Vražda za pár: Seat Cordoba Vario GT 1,9 TDi

Dřív než jsem pořídil dodávku, stačil mě na práci pojizdný střep v naftě. A tak zadání pro nákup znělo jasně: Levný auto v dýzlu s velkým kufrem.

Začla správná bazošománie a hledání nového vysněného vozu. Po spoustě vyhlížených autech jsem došel k Seatu Toledo první generace. S tím autem jsem měl možnost delší dobu jezdit a působilo na mě moc dobrým dojmem. Byl jsem prakticky rozhodnutý, že moje další pracovní auto bude toledo. Blbost.

Jen tak okrajově jsem pokukoval po Seatu Cordoba v kombíku. Asi taky proto, že mechoš měl VW Polo. No a jednoho dne se objevil docela pěkný kousek v Liberci.

Nedělní popoledne. Volám kamarádovi: “Nudíš se a chceš si udělat výlet?”. “No tak za dvě hoďky budu mít čas. Proč?” odpověděl. “Fajn, tak si nachystej tyč. Jedeme do Liberce omrknout auto.” a bylo dohodnuto, bez nějakýho většího váhání jsme vyrazili směr Liberec.

Dorazili jsme na místo a tam stál v mých očích nádherný kousek španělské oceli s ingotem uvnitř. Majitel toho o autě moc nevěděl. Že prý ho má týden od výměny s kamarádem za Audinu. Jasně. Tak došlo na projížďku: “Tohle že má 81kw? Vždyť to vůbec nejede!”. Jak by taky mohlo. Turbo bylo nadranc a umučený koráb za 11 tisíc se šoural v nouzovém režimu.

Následovala další prohlídka. Všude olej, stav nevalný, ale za ty prachy s trochou péče by to mohlo být celkem v pohodě. Jo za ty prachy… Kdybych tenkrát věděl co mě to bude ještě stát. Bohužel se u mě dostavil onen ochranářský pud. Takže jsem si nakonec řekl: “Když už jsem vážil takovou dalekou cestu, přece neodjedu bez auta no ne?” Vyplázl jsem peníze a jeli jsme domů.

Auto bylo chcíplý, bez oleje, bez vody a bez výfuku.. jo a taky bez technické. Olej a vodu jsme doplnili hned po pár metrech na první benzínce. Zbytek už byl ale mnohem složitější. Auto však kupodivu celou cestu absolvovalo bez problému a pomoc na tyči tažného vozu hrdě odmítlo. Tím si mě ten křáp doslova získal. Nejspíš mě ta jízda v dehtovém oparnu s otevřenými okny zcela zatemnila mozek. Není nad to, když vám náfťák hulí do kabiny.

Auto se odevzdalo mechošovi s jedinným úkolem. Udělej technickou a trochu to zpojizdni.

Ve výsledku to celý trvalo skoro půl roku, z toho jen 2 měsíce shánění toho správného turba. Za celou tu dobu mě mechoš odlehčil od nadbytečných peněz ve výši asi 40ti tisíc… Kriste pane! Koupil jsem jedinný zubožený TDi který prostě nefunguje. Krom celýho motoru se udělal taky ten zpropadený výfuk, nápravy a prakticky všechno jen aby to fungovalo. 

Po celé téhle patálii a úspěšně složené technické zkoušce jsem si auto převzal. Ujel jsem prvních pár metrů a věděl jsem, že ten potenciál, který jsem v něm původně viděl se konečně ukazuje naplno. Mechoš mě varoval, když mi auto předával: “Bacha na něj! Ten motor teďka ukrutně převyšuje podvozek…”. Pochopil jsem až jsem sešlápl trochu víc plynu…

Zvolna jsem se rozjel. Řadím dvojku a sešlapávám plyn… “Ty vole! Tyvole! To si děláš prdel? Kurva jak se to stalo?” začly ze mě lítat nadávky. Byl jsem úplně šokovaný zátahem, který to auto vytvářelo. Stačilo 1200 otáček a turbo se už nadechovalo. V 1500 přišel kopanec a od té chvíle turbo tlačilo jak blbý až buhví kam. Tohle že má 81kw? Hádal bych tak minimálně o 20kw víc… Bohužel na brzdu se už nedostalo.

Projev motoru byl naprosto fenomenální a návykový. (divný to říct u nafty co?) Je ale fakt, že to auto neváží prakticky nic a svébytný diesel s ním neměl moc práce. Proto na stovce byl podobně rychle jako BMW 335 a ještě na trojku byl schopný prohrábnout kola. Magorská krabička! 

Málem bych zapomněl. Celý tento projev byl doprovázen obrovským oblakem černýho dýmu. V kratochvílích úžasná zábava pro lepiče kufru.. Pustit pytel a hurá pryč. A krom toho se s tím dalo jet za 4 litry. Doslova nádherná česká nirvána. Je ale fakt, že za 4 jsem jel jen jednou po kocovině, jinak nebyl problém dostat se až k 8mi litrové hranici.

Nicméně zpátky k osudu pracovního vozu. Ten trval jen dočasně. Auto jsem chvíli jako pracovní používal, jenže asi po půl roce jsem naznal, že je mi ho líto ničit po polňačkách. Takže abych si to zjednodušil, namontoval jsem na auto snížený podvozek o 6 cm a šéfa poprosil o služebák. To sice vyšlo, avšak pár cest po polních cestách s takhle sníženým autem absolvoval. Au! Au!

Nízký tuhý podvozek jsem chtěl záměrně. Auto se v zatáčkách naklánělo, chování bylo hodně nejistý a ten ingot vepředu tomu moc nepomáhal. S novým podvozekem se to celý změnilo. Naučil jsem se auto přenášet přes každý hrb, zvykl si, že cinkám výfukem o patník u baráku, semtam někde šrtnu, ale na okreskách s hezkým povrchem, to byla teprv požitek! Auto se konečně začlo vodit jistě a podvozek ku motoru a briskně jedovatým brzdám byly perfektně vyvážený. Prostě nádhera!

Objektivně řečeno ta váha na předku byla furt znát. Motor je težký a spolu s výkonem, bylo jako výsledek ukrutný tahání za volant. Jednou rukou se prostě řídit nedalo. Ona je to stejně pakárna nacpat dvoulitr do miniauta že? Výhodu však pociťuji v tom, že to byl kombík. Celé to těžiště se posunulo víc ku středu auta a díky delšímu rozvoru ani tak nechutně nepadalo na čumák, jak by se mohlo zdát. Řekl bych, že bylo i poměrně vyvážené a při jízdě na hraně se nechovalo nijak nepředvídavě. Za to však ten volant, ten byl zákeřný ukrutně. Člověk si auto někam nasměroval sešlápl plyn… ejhle list na vozovce! Musíme ho objet!… ta sviňa zabrala a vyrazila uplně jiným směrem.

Postupem času jsem to přijal jako osobnost toho auta a naučil se s tím pracovat. Celé to bylo tuhé (krom karoserie), nepoddajné a brutálně syrové. Defakto, jsem našel opuštěnou divokou kočičku z řad lvů a tygřic, zachránil ji a ta mrcha mě začla kousat, rvát trenky a vláčet hlavou dolů na hřbětě. Ohromně zábavné divadlo! 

Abych svoje dílo dokonal, koupil jsem hned dvakrát nové kola. Jedny jsem ani nenazul protože mi přišly moc malý. Tak jsem koupil větší s průměrem 16 palců, 9 na šířku a nastřeleným pneu 195/45… Jo krásně se na to kouká, ale už bych to nechtěl. :) Párkrát jsem na nich jel na srazy, ale jinak tam celou dobu byly origo zimáky. Práce stejně na ní bylo dost, sehnal jsem původní origo GT interiér a zahrál si na čalouníka. Dále pak původní origo nárazník místo toho uřezaného a dolámaného s kterým jsem jej koupil a spoustu dalších věcí, na který už si ani nevzpomenu.

Vlastně víc času než jezdila, jsem ji opečovával, dával dokupy a sháněl další díly. Vyloženě víkendová hračka.

Bohužel tento stroj již svou slavnou éru zakončil zničením jednoho ohavného čtyřkového golfu jedoucího v protisměru, předjíždějíc na horizontu. Takže nyní kazí seběvědomí majitelům trojkových Bmw už jen a pouze v křemíkovém nebi. To je tak, když si chcete pořídit další auto a to jedno na vás začne žárlit. Při první příležitosti (pučíte auto) spáchá ihned sebevraždu…