Ford Tourneo Courier 1.0 EB Active: Vizáž Defenderu, ovládání osobáku a prostor jako v dodávce

Malé dodávky na platformě osobního auta mají u Fordu už dlouhou tradici. Poslední dobou ale žádné podobné auto modrý ovál nenabízel, nejblíže tomu bylo Tourneo Connect, což je sice v rámci možností vylepšené, ale pořád velice německé Caddy poslední generace, které skutečně nemohu s čistým svědomím doporučit. Naštěstí se ale letos objevila ještě o kus menší varianta, která nejen, že nemá kořeny v německém autě, ale dokonce ani v užitkáči. Courier, jak se novinka jmenuje, stojí na podvozku povedené Pumy a je to ryze Fordí produkt se vším dobrým, co k tomu patří. 

Za týden společného cestování jsem si tuhle krabičku opravdu oblíbil a myslím si, že jde o skutečně všestranného společníka, etalon univerzálnosti srovnatelný s první generací Berlinga, Grand Scénicem, nebo Touranem. Jediné, co mu chybí k dokonalosti je trochu více nosnosti na tažném, uveze jen tunu. Ale to předbíhám, pojďme si to celé projít postupně.

Samozřejmě chápu, že zadání „maximum prostoru na platformě malého auta“ nikdy nevyhraje Concours d´ Ellegance, ale v rámci možností je Ford Tourneo Courier opravdu docela hezký. Tvar samotný je sice svázán využitelností prostoru a krátkým rozvorem, ale šikovná hra se světlou střechou a množstvím podélných linií auto docela efektivně opticky snižuje. Dokonce i přední část vozu působí docela hodnotně a i zde vidíme šikovné využití deignového principu vodorovných linek, díky kterým vůz tolik nepůsobí jako vysoká úzká krabice (kterou v konečném důsledku je).

Verze Active vybavená oplastováním a povedeným zeleným lakem vozu navíc přidává vcelku vkusný jakoby-offroadový styl. Ano, také jsem zaslechl názor, že vůz trochu vykrádá vizuální styl Land Roveru Defender, ale na druhou stranu – proč ne. Zcela evidentně to tu funguje na jedničku a nijak mě to neuráží. A ačkoli bych si asi dokázal na voze představit jednodušší a vizuálně lehčí kola, tyhle příplatkové ráfky pochválím alespoň za to, že jsou vcelku rozumně vnořené za bočnici pneumatiky a navíc mají místo případného otěru vyvedené v nelakované stříbrné, takže na nich škrábance nebudou tak vidět a půjdou snadno rozleštit.

V kabině jsem se cítil moc dobře. Je tu samozřejmě spousta místa a kombinace vysokého stropu a bohatého prosklení napomáhá velice vzdušnému dojmu. Ford naskočil na vlnu jednoduchého minimalismu s jedním, dvěma výraznými vizuálními prvky v jinak uklizené kabině, jak je dnes v módě. V malé dodávce za půl milionu je to ale, narozdíl od premie za víc než dvojnásobek, v pohodě akceptovatelný přístup a docela se sem hodí. Osobně je mi to milejší, než ještě nedávno všude na sílu cpaný plastový chrom a leštěná umělá hmota nazývaná marketingově „piano plast“ (což je teda nesmysl jednak proto, že piana nejsou plastová a jednak proto, že drtivá většina klavírů je vyvedena v matu nebo pololesku, ale co už).

Courier je zkrátka plastový, ale důstojně. Ozvláštnění barevným rámečkem, v této verzi modrým a sladěným se sedačkami, je záležitost volitelné výbavy a docela se mi líbí, i když bych ho raději ladil do odstínu karoserie. Co do ergonomie jde o klasický Ford, takže tu máme pár základních tlačítek, otáčedlo hlasitosti, hodně knoflíků na volatnu a poveden Ford Sync, který funguje svižně a spolehlivě. Nově-povinná informace – asistent hlídání rychlosti se vypíná jedním dlouhým stiskem tlačítka LIM, které máte příhodně pod levým palcem na volantu. Výborně, díky, Forde.

Na zadních sedadlech je v podélném směru místa dost, díky posuvným dveřím po obou stranách je na ně i výborný přístup, ale při porovnání prostoru na šířku se ukazuje nevýhoda malé výchozí platformy. Konkurence nabízí v podobně koncipovaných vozech občas trojici stejně velkých sedadel se třemi isofixy, to tu není a ani by se nevešlo, jak demonstruji na fotce níže (sedačka na fotce je Britax Romer King, takový velikostní průměr, možná lehoučký nadprůměr, ale nic extra velkého – vejde se i dozadu do Mustangu). Prostřední místo je spíše do počtu. Kufr oproti tomu nabízí místa přehršel a potěšil mě i množstvím různých poliček, skříněk, věšáčků a schránek v bočních stěnách. 

U rodinných dodávek většinou počítám s tím, že na oltář praktičnosti padly kromě ladných tvarů také osobní jízdní vlastnosti. Taková auta docela skáčou, je v nich dost rámus a nelíbí se jim svižná jízda. Neříkám, že Tourneo je nějaký závoďák vybroušeného charakteru, ale na to jak vypadá jezdí fakt moc dobře. Je to dáno tím, že stojí na  platformě a podvozku Pumy, která je co do projevu velice povedená, skoro bych se nebál říci, že je to nejlépe jezdící malé SUV na trhu. 

Tourneo má příjemně strmé řízení, čitelný podvozek co vcelku čitelně informuje, co se děje „tam dole“ a v kombinaci s přesným manuálem se tu opravdu dá vykřesat i nějaká ta radost z jízdy a svižnější průjezdy zatáček. Zadní náprava tu narozdíl od jiných dodávek díky sofistikovanější konstrukci neodskakuje, ale pěkně drží a nedrncá. Samozřejmě nelze, i vzhledem ke sto dvaceti pěti koním výkonu základní motorizace, očekávat nějaké rychlostní rekordy, ale projevem je to prostě osobní Ford se vším dobrým, co k tomu patří. 

Chápu, že při zmínce o motoru se někdo začne ošívat. Litrový tříválec působí v dodávce jako skromný agregát, ale tohle je Courier – podobné auto Ford vyrábí už nějakých třicet, skoro čtyřicet let a zpočátku šlo o dodávku z Fiesty, nyní je to dodávka z Pumy, která Fiestu nahrazuje. Konec konců i užitečná hmotnost 620 kg ukazuje, že se tu s žádnými velkými náklady nepočítá. Podle ceníků je právě litrový Ecoboost jediná nabízená motorizace s tím, že do budoucna přibude i plně elektrická verze, ale pohled pod víčko nádrže a možnosti u „plecháče“ ukazují, že je Courier připravený i pro zástavbu naftové 1,5 EcoBlue. A kam se vejde EcoBlue, tam sedí i čtyřválcový Ecoboost. Neříkám, že to je nutně směr, jakým se Ford časem vydá, tím méně, že takovou verzi uvolní pro evropské trhy, ale možnost by byla. 

Ani s litrem jsem ale neměl pocit, že bych nějak trpěl. Jasně, na dálniční přelety s tempomatem na 160 se tohle auto tak úplně nehodí, ale ve 130 je v něm docela příjemně. Spotřeba při takové dálniční cestě je kolem osmi litrů, na okresce pak padá někam k sedmi, takže tabulkových 6,7 je tu v pohodě reálně dosažitelných. 

Nějak podezřele moc chválím, že? Jenže Tourneo Courier mi udělalo radost, jakou jsem už dlouho z auta neměl. Samozřejmě to není nějaké sofistikované řidičské náčiní, ale mám pocit, že nad tímhle autem někdo velice přemýšlel a vyrobil ho tak, aby především dobře sloužilo. V poslední době se nad praktickými rodinnými MPV trochu zavírá voda, což je konec konců vidět i v nabídce Fordu – svého času jste si mohli koupit B-Max, C-Max, S-Max a Galaxy – čtyři ryze osobní MPV. Dneska nezbylo ani jedno. Neříkám, že Tourneo Courier je stoprocentně nahrazuje, i přes dodávkový vzhled ale nabízí příjemné důstojné svezení. Těží z promyšleného interiéru, zajímavého zevnějšku a hlavně základu v osobáku, díky kterému nepůsobí jako užitkáč polepený kobercem, ale jako plnohodnotné rodinné auto. 

Verdikt

Na 434 centimetrech délky (jen o 9 cm víc než Fabie combi) nabízí Tourneo Courier prostorový luxus srovnatelný jen s osobní dodávkou. Kompromisní je tu skutečně jen šířka, která bohužel neumožňuje zástavbu tří autosedaček na zadní lavici. Jinak ale tenhle pohledný Ford schvátí všechna rodinná zavazadla, včetně nesloženého velkého kočárku. Narozdíl od rodinných užitkáčů se ale pořád řídí jako normální auto, je v něm vcelku ticho a klid a topení i klimatizace jsou koncipovány dostatečně na jeho vnitřní prostor. Vnitřek je sice vcelku obyčejný a dost plastový, ale na nic si nehraje a působí vlastně docela sympatickým dojmem. 

Zvenčí naopak najdeme celou škálu šikovných pomocníků, kteří rozbíjí krabicoidní tvary a snaží se z utilitární koncepce vykřesat i nějaký ten design. To auto je prostě, i přes svůj tvar a zaměření, docela hezké. A to se v téhle kategorii stává málokdy. 

Litrový ecoboost je asi nejkontroverznější část – já osobně mám tenhle motor rád, znám ho z Focusů a myslím, že na normální cestování bohatě dostačuje. Pokud si ale přeci jen říkáte, že s jedenapůlkou dieselem by to bylo ještě o kus veselejší, naprosto vás chápu – snad se časem dočkáme i téhle verze, technicky je takové auto hotové, jen ho prodávat… 

A kolik to celé stojí? Vlastně tak nějak průměrně. Základní výbava Trend, která je sama o sobě dost bohatá a vlastně by mi asi stačila, vyjde na 636 tisíc s DPH, za testovanou vyšperkovanou verzi Active dáte 709 tisíc. Jsou to ceníkové sumy beze slev, když si vyberete ze skladovek, dostanete se i pod 600. Což vlastně za takový kus auta není vůbec špatné…

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový tříválec 998 ccm
Výkon: 92 kW (125 k) 
Točivý moment: 200 Nm
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 175 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 10,8 s 
Provozní hmotnost: 1380 kg 
Užitečné zatížení: 620 kg
Maximální hmotnost přívěsu: 1000 kg
Rozměry zavazadelníku jsou v galerii jako fotka
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,7 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,4 l/100 km kombinovaná
Základní ceníková cena: 636 702,- Kč 
Cena testované verze: 709 544,- Kč

Ano, vím, že je to na fotkách hrozně špinavé. Auto jsem umyl a pak zajel s mokrým autem na polní cestu fotit. A prach dokonal dílo zkázy. Pardon, to mi mělo dojít. Ale alespoň vidíte, že i špinavé to vypadá pořád k světu. Říkejme tomu „adventure look“.