Suzuki Vitara S 1.4 Boosterjet: Opravdu univerzální crossover?

Co mě k to mu vedlo?

Po zkušenostech s několika ojetinami jsem se rozhodl, že dost bylo ojetých verglů.

Navíc se v té době dost mluvilo o zavedení dalších povinných EU kravin (buzerace kvůli rychlosti, alkoholu, hlídání jízdních pruhů atd.) v nových autech, takže jsem si říkal, že je nejvyšší čas něco pořídit, dokud jsou auta ještě auta.

Protože s mojí drahou polovičkou máme koníčky většinou venkovní a mimo asfaltky, tak jsme řešili něco do +-500 tisíc, s vyšším podvozkem, v benzínu a ve čtyřkolce.

Logicky mi jako první přišel na mysl Duster, o kterém jsem dost uvažoval. V té době (přelom let 2018/2019) ale byla v nabídce pouze dýchavičná 1.6, o plánovaných silnějších turbech se jen psalo. Po průseru s 1.2 TCE jsem na to ani neměl chuť čekat minimálně půl roku a pak být jeden z prvních testerů Dacie. Po naklikání požadované výbavy jsem se navíc dostal přes 400 tisíc, takže jsem se začal rozhlížet u konkurence.

Jenže pokud chcete něco použitelného, co se neztratí i v terénu a moc nepřeleze půl miliónu, jste v háji – buď cena dost přes 600 tisíc nebo 4x4 jen v kombinaci s naftou. Zbytek v téhle cenové kategorii je jen pozéřina do města.

Po pár videorecenzích jsem věděl, že vitara/s-cross jsou jedna z mála, které v téhle cenové kategorii projedou dál jak po zpevněné polňačce.

Proč zrovna tohle?

Původně padla volba na S-Cross, i přes poněkud kontroverzní vzhled předních světel z úhlu venku stojícího řidiče/spolujezdce u dveří. Jenže sedáky byly nějak divně úzké a tlačily už v autosalonu.

Tak přišla na řadu aktuálně prodávaná Vitara po faceliftu (viz nedávná recenze autíčkáře), i když se nám nelíbila ta šíleně vystouplá zadní světla alá „stolečky na kafe“ a odstín „oranžovožluté“ byl takový.. no.. jako když vám nesedne indická kuchyně. Nejvyšší výbava však byla pouze v kombinaci se střešním oknem, které snižuje strop v interiéru = problém.

Naštěstí se ukázala ještě možnost, která nás nenapadla (poface byl v nabídce od října 2018, my kupovali na začátku února) – měli ještě v zásobě 2-3 kousky předfaceliftové Vitary S – v kůži, v manuálu (automat ve stejné konfiguraci byl bohužel o 60 tisíc dražší), bez střešního okna, bez blbostí jako hlídání pruhů a jako bonus byla jedna i v námi vyhlídnuté barevné kombinaci oranžová/černá.

Jak se s tím jezdí?

Původní duševní boj s motorizací – racionální atmo 1.6 88 kW nebo emoční turbo 1.4 103 kW – nakonec vyhrálo druhé zmiňované, z pohledu jízdních vlastností to pro mě byla jasná volba. Jen čas ukáže, jestli to byla z pohledu spolehlivosti volba dobrá nebo jestli si v budoucnosti budu vzteky mlátit hlavou o zeď. K dispozici jsou dva normální jízdní režimy – „auto“ a „sport“ a terénní „lock“ a „snow“. Mám silné podezření, že režim „auto“ je nastavení jen pro splnění euroekodebilit, zatímco režim „sport“ je nastavení jízdních parametrů tak, jak si přáli japonští inženýři.

Auto je i díky hmotnosti (cca 1,2 t) s režimem „sport“ mnohem živější, navíc se častěji/dřív zapíná pohon všech čtyř kol, takže třeba výjezd Červenohorského sedla je opravdu zábava. Motor (1.4, 103 kW, 220 Nm) je dostatečně silný na to, abych na Grossglocknerstrasse ve třech lidech s plným kufrem pohodlně předjížděl do slušného krpálu bez zadýchání či si na německé dálnici frčel 195 km/h s plným autem lidí, harampádí na rýžování zlata a s hromadou šutrů.

Jezdím s tím ve většině případů mimo město / dálnice svižným stylem (režim sport v 2/3 případů) a průměrná spotřeba se po ujetých 10 000 km drží na 7,3 l/100 km. Pokud s tím často poskakujete po městě či v terénu, pak dle servisu není problém i průměrných 9+ l/100 km, z čehož si někteří rvou vlasy hrůzou/vzteky (deklarovaná kombinovaná je snových 5,4 l).

Jak se v tom žije?

Místa je nepřekvapivě méně, ale nemám problém si sednout sám za sebe, aniž by byla nutná amputace nohou. Řidič si může nastavit „pracoviště“ dle svého (volant i sedadlo výškově/podélně), takže s tím odjede trpaslík i člověk vyšší postavy. Za jeden den v pohodě přežijete 800 km přesun, aniž by byl potřeba fyzioterapeut.

Co soudruzi trochu nevychytali a do auta v základu nedodali, byla praktická loketní opěrka (v pofaceliftu už je ve standardu) a rezerva. Vzhledem k cenové politice se u těchto doplňků vyplatí poptat u více dealerů – budete překvapeni značným rozptylem cen (ušetřeno celkem 7 tisíc za značkové doplňky).

Budíky jsou naštěstí stále analogové, stejně jako většina ovládacích prvků. Šmatlací displej je jen ten středový s rádiem, navigací, BT handsfree a s připojením přes debilní android auto. Mobil se dá píchnout do USB.

Interiér v téhle verzi zdobí decentní červené prvky – za mě to interiér oživilo.

Kufr je použitelný, byť na předchozí Avensis v kombíku nemá ani náhodou. Navíc má možnost dvojitého dna, díky vrchnímu deklu je po sklopení zadních sedaček jakž takž rovná plocha. Pokud ho hodíte do háje jako já, vznikne o něco praktičtější kufr, kam hodíte složený velký kočárek (ale nic navíc).

Na bezklíčové odemykání a startování si člověk zvykne sakra rychle, jen dosah klíče je poměrně zoufalý, neboť to nezvládá startovat s klíčem v batohu, pohozeném v kufru či za autem. Jako plus naopak beru, že si auto s klíčem vevnitř nezamknete, nejde to.

Co je na zabití?

První detail na vraždu – u zadních sedaček jdou sklopit pouze opěradla, sedáky jsou přidělané napevno, tudíž je tu dost nevyužitý potenciál úložného prostoru (v tomhle zlatá Fabie).

Další věcí na zabití je zavírání kufru – musíte mít určitý gryf, jinak se kufr úplně nedovře a vy s tím boucháte a boucháte.. Prý „až se ochodí guma, bude se to zavírat dobře“, haha.

V recenzích se dost kritizuje ovládání palubního PC „předpotopním“ kolíčkem, mně to nevadí, navíc jak často tam kdo potřebuje klikat.

Další mouchou tohohle auta ve výbavě s adaptivním tempomatem a brzdovým asistentem je u mnohých majitelů problematický radar. To si tak jedete (nejlépe na tempomat), najednou oranžová hláška o vypnutí těchto pomocníčků kvůli chybě radaru. Stávalo se to čím dál častěji a kvůli tomu jsem byl asi 5x návštěvníkem servisu na rekalibraci/výměnu radaru. Po třetí výměně radaru s novějším FW (tuším verze 7) se hláška zatím objevila jednou.

Pro mě je dost nepraktické vypnutí elektřiny (USB, zapalovač, okýnka) po vypnutí motoru. Zapomněli jste dovřít okýnka? Potřebujete si dobít mobil? Máte smolíka, musíte zapnout motor..

Závěrečný verdikt?

Až na problematický radar, u kterého mi trochu docházela trpělivost a pár dalších blbostí, jsem s autem spokojený – design je střízlivý, ale elegantní, bez designových zběsilostí dnešních aut, v interiéru se vše ovládá jednoduše – jeden šmatlací dotykáč, jinak tlačítka, točítka a analogové budíky. Motoricky a podvozkově si užívám každou jízdu. Mohlo by to mít ještě o 2-3 cm vyšší světlou výšku, na druhou stranu by to už asi bylo na úkor zábavných jízdních vlastností. Nejezdí to za „děkuji“, ale spotřebu až tak neřeším.

Vitara je dle mého názoru ideální univerzální auto jak do města (ideálně s automatem, má vyšší posez a podvozek, délka 4,2 m = obratnost), tak na blbnutí po okreskách či v rozumné míře i v terénu.