Trable s Fordem

A ano, projednou v něm zase bude za celebritu můj skvělý hrdina.

Víte, pokud si vytvoříte k autu vztah, najednou mu začnete odpouštět jeho malé neduhy, chybičky a drobné problémky které stará auta prostě mají. A pak se najednou probudíte a zjistíte že ten váš debilní zrezivělej vrak najednou nemá jen dva tři malé problémíčky, ale celou škálů, bezpečný provoz ohrožujících průserů. Samozřejmě ani moje auto není ta příslovečná vyjímka potvrzující pravidlo, a protože mi několik z nich přijde až trochu úsměvných, rozhodl jsem se o ně podělit.

Samozřejmě to že podvozek je zrezlý na prach, to asi ani psát nemusím, přecijen se bavíme o Fordu z devadesátek… Každopádně už si poslední dobou říkám, jestli by se ta rez neměla zapsat do techničáku, tvrdit o tom aute že je ještě stále zelené, to by bylo vážně naivní.

Samozřejmě že autům jako je to moje už se dostává péče méně a méně, kdo by taky chtěl vrážet peníze do auta co už čeká na smrt… jako jo, ty destičky stojej pár stovek, ale co, vždyť trošku pískaj, komu to vadí, to už se dojezdí. O nefunkční klimatizaci snad ani nemá smysl psát.

Olej, jo, tak ten se měnil, kdy jen to bylo? Před rokem? Ne, ještě ne… ještě je čas…

Gumy? Ty už byli hodně sjetý, tak sem je tam nechal zimní, jen tak na dojetí. Předloni…

Elektrika na palubě překvapivě funguje, okna, zrcátka, výškové nastavení sedačky, rádio, ovládání pod volantem, to všechno je v pohodě. Horší je to když se chcete dostat do kufru, což chcete pokud tam máte třeba psa. Jestli někdo znáte staré Fordy, víte, že kufr musíte napřed odemknout a až pak můžete otevřít. Odemknout ho můžete buďto klíčkem, dálkovým ovládáním, nebo pod volantem. Dálkové ovládání mi funguje. Někdy. Fakt, je to tak jako o štěstí, někdy jo a někdy ne. Donedávna bylo otočení klíčkem v zámku na kufru spolehlivé řešení, bohužel, už není. Klíček se prostě začal jaksi zasekávat, když mám tedy smůlu, a dálkové ovládání má volno, musím, pokud chci třeba dát dovnitř toho psa, sednout za volant, odemknout kufr, vystoupit, otevřít psovi, a teprve pak můžu zpátky za volant a jet, což je otravné. Stejně ale… taková maličkost není vůbec nic v porovnání s tím, co má teprve přijít…

Do auta teče. To asi úplně nepřekvapí. To se tak občas starším autům stává. Překvapivě se mi, ani přesto zatékání, v zimě nepotí okna. To už jsem totiž vyřešil. Onomu zatékání ale dávám za vinu jiný problém, a to nefungující podsvícení palubní desky. Pravděpodobně tam někudy zateklo a to mi vyrazilo jeden obvod, nejspíš. Každopádně palubka prostě nesvící a basta, takže pokud si chcete v noci třeba zeslabit topení, smůla. A nemyslete že sem blbej, pojitky sem měnil, nepomohlo… Tak na to prdim, vždyť co…

Doopravdy jen málo lidí, a to i zkušených řidičů, se dokáže s mým hrdinou rozjet na první dobrou. A na vině je nepřekvapivě spojka, která je na autě stále první a dává termínu “vyšlapaná spojka” úplně nový význam, doopravdy zabírá asi tak na třetině milimetru, je tak slabá že bez plynu s autem nehne prostě vůbec. A taková spojka v kombinaci se zdechlým motorem poskytuje pro pokusu o rozjezd vskutku skvělé dobrodružství. Což je super pro někoho kdo bydlí na kopci…

Parádní taky je, když se chcete za volantem podívat, kolik je hodin. Jasně že telefon vytáhnout nesmíte a hodinky na ruce taky nenosí úplně každý, ale to je pohoda, máte přece hodiny na palubce, tak o co jde… No jde o to že moje skvělé hodiny ukazují jen a pouze náhodnou změť šmuh a fleků, vyčíst z toho čas je ale naprosto bez šance, takže jsem vždycky všude pozdě, ne moje vina, může za to auto.

A pokud byste třeba chtěli… já nevím, zatroubit, tak nemůžete. Klakson taky nefunguje.

Snad se možná ani nebudu vyjadřovat o vůli ve volantu. Pár čísel na každou stranu to určitě bude. Převodovka drhne na jedničku a zpátečka tam taky moc zapadnout nechce, ale to už jsou drobnosti…

Ůplně nejhorší ze všeho jsou totiž kola. Je to jednoduchý. Mám na autě docela pěkný liťáky, byli tam už když jsem je koupil. Bohužel, zub času už se na nich podepsal, a tak jsou asi orezlý nebo co, čert ví. Každopádně vzduch z nich uniká. Jenom strašně pomalinku, rozhodně ne tolik aby mě to přimělo s tím něco dělat, nedejbože hodit to na plechy, ale uchází. A jako na potvoru uchází samosebou na každém kole jinak rychle, což samozřejmě znamená, že v každém kole je jiný tlak, a v důsledku toho je auto za jízdy poněkud nestabilní. Tedy, do takové dejme tomu stovky si toho ani nevšimnete. Tak do sto třiceti je to ještě v pohodě. Ale jízda mým autem tak cca 140 a víc? To už je solidní zážitek, protože to už auto lítá ze strany na stranu jak pošahaný a vy neuděláte lautr nic ať se snažíte sebevíc. Smůla.

To jen tak ve zkratce. Kdybych se zamyslel pořádně, určitě bych dal dohromady ještě dvakrát takový list ale… Proč si vlastně honit triko, jakou mrchu mám doma? Každopádně mám to auto stejně rád, i přes jeho trable a problémy. A na podzim, jestli Autíčkářský pánbůh dá a Hrdina se toho dožije, nás čeká ještě jedna velká společná cesta, ale o té napíšu zas jindy:)