Autech Zagato Stelvio AZ1: Japonec s italskými kořeny

Psal se rok 1989, když se na trhu poprvé objevil vůz dosud neznámé značky Autech. Po více než třiceti letech není tato značka známá o nic více, to ale neznamená, že bychom ji měli zcela ignorovat. Trocha automobilového bizáru nikdy neuškodí a když se to udělá dobře, může to dokonce být docela zajímavé.

Autech nebyla žádná garážová firmička, tahle značka ve skutečnosti vznikla jako dceřiná firma nebo chcete-li divize samotného Nissanu. Ač jste o Autechu možná nikdy neslyšeli, vznikala tu poměrně zajímavá auta, v roce 1998 tady například postavili Nissan Skyline GT-R s karoserií čtyřdveřového sedanu. Osud Autechu se naplnil v loňském roce, kdy došlo k jeho sloučení s divizí Nismo. Autech je tedy pryč jednou pro vždy a to je skvělá příležitost připomenout si asi nejkomplexnější projekt, jaký zde kdy vzniknul.

Osmdesátá léta představovala pro japonský automobilový průmysl zlatou éru. Zdejší značky pronikly na americký trh a jejich rozpínavost se zdála bezbřehá. Snad jen Evropa stále ještě trochu odolávala, zbytek světa byl ale zaplavován japonskými auty ve velkém. Chtělo by se říci, že Japonci ‘sekali nové modely jak Baťa cvičky’, což je docela přiléhavé přirovnání. Japonská auta totiž byla levná, kvalitně postavená a dobře vybavená, co se ale designu týče, i ta krabice od bot ho snad pobrala více.

Ne, že by osmdesátkové japonské vozy byly ošklivé, to rozhodně ne. Ony byly prostě nijaké. Až na pár výjimek to byla naprosto generická hranatá auta bez špetky nápadu. A právě to se mělo začít měnit. Frustrace z absence designu přivedla v devadesátých letech na trh úpravce jako třeba dnes už legendární Mitsuoka, kteří obyčejná auta přestavovali na neobyčejná (v případě Mitsuoky možná až trochu moc).

Jedním z prvních takových pokusů postavit z obyčejné krabice něco trochu jiného a originálního byl projekt Stelvio AZ1. Autech za tímto účelem oslovil italskou karosárnu Zagato a společně se rozhodli předělat generické kupé Nissan Leopard na něco trochu originálnějšího. Aby byla zdůrazněna italská stopa, dostala novinka jméno Stelvio podle alpského průsmyku, a přídomek AZ1 značí, že se jedná o první společný projekt Autechu a Zagata.

Základem se stal již zmíněný Nissan Leopard druhé generace nebo chcete-li Infiniti M30 (pod touto značkou se vůz nabízel na americkém trhu), tedy velké a řekněme luxusnější kupé určené náročnější klientele. Leopard měl hezké vyvážené proporce a pod kapotou velmi příjemný šestiválec o výkonu obligátních 280 koní. Tahle hodnota byla v oné době v Japonsku stropem. Podobně, jako německé automobilky uzavřely nepsanou gentlemanskou dohodu, že omezí maximální rychlost svých aut na 250 km/h, Japonci se zase domluvili na maximu 206 kW nebo chcete-li právě onom číslu 280 koní. 

Šlo sice jen o dohodu výrobců, žádný oficiální předpis k tomu neexistoval, pravidlo se však dodržovalo. Stelvio AZ1 ale kombinovalo principy japonského i italského přístupu, tak se tedy stalo, že ač v techničáku byla skutečně hodnota 206 kW, ve skutečnosti mělo auto i díky dvojitému přeplňování o dobrých 30 kW více. 

Nissan odesílal celá pohonná ústrojí do Itálie, tady se potom začaly dít věci. Mnohé články, na které jsem při hledání informací k této kreaci narazil, nehovoří o Stelviu AZ1 právě lichotivě. Já jsem ale z těch, kdo se obdivují i tvarům Fiatu Multipla a její facelift považují za zničení geniálního díla, takže asi není divu, že jsem v Autechu našel hned zalíbení.

Zagato postavil pro Stelvio AZ1 unikátní karoserii plnou hran a prolisů, když se na ni však dívám trochu s odstupem, tak mi to celé dává smysl. Asi nejkontroverznější částí vozu je přední kapota resp. zpětná zrcátka integrovaná do přední kapoty. Přitom právě tento prvek je mi z celého designu Stelvia AZ1 asi nejmilejší. Zagato tu propojil italský design s prvkem tolik typickým právě pro japonské vozy, je to vlastně taková pocta japonskému motorismu. Zrcátka na kapotě či předních blatnících prostě u starého japonského auta musí být.

Druhá kontroverze se týká zádi a světel. Zagato tu vytvořilo prolis v horní části víka kufru pro světelný pás přes celou šířku auta dle tehdejší módy. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby tu ta světla skutečně byla, jenže ona jsou ve skutečnosti o pár centimentů níž pod kouřovým překrytem. Proč? Proč ne? Vždyť samotným důvodem vzniku tohoto auta bylo nabourat zavedené tvarosloví, nedělat věci tak přímočaře a předvídatelně.

Ani kola nezůstala tradiční, Zagato vytvořil plný design disků porušený jen jedním nasávacím otvorem pro přívod vzduchu k brzdám. Nebo aspoň se to tváří jako nasávací otvor pro přívod vzduchu k brzdám, má to takový ten tvar, jaký používalo Ferrari třeba na ikonické F40. Pravdou ale je, že kola jsou identická na pravé i levé straně, tedy jde očividně jen o designový prvek, protože na pravé straně auta se tak nasávací otvor pohybuje opačným směrem a tedy celkem určitě nic nenasává. Někoho s OCD by to mohlo i dráždit.

Kabina Stelvia AZ1 je krásné místo. Zagato tu připravilo luxusní interiér na úrovni. Kdyby mi někdo řekl, že se dívám na kabinu soudobého vrcholného modelu Maserati, neměl bych problém tomu uvěřit. Všude je spousta kůže a krásně zpracovaného dřevěného dekoru. Zagato tu přitom skutečně pracoval jen s materiály, samotná přístrojová deska, její tvar i rozložení ovládacích prvků, to vše je kompletně převzato z výchozího Nissanu.

Zda je Autech Zagato Stelvio AZ1 hezkým autem či jen bizarní kuriozitou nechám na vás. Čím déle se na jeho karoserii dívám, tím víc logiky v jejím tvaru nacházím. Líbí se mi linie vytvářející svalnatou záď a když se na auto a jeho siluetu zadívám, dokonce v ní vidím i toho přikrčeného leoparda se zrcátky coby ušima.

Autech Zagato Stelvio AZ1 na silnicích jen tak nepotkáte, auto se vyrábělo pouze v letech 1989 a 1990, určené bylo výhradně pro japonský trh a i tam bylo prodáno jen něco okolo stovky kusů. Ono není divu, za cenu jedné téhle specialitky jste mohli tou dobou mít hned dvě fungl nové Hondy NSX. Ale tak už to s podobnými auty je, kdo chce skutečný originál, musí si za něj připlatit.

Dnes už Stelvia AZ1 patří k automobilové minulosti stejně, jako celá divize Autech, já jsem ale toho názoru, že není na škodu si občas podobné projekty připomenout. Jsou kořením automobilového světa, bez kterého by sice byl prakticky stejný, ale to ‘něco’ by mu přesto chybělo.