Trackday Vysoké Mýto 13. 6. 2037

Sjíždím z dálnice D35 přímo do Vysokého Mýta. Vloni konečně dostavili i poslední část skrze kopce u Zábřeha, tak se dá fičet celkem rychle. Možná i proto dojíždím jako jeden z prvních. Parkuju a jdu vyřešit formality. Stále stačí podpis propiskou na obyčejný papír jako kdysi, jen tým autíčkáře už se změnil. Někdo přibral a někdo si dokonce našel i partnera.

Máme ještě čas na přípravu, než nás pustí pálit gumy. Namísto obouvání semislicků areálem jenom kousek popojedu a zapojím auto do nabíječky. Ano. Než však otráveně odvrátíte zrak a pustíte si video, ve kterém decibely osmiválce trhají uši, zkuste tomu dát šanci. Dnes budeme optimisté.

V rámci tvrdé přípravy se pohodlnně usadím a připojím se skrze infotainment na internet. Protentokráte si jdu stáhnout podrobnou mapu okruhu Vysokého Mýta. Odklikám, že opravdu a skutečně jsem na okruhu, vždyť ty to víš, přes gpsku mě máš vystopovaného na decimetr, a odemknu nastavení pro závodní trať. Spolu s havarijním pojištěním přestává platit i omezovač na 160, ale ne že bych to na Mýtě využil… mapa instalována, vyžadována kalibrace. A hele, František už jde vpouštět jezdce na dráhu, vedle mě začínají túrovat motory stálic Miat starých generací (ND) spolu s bavoráky, řidiči elektromobilů různých značek včetně čínských dopíjejí kávy a odpojují nabíječky. Včetně mě. Já teda stále nepiju kávu a nemám čínskou značku. Mám itala. Nejlépe Fiat.

Pár minut na nabíječce nezní nijak extra, ale od doby, co se začaly masivně využívat namísto starých baterií superkondenzátory, tak to jde o něco rychleji. A navíc mají třikrát větší dojezd, což je vlastně převlečená třetinová hmotnost proti starým baterkám. A ani se tak nekazí znovunabíjením.

Dotekem na obrazovce potvrzuju, že jdu provést kalibraci auta na současný stav okruhu a vyrážím. První kroužení je rozehřátí, teď už spíš jenom mě než kapalin v autě, a na konci třetího kola mi auto hlásí “kalibrace ukončena”. To nesčetně kamer a senzorů zjistilo, co za bordel je na dráze, kde někdo vylil na asfalt kolu, že v tomto rohu je hozená pneumatika a že dráha vzadu je o půlstupeň chladnější než u boxů. Zapínám mod “dokonalé stopy” a jdeme na to!

Stejně jako u závodních her se mi na přední sklo promítá ideální závodní stopa, barevně rozlišená podle toho, jestli jedu příliš rychle, zeleně svítící, když mám ještě rezervu. A že jí mám teda dost. Na Mýto mám vlastně dokonalý setup, malé dvoudveřové kupé se čtyřmi koly v rozích karoserie, s elektromotorem v každém z kol, navíc každá z náprav se natáčí do zatáčky. Náprava možná ani už není to správné slovo, každé kolo je připevněno k šasí a je naprosto nezávislé na těch ostatních. Prakticky jsou všechna čtyři kola stejná a spolu se zmenšením baterie to významně pomohlo snížit náklady, takže i já jsem byl schopen sobě pořídit elektrovůz.

Head-up závodní stopa se nestihla zbarvit pořádně ani do oranžova a já už sjiždím do boxů. Spíš než dobití baterky musím na vzduch – je mi vážně špatně. Některé věci se zkrátka nemění. Během pauzy sleduju z tribuny drifty řvoucích zadokolek. Svět je vlastně ještě v pořádku. Namotivovaný za pár minut později usedám do auta a nechám jej, aby ukázalo, jak se vlastně má správně ujet ostré kolo. Dat na to už má dostatečně, rozhodnu se být zbabělec a neovládat svůj vůz a vyrážíme. Z téměř 135 km/h na konci rovinky brzdí a ostře a přesně zatáčí do prvního esíčka. Třepou se mi kolena a začínám se modlit. Ale když ono to prostě umí samo lépe než já kdy budu umět… Schválně, jaký čas za jedno kolo byste předpověděli?

Hergot, není možné, abych se nechal zahanbit chladným počítačem! Ale když při přemotivovaném vjezdu do zatáčky zčervená palubní systém, značíc tak převzetí kontroly aby se vyhnul tomu nejhoršímu, tak už si tak jistý nejsem. Auto zvládne samočinně situaci ukorigovat, jemně při tom vyjede z trati na trávu, vjíždí nazpět a pak se mě na obrazovce zeptá, jestli jsem schopen pokračovat dál. Jistěže jsem a vzpomínám na staré časy, kdy moje milované Coupé mě nechalo přeorat kus zeminy za zatáčkou na nejvyšším místě okruhu.

Při poslední přestávce už začínám vymýšlet ptákoviny. Aktivuju mod “fun”, vypínám stopu, náhon předních dvou kol a zaškrtávám možnost simulace zadokolky s uzamykatelným diferenciálem. Ano, tato možnost je dostupná pouze mimo veřejné silnice. Ale rohlík od ucha k uchu po první zatáčce, kdy jsem skončil v hodinách, mi vrací víru v budoucnost!

Tak co, jak moc stravitelná budoucnost to je? Nebo jsem napsal fakt kravinu?