Autíčkář na lovu: Plechcup speciál pro každý den

Minulý týden jsme představili pětici aut, které z vás udělají hvězdu trackdayů. Někdo by však mohl namítnout, že cenová laťka byla posazená příliš vysoko. Protože myslíme na všechny čtenáře, připravili jsme dnes přehled aut z opačného cenového spektra. Hledali jsme vozidla s pořizovací cenou do 15 tisíc, což je hlavní podmínka účasti na autíčkářovském PlechCupu. Zároveň se však dnes zaměříme i na každodenní použitelnost, prostě auto na značkách, schopné sloužit i jako levný dostavník pro všední dny. Musím se dopředu přiznat, že dnešní hledání nebylo vůbec jednoduché a zajímavých aut se v inzerci v současné chvíli objevuje pramálo. Doufám tedy, že všechno, co stálo za to, jste v posledních dnech vykoupili vy a své úlovky nám přivezete ukázat již zítra do Vysokého Mýta. A pokud jste nákup PlechCup speciálu nestihli, máte dnes poslední možnost. Tohle jsou naše tipy. 

Alfa Romeo 146 

Říká se, že to nejlepší má jít až na konec, ale já si prostě nemohu pomoct. Pro 146 jsem měl vždycky, z nějakého neznámého důvodu, slabost. Nevím, jestli za to může design, jízdní vlastnosti nebo potentní motory. Nejspíš kombinace všech faktorů. Tahle konkrétní vypadá obzvláště použitelně. Podle fotek netrpí vyšisováním laku, problémem tolik obvyklým pro starší Alfy. Údajně je prosta i koroze, což je vždy nejdůležitější informace u auta téhle cenové kategorie. Pod kapotou jí buší středně velké italské srdce. Přesněji řečeno, je to jednašestka typu boxer. A boxer chcete. Věřím tomu, že vám vykouzlí úsměv na rtech při každém nastartování, při lehkém poškádlení plynového pedálu. Zvukově je velmi originální a výrazný. Přední pneumatiky se musí poprat se silou 103 italských hřebců. V řeči čísel to znamená z nuly na sto okolo 11 vteřin, a maximální rychlost téměř 190 km/h. Bude to stačit na dosavadního lídra PlechCup šampionátu, Peugeot 306? Těžko říct, takhle od stolu. Je pouze jeden způsob, jak to zjistit. Utíkejte Alfu koupit. Jinak ji budu muset koupit sám a to by mohlo mít negativní vliv na mou domácí pohodu. 

Hyundai Coupe 

Hyundai Coupe byl v devadesátých letech jedním z nejdostupnějších malých sporťáků na trhu. A je jím vlastně dodnes. Přestože jeho design vypadá poměrně agresivně (ano i Hyundai použil jako inspiraci láhev od koly), co se jízdy týče, moc talentu neprobral. Ono se není čemu divit, vzhledem k faktu, že základ pro Coupe poskytl model Elantra. Ten není zrovna synonymem pro sportovní auto. Místem, kde Hyundai sbírá kladné body, je motor. Dvoulitrový agregát posílá na přední kola 140 koní, což v kombinaci s nepříliš vysokou hmotností slibuje docela zajímavou dynamiku. Pokud jste přesvědčeni o tom, že chybějící kvality podvozku doženete kvalitami řidičskými a výkonným motorem, Hyundai Coupe by mohl být ideální řešení. Inzerovaný kousek je první generace po faceliftu, o kterém se dá jen těžko prohlásit, že autu prospěl. Za svůj dosavadní život urazilo tohle Coupe 150 tisíc kilometrů, což by mohl být jistý ukazatel, že auto ještě nějaký ten pátek vydrží v provozuschopném stavu. Pokud tedy sháníte sportovně se tvářící autíčko, zkuste popřemýšlet o tomhle Hyundai. 

Seat Toledo 

Toužili jste někdy zažít, jaký to byl pocit, dělat taxikáře v devadesátých letech? Seat Toledo první generace by mohl tuhle neobvyklou touhu zprostředkovat. Spolu s VW Vento bylo Toledo symbolem pro pražského taxikáře. Typologický předchůdce české Octavie (liftback s velkým kufrem) byl u nás obecně velmi oblíbeným vozem. Jen si nejsem tak úplně jist, jak moc vás pobaví při jízdě na okruhu. Základ z Golfu Mk2 by nemusel by tak špatný, ale natažení karoserie do délky a ohromné převisy na obou stranách, příliš zajímavých zážitků neslibují. Ani stokoňová jednašestka není trhačem asfaltu a srdce vám nejspíš svým projevem nerozbuší. O to víc však Toledo vynikne jako každodenní pomocník. Je pohodlné, do kufru nacpete dvě mrtvoly, v interiéru budete jako doma. Navíc jde o servisně nenáročné auto, jehož údržbu hravě zvládnete sami doma. Nemá čím překvapit, ale také nemůže moc zklamat. Pokud při prohlídce neobjevíte známky větší koroze, může to být za 15 papírů docela rozumný nákup. Oktávku levněji nekoupíte. 

Honda Accord 

Posledním do party bude dnes Honda Accord páté generace. Cena sice přesahuje povolený limit, věřím však, že tisícovku dolů stáhnete. A co za své peníze dostanete? Sportovně střižený sedan, který vám bude dělat radost schopným podvozkem a točivým motorem. Atmosférický dvoulitr má plných 130 koní, které si musíte najít v horním spektru otáčkoměru. Přesně tak, jak se od Hondy očekává. Tenhle Accord se pro Evropu vyráběl v anglickém Swindonu, kde první léta kvalita výroby trochu zaostávala za japonskými standardy. Nicméně konkrétní kousek je ze sklonku výroby z roku 1997, takže by mohl být vychytanější. O většinu nedostatků se navíc údajně postaral majitel. Můžete tak počítat s relativně novým motorem, baterií, podvozkovými díly a tak dále. Inu, pro příště snad jen doporučím tenhle článek. Pokud jste přesvědčeni o tom, že Accord je ta správná volba pro vaše potřeby, hurá pro něj. Rádi vás pak přivítáme na PlechCupu.