Alfa Romeo Tonale mezi kopečky Toskánska: Jak zaparkované, tak při jízdě, doma jí to náramně sluší

Ačkoliv se v Itálii vyrábí auta mnoha značek, jednou z nejzajímavějších z nich je nepochybně Alfa Romeo. Je tomu tak proto, že v sobě spojuje prakticky vše, co na této zemi máme tolik rádi. Její vozy jsou krásné zvenku i uvnitř a umí zprostředkovat zábavné svezení. Hlavně je z nich však cítit, že jsou dělány po italsku, čili i srdcem, ne jen rozumem. A kam přijedou, tam jim to… sluší.

Přesně tyto klíčové prvky značka už desetiletí vštěpuje všem svým modelům. A to je zajímavé, protože něčeho podobného se u každého auta dosáhne s jinačí úrovní obtížnosti. Víte co — když máte malý dvoumístný roadster, tak bude krásy, zábavy i italskosti dost už z principu. Ale zkuste si podobné hodnoty naroubovat třeba na kompaktní SUV velikosti Škody Karoq. To dá mnohem víc práce.

Zástupci Alfy Romeo jsou však přesvědčeni, že to jde. Že i kompaktní SUV může těšit řidiče i celé okolí. A aby dokázali, že je to pravda, pozvali si motoristické novináře ze všech koutů světa, včetně mé vděčné maličkosti, do přenádherného Toskánska na jízdní dojmy s přesně tímto typem vozu — čerstvě modernizovaným Tonale.

Už když nám ho první den výletu prezentovali staticky, byla jejich prohlášení plná slibů o emocích a jízdních zážitcích. Na to jsem byl velmi zvědavý, protože se musím přiznat, že v této velikostní třídě jsem se radosti za volantem dočkal tak jednou nebo dvakrát. A možná ani to ne.

Po testovací trase, vedoucí od Středozemního moře přes centrum historické Pisy až hluboko do toskánského venkova, přesněji do okolí starověkého etruského města Volterra, ale můžu říct, že nelhali. Opravdu se jim i do Tonale povedlo otisknout duši značky. Ať už jsem s touto Alfou stál, nebo jel, vždy mi udělala radost – zvlášť tady doma jí to za všech okolností náramně sluší.

Uhranutí davů na Piazza dei Miracoli

První z důležitých vlastností správné Alfy je bezesporu vzhled. A to bych si troufl tvrdit, že Tonale, zvlášť teď po modernizaci, splňuje. Mně se třeba líbí, že i když je „obyčejným“ kompaktním SUV, má atraktivní tvary a vyvážené proporce. Nepůsobí příliš tučně, zavalitě ani nijak neforemně, na což mnohá konkurenční auta trpí.

Úprava vzhledu navíc přinesla atraktivněji tvarovaný nárazník, který sice opouští pro značku typické umístění registrační značky vlevo, ale vynahrazuje to mnohem hezčím a propracovanějším provedením charakteristické masky nasávacího otvoru ve tvaru srdce. Já osobně k tomu ještě oceňuji i čtyři nové, aerodynamiku zlepšující otvory okolo této masky, jež mi připomněly jednu z mých vůbec nejoblíbenějších Alf — předfaceliftovanou 156. Ta měla u své masky podobné.

Spolu s novými dvacetipalcovými litými koly, zapracovávajícími tradiční alfí kruhové díry v novém designu s pouhými třemi pseudokruhy, a krásnými novými barvami – Zelenou Monza, Žlutou Ocra, a hlavně skutečně úchvatnou, hlubokou Červenou Brera, vycházející z laku použitého na novém značkovém supersportu 33 Stradale, tak Tonale vážně zapůsobí.

A můžete mi věřit, že v tomto vnímání nejsem sám, protože jsme s kolegy měli možnost si ověřit názor veřejnosti na centrálním náměstí italské Pisy, Piazza dei Miracoli. Pokud ho neznáte, je to náměstí, kde stojí Baptisterium, Katedrála Nanebevzetí Panny Marie nebo… Šikmá věž v Pise. Hmm, nyní už věřím, že si dovedete představit ty houfy lidí, kteří nám posloužili jako živý vzorek.

O to výmluvnější je fakt, že i když jsme stáli a fotili přímo před touto památkou světového významu, ani jeden člověk si nestěžoval nebo nenadával, že bychom snad překáželi. Naopak, mnoho přihlížejících se přidalo a naši novou, hluboce červenou Alfu si přišlo jak prohlédnout, tak vyfotit. Nejednou jsme přitom zaslechli „Bellissima!“ v různých jazykových mutacích. Je to potvrzené — tady doma jí to sluší.

V krásném interiéru s cypřiši za okny

Modernizace se však neomezila jen na vnější design. Úprav doznal i interiér, přičemž i zde se výrobce zasadil o ten správný pocit jako v Alfě Romeo. Tím se myslí především volba kvalitních a všechny smysly potěšujících materiálů, atraktivní tvary nebo pocit obklopení, ušitý na míru posádce.

A zase hlásím, že splněno. Tonale je nyní vevnitř hodnotnější i stylovější. Velký podíl na tom má nové čalounění buď v červené kůži (tu žádné testovací auto bohužel nemělo, ale doufám, že se ke mně někdy dostane), nebo krásné, hutné černo-bílé Alcantaře, nový krycí plast palubní desky imitující kůži, nový dekor opakující Alcantaru a nový středový tunel s otočným ovladačem automatické převodovky.

Tady je radost sedět, což ještě podporuje pro pocit spojení s vozem ideální množství místa, kdy se nikde vyloženě netísníte, tedy s výjimkou poněkud užšího prostoru pro nohy předních cestujících, ale dostanete jen tolik centimetrů, kolik potřebujete. To je vlastnost, kterou si Tonale přináší už z dřívějška.

Když se všechno zmíněné spojí s úchvatnou scenérií za okny (jen škoda těch tlustých sloupků), plnou poeticky zvlněných kopcovitých polí, samostatně stojících rodinných vil a alejí plných vysokých, úzkých cypřišů, je to emotivní ráj na zemi. Vážně, i vevnitř vnímáte, jak to této Alfě doma sluší.

V italských městech, na italských dálnicích…

A já mám radost, že kromě designérů svou práci skvěle zvládli i inženýři. Tonale po modernizaci nejen vypadá, ale i jezdí jako správná Alfa Romeo. Tím myslím, že vás bude bavit, ať už jedete jen „pro pizzu“, na druhou stranu země, nebo do oblíbených zákrut. Automobilka toho dosáhla přeladěním pohonů i elektronických tlumičů, posunutím agility a reaktivity šasi na úroveň většího Stelvia — měřítka třídy SUV střední kategorie — a novými brake-by-wire brzdami, ovládanými „po drátech“.

V praxi to znamená, že ve městě i na dálnici Tonale, po přetočení ikonického DNA ovladače na režim Normal, výborně využívá výhod plug-in hybridního systému o celkovém výkonu 198 kW. Ten je kromě schopnosti ujet okolo 40 km čistě na elektřinu nově i jemnější a plynulejší — spalovací čtyřválec 1.3 vždy nabíhá pěkně hladce a automat řadí prakticky neznatelně.

Stejně tak podvozek solidně tlumí díry a neobtěžuje svou posádku nepříjemným lomozem. Pravda, velká kola se přece jen na ostrých příčných nerovnostech trochu ozvou drcnutím a na dálnici zase slyšitelně hučí. Jenže to bych nevyčítal, natolik velké disky u pořád relativně malého auta se takto budou chovat vždy. To důležité je, že Tonale, až na tyto dva detaily, důstojně jede vstříc vašemu cíli. I zde to této Alfě velmi sluší.

…i na zakroucených toskánských okreskách

Úplně nejvíc jí to ale sluší na zakroucených silničkách mezi kopci Toskánska. Právě na tomto kouzelném místě, kde dodnes běžně potkáte staré Pandy, co stále slouží svému původnímu účelu — na ty je samozřejmě potřeba při dovádění myslet — a kde jedna zatáčka střídá druhou a žádné stoupání není zbytečně krátké, může plně rozvinout svá „vrozená alfí křídla“.

Platí to díky faktu, že po přepnutí do režimu Dynamic auto znatelně změní charakter. Odpružení i dosud možná až kapku zbytečně lehké řízení příjemně ztuhnou, zostří se reakce pedálu plynu i brzdy, což umožňuje zmíněná brake-by-wire technologie, třináctistovka vyletí do otáček a začne na svou kubaturu solidně zatahovat a elektromotor na zadní nápravě se pustí do stáčení zádě požadovaným směrem.

Dohromady to vyústí v agilní a zábavné svezení. Tonale vykružuje jeden oblouk za druhým a šťastně peláší vstříc dalšímu apexu. Vy k tomu velkými, poctivými kovovými pádly s poměrně svižnou odezvou sázíte rychlostní stupně sem a tam a máte na tváři široký úsměv. Tato Alfa vám totiž celou dobu dává najevo, že ji, stejně jako jakoukoliv jinou, vyvíjel někdo, komu v hrudi bije srdce autíčkáře a kdo ji naučil umět si hrát.

Nebo tedy takto — samozřejmě, Tonale není druhou Alfou Romeo 4C. Pořád mluvíme o kompaktním SUV, takže se dočkáte nějakých náklonů karoserie a tu a tam i slabého pocitu váhy hrnoucí se ze zatáčky. Leč z pohledu zábavy za volantem se i tak rozhodně jedná o nadprůměr. A to je moc dobrá zpráva u auta, které si táta nemusí příliš dlouho prosazovat před zbytkem rodiny, v čele s prakticky smýšlející mámou.

Verdikt

Nové Alfě Romeo Tonale to doma náramně sluší, ať už zrovna stojí, nebo se pohybuje. Jako na správnou Alfu se na ni moc pěkně dívá zvenku, je pohledná a hodnotná i uvnitř a bez přehánění výborně jezdí, nehledě na to, jestli se zrovna jen někam dopravujete, nebo ve vás chytnou saze. Celkově je z ní cítit, že je dělaná po italsku, čili, jak už jsem řekl, i srdcem, ne čistě a pouze rozumem.

A věřím, že tak, jak jí to sluší v Toskánsku, jí to bude slušet i na vaší cestě — ať už té skutečné příjezdové, nebo metaforicky životem. Však si to již od prvního čtvrtletí příštího roku budete moct ověřit sami. K dispozici bude kromě projížděné plug-in hybridní verze i mild-hybridní patnáctistovka a dokonce i diesel o objemu 1,6 litru. Těšte se — speciálně v rámci třídy je na co. :-) 

Technické údaje

Alfa Romeo Tonale IBRIDA PLUG-IN Q4 Sport Speciale

Motor: Přeplňovaný zážehový čtyřválec 1332 cm³, plug-in hybrid
Nejvyšší výkon spalovacího motoru: 110 kW (150k)
Nejvyšší točivý moment spalovacího motoru: 270 Nm 
Nejvyšší výkon elektromotoru: 94 kW (128k)
Celkový nejvyšší výkon soustavy: 198 kW (270k)
Převodovka: šestistupňová automatická
Pohon: pohon všech kol eAWD (zadní náprava hnaná pouze elektromotorem)
Pohotovostní hmotnost: 1835 kg 
Maximální rychlost: 195 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 6,6 s
Průměrná spotřeba dle výrobce: 3,4 – 3,7 l/100 km, WLTP 
Kapacita baterie: 15,5 kWh
Rychlost AC nabíjení: 2,5h, max. 7,4 kW
Deklarovaný nájezd pouze na elektřinu: až 61 km, ve městě až 81 km
Reálný nájezd pouze na elektřinu: ve voze svítilo 40 km
Ceny pro český trh: během 4. čtvrtletí 2025