Autíčkář na lovu: Přitažlivé omyly

Pokud stejně jako já trávíte volné chvíle nad automobilovou inzercí, jistě jste již mnohokráte narazili na exotické vozy za lákavé ceny, které již nějaký ten pátek nepovšimnuté leží v koutě. Lákavé vozy se skvělými předpoklady, dechberoucím designem a plnotučnými motory často mívají své mouchy ale kolem některých modelů se to hemží jako kolem Baudelairovy mršiny. Tyto lákavé vozy za rozumné ceny a v dobrém technickém stavu se zdají být relativně lákavou investicí. Logika přeci praví, že peníze ušetřené na nákupu dokáží udržet vůz v rozumném stavu. Jak moc špatný nápad to dokáže být?

Mazda RX-8

Ačkoliv nerad, začnu hned s Mazdou. Wankelův rotační zázrak v podobě dynamicky vyvážené dvourotorové třináctistovky bohužel mezi notoricky nespolehlivé vozy právem patří. Statistiky britských pojišťoven, četné výskyty inzerátů s nepojízdnými kousky, ale i hospodské horory bohužel obsahují solidní základ pravdy. Renesis je sice prozatím nejdokonalejší forma sériového rotačního motoru, přesto má pár neduhů, vycházejících přímo ze samotné koncepce motoru. Nejvíce Mazdě vadí krátké trasy a vytáčení zastudena. Zatímco klasický pístový motor má spalovací prostory odděleny stěnou válců, Wankelův rotor odděluje své ‚komory‘ těsnícími hroty. Pokud je vše zahřáté na provozní teplotu, vůle se díky precizní japonské výrobě vymezí a bezproblémovému chodu, ale ani ostrému závodnímu nasazení nic nebrání. Bohužel ne každý majitel si výjimečnost svého vozu uvědomuje a tak pokusy o běžný provoz sympatického kupé nejčastěji končí celkovou repasí motoru. Nejdříve odejde zapalování. Svíčky, cívky, ale i řídící jednotka vzdávají boj jako první. Následuje ztráta komprese a smutný osud Mazdy opět končí prodejem na díly. Přitom si jen stačí uvědomit, že se jedná o jednorožce, ke kterému je nezbytně nutné přistupovat s láskou, něhou a nabitou prkenicí.

Jaguar XJ40 V12

První moderní Jaguar XJ je dnes neprávem opomíjeným klasikem a na svoje místo na výsluní teprve čeká. Generace s označením XJ40 vznikala od počátku sedmdesátých let a do boje vytasila nejprve s motory řady AJ6. Řadové šestiválce však nedokáží pravého nadšence uspokojit a tak se v roce 1993 představila varianta s interním označením XJ81. Honosné označení Daimler Double Six a šest litrů objemu prozrazuje vidlicový dvanáctiválec o výkonu 237 kW. Motor, který má své kořeny v Le Mans padesátých let je zde spojen se čtyřstupňovým automatem, který byste našli například v Hummeru H1. Výkon tak podporuje spíše nenucené jízdní vlastnosti a suverénní předjíždění spíše než dokazování, zač je toho Jaguar. Dvanáctiválce naštěstí přišly již v době, kdy automobilka opustila hydraulické samonivelační tlumiče na zadní nápravě a tak se hlavním strašákem majitele stane především elektronika. Ve své době se Jaguar honosil titulem druhé nejvyspělejší elektroniky své doby. Pokud vás zajímá první příčka, pak ji tehdy obsadil Aston Martin Lagonda. Pokud chcete být na K&K za drsňáka, klidně můžete prohlašovat, že máte po Lagondě nejkomplikovanější vůz své doby. Nejspíš dostanete kafe zadarmo. Anglie v osmdesátých letech nebyla přímo pověstná kvalitní elektronikou. Oblíbeným neduhem je kontrola prasklých žárovek předních světlometů a navíječe předních pásů. Ani jednotky klimatizace nebývají z nejspolehlivějších a do věčných lovišť odcházejí častěji, než by bylo zdrávo. Samotný dvanáctiválec je překvapivě robustní, to jen všechny ty drobnosti kolem nezvládají držet krok. Zapalování značky Marelli rádo zapaluje samo sebe, chladicí systémy trpí na stárnutí těsnění a předčasná smrt palivového čerpadla také není ničím neobvyklým. Bohužel náhradní díly na dvanáctiválcové Jaguary nejsou z nejlevnějších a tak bývá pořízení vozu pouze první půlkou investice.

Alfa Romeo 147 GTA

Alfa Romeo v takovém výběru ani nemůže chybět a do oka mi padla nejsnazší cesta, jak si v moderním hatchbacku pořídit šestiválec Busso. Nejostřejší verze GTA s 3.2 litrovým motorem o výkonu 250 koní zní jako nirvána petrolheadova. Tedy jen do chvíle, než expoloduje samosvorný diferenciál. Vada objevující se tak často, že dohnala australské majitele k žalobě je většinou zapříčiněna neurvalým zacházením řidiče. Stejnou příčinu mají i časté potíže s brzdami na přední nápravě a silentbloky předního zavěšení. Zdá se že nacpat potentní Busso do předokolky nakonec nebyl zase tak dobrý nápad, jak se nadšenému výrobci mohlo zdát. Nejostřejší GTA navíc nesdílí komponenty podvozku se zbytkem své rodové linie. Komplikovanější víceprvek za předními koly vychází z větší 156 a ani zadní náprava nezůstala stejná jako u slabších modelů. Selhávající silentbloky, ostré nasazení a 300 Nm pod těžkým motorem chroupají zavěšení rychleji než by bylo zdrávo. Třešničkou na dortu je poloautomatická převodovka Selespeed, která je svými poruchami nechvalně známá již ze 156 GTA.

Chrysler 300C

Nadávat na nespolehlivost Chrysleru je častou výplní mých osamělých večerů. Když jsem nedávno prohlásil, že se mi líbí svalnatý model 300C, nejlépe s pořádnou strojovnou pod kapotou, ťukali si mí přátelé na čelo. Nedalo mi to a ponořil jsem se do hlubin nadšeneckých diskuzí a neprobádaných zákoutí fóra majitelů. Procházka strašidelným lesem začala u automatické převodovky. Problémy začínají u častých poruch samotného spojení voliče s převodovkou, pokračují selhávající elektronikou a končí pověstným duchem ve stroji, kdy se všechno zdá být v pořádku, jen to prostě neřadí. Smaotný osmiválec je ingot spolehlivosti, avšak je stejně jako u Jaguaru obklopen nespolehlivou sebrankou elektronických pomocníků. Lambda sondy, EGR ventil ani řídící jednotka nejsou z nejspolehlivějších. Překvapivě často se lze na zahraničních fórech setkat s opakujícím se problémem chcípajího motoru bez zdánlivé příčiny. Hrůzostrašné historky o bezvýsledných výměnách motoru a horentních sumách proinvestovaných ve značkových servisech tak nechávají sympaticky svalnatého Američana stranou pozornosti příčetného jedince.