Citroën C3 Aircross: Rodinná výstřednost

Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit a dokonce proti tomu protestovat, ale to je tak asi všechno, co proti tomu můžeme dělat. V automobilovém světě přichází éra SUV a crossoverů. I evropští zákazníci už začínají přicházet na chuť zvýšené stavbě karoserie, která nabízí více prostoru uvnitř, spojené s “dobrodružným" vzhledem a o něco pozvednutým podvozkem.

Ještě bylo snadné zavrhnout kategorii SUV jako celek. Tahle pseudoterénní auta byla velká zvenku, malá uvnitř, po silnici jezdila hůř a v terénu nefungovala víceméne vůbec. Kromě toho byla navíc drahá a nenasytná. Kdo by si do nich nekopnul a necítil se nadřazeně ve svém nízkém a atletickém hatchbacku nebo kombíku?

Jenomže doba se mění. Z SUV, která svým terénním schopnostem a drsnému vzhledu obětovala mnoho schopností, se staly méně drsné, ale o to použitelnější crossovery. Jsou menší zvenčí, větší zevnitř, na nějaké drsné terénní schopnosti otevřeně kašlou a jejich apetit po palivu je už srovnatelný s běžnými vozy. A jízdní vlastnosti – no, závodit asi s crossoverem nebudete, ale to většinu řidíčů stejně nezajímá.

Vlny českého motorismu teď z této kategorie nejvíce rozviřuje Škoda Karoq, kterou jsme testovali minulý týden a která se nepochybně stane miláčkem fleetových manažerů a objektem touhy běžného motoristy. Citroën C3 Aircross, jehož oficiální představení proběhlo předevčírem, nemá takové ambice. Za prvé, ač se to na první pohled nemusí zdát, je ve skutečnosti zhruba o třídu menší než Karoq (a spíše tak odpovídá crossoveru, který by údajně měl nahradit Fabii Combi). Za druhé, místo strohé praktičnosti sází na funky design a hravou výstřednost. Není to auto, které byste koupili hordě obchodních cestujících či manažerů – spíše něco, čím chcete dát světu najevo, že jste i přes vlastnictví rodinného vozu mladí a hraví.

Přesto však nový Aircross nemá být okrajovým modelem. Citroën očekává, že se brzy vyhoupne dokonce na třetí příčku mezi nejprodávanějšími modely značky – po užitkovém Berlingu a malému hatchbacku C3. Měl by tak zastínit i oba modely řady Picasso, což je dalším důkazem rostoucí popularity SUV a crossoverů.

To je také první věc, kterou se novinka liší od svého většího “jmenovce”, kterého jsme (ne)znali pod označením C4 Aircross. Ten se totiž nikdy nedočkal masivní popularity a malé SUV založené na technice Mitsubishi ASX tak zůstalo hluboko pod hranicí 1 000 prodaných kusů na našem trhu, kterou importér považuje za nezbytnou pro to, aby nový model začal být “vnímán veřejností”.

A ta druhá odlišnost? Již zmiňovaná technika. Zatímco větší Aircross měl více společného s vozy Mitsubishi než s ostatními Citroëny, C3 Aircros bude po technické stránce povědomý asi každému, kdo se pravidelně setkává s aktuálními produkty koncernu PSA. Stojí na platformě sdílené s Peugeotem 2008 – ano, opravdu na 2008, i když na první pohled působí spíše jako sourozenec větší 3008 – a Opelem Crossland X.

Použití staré známé platformy znamená především to, že Aircross, stejně jako ostatní crossovery od koncernu PSA, bude mít ve všech verzích poháněna jen přední kola. Terénní schopnosti zde supluje jen systém pro sjíždění kluzkých svahů, známý už z 3008 a 5008. A ani pod kapotou nenajdete nic, co jste nečekali. Nabídka motorů a převodovek je víceméně stejná jako u menší C3 nebo u C4 Cactus. Na výběr máte ze dvou benzínových tříválců o objemu 1,2 litru a výkonu 82 koní (atmosférický) nebo 110 koní (přeplňovaný). Silnější variantu můžete navíc dostat s klasickým hydroměničovým automatem, což bude pravděpodobně naše nejoblíbenější volba v celé modelové řadě. Diesely zastupuje stará známá 1.6 HDI o výkonu 100 nebo 120 koní, zatím výhradně s manuálem.

Techniku, kterou jste už někde viděli, najdete i všude jinde. Infotainment známý z C3 a C4 Cactus, průhledový displej “vypůjčený” z Peugeotů 3008 a 5008, asistenční systémy, které se postupně šíří celou modelovou řadou. Zkrátka nic, co by vás mělo překvapit.

Takže zbývají dvě zásadní otázky – jak to celé v reálu funguje, a jak to jezdí?

Obojí jsme mohli vyzkoušet na čtveřici testovacích vozů, které byly na oficiálním představení k dispozici. Bohužel času bylo málo a svou roli sehrál také můj pozdní příjezd, který znemožnil “urvat” ideální testovací časy. Takže vás bohužel ochudím o zkušenost s naší oblíbenou kombinací 1.2 PurrTech 110 k/EAT6 a podělím se jen o to, jak jezdí stejný motor s manuální převodovkou a slabší verze dieselu, taktéž s manuálem.

První na řadě byla naftová verze, která je dodnes pro mnoho evropských zákazníků obligátní volbou. A není těžké pochopit proč – 1.6 HDI je jeden z nejkultivovanějších malých dieselů na trhu a i ve stokoňové verzi dává Aircrossu dostačující dynamiku. Pokud se vyžíváte v mechanickém pocitu z řazení, vycizelovaném odporu řízení a precizně vyváženém podvozku, který vám umožní ladně trefovat apexy, asi pro vás Aircross nebude příliš vhodnou volbou – i mezi crossovery najdete řidičsky přitažlivější auta. Jenomže hledat řidičsky zajímavý crossover je i dnes poněkud nelogický projekt.  A coby poklidný rodinný dostavník, který nabídne dostatek pohodlí a o vaše zaujetí se postará spíše praktičností a hravým designem, funguje naftová C3 Aircross skvěle.

Ještě lepší je ale ta benzínová. Ano, již teď slyším hlasy zatracující tříválcové motory a downsizing. Ale on je tenhle tříválec vážně skvělý. Má spoustu točivého momentu už v nízkých otáčkách, v těch vysokých zase docela příjemný zvuk a pro poklidné cestující funguje výborně i v obtloustlém Peugeotu 3008. Aircross je ale o mnoho menší a lehčí, takže 1.2 PureTech nepůsobí jako “akceptovatelné minimum”, ale jako přiměřený motor. Navíc lehčí čumák ještě dále pomůže již tak sympatickým jízdním vlastnostem. Podvozek je ještě o kousek poddajnější a auto v zatáčkách ještě obratnější. Nenajezdili jsme s ním dost na to, abychom sdělili nějaký definitivní verdikt, ale zkušenosti s C3 i s C4 Cactus napovídají, že by to ve většině jízdních režimů mohlo být příjemně pohodlné auto.

Vzhledem k charakteru celého vozu ale očekáváme, že ideální kombinací pro běžného uživatele bude benzínový motor s automatickou převodovkou, jehož test plánujeme co nejdříve. Řadit v poklidném a usedlém Aircrossu působí jako přežitek a asi málokdo z potenciálních uživatelů tohoto vozu bude najíždět takové porce kilometrů, aby se skutečně vyplatil naftový motor.

Mnohem důležitější než motor či převodovka ale bude pro typického majitele interiér. Ten bude nejspíše, spolu s hravým a barevným exteriérem (výrobce slibuje až 90 barevných kombinací karoserie, střechy a doplňků, byť většinu prodejů bude pravděpodobně tvořit několik málo z nich), hlavním důvodem, proč si vůbec C3 Aircross koupit.

Pro praktické taťky a mamky od rodin či aktivní sportovce bude největším lákadlem kufr, který má ve standardní konfiguraci objem 410 litrů a posunováním sedaček ho můžete zvětšit až na 520 litrů. Jinak řečeno, vejdou se do něj věci. Zároveň se do kabiny vejdou čtyři dospělí, kteří kolem sebe budou mít spoutu odkládacích prostorů. No, zkrátka další malé MPV nafouknuté do podoby crossoveru, aby bylo stylovější. Tady se vás ale budou snažit okouzlit zajímavé dekory interiéru (“hadrové” obložení palubní desky nás vskutku nadchlo, kombinace kůže a látka je také příjemná) a rozverný design.

(Prozatímní) verdikt

Citroën pokračuje ve směru, který započal model C3 Picasso (jehož je C3 Aircross víceméně nástupcem), rozvinul C4 Cactus a upevnila ho aktuální C3. Sází na hravost, pohodlí a praktičnost, bez snahy tvářit se agresivně či akčně. A já z toho mám radost. V dnešním světě plném naštvaných aut, která se vás snaží svým výrazem vyhnat z levého pruhu a jízdním projevem ve vás vyvolat pocity závodního jezdce, se objevují hravá a veselá vozítka, která jejichž cílem je nabídnout “něco jiného”. C3 Aircross vás asi ničím nepřekvapí – jezdí podobně jako jeho předchůdci a sourozenci a výjimečný je kromě vzhledu snad jen schopností nabídnout překvapivý prostor na malém půdorysu. Rozhodně to ale bude zajímavá alternativa pro (duchem) mladé rodiny i kohokoliv jiného, koho nezajímá dynamika, ale dává přednost vesele pojatému pohodlí.