Letos jsme si zase užili nejrůznější originální zážitky za volanty a řidítky. Jako každý rok přinášíme krátké shrnutí nejvýraznějších zážitků, které si z roku 2024 odnášíme. Jezdili jsme pomalu, rychle, po silnici, okruzích i polích. Auty drahými, levnými, novými, starými, rychlými i směšně pomalými. A všechno jsme si to náramně užili.
Marek vzpomíná na naprosto skvělý GR Yaris
Ačkoliv jsem zajímavých zážitků letos neměl zrovna málo, nejvíce se mi do paměti určitě zapsal den s GR Yarisem ve Francii. Cestou do Lyonu nám sice Lufthansa házela všechny možné klacky pod nohy, ale nakonec jsme se značným zpožděním dorazili na místo určení a druhý den jsme měli intenzivní program s novinkou. S GR Yarisem jsme vyrazili z letiště a pokračovali směrem do hor, přes krásné horské vesničky a točité okresky se skvělým povrchem. Soustředit se na řízení bylo poměrně náročné vzhledem k nádherným výhledům, které horská oblast Chartreuse nabízí, takže se docela hodilo i občasné střídání řidičů.
Ale na okreskách v neznámé zemi, kde nechcete příliš prudit tamní obyvatelstvo, přeci jen příliš nepoznáte, jak vlastně novinka jezdí v ostrém nasazení. Proto jsme nakonec vyrazili i na místní okruh, kde jsme měli možnost vyzkoušet jak verzi s manuálem i automatem, ale i limitované edice Kalleho Rovanpery a Seba Ogiera, které opravdu jezdí trochu jinak. Zkrátka naprosto perfektní den strávený za volantem jednoho z nejlepších aut pro nadšence na dnešním trhu.
Když do auta táhne, okna se mlží a topení nefunguje… (Viola)
Titulek zrovna nenapovídá, že bude řeč o zážitku roku, ale je to tak. Na Porsche 356 si mnozí neměli za celý život možnost ani sáhnout, já jsem v něm mohla strávit celý den a chvíli dokonce za volantem. Návrh zúčastnit se setinové rally 7 Castles Trial mi přistál na stole úplnou náhodou a s ním přistálo i auto, u nějž není označení „legenda“ ani mírnou nadsázkou. Celá ta historka mi evokuje říkanku: Štestí chodí dokola, občas sedne na vola. 
Rozhodně nepatřím k táboru zahořklých, podle nichž jsou všechna nová auta stejná, či spíše stejně nudná. I v moderním světě mám stále co objevovat. Ale bez mučení přiznávám, že takhle silný motoristický zážitek poskytnout nedokáží. Anebo zkrátka stárnu a v srdci mi klíčí nostalgie spolu s romantickými vzpomínkami na doby dávno minulé. Ne, nijak netoužím podobné auto provozovat ani vlastnit, za možnost projet se v něm jsem však hluboce vděčná.
Jarda konečně řídil Kachnu a Jaguar E-Type
Já to měl letos s výběrem nejlepšího zážitku extrémně těžké. Vždyť jsem testoval Peugeot 406 Coupé, Dodge Charger ročníku 1966, Audi S8 V10, Fiat Barchetta, hned tři kusy Renaultu Avantime V6, Abarth 500 Ferrari Dealers Edition, Smart Roadster Brabus, Mercedes-Benz S580e, Jaguar XKR X150, Porsche 981 Spyder a BMW M440d Convertible a ještě jsem se k tomu svezl v BMW Z1, BMW X7 M60i, BMW XM Label Red, BMW i7 M70, Sigmě WR, Toyotě GR Yaris, Lexusu LS, Lexusu LM a hned dvou odlišných Lexusech LC, jednom otevřeném a druhém zavřeném.
No řekněte, vy byste si byli schopni jen tak vybrat? Po zralé úvaze jsem ale stejně dvě auta postavil nad to všechno. Tím prvním je Citroën 2CV Charleston, známý pod přezdívkou Kachna, tím druhým je Jaguar E-Type. Ptáte se, proč zrovna tyto dva vozy, když jsou ještě navíc tolik nesourodé? Je to jednoduché. Protože oba nepokrytě miluji už od dětství. Kachnu od té doby, co jsem poznal francouzské filmové komedie, Jaguara od té doby, co jsem ho našel jako modýlek 1:18 pod stromečkem. Vždycky jsem si je chtěl vyzkoušet a letos se to povedlo. Tak proto. Ale mezi nimi už si vybrat nedovedu, je mi líto. A ještě jednou díky mnohokrát všem, kteří mi umožnili získat tak pestrou testovací sadu, vážím si toho!
Tom se stal členem redakce a tak jel po letech hromadnou dopravou
Ano, v průběhu tohoto roku jsem se přidal k redakčnímu týmu a jelikož je většina nových testovaček k vyzvednutí v Praze a já bydlím v oné odbočce na Vídeň, tak jsem byl po více jak šesti letech nucen se přepravovat hromadnou dopravou. Protože cestovat takhle do Prahy autem není zrovna nejekonomičtější nápad a hlavně hledat parkování, kde by můj vůz mohl stát celý týden, je jako hrát Miny ve Windowsu.
Samozřejmě si mě našly hned všechny důvody, proč se tomuto způsobu dopravy vyhýbám – obsazený RegioJet, zpoždění ČD půl hodiny, přihlížení konfilktu v čekací hale, otravování od divnočlověka na nástupišti, mačkání se na dvousedadle s náhodným cestujícím, poslouchání řevu dětí a otravných řeči ostatních ve vagónu,… V rámci úspor času a dalších nervů jsem si pak odbyl i svoji životní premiéru, jízdu v taxi.
To jste asi slyšet nechtěli. Ale abych nebyl škarohlíd a řekl i něco o autech:
Klukům z Brna jsem začal fotit auta do článků už vloni a stejně tak i letos jsem v tom pokračoval. Takže seznam zážítku s auty, i když většinou z místa spolujezdce, z velké části vychází z toho, co tady výše vypsal Jarda. Přesto jsem si ale směl i některá z aut vyzkoušet i z pozice řidiče. Vypíchnout musím BMW Z1, Renault Avantime a Abarth 500 Ferrari Dealers Edition. Abarth byl hned druhý den po Avantimu, což mi potvrdilo, proč mám rád (zajímavá) auta - pro tu širokou škálu různorodisti.
Lukáš má překvapení v garáži
Ani pro mě není snadné vybrat to nej, ale asi z jiného důvodu, než u Jardy nebo Marka. Místo nějakého obrovského zážitku typu řízení GR Yarise ve Francii nebo svezení se s životním snem (E-Type a podobně), jsem měl letos spíš hromadu těch menších potěšení. Začalo to hned v lednu, kdy se mi pod zadek dostalo přes šest set koní najednou. BMW X6M bylo i přes svou hmotnost skvělým autíčkářským zážitkem. Pokračovalo to mnoha dalšími zajímavými auty, o kterých jste si tady ode mě mohli přečíst pár článků. Co jsem ale nepsal, bylo třeba řízení mého prvního AMG. Skoro to byl i první osmiválec, ale zmíněné BMW ho předběhlo. Mercedes E55 v generaci W210 mě doprovázel sotva pár kilometrů a článek z toho sotva udělám, ale i tak jsem z něj byl šťastný několik dní.
Kromě těch řidičských zážitků byla změna i v mé garáži. Loni se se mnou rozloučilo SLK, na které dodnes vzpomínám. Jeho místo zabralo něco trochu jiného. Také umí stáhnout střechu dolů, ale zároveň na zadních sedadlech konečně převezu i své potomstvo. Víc bych zatím prozrazovat nechtěl, ale buďte si jisti, že vám svou novinku v příštích pár týdnech nebo měsících představím se vší parádou.
Davidových dvě sta koní na třetí
S největším zážitkem letošního roku trochu bojuji. Vlastní garáž přeskočím. Z testovaček jsem byl velmi příjemně překvapen novou EX30. Také mě bavilo BMW Z1, kde byl hlavně šok z toho, že jsem se vůbec dostal za jeho volant. (očekávám další během roku 2025) Nezbývá, než probrat moji letošní Top 3 alias: “Tříkrát dvě stě koní, žádné drama.” V přizvedlém Fordu Ranger mě nejvíc bavilo, že si vůbec nemusím lámat hlavu s tím, co se připlete pod kola.Největším překvapením pro mě bylo, jak mě tohle ježdění vlastně baví, i když o offroad nebo pick-upy jindy zájem nejevím. Jako bonus jsem svezl několik kamarádů po cestách-necestách. Na druhém místě se umístilo BMW M1000R. Absolutně brutální a dokonalý naháč. Řízení, brzdy, výkon, jedním slovem prostě perfektní a již v testu jsem zmínil, že se jedná o nejlepší motorku, na které jsem kdy seděl. Zatím. Proč teda není první? Bohužel místo spolujezdcova sedla byla jen krovka, a tak nebylo s kým zážitek sdílet. I kdybych místo měl, sdílení zážitků je na motorce prostě trochu těžší.
Naprosto největším a nejlepšejším letošním zážitkem tak pro mě byla …. *drumroll* … SIGMA WR. Český vynález na okruhy bez posilovačů a elektroniky. Jízdní zážitky jsou brutální a syrové jako čerstvě nasekaný tatarák. Narozdíl od motorky jdou také mnohem lépe demonstrovat spolujezdci. A nejen jemu. Když projíždíte městem, všichni na vás koukají, smějí se, ukazují palce nahoru. Při zastavení se seběhne tlupa zvědavců, chtějí se vyfotit a mají spoustu dotazů. Jedná se o stroj, který vyzařuje radost na všechny strany. Vysoký pickup byl skvělý, ale budou další. Rychlá motorka byla rychlá, ale budou další. Přerostlá motokára s turbem do provozu? Nedokážu říct, zda se bude někdy opakovat.
Kubova radost z levných neobyčejností
Bývaly doby, kdy jsem se v silvestrovském článku sáhodlouze rozepisoval o nových testovacích autech. Letos mi ale udělalo dohromady velkou radost snad jen Bronco od Fordu, jinak mi tak nějak chybí v novinkách nějaká ta jiskra a charakter. ALE! Naštěstí tu jsou ojetiny. Stojí zlomek ceny nových aut a je s nimi mnohem větší zábava.
Takže mi udělalo radost, když jsem konečně přišel na to, co občas vybíjí baterku v našem starém Fiatu, když jsem si od nového redakčního kolegy Tomáše koupil před pár dny ojetého Saaba, když mi kluci z Italmotori půjčili sice trochu omšelý, ale rozhodně charakterní Fiat Strada Malibu, když jsem se projel Jeníkovým zeleným Citroënem Xantia, když jsme s Davidem v hustém dešti vyrazili na úspěšný lov plechového kabrioletu a pořídili docela hezký Focus, když mi Franta zase v rámci vyřízení technické půjčil na pár týdnů Slona (punkový Lincoln Town car) a hlavně když jsem během letošního roku postupně vytáhnul z kopřiv a rozjezdil parádní MPV Ford Expedition.
Všechno to jsou auta plná nejrůznějších chyb, nedokonalostí, odřenin, pazvuků a problémů. A to jim pravděpodobně dodává na osobnosti a charakteru, kterých si na nich tak vážím. Do nového roku si dávám za úkol aktivně začít něco dělat se svým automobilovým hoardingem, jedním zadkem se skutečně v tolika autech najednou sedět nedá. Ale když ony byly všechny tak levný a jsou tak dobrý…
A jaké krásy a šílenosti nadělil rok 2024 vám? (Po)řídili jste si své vysněné auto? Zažili adrenalin na okruhu nebo okreskách? Anebo si prostě jen užívali volnost, kterou nám auta přináší? Zavzpomínejte si s nám i v diskuzi. A do nového roku vám všem přejeme spoustu pohodových kilometrů bez nehod, levný benzín a hladký asfalt pod koly.
