Historie nejrychlejších dieselů na Nürburgringu

Naftové modely vždy byly spíše synomem pro úspornost, nikoliv sportovnost. I když se nás někteří výrobci občas pokoušejí přesvědčit o opaku. Audi v LeMans, naše Škoda s první Fabií RS, koncern VAG obecně s několika modely osazenými V8, či dokonce V12 TDI. Jenže na závodních tratích zkrátka nafta příliš oblíbená není. Je však až s podivem, že jsme nebyli v jejím největším rozmachu na počátku nultých let jednadvacátého století svědky urputnějšího soupeření právě na proslulém okruhu. Nedávno jsem narazil na internetech na poměrně čerstvého naftového rekordmana a musím říct, že jsem byl dost překvapen. Možná by bylo fajn, připomenout si nejprve trochu historie.

Jedním z nejvýraznějších milníků naftového snažení v pohoří Eifel byl pokus Jeremyho Clarksona s Jaguarem S-type v jednom z pradávných dílů Top Gearu. V pátém díle páté série, původně vysílánem již v roce 2004. Ano, je to dávno a jsme staří. Jeremy sice říkal, že trať nezná a není závodním jezdcem, ale přesto jeho původní desetiminutová meta byla poměrně snadným cílem. Dokonce natolik, že asistující profesionální závodnice Sabine Schmitz dodala, že “za deset minut to zajedu i dodávkou”. Slova záhy přešly v činy. Už v semém díle šesté série nastoupila na okruh s Fordem Transit. Přes veškerou snahu a několik triků se jí její slova sice nakonec naplnit nepovedlo, ale i tak šlo o skvělou podívanou. Přesto, kolo za pouhých 10:08, se sériovou naftovou dodávkou, vypadalo naprosto epicky.

Desetiminutová meta je vůbec takovou vstupní bránou Nürburgringu. Dokonce vznikla skupina, která si říká “Club1000”, jejichž cílem bylo ježdění po řečeném okruhu s auty, která mají maximálně litrový motor. Sériový, bez úprav. Zbytek auta jste si upravit mohli, ale byla to snaha o takové levné závodění / porovnávání pindíků a nikoliv peněženek. V tomto klubu bylo překonání desetiminutové hranice vnímáno jako velmi solidní úspěch.

Dobrá, zdolávat takhle rychlou trať s litrovým motorem se může zdát směšné, zbytečné nebo zdlouhavé. Lze však vymyslet ještě něco horšího? Francouz Nic formálně sice do zmiňovaného klubu nepatří, jelikož používal o dost větší motor, ale minimálně na čestného člena by to jistě dotáhl. Ke svému snažení o pokoření dvouciferného času si totiž vybral Citroën AX s atmosférickou naftovou jedna čtyřkou. Původně (ne)mocných 52 koní bylo podpořeno jiným sáním a čerpadlem s vyšším tlakem, takže jich dost možná bylo i 54! Naštěstí bylo třeba rozhýbat pouze 720kg. Nebylo to hned, ale o sedm let, 118 kol, devět motorů a pět převodovek později se skutečně podařilo zdánlivě nemožné, shodou náhodou při jeho desátem výletu – 9:55!

Následuje povinná zmínka o domácím úspěchu, kdy si Škoda udělala PR a s naftovým Kodiaqem RS si přisvojila “nejrychlejší čas sedmimístného vozidla” – 9:29. O tom jsme však již v minulosti psali. Podařilo se mi dohledat nějaká Mishova kola v BMW 435d a Audi A4 TDI, která vypadala vcelku svižně. Jenže zde se nejednalo o nějaké cílené honění času, navíc s půjčeným autem. Přesto se BMW dostalo zhruba k osmi a půl minutám. Slušné.

Blížíme se do finále a tak začne přituhovat. Firma Darkside Development se v Anglii zabývá opravami a úpravami naftových motorů. Také se rozhodli pro nasbírání nějaké reklamy, stejně jako to dělají samotné automobilky. Postavili si závodní dodávku. Inspirací samozřejmě byl zmiňovaný výkon Sabine se sériovým Transitem, ale také Guy Martin se Supervanem, který mu v druhém kole začal hořet. Čas z prvního kola – 9:29 však na dodávkový rekord stačil. Cíl byl jasný. Použitý vůz měl sice tvar Volkswagenu Caddy, ale s rozsáhlými úpravami a jednou dárcovskou Audi A3. Z dvoulitrového TDI vydolovali 360 koní. Výkon pak putuje skrz dvouspojkovou DSG převodovku na všechny kola a zadní náprava dostala coilovery namísto listových pružin. Uvnitř je pochopitelně klec, závodní sedačky, prostě takový “nürburgringový standard”. Předlouhých 14 let piplaná testovací mula se dostala na skutečně dechberoucích 7:58 (BTG) Na jejich kanále pak najdete hodně videí včetně sprintů nebo stavby.

Kdo a hlavně co by mohlo překonat prakticky cíleně postavený speciál? Alexander Alexandrov. Prý to není vymyšlené jméno, ale tomu se snad ani nedá věřit. Bulharský rodák bude Davidem, který zdolal Goliáše v tomto příběhu. Možná vás překvapí, že si k tomu vybral obyčejné BMW E90 s nájezdem přes tři stovky tisíc kilometrů. Sice má na svojí straně možná ten nejlepší naftový motor všech dob – M57, o kterém už také dříve byla řeč, ale jinak se výčet úprav nezdá nijak extrémní. Motor produkuje 290 koní, sice méně než Caddy z minulého odstavce, ale s větším objemem hádám, že bude k dispozici více kroutícího momentu. Zdánlivě největší změny čítají podvozek Bilstein B14, tužší stabilizátory HR a větší brzdy z M140i. Dále pak lehká kola, lepivé gumy Nankang AR-1, vyhazené sedačky a klima – standard, víme. Ovšem žádná klec, trochu s podivem, ale možná v tom bude hrát roli, že jde o běžné auto na značkách. A ano, na Ring vzdálený zhruba 2000 kilometrů dorazil po vlastní ose! Pravděpodobně také se spotřebou okolo sedmi litrů. Ostré kolo pak vykroužil za 7:56.

Nechtělo se mi ani věřit, že by naftová stezka byla až tak neprošlapaná, že by rekord mohl držet náhodný autíčkářský entuziasta jako vy nebo já. Jenže když jsem se vydal hledat, kde je konec všem pohádkám o náskoku díky technice z LeMans V12 TDI … Na Car and Driver jsem našel zmínku, že se při testovaní dostali na 8:50 za kompletní kolo. My však porovnáváme BTG časy (bez cílové rovinky, ta se při jízdách veřejnosti se nejezdí, je tam vjezd/výjezd), takže by to bylo o nějakých 10 - 20 sekund méně. Ani na největším a velmi rychlém okruhu na světě není výkon všechno.

Máte nějaké další poznatky o naftovém snažení okolo Nordschleife? Podělte se o ně s námi i ostatními čtenáři v komentářích.