla karoserie z nějaké textilie navlečena na auto a tvořila tak jeho kůži. Tato myšlenka byla dotažena k absolutní dokonalosti právě na BMW GINA. 

GINA je roadster odpovídající řadě Z4. Pod kapotou – ačkoli o kapotě je tu těžké hovořit – je osmiválec, to ale není příliš podstatné. Podstaný je tu tvar. Když jsem psal, že auta BMW z tohoto období působí, jako kdyby palely karoserie získaly tvar natažením nějakého elastického materiálu, v případě konceptu GINA to není jen zdání. Bangle si nechal navrhnout speciální voděodolnou pružnou tkaninu, kterou natáhl na kostru auta.

Kromě dokonalých trojrozměrných tvarů a křivek tak auto získalo i jistou tvárnost – a té Bangle skvěle využil. Tvar auta se totiž může měnit. GINA někdy působí až děsivě živě. Vozy Porsche jsou od nepaměti známé svým aktivním spoilerem, který vyjede ze zádi, jakmile auto dosáhne vyšší rychlosti. I GINA umí vysunout spoiler, ale ne nejakým primitivním nevzhledným přepákováním, nic takového. Záď GINY prostě povyroste. 

Totéž se děje i v případě prahů, chcete agresivnější tvary? Není problém, vyrostou na bocích jako když sportovec zatne svaly. I kapota mění svůj tvar od hladké až po agresivní se dvěma výraznými liniemi. A pokud se chcete podívat na motor, střed kapoty se rozestoupí jak rozhalenka lázeňského šviháka. 

Tvary auta jsou proměnlivé i v interiéru. Pro BMW je typické natočení středové konzole směrem k řidiči, ovšem žádné jiné BMW ve skutečnosti středovou konzoli natočit neumí. GINA ano. Ovšem tím nejlepším party trikem jsou světla. Výklopným světlometům, jaké má třeba první generace Miaty, rádi říkáme ‘mrkačky’. Ale kam se takové ‘mrkačky hrabou na světla BMW GINA – ta skutečně připomínají spíše oko, než světlomet. A když na vás mrknou, nemůžete se zbavit dojmu, že tohle BMW je spíše živý tvor, než jen auto.

A v tom si myslím, že mělo být poselství BMW GINA. Přišlo v době, kdy se Chris Bangle s BMW již pomalu loučil a spíše než vizi budoucnosti tak mělo být jakousi labutí písní. Mělo ukázat, co tím vším slavný designér vlastně myslel, kde čerpal svou inspiraci a k čemu chtěl dojít. Názor na období Chrise Bangla v BMW ponechám na vás, já sám na tu dobu vzpomínám rád a auta jako BMW řady 5 generace E60 považuju dodnes nejen za jedny z nejhezčích BMW, ale i za jedny z nejpovedenějších sedanů všech dob.