Alfa Romeo 145: Setkání světů

Alfa Romeo je jedním ze symbolů Itálie. Možná jste zaznamenali vášně, jaké provázely uvedení nejnovějšího modelu, Alfy Romeo Junior. Výrobce musel na poslední chvíli změnit jméno auta (původně se jmenovalo Milano) jen proto, že Italové nepřenesli přes srdce, že tahle nová Alfa Romeo se již vyrábí mimo území italského státu. Může nám to připadat praštěné až dětinské, ale ono se to dá pochopit. 

Značka Alfa Romeo je pro Italy víc než jen nějaká továrna na auta. Tohle je součást italského kulturního dědictví, je to jakýsi národní poklad a dokonce součást národní identity. Přesunout výrobu malého modelu do polského závodu tak nám může připadat logické a můžeme se divit, že kolem toho Italové nadělají tolik povyku, ale věřím, že kdyby se plzeňský pivovar rozhodl část produkce přesunout za hranice, budou kolem toho vášně úplně stejné. 

Historie Alfa Romeo je plná velkých jmen a velkých úspěchů. V dobách největší slávy zajížděly Alfy Romeo před posledním kolem závodu do boxů, aby je mechanici mohli před triumfálním průjezdem cílovou páskou ještě naleštit – takový náskok tahle auta měla. Zkrátka Alfa Romeo je pojem. Proto se nelze divit, že když značka v osmdesátých letech minulého století skončila pod křídly koncernu Fiat, vyvolalo to určité obavy.

Tyto obavy se ještě prohloubily, když Fiat provedl ve ztrátové a koncepčně neukotvené firmě důkladnou restrukturalizaci. Napříště už měli na všechny nové modely dohlížet nejen legendární konstruktéři a fanatiční testovací piloti, ale i cifršpióni Fiatu. Zkrátka musí to celé dávat aspoň trochu ekonomický smysl. Logickým krokem tak byla kooperace s vývojáři Fiatu, díky které mohla Alfa Romeo sáhnout do koncernových skladů dílů a ušetřit tak část nákladů na vývoj. 

Vznikla tak první generace modelů Alfa Romeo postavená na sdílené platformě. Dovedete si asi představit, co to s petrolheady udělalo. Alfa Romeo 75, střední sedan Alfy Romeo, byl po technické stránce unikát. Zadní poháněná náprava typu De Dion, uložení převodovky vzadu a další finesy, to bylo něco, co jste v jiném sportovním sedanu zkrátka nedostali. Když potom přišel její nástupce, model Alfa Romeo 155, který sdílel většinu techniky s plebejským Fiatem Tempra, nelze se jistému rozčarování ani příliš divit.

Po vlně nevole, kterou přineslo uvedení modelu 155, mimochodem ve skutečnosti velmi povedeného a dobře vyladěného auta, se konstruktéři Alfy snažili, aby si jejich výtvory zachovaly i přes společný základ s Fiaty co možná největší osobitost. Jedním z výsledků těchto snah je Alfa Romeo 145.

Malá Alfa Romeo nebyla nic nového. Od dob, kdy Alfa slavila obrovský úspěch s kompaktním a agilním Alfasudem, byl malý model stabilní součástí nabídky. Od roku 1983 tuto úlohu zastával malý liftback řady 33, který sice v roce 1986 značně prokoukl díky povedenému faceliftu, v devadesátých letech ale nastal čas na jeho nahrazení. Úkol zněl jasně – postavte kompaktní hatchback na platformě Fiatu Tipo. 

A tady to začíná být velmi italské. Konstruktéři – a to je jim třeba uznat – splnili úkol na 100 %. V roce 1994 tak světu na autosalonu v Turíně představují Alfu Romeo 145, která pevně stojí na koncernových základech. Ostatně proč ne, výchozí Fiat Tipo se stává hitem, dostává jednu cenu za druhou, jestli už musí mít Alfa Romeo společnou konstrukci s nějakým autem, tak s Tipem to docela vyhrála. Navíc Je Alfa 145 prostě krásné auto. Vycházející hvězda designu, návrhář Chris Bangle, připraví autu naprosto unikátní třídveřovou karoserii, která i po letech působí stále svěže a neotřele. 

Při pohledu pod kapotu ale muselo cifršpionům z Fiatu zaskočit. Tady měl být řadový čtyřválec tak, jak je ve Fiatech. Hezká čistá jednoduchá a levná koncepce. Jenže není. Alfistům se zkrátka ještě nepodařilo adaptovat fiatí motory tak, aby s nimi byli spokojení, takže se tu na návštěvníky autosalonu usmívá motor s v té době pro Alfu Romeo typickou koncepcí boxer. Říkáte si, že implementovat boxer do modulární platformy připravené pro příčně uložený řadový motor nejde? Máte naprostou pravdu! V Alfě tak celou přední část karoserie kompletně přepracovali. 

A koncernovým účetním přichází další rány. Ani ne půl roku po představení Alfy 145 se na  autosalonu v Bologni objeví druhé auto a tentokrát to není žádný hatchback. V Alfě si totiž trvali na svém a aby udrželi návaznost s odcházející Alfou 33, nechali si Walterem de Silvou navrhnout ještě druhé auto – malý liftback. Tak vznikla Alfa Romeo 146.

Co oběma autům nelze upřít, je povedený design. Jak třídveřová 145, tak pětidveřová 146, jsou vrcholným dílem. Klínovitá karoserie v případě hatchbacku ještě podpořená unikátní linií oken vypadá dobře z každého úhlu. Interiér si potom ponechává prvky sportovní strohosti. Palubní deska má výrazné vybrání před spolujezdcem – ten tak může mít sedadlo posunuté více dopředu. To je praktické, protože děti se potom dozadu mohly protáhnout, aniž by bylo třeba spolujezdcovu sedačku odklápět.

V roce 1995 přichází vrcholné provedení s dvoulitrem o výkonu 150 a později 155 koní. V modelu 145 dostává označení Quadrifoglio, vrcholná Alfa Romeo 146 potom má přízvisko Ti. Obě auta dostávají přepracované naladění podvozku a strmější řízení, především tu ale již je řadový čtyřválec Twin Spark. Konstruktérům se totiž podařilo konečně implementovat svou vlastní hlavu se zdvojeným zapalováním na fiatí čtyřválce a tak se celá příď opět předělává, tentokrát už pro koncepci napříč uloženého motoru. Povšimněte si na fotkách motorového prostoru, že ta auta skutečně nejsou ani náznakem podobná, celé nadkolí a uložení tlumičů vypadá úplně jinak. V roce 1997 přichází první facelift, při kterém mizí všechny boxery a nahrazují je právě jednotky Twin Spark.

Motory Twin Spark si nakonec nezískají příliš dobrou pověst pro svou choulostivost, pravdou ale je, že co se charakteru a výkonových parametů týče, jen těžko byste pro ně hledali konkurenci. Snad jen japonská Honda s nimi dokáže držet krok, když je ale srovnáte s tím, co je v té době standardem, je Twin Spark v docela jiné lize. 

Další facelift v roce 1999 už přináší jen drobné omlazení vzhledu, nárazníky jsou již nyní kompletně lakované, v interiéru se objevují chromované ozdobné prvky a pod kapotou vznětové verze se objevuje revoluční motor 1.9 JTD se vstřikováním common rail. Jinak už se tu ale nic podstatného nemění a roku 2000 uvolní modely 145 a 146 místo svému nástupci, neméně povedené Alfě 147. I ta má stát (a skutečně stojí) na základech fiatí platformy, ani tady se ale cifršpionům z Fiatu nepodařilo konstruktéry tak úplně ohlídat a auto tak končí s dvojitými rameny vpředu a nápravou McPherson vzadu (!). Ale o tom zase někdy příště. 

Alfy Romeo 145 a 146 byly dlouhá léta neprávem opomíjenou volbou a mnohé z nich se ještě nedávno prodávaly za pár drobných. Dnes už jich zbývá jen pár a o hezké kousky ve vrcholných provedeních QV a Ti začíná být mezi nostalgickými petrolheady zájem. A já se nedivím. Design totohle auta rozhodně zestárl se ctí. Nebo vlastně ne, on totiž nezestárl vůbec, vypadá stále svěže, dynamicky a elegantně zároveň. A přitom první Alfy 145 již mají letos už nárok na veteránské poznávací značky…

Zdroj: alfaromeo.com, Corriere della Sera, alfaromeopress.com