Z autíčkáře motorkářem (?)

Jak už tady padlo v komentářích, chtěl bych se podělit s loňskou velkou radostí, a to splnění si jistého snu. Možná trochu překvapivé je, že ten sen nemá nijak dlouhou tradici, která by se třeba táhla od dětství.

Já se totiž nikdy nezajímal o motorky. Na silnicích jsem je potkával, ale neviděl jsem důvod, proč se o ně zajímat. Choppery sebou nesly dojem drsňáka, který mi nebyl blízký, sportovní motorky zase něco, co mě nijak nebere. Od mala jsem si totiž hrál s auty, ale přitahovaly mě spíše než závodní auta pohodlné. V dětství jsem obdivoval “čínský angličák” kamaráda, patrně Cadillac Seville, a když přišla po době autíček doba prohánění vehiklů v počítačových hrách, nejraději jsem osedal nějaký ten pohodlný povoz. Třeba v Need For Speed 3 Mercedes SL a jen tak se projížděl po krajinách.

Zlom nastal při čtení Světa Motorů, kde byl test Royal Enfield Bullet 500 Electra EFI. Jú, konečně stroj na kochání! Jak jsem se o motorky nezajímal, úplně mi unikla existence takových věcí. Ale ten nápad se mi líbil: motorku na to, abych se člověk jen tak projel, bez ambicí velkých rychlostí a vzdáleností.

Fotka je z Wikipedie, autor Chinchu.c. Je to Classic 350, což je trochu jiný model, ale pro ilustraci snad stačí.

Pak se nějakou dobu nic nedělo, to přeskočím, a jsme u představení novinky Royal Enfieldu, modelů Interceptor a Continetal Twin.

Jo, kvůli tomuto stojí za to pustit se do řidičáku na motorku! Recenze popisovaly tyto stroje jako fajn, a za slušnou cenu, a tak jsem již spřádal plány, kam se přihlásit. Rozhodnutí podpořilo setkání motorkářů v restauraci Mototaverna v Podhradí, kam jsem byl pozván, a jejich hlášky “příští rok taky přijedete na motorce?”. Nechal jsem tomu ještě rok, a když mi kamarád řekl, že jde opět dělat instruktora v autoškole, byl to jasný pokyn, přihlásit se do výcviku.

Teď přijde to nejdůležitější. Já totiž na motorce nikdy neseděl. Ani jako spolujezdec, ani na zaparkované, prostě nic. Na kole jsem trochu jezdil, ale tak před patnácti lety. Kolem roku 2016 jsem docela jezdil na koloběžce – nikoli elektrické, ale Kostce Tour. Takže žádné návyky, které by mi pomohly, jsem neměl. Tedy až na to, že od 5.5.2005 mám skupinu B a řídím rád a často. Celé ovládání motocyklu bylo pro mě úplně nové, a byl jsem vděčný kamarádovi, že vzal mou prosbu “nauč mě jezdit na motorce” vážně a přikupoval jsem si snad osm jízd, neboť původní počet byl naprosto nedostatečný. Pochopitelně jsem si i ustlal, což mě vedlo k respektu k výšce sedla. Byla to totiž dost nešťastná situace, kdy jsem na křižovatce do kopce zastavil nad sníženou částí pro odtok vody a potom, co noha promáchla prázdno, jsem byl na zemi. Kamarád přišel z doprovodného vozidla po zjištění, že mi nic není a na motorce je jen rozbité zrcátko, prohlásil “už jsi motorkář!”

Největší obavy jsem měl z druhé části zkoušky, takzvané “opičí dráhy.” Jednotlivé věci mi jakž-takž šly, ale každý den jinak. Jeden den jsem byl slabší na brzdění na přesnost, druhý den to bylo v pohodě, ale zase jsem vyjížděl z vytyčeného prostoru osmičky. Takže to bylo v hlavě, a postupem jsem získával jistotu. Tady jsem objevil zajímavé zjištění, že silná motorka je jednodušší na tyto věci, než slabší. U “stopětadvacítky” se při různých pomalých jízdách musí hlídat plyn, silnější to zvládnou jen skrz ovládání spojky a věc je jednodušší. Takže máme spotřebitelskou radu – jestliže jste ve věku jako já, jděte také rovnou do A a nezdržujte se omezenými variantami skupin. Stejně vás nejprve na tu 125 posadí a pak na silnější, není se čeho bát.

Od konce května celý červen a červenec jsem jezdil, zhruba dvě jízdy týdně. Řidičský průkaz skupiny A jsem udělal na podruhé, v srpnu minulého roku, kdy jsem při první zkoušce nezastavil na stopce. Pochopitelně jsem celou dobu koukal po ojetých Interceptorech. Už jsem se chystal do jisté slezské metropole pro krásný stroj v barvě Baker Express, ale dle Cebie jsem zjistil, že 8/2022 je registrována ekonomická totální škoda za cca 92 tisíc, a jak mi řekl kamarád “inda, a ještě zbořeného, nechceš.” Tudíž máme druhou spotřebitelskou radu – i ten nejzánovnější stroj prověřit.

Usoudil jsem, že raději využiji akci ke konci roku a splnil si sen – nový Royal Enfield Interceptor Twin. Je to již model s LED světlem, ale ještě chromovanými výfuky a jinými detaily, a já už mám připaveny drobnosti k jeho vylepšení, neboť k motocyklu byl poukaz na odběr originálního příslušenství. Mám takové akce rád:-)

Závěrem? Pokud vám motorky nejsou úplně protivné, zdá se mi jako dobrý nápad udělat si na ně řidičské oprávnění. Zajímavé stroje se dají koupit za poměrně solidní ceny, a sešněrovanost limity a asistenty, jako je u aut, tam ještě tak patrné není. Kladem je i pestrost nabídky. Například na fotce dole je nejblíže Triumph Rocket 3, což je neskutečná strojovna – tříválec s celkovým objemem 2,5l!  Pokud šly doposud motocykly mimo vás, jako u mě, není se až tak čeho bát, prostě se jen doplatí další hodiny jízdy a ono to půjde:-)