načítám data...

Za tu fotku to stálo

10. února 2020, 10:18 7 komentářů Perníček

Neúspěšná off roadová historka v soutěži na Autičkáři.

zobrazit celou galeriiTomáš Strach: Za tu fotku to stálo

Před nějakou krátkou dobou tu proběhla na Autičkáři soutěž, kde úkolem bylo sepsat a poslat naši nejzajímavější příhodu z cest mimo asfalt. Jestli se dá o lesní cestě mluvit jako o off roadu nemohu s jistotou říct, ale o zážitek se podělit musím, už jenom z toho důvodu, že tím naštvu kamaráda.

Asi to určitě někteří z vás znáte. Samotné nutkání někde v nitru, nebo nuda, vás nutí si sednout k inzerci a jenom tak hledat, co se dá kde splašit za povoz a co to případně stojí. A občas prostě narazíte na něco, co vám začne neskutečně hlodat v hlavě, dokud inzerát nezmizí, nebo vy sami nepůjdete a to auto nekoupíte. Přeci jenom za ty peníze to tam nemůžu přece nechat, že? 

Ano, sám mívám také velké nutkání schrastit pár Palackých a jít koupit to chuďátko, co čeká jenom na mě, ale to není tentokrát můj případ. Tohle hlodání měl protetonkrát můj kamarád, toho času majitel dvou Volv S40 a V40 první generace, který našel za pár ticek dárce orgánů pro ty své dvě "Carismy". Klasika, dlouhé váhání a rozmýšlení, ale několik telefonátů nakonec vzalo za své a já jednoho krásného dne, jako druhý řidič, s ním jedu z Brna někam za Žďár nad Sázavou.

Jedeme jeho móc pěkným Mercedesem W124. Cesta tam proběhla úplně v klidu, jednání s prodejci taky, auto odzkoušeno, zjevně to nejspíš cestu domu dá, i když baterie na tom není nejlíp. Papíry podepsány, peníze předány, tak nasedat a jedem! Výpravu vede kamarád s Volvem a já za ním nasávám atmosféru za volantem osmdesátkového Mercedesu s naftovým pětiválcem. Cesta nazpět opět probíhá v klidu, ale jedeme, stejně jako jsme předtím jeli, po okreskách, protože proč kupovat dálničním známky kvůli popelnici, co to bude mít za nedlouho za pár? Ano v klidu. Avšak jenom do té doby, než někde v půli cesty kamarádovi cvakne a vybočí z hlavní bokem na asfaltový plac, na který se napojuje polní cesta. Ptám se, že co se děje? A on nadšený jak malé dítě pod vánočním stromečkem na mě, ať vlezu za ním do Volva, že poblíž je chata, kam jako malý s rodiči se jezdíval rekreovat.

Mám asi šestý smysl, ale v ten moment jsem okamžitě čul ve vzduchu průser. Nicméně se slovy, že je blázen, nakonec usedám vedle něj. Nejdříve polní cesta a pak průjezd do lesa, do chatové oblasti. Kamarád s radostí vykřikuje "To je ona!", parkuje auto na příjezdovou cestu u chaty na proti. Vylezu z auta, zavřu dveře a on to auto chcípne…
– "Tak jseš debil?!"
– "Co? Proč?"

– "Vždyť to auto nedobíjí!"
– "Aha, ty vole do p…!"

Marný pohotový pokus zkusit opět auto nastartovat skončil okamžitě typickým *cvak cvak cvak*.

Abych nastínil situaci, tak on to auto nezaparkoval až úplně k té chatě, ale hned jak byl zadnicí vozu mimo cestu, tak to nechal, předním asi 10 metrů místa, vytočený doleva, čumákem do kopce. No nic, jdeme omrknout tu chatu, kvůli které tu jsme. Pár fotek do vzpomínkového alba a jde se řešit problém.

Jelikož jsme oba žili v domnění, že by se auto nemělo roztláčet přes zpátečku, stejně jako platí tohle pravidlo o 1. převodovém stupni, tak jsme začali vymýšlet, jak 1,3 tuny těžké Volvo otočit, aby bylo čumákem z kopce dolů. Marná snaha. Několik pokusů auto popustit a zase vytlačit do kopce nakonec dopadlo tak, že nebohé Volvo skončilo postavené celé napříč lesní cesty. Za zádí vozu byl mírný svah dolů k inkriminované chatě obsypán smrčky a před autem příjezdová cesta, na kterou jsme neměli dost sil auto zpátky dotlačit. Už jsem se začínal rozhlížet kolem, že si vytáhnu tažný lano a najdu si nějaký bytelný smrk…

Vzdáváme se, jde se pro Mercedes. Nevím proč jsem ho to nenechal si vyžrat do dna, ale šel jsem pro to auto dobrovolně já. Asi 3 kilometry indiánského běhu, zdeptán se modlím, aby mě nevypekl ještě přes 30 let starý Mercedes. Otočím klíčkem a… naftový pětiválec se s chutí jal života, aby se vydal na záchrannou výpravu. Uběhnutou polňačku jsem projel raději s co největším klidem, nepotřebuji řešit ještě proraženou gumu, nebo díru v olejové vaně.

Jsem na místě, ale co teď? Jak se dostat na příjezdovku před to Volvo, aniž bychom ublížili Mercedesu? Mezi dvěma smrky vypadala nadějná díra, skrze kterou by mohlo auto projet, nicméně byl tam schod, díky kterému reálně hrozilo, že i tak se tam nedostaneme. Tak jsme začali skládat kameny a vše co se kolem našlo, abychom vytvořili nájezd, ale stejně jsem tomu moc nevěřil.

V ten moment mě ozářila múza. Co takhle vytáhnout baterii z Mercedesu a za pomocí ní dostat z tohoto problému Volvo a pak ať se s ním děje vůle boží? Taky jsme si idioti mohli vzít náhradní baterii, když už jsme měli sebou sadu nářadí, tažné lano, tyč a provozní kapaliny, že? Finito, Volvo startuje na brnk, jako kdyby se nic předtím nestalo, otočka a vrácení baterie do Mercedesu (V40 bylo nastartované chvilku bez zapojené baterky, aby se nemuselo roztlačit).

Hurá, snad už jedeme v klidu dom. Dokonce mě, v Mercedesu, v jedné obci na křižovatce radostně zdravil borec s BMW E30, což mě hodně potěšilo, že se i takhle řidiči youngtimerů zdraví. Napojujeme se na prvním možným nájezdem na nezpoplatněný úsek dálnice D1 směrem Brno. Odpolední doprava začíná houstnout a asi na 188 kilometru začíná Volvo přede mnou blikat. Nejdřív si myslím, že jde jenom zase o jeden z našich debilních vtipů. Ono občas když jedeme někam s kamarády ve více autech, tak si pouštíme naschvál do xichtů dálky, mlhovky a výstražná světla. Ale tentokrát tomu tak nebylo… Po chvilce kamarád zastavuje u krajnice a konstatuje, že auto je naprosto bez šťávy, 10 kilometrů od vytyčeného sjezdu z dálnice. Ano, jsem mantáci, že jsme si neuvědomili, že bude lepší jet bez rozsvícených světel. Už tak zablokovaná dálnice dostává, respektive řidiči na ní, další úder, kdy je díky nám zablokovaný celý jeden jízdní pruh.

No nic, auto už do cíle odtáhneme. Naštěstí máme sebou tažnou tyč, tak to nebude takovej oser. Kamarád vytahuje trojúhelník, než auto zapřáhneme a já se pokouším s Mercedesem procpat do levého pruhu, abych se mohl dostat před Švéda. Mezitím se ještě stačilo špatně zabrzděné Volvo opřít o svodidla, no ať to je s grácií, že jo. V40 zapřažená a můžeme jet. Kamarád se ještě vrací pro výstražný trojúhelník, ale v momentě, když je od něj asi metr, tak jistá paninka v cross-overovém BMW mu jej před očima přejíždí, no na tohle už dneska nemáme ani jeden slov.
Sedám do Mercedesu a rozjíždím se. Kupodivu naftový veterán nemá nijak velký problém s tím, že za sebou vleče zátěž. Teď už věřím i na lesní víly a permoníky, jenom aby se něco zase znova nepodělalo. O pět kilometrů dál, od místa kde jsme blokovali dálnici, je další problém, ale tentokrát naštěstí ne náš. Se soucitem v očích míjíme v protisměru druhé Volvo V40, v obdobné situaci stojící v odstavném pruhu s otevřenou kapotou, dneska je fakt den na pytel.

No naštěstí se nám už nic nestalo, v klidu dojíždíme na dílnu, kde hned ve vratech dostáváme samozřejmě vynadáno,  že kde jsme tak dlouho, že kvůli nám se čeká jakou dobu, že už jsme měli být dávno někde jinde, ale co nabrečíme. Na závěr se  pak ještě dozvídáme, že v rádiu hlásili odstavená auta na 190 km směr Brno a 195 km směr Praha. No hádejte kdo to asi byl…


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Ronoath
10. února 2020, 10:41
0

Ale tomu Mercedesu na úvodní fotce to fakt sluší...

reagovat
Rush
10. února 2020, 19:27
0

Nojo, občas holt není den. My takhle jednou v Albánii kvůli fotce na kopci rozpárali oba prahy a řádně vyboulili podlahu... A navíc jsme na ten kopec stejně nevyjeli. :-)

reagovat
krab
10. února 2020, 21:44
2

Jo, to je dobrá historka. Nám se nedávno, no na poslední takové veteránské a youngtimerské podzimní vyjížďce stalo, že jsme přijeli na takovej lesní palouk někde nad Nižborem, začali fotit naše auta a kolega si zavřel u starý MX5 dveře. Motor běžel, klíčky vevnitř a zámek dveří se zavřením dveří jaksi záhadně zamknul. Dveře spolujezdce byly zamknutý jako na potvoru taky... No tak se řešilo co s tím, na MX5 byl navíc hard top... motor vrčel a okolo stálo nás asi 5 chlapů hrající si na vloupající se zloděje. Nakonec se použila jako ideální šperhák plastová tyčka, výstuž mojí střechy na lotusu a ta měla na konci takovej zobáček a ten krásně zapadl do toho posuvnýho jezdce zámku na dveřích vevnitř. Mezi sklem a hardtopem se dala udělat centimetrová škvíra aniž bychom cokoli rozbili... být to nějaký moderní audi, v životě se do toho nedostaneme :-D

A pak na cestě zpátky zase nedobíjel Datsun Z jiného kolegy. Takže se zastavilo, zrovna to bylo v místě, ke se dalo dojít k pumpě, koupila jedna náhradní baterka a na tu dojel. No parádní dušičkovej výlet... Ale na konci jsme si dali dobrou véču pokecali, bylo to fajn. Někdy se prostě takhle zadaří....

reagovat
Za
Zazaa
10. února 2020, 22:08
2

na zamykani je expert draha polovicka ... pred lety v lednu odjizdela odnekud s nasim cca rocnim juniorem ...
nalozila dite, klicky s dalkou lezely na sedacce, pak hodila tasku na ty klicky a sla dat kocar do kufru, ale v tu chvili uz bylo auto zamcene pac taskou strefila tlacitko DO ...
v aute samo klice od baraku, telefon atd
kdyz sem tam prijel s druhejma klicema (potom co sehnala nejakej telefon a vzpomela si jake mam cislo) tak sem se musel smat ... 3 lidi venku a skrz okno mavali dovnitr auta na dite ktere se kralovsky bavilo :)))

wdave_t
11. února 2020, 00:31
0

Tyhle pekáče je snad ještě lepší provozovat dneska než když byly nový :') Ne že bych tušil jaký to je cokoliv (kromě firemních škodovek, ze kterých mám osypky) provozovat nový :D

reagovat
sp
spooon
12. února 2020, 21:07
4

Zamykání to je kapitola sa pro sebe. Nikdy u domu nezamykam dveře a nechávám klíče vevnitř (zatím mi s těma pekacema nikdo neodjel). Žena potřebovala do hodit do nemocnice a já musel hlídat děti. Tak že ji tchán, chorobný zamykač všeho a všude), odveze. Vzal klíčky z věšáku, šel k autu, zavrtěl v zámku a bylo vymalováno. Focus, kterým chtěl jet, totiž zamknul s jediným klíčkem uvnitř. A udělal to klíčem od tranzitu, který den předem z auta vyndal. A jestli to někdo neví, tak 90' fordi mají všechny na první pohled stejný klíče a každým klíčem jde jakýkoliv Ford zamknout...odemknout jde samozřejmě jen tím správným.

reagovat
Nezn.uživatel
Nezn.uživatel
15. února 2020, 11:43
-1

Potřebuješ půjčku? Opravdu potřebujete nouzovou půjčku pro zahájení vlastního podnikání? Jste v dluhu? To je vaše příležitost k dosažení vašeho přání, nabízíme osobní půjčky, komerční půjčky a všechny typy úvěrů se zájmem
3%. Chcete-li získat mé informace, kontaktujte nás s našimi kontakty na květen:
[email protected]

reagovat