Do doby než jsem začal blbnout, tak jsem byl naprosto spokojený a mé automobilové touhy řádně uspokojovali dva slušné kousky techniky. Univerzální strojově bezchybné trojkové BMW a čas od času i trochu bláznivé MINI. Nenáročná svižná přeprava střídala záblesky jednoduché zábavy a já byl řidičsky spokojen. Ale stejně rychle jako začala snadná rychlost a hejblátka trochu blednout, tak začal expandovat ten zábavný kus automobilové vesmíru. Stránky, youtube kanály a další média se začala plnit obsahem o autech, který nebyl zrovna po vzoru Světa motorů (nic proti). Přestala se řešit čísla objemů kufrů, spotřeby a počtů držáku nápojů. A tam moji stagnující automobilovou duši chytla druhá míza. Začal jsem přemýšlet trochu jinak, víc směrem k zážitkům a zábavnosti za volantem. V tu chvíli už moje garážová sestava nebyla tak ideální. A tak když po čase přišla ta, tisíckrát skrze konfigurátory natrénovaná, situace vybírání auta, sáhl jsem po čisté droze. Žádná glutamátová náhražka v podobě pseudosportovních top modelů ani kompromisních hothatchů. Čistá lehká droga z divného konce světa, která mě pobaví, ale nezabije. Po nekonečné řadě testovaní a vybírání, kterým vás nechci nudit, padlo mé oko na nadšenci i novináři milované Subaru BRZ. Atmosféra vpředu, pohon vzadu s LSD, manuál a nic víc. Jako z kapitoly číslo jedna kuchařky zábavy za volantem. Žádné hračky, žádné jízdní režimy ani okrasné dekory a ambientní osvětlení. Mé ochablé smysly najednou dostávali to správné množství vjemů. Jako když si poprvé nasadíte dioptrické brýle a zjistíte, že ty věci okolo nemají být rozmazané. Netřeba se moc rozepisovat – jednoduše bylo BRZ takové jak se o něm píše a mnohdy mnohem lepší. Bylo jasno. Malým zádrhelem bylo, že dvojčata znají právě jen ti nadšenci a novináři a tím pádem byste skladem dřív našli batmobil, než BRZ se dvěma položkami příplatkové výbavy. A to volitelná výbava BRZ čítá celkem tři položky, včetně barvy a obligátní volby automatické převodovky. Ale to nemám nikomu za zlé, přece jen to není stříbrná fabie kombi, kterou koupíte i v trafice. I to mě neodradilo a tak jsem se připravil na půl roku čekání.
Trochu neprozřetelně jsem prodal své předchozí auto v domnění, že to bude otázka pár dní, takže jsem měl spoustu času. Co s ním? Člověk by si mohl oprášit cizí jazyk, dát si do pořádku fyzičku nebo třeba intenzivněji budovat svoji kariéru. Zlatý oči. Jelikož jsem očekával své úplně první japonské auto, navíc se silnou fanouškovskou základnou, tak jsem se začal nořit do tajů japonské automobilové kultury. Rozšířil jsem své okrajové znalosti a pak se soustředil hlavně na kulturu okolo „dvojčat“. Netřeba říkat, že jsem našel nepřeberné množství všech možných použití a úprav aplikovaných na toto malé japonské kupé. Stance, rally, autocross, drag a další spousty směrů, na které ani neexistuje popis. Již podruhé mi BRZ otevřelo nové obzory. Byla to pro mě absolutní novota, jelikož jsem vždy předtím byl spokojený s tím, jak auto vyjelo z (většinou německé) továrny a nikdy jsem neměl touhy něco zlepšovat. I samotné BRZ mi přišlo při testovací jízdě naprosto skvělé a bezchybné. Ale můj mozek je idiot a tak jsem už měl zase jemnou konfigurátorovou psychózu a představoval si, jak to všechno vylepším. Naštěstí jsem měl ještě dost soudnosti a neobjednal nic, dokud jsem auto neměl v ruce a pořádně se s ním neprojel. Jsou i tací pacienti. Ale moje úpravami neposkvrněná mysl, s kterou jsem objednával auto, byla pryč.
Než jsem stačil udělat nějakou blbost, tak už mi volali z dealerství, ať si dojdu pro auto. Navíc byl květen a mě čekala celá letní sezóna ježdění – skvělé načasování. Nebudu tu psát, jak jsem si od té doby doopravdy užíval i sebekratší cestu a jak jsem byl rád, že jsem nevolil úplně hlavou při výběru auta. O tom možná jindy. Ale chci se zmínit o tom, jak mi tohle modré autíčko již potřetí otevřelo další části automobilového světa.
Začal jsem se dostávat do, občas trochu bizarních, situací do kterých jsem se předtím nedostával. Lidé na benzínkách se mnou měli touhu mluvit, řidiči začali ukazovat palce nahoru, policisté mě ze zvědavosti zastavovali a občas mě vytůroval na semaforu nějaký cvok se starou hondou. Tohle by vyneslo na samostatný článek. Ale ve většině případů velice zajímavá shledání. Ač teda větu, že to nemá turbo ani čtyřkolku říkám snad už i ze spaní. A i tyto okamžiky mě přiměli začít se trochu socializovat. Další věc, kterou jsem předtím nedělal. Začal jsem se potkávat hlavně s JDM nadšenci jelikož je to auto začalo přirozeně přitahovat jak chalupáře ke kombíku. A jak to tak bývá, nepotkal jsem prakticky nikoho se sériovým autem. O co hůř, velice dobře a cíleně upravenými kousky. Včetně několika toyobaru. Kdyby to byli technokrálové s kartónovými křídly a neony s bauhasu, tak bych znova nepropadl té psychotické touze upravovat. Najednou se mi přepnul mozek do režimu „všechno špatně“ a já začal na tom kusu japonského kovu hledat chyby. To co bych dříve přešel a jen se ušklebil, tak jsem měl najednou touhu řešit. Jako správný panic jsem začal zlehka a udělal pár kosmetických úprav, abych zahnal tu feťáckou touhu něco změnit. I tak jsem během půl roku nasypal do BRZ tolik, co za šest let do jeho předchůdce. Byl jsem nakažen tou věčnou nespokojeností každého autíčkáře. Tady to chtělo trochu přidat a tamhle zase ubrat. Naštěstí tuhle nepřerušenou rostoucí křivku entuziasmu, která začala růst ve chvíli koupě BRZ a touto chvílí se nacházela na svém vrcholu, přerušil starý přítel z apatických dob.
Odcestoval jsem z ČR a deset dní jezdil s králem průměrnosti, šestkovým golfem 1.2 TSI. Netuším, jaký ta věc měla výkon, ale rozhodně nic omračujícího. Dlouhé kvalty, dlouhé chody pedálů, reakce na volant i plyn jako v kolesovém parníku. Omlouvám se všem milovníkům VW, ale byla to prostě hrůza. Byla tu, ale jedná velká výhoda. Za pár dní jsem si na to celkem zvyknul a tak pro sebe si začal říkat, co bych tak vytunil, aby to jezdilo aspoň trochu slušně. Klasický příznak psychózy. Ale to největší prozření přišlo, když jsem se vrátil domu a zase usednul do toho modrého skrčka, který měl tolik chyb. Při první jízdě jsem málem naboural, protože auto reagovalo bez zpoždění a já začal zatáčet moc brzy. To samé plyn, spojka, zvuk, převodovka. Všechno to šlapalo jak hodinky a mluvilo to na mě. Tenhle výlet do světa průměrnosti, mě vyléčil a uvědomil jsem si, že bych měl mít trochu soudnost a občas se trochu krotit a neopravovat něco co není rozbité. Ne, tohle není hate na upravování aut, naopak. Ten golf by to potřeboval jako sůl a tak chápu, že to tolik lidí dělá. Jen je asi třeba nenechat se tak rychle unést a držet to nadšení jak na psychicky tak na finančně zdravé úrovni.
A tímhle krkolomným způsobem jsem se dostal až sem. Zbytečně jsem si zkomplikoval život, ale pravděpodobně jsem udělal nejlepší automobilové rozhodnutí v mém dosavadním životě. Takže pokud má mít tenhle canc nějakou pointu, tak asi že tohle je fakt blbej koníček, ale lepší než jezdit zbytek života v nudných autech. A pokud si myslíte, že jsem se poučil, tak to ani ťuk. Na autě je nová brzdová sada a moje automobilová labilita pokračuje. Ha.
PS: Pokud bude nějaké příště, tak se můžete těšit na něco trochu konkrétnějšího ze života s BRZ a doopravdy o autech a ježdění.
21. září 2016, 19:58
2
bezva blog, už se těšim na další díl
21. září 2016, 20:14
1
Díky! Tvoje blogy se mi líbí, hlavně jako neúspěšný motorkář jsem ocenil tvůj "hejtovej" článek :)
21. září 2016, 21:17
0
:) děkuju
Na čem tvoje motorkaření ztroskotalo?
21. září 2016, 21:40
0
Mám špatnej poměr mezi ujetýma kilometrama a pádama :D Ale baví mě to a pořád jezdím, jen už ne tak intenzivně.
21. září 2016, 21:52
0
:D tak to chápu
21. září 2016, 22:20
3
Výborný. Chvíli jsem si říkal jestli to byl dobrej nápad dělat si v tom jednom blogu srandu s dvojčat GT86/BRZ, ale vlastně tímto článkem si vlastně hodně potvrdil moje pocity z tehdejšího ježdění s ním. Všechno skvělý, výborný, citlivé reakce a intuitivní ovládání, radost , zábava a pak po chvíli takový zvláštní pocit, že by to chtělo trochu vyladit. Asi jako když si koupíš Ducati ( vlastní zkušenost) a měl bys nechat všechno sériové. Nesmysl... A pak člověk utrácí za výfuk, doplňky atd atd...
PS: jinak co se týká motorkaření, osvědčil se mi moto coaching. Znám člověka co to dělá a opravdu se dá posunout hodně. Ono stejné platí i v autech. Sice na moto stále dělám chyby a jsem pomalej, tak díky coachingu se to prostě vylepšilo. Sám se nenaučíš. Co se týká aut tak tam se na to léta chystám na nějaký cílený trénink, ale pořád jsem se nerozhoupal...
Každopádně k výběru BRZ gratuluji. :)
21. září 2016, 22:47
0
Děkuju, jsem rád, že se mi podařilo přetavit moje myšlenky v něco co lidi chápou a dokážou na to zareagovat. Jinak tvůj blog jsem samozřejmě taky četl a i jsem zareagoval takovou obecnou úvahou jak je to auto viděný, ale víceméně jsem s tebou souhlasil. Ale je zajímavý, že píšeš o tom coachingu tady i v tom tvém blogu, jelikož jsem měl stejný pocity v jeden moment o nedostatečný náročnosti a peprnosti. Ale prošel jsem si několika stadii. Nejdřív obrovská nálož vjemů, poté si člověk zvykne a najde si hranice auto a svoje, najednou si myslí, že není co objevovat, ale za tou první hranící je další ultimátní spektrum náročnosti který se ti otevře po coachingu. A to jsem špatnej žák. Ale touha nějak to auto upravit je víceméně nepřekonatelná a nekončící, ale jen je třeba u toho trochu přemýšlet aby to člověk spíš nezkazil.
Jinak jsme se fakt potkali, protože mám právě Ducati :D Já jsem teda pomalejší jezdec a nějak to nehoním, nemám takový ambice, jako třeba v autě. A coaching schvaluju, jen co se motorek týče tak mám spíš smůlu, než že bych dělal chyby a padal. Na auto v protisměru neexistuje návod :D
Díky za reakce!
22. září 2016, 09:43
0
Tak to je dobrý. zdravím Ducatistu! O tom coachingu je to tak, že opravdu po tom co absolvuješ nějaký dobrý cílený trénink s instruktorem a pak ideálně i na okruhu, tak se ti pojede na motorce daleko líp jistěji a otvírají se nové dimenze ježdění. Tím že to píšeš ohledně ježdění s BRZem jen potvrzuje to že podobný trénink sportovní jízdy v autě dělá stejné divy. A že bych to měl v budoucnu zkusit. Každá sranda teda něco stojí a u mě to je trochu o rozhodnutí priorit, jestli se věnovat víc motorce nebo autu. Málokdo má to štěstí že najde čas i prachy zvládnout obojí. I když u těch aut se zdá jako zábavná varianta kde začít ten autíčkářův plech cup. :)
Možná máš i svým způsobem štěstí že si měl jasnou limitaci: prostor pro pouze 1 auto! V minulosti jsem měl párkrát v životě v jednu dobu i víc jak 5 vehiklů, pak k tomu ještě 2 motorky a to už se nedá stíhat se o všechny starat. Zatím se všechny moje pokusy smrsknout vozový park na jedno auto a jednu motorku úplně nepovedly naplnit. A ne že bych měl obrovskou garáž... Potom co už se mi to skoro povedlo, 1x samohyb do města, 1x milovaný sportovní veteran a 1x motorka jsem dostal nápad koupit si nějaké zajímavé auto :) ... no to už pak bude možná úvaha na samostatný blog. Každopádně myšlenka na 1x GT86/BRZ a 1x motorka mezi těmi nápady byla a nakonec by to byl býval určitě výborný racionální nápad :)
22. září 2016, 12:54
0
Po coachingu člověk pochopí, že nejvíc zrychlí když se zlepší ta hromada masa za volantem a že ty drobný úpravy na autě nemusel vůbec dělat, protože tohle udělá mnohem větší rozdíl. Jedno auto je hezkej mantinel, ale zase pak máš tendenci pořídit něco hodně univerzálního a můžeš skončit s kombíkem ve čtyřkolce. Navíc motorku jsem měl dřív a tak jsem si řikal, že na hraní mám motorku a tak si koupím něco praktickýho s čím se bude dát jezdit v pohodě i v zimě. Ale z takový frustrace po pár testovacích jízdách jsem jsem si řekl, že na to kašlu a takhle to dopadlo. A na zimu jsem radši nechtěl ani myslet a nakonec to není tak zlý :D S takovou flotilou jako máš ty si to nedokážu představit. BRZ mám jako daily, takže ten používám denně, ale na motorku teď trochu kašlu. Není úplně čas. Ale kdybych měl víc místa tak jsem an tom asi podobně jako ty :D
22. září 2016, 14:25
1
Tohle uvažování je mi blízký :) , rád koukám na kanál "Harry's garage" , což je videoblog Harryho Metcalfa, bývalého hlavního editora a myslím majitele UK EVO magazinu. Mít ty prachy a ten statek z hangárem místo garáže asi bych dopadl obdobně ....
V reálu toho tolik nemám zaplaťbůh. 1x Triumph GT6 , až by byl čas a nápad určitě napíšu o něm samostatný blog, mám ho už hromadu let a nyní relativně nově Z3 Coupe. Auto na zimu a pojížďky asi nestojí zvlášť za řeč. A právě místo té Z3 jky jsem měl celé jaro v hlavě představy že by to chtělo prodat to běžné auto a vyměnit za novou GT86/BRZ podle toho co bych sehnal. Jenže pak mě napadlo že za stejné peníze se dá sehnat zachovalý Cayman a tak jsem pořád přemýšlel nad tím Caymanem. Pár kvotací kompletního pojištění + zevrubná představa lehce černého scénáře potřeby výměny například chronicky problémového IMS ložiska v motoru, začala se představa výhodnosti koupě Caymana měnit v něco už daleko méně výhodného :) , holt kdo chce Porsche musí počítat že bude solit... No a pak se mi naskytla možnost jedné Z3jky Coupe tak jsem se podíval, nostalgicky konstatoval že jsem vlastně tento vůz vždycky chtěl a nikdy nekoupil, jízda se mi líbila a ... z té koupě nakonec sešlo, majitel si na poslední chvíli prodej rozmyslel no a jak jsem byl nakaženej tak jsem zkoumal až jsem sehnal jiný v celku velmi dobrý kus s komplet historií. Asi zvláštní výběr, i jiná cenová skupina než to co jsem jmenoval předtím, ale já jak se svezu starým bavorákem, něco mě k nim prostě hodně přitahuje. A nejsou to nejlepší a nejřidičtější auta, ale zkrátka mě na nich něco stale baví.
22. září 2016, 18:41
2
To je takový nekonečný dilema, jestli koupit něco novýho, nebo starší kousek o úroveň výš. Chris Harris dělal na youtube srovnávačku právě lehce jetýho caymana, gt86 a 370Z. A gt86 z toho vycházela dobře, ale to je už spíš o preferencích a jestli má člověk ještě rezervu. Bávoráky schvaluju, měli jsme jich doma pěknou řádku a doufám že uděláš blog o triumphu. Ty starý britský roadstery mám moc rád, spíš třeba spitfire nebo MG B, ale pokaždý jsem rád když nějakýho vidím.
22. září 2016, 07:29
2
Skvelý blog, veľmi dobre sa to čítalo a nemám s čím nesúhlasiť. Dúfam, že nebude posledný. :) A moc dobré fotky!
22. září 2016, 12:59
1
Díky moc! V hlavě mám dost blbostí a BRZ je stroj na zajímavý situace, takže počítám že se zrodí nějaký pokračování.
23. září 2016, 15:29
0
Super! Jen tak dál
23. září 2016, 16:37
0
Díky, jsem rád, že se líbilo. Pomalu se začíná něco péct.
26. října 2016, 23:28
0
Zeptam se, mate nekdo zkusenosti s coachingem? Zacinam o nem cim dal vice uvazovat. Jake jsou cenove relace cca?
27. října 2016, 09:41
0
Ja jsem byl na couchingu u Semerada a bylo to dobry. Koukni stranky driving academy.
27. října 2016, 09:55
0
Super, diky za tip, mrknu na to!
23. listopadu 2016, 22:55
1
Super článek, i když jsem čekal trochu dramatičtější závěr (asi výbuch, požár nebo něco takového :D ). Osobně mám podobnou zkušenost, akorát s mnohem starším a především levnějším autem, takže jakékoliv úpravy dávají ještě mnohem menší smysl s ohledem na cenu auta... ale i přes investici minimálně v hodnotě auta jako takového, tak vůbec nelituji. Je to zkušenost, zábava a výsledek (někdy) stojí i za to všechno okolo.
24. listopadu 2016, 09:06
0
Díky! Bez výbuchu, ale aspoň je náplň do dalších blogů :D Tohle je těžký jelikož člověk za svoje peníze znehodnocuje svoje auto a výsledek není zaručen. Ale jak jsem psal, tak je třeba to dělat s rozumem a pak člověk ani nemá výčitky svědomí :D Lehce na tohle téma jsem se věnoval i v blogu "nedokonalosti" :)
24. listopadu 2016, 09:54
1
Výborné počtení... mám podobnou zkušenost. Jako se svým autem jsem nadmíru spokojen, ale furt tam něco nechávám upravovat i když si pokaždé říkám, že je to už poslední věc... (posledně to byla výměna repráků...). Mám Clio 197, s upraveným výfukem, který k tomu celkem pasuje (ale neprojde emisemi... :-). A to jsem si říkal, že ten výfuk Milltek je poslední, poslední úprava... ani omylem no... :-) A taky když se vrátím někdy ze zahraničí, kde mám půjčené "normální" auto a pak sednu za tu svou bestii, tak si znovu říkám, jak naprosto praštěné, střelené to auto je a jaká radost je ho řídit. Úplně prvně když po dlouhé době sednu do svého auta, tak si říkám - doprdele proč je to tak tvrdé to odpružení... ty recara jsou taky takové nepohodlné... kam jsem se to dostal... no a stačí první vytočení klasické atmosféry a je to... jsem zase doma a chechtám se na celé kolo a zničeho nic mi těch 200 koní přijde jako naprosto bestiální porce výkonu. Škoda že si na to člověk potom zase zvykne... :-)
24. listopadu 2016, 11:17
0
Děkuju! To je přesně ono, to máme všichni podobnou nemoc furt něco zlepšovat :D A jak jsem psal, tak to někdy ani není třeba a spíš to člověk dělá pro pocit změny, přitom si stačí udělat "kalibraci" s obyč autem a člověk je zase spokojenej :) Tohle vyžaduje spoustu soudnosti a sebekontroly, který se občas nedostává :D Jinak pochvala za Clio 197, tyhle lehký krabičky jsou ohromná sranda :)
24. listopadu 2016, 11:35
0
Parádní článek :) úplně chápu ty pocity, jak už tu je zmíněno, i já mám také stejné zkušenosti se starším a levnějším povozem. Líbí se mi to prozření :D já když sednu do cizího nějakého "lidového" vozu, tak si dost stěžuju a říkám si "už aby to skončilo" nudím se v tom....A pak mi při diskuzi s kamarádem- běžným uživatelem "lidového vozu" pěje odu, jak je to supr auto, jak krásně jezdí a jak ho to baví řídit....Pozn. také to není hejt na VW, jen se mi to stalo zrovna před pár minutami, tak jsem se musel podělit :D
24. listopadu 2016, 12:22
0
Díky! Já třeba chápu, že jsou lidi spokojený s běžnym autem, jelikož jim to stačí a třeba je baví to jak jde snadno a pohodlně se přepravovat. Pak jsou auta, která jsou zábavná tak nějak omylem a ty obyčejný uživatele to doopravdy začne bavit. Třeba Saxo. Ale blbuvzdorná dýchavičná předokolka s nulovým potenciálem může bavit asi jenom lidi s úzkým rozhledem, což jim asi nemůže mít člověk za zlé, ale je to jako radovat se ze suchýho chleba.
24. listopadu 2016, 13:42
0
Tak kdo někdy ochutnal opravdu dobrý, čerstvě upečený chleba, ví svoje :)
24. listopadu 2016, 14:15
0
Čekal jsem jestli mě někdo chytí za slovo :D Právě třeba to saxo nebo swift, je ten čerstvej voňavej chleba, nic extra ale super zábava. Ale takový golf 1.2 tsi je dvakrát rozmražená rozpečená houska bez chuti, co hned ztvrde.
24. listopadu 2016, 14:26
0
To já rád, no:) Je fakt, že jsem tě asi napoprvé přesně nepochopil, ale už tomu rozumím, a souhlasím. On Golf ani nemá být zábavný, právě proto jej tolik lidí kupuje, protože to auto neprojevuje ani nepodporuje emoce, ačkoli se marketing snaží nám sdělit opak.
U malých aut je super, že je může člověk pořád drtit na plný plyn a přitom nejet bůhvíjak rychle, limity jsou nízko a na dosah, takže se člověk může učit bez obav o život. Upřímně bych si BRZ někdy rád zkusil, zatím jsem to štěstí neměl, ale obávám se, že na můj vkus bude rychlé až až :D
24. listopadu 2016, 14:51
0
Já to taky napsal trochu krkolomě, odpovídám tady jako součást prokrastinace, tak se mi honí hlavou milion věcí a pak ty přirovnání úplně nehrajou :D Tak jak to píšeš tak jsem to myslel. Ten golf (třeba) je prostě ten prefabrikovanej rohlik z řetězce s úkolem nasytit lid. Nemůžeš se na něj zlobit ani ho milovat, prostě produkt co dělá svojí práci. Nedělá vlastně nic špatně, ale nebudeš o něm vyprávět kamarádům ani tě nebudou svrbět prsty ho projet hluboko v noci. Už jsme se o tom někde rozepisovali, že nás oba tohle ždímání pomalých aut baví. A i já mám spoustu skvělých zážitků právě z "prašivých" aut. Dokonce něco na toto téma bude v dalším blogu. A BRZ je takový prémiový prašivý auto, vytříbenej punk :D To je skoro povinnost tady na autíčkáři, vyzkoušet toyobaru!:D Toyota už pujčuje faceliftovanou GT86 a na jaře budou i tři nový BRZ jako předváděčky v ČR. Případně by se dalo v létě něco vymyslet, kluci rádi občas půjčujoou na zdejších track days, nebo tak :)
24. listopadu 2016, 14:56
0
Tak na naše trackdaye jezdí hodně toyobaru, a lidé jsou vstřícní a ochotní, vím že půjčujou. Akorát já jsem nikdy nesebral odvahu za někym přijít :D počkáme na novinářské auto