Splašené trubky, načančaný brouk, Autíčkářův trackday a spálený nos!

Bylo evidentní, že parádivá naleštěná Sally v rukou pana Kraba nebude gumy rvoucí drift mašina, která způsobí okolnímu diváctvu čirou adrenalinovou zábavu. To se opravdu dalo čekat. Kdo mě znáte, tak je vám to hned jasné a kdo ne, tak si myslím, že už stejně tušíte, jak to se mnou je. Pan Krab lavíruje někde na pomezí sběratele, který oprašuje svá auta v garáži pavím peřím, nicméně někdy se snaží být opravdu nadšeným řidičem. No, hlavně aby nedošlo v tomto textu v následujících odstavcích na nejhorší. Totiž na to, aby na trackday ježdění nepřišlo ke skalpovování stříbrné devětsetjedenáctky autíčkářskou Miatou!

Pan Saage se na návštěvu svého prvního trackdaye ve své zbrusu nové anglické „Orangině light“ profesionálně vybavil. Kromě vybavení závodní přilbou přezul také na semislicky od Avonu. Tyhle gumy totiž nepůjdou na slunkem vyhřáté trati ve Vysokém Mýtě vůbec utrhnout a tím pádem bude honit sekundu za sekundou a získávat jeden skalp okolních plechcupových či neplechcupových závoďáků za druhým. Vážně ty semislicky nepůjdou utrhnout? Ještě se na to podíváme!

Hlava ve větráku

Ráno jsme se sešli na pumpě v Běchovicích a Saage přivezl v Caterhamu nejen Caterhama, ale i paní Saageovou, notně vyfoukanou z jízdy už po těch pár kilometrech přejetím z jedné části Prahy na druhou. Shledání s jejich původním autem na parádu, totiž mojí Sally jí v pravdě zahřálo na srdci a pan Krab tohoto faktu později lstivě využije. Plán byl jasný. Dálniční známky neřešíme a pojedeme po okreskách, protože okresky, to je ten správný revír pro všechna víkendová sportovní auta. Asi po pěti kilometrech v zajetí dlouhé kolony u Úval se tento nápad rozplynul jako pára nad hrncem. Podělané zácpy! Podělané opravy našich tankodromů! A podělaná sobota plná důchodců, co vyráží už před devátou ranní do hobbymarketů na kraji metropole! Zkrátka najeli jsme na dálnici, kde pan Saage nasadil velmi vražedné tempo. Takhle, ono to vražedné tempo v Catíku je rychlost ne o moc vyšší než ta maximálně povolená. Kdo z vás jezdíte na naháči nebo nedej bože jako já na Hypermotardu, tak to znáte. Udržet tachometrovou stošedesátku je zkrátka utrpení jak vyšité z příběhu o svatém mučedníkovi. Zatímco někde za Caterhamem v Porsche vládne velmi uvolněná nálada, v Catíku je to jinak. V Porsche k poslechu hraje kapela flat six a kdybych se nebál krvežíznivých modrých Passatů a současně plánoval naštvat pana Saageho, podřadil bych na čtyřku a vyrazil vstříc Hradci Králové v trojciferné číslici začínající dvojkou. A to tak nějak naprosto v klídku. Jo, tohle Sally totiž umí. Na rychlé dálniční přesuny je prostě stavěná.

Caterham

Moment lsti se přiblížil na zastávce u pumpy někde u Pardubic. Paní Saageová už toho měla docela dost a ráda by se přeci jen projela v klidu a v pohodě a bez helmy ve starém dobrém Porsche. Tím pádem dostává pan Krab konečně poprvé v životě klíčky od Caterhamu a sobota se začíná vybarvovat velmi do růžova. Caterham je sice auto. Ale jen pouze pokud auto chápete jako věc s motorem a čtyřmi koly, z toho předními ovládanými volantem. A ten je tady dokonce odnímatelný. „No airbag, no ABS, no nothing! You drive you live, you crash you die!“ Tak nějak by to asi ohodnotil Peter Wheeler, někdejší majitel značky TVR a nadšený závodník a opravdový petrolhead. A ač magazín Autíčkář ty anglikanismy nerad používá, teď jsem zkrátka udělal výjimku. Doufám, že prominete můj slovník, a to slovo začínající na „P“. K Wheelerovi se totiž neobyčejně hodí. Zrovna jako k Chapmanovi, nakonec právě jsem si oblékl jeho nestárnoucí dílo. Existuje široká škála Caterhamů, které si můžete postavit a koupit. Může být pohodlný bez závodního rámu a v mikroplyšových sedačkách, může vypadat jako z padesátých let a mít motor z japonského Kei-car anebo může být, tak jako „Orangina light“ plně závodní. Orangině vlastně chybí snad jen samosvorný diferenciál, ale jinak je to auto, co může závodit celou sezonu v sérii závodů Caterham Academy. No a takový vůz si prostě oblékáte. Proplétání mezi trubkami ochranného rámu fakt připomíná soukání se do rukávu nepříjemného kousavého vlněného svetru. Ale když už jsem tam byl, vydechl, zapnul závodní čtyřbodové pásy a nastavil sedačku, v tom momentě bylo jasné, že já si vlastně asi vybral svoje sportovní auto špatně a Saage naopak velmi dobře. On sice brblá cosi o tom, že mu chybí ten krásný zvuk plochého šestiválce a rychlost od sto kilometrů za hodinu výš, ale Caterham je vážně továrna na emoce. Pravda tedy je, že představa prodat moje Porsche je velmi, velmi chmurnou představou. Takže jsme se vlastně dokonale pochopili. On má smutek nad tou ztrátou, ale taky obrovskou radost nad novou továrnou na emoce. U paní Saageové si jistý nejsem, jelikož k večeru po Autíčkářovo dni automaticky zamířila spíš ke stříbrnému kupé než ke Caterhamu. Tuším, že tam někde převládá spíš ten smutek.

Jízda je fakt úžasná. Já měl možnost se projet v Caterhamu už dřív, ale ne jako řidič. A i velmi intenzivní zážitek v závodním Roadsportu 1,6 na Nordschleife se sympatickým závodníkem MiVim za volantem nenahradí ty pocity ho opravdu řídit. Všechno se tu děje přirozeně a nanejvýš citlivě. Odpružení nemusí být tvrdé jako Cooper JCW prkno a kvůli té přidané lehkosti to celé funguje. Zvuk motoru se mi nanejvýš líbí. Existují nějaké ještě lepší zvuky čtyřválců a mě napadá asi jedině Honda Integra Type R v rallye úpravě pro skupinu N, ale ten Caterham k tomu nemá daleko. Řazení probíhá v krátkých drahách, a meziplyn, tedy ten falešný co nejčastěji používám, tam jde jedna báseň. Vidím přímo na přední kola před sebou a sedím někde skoro před těmi zadními. Pocitově je to hodně opačně než v devětsetjedenátce. A nějakým zázrakem jsou oba zcela opačné koncepty naprosto boží. Lotus totiž tu sedmičku ladil přes padesát let, Porsche pan Porsche ladil taky přes padesát let. A je to na tom zkrátka hodně znát. To, že nevidím do zrcátek a že je jízda v tom navýsost zvláštní to je vedlejší. Je to zkrátka skvělé. A někdy se k tomu tématu se Saagem určitě zase na Autíčkáři vrátíme.

Nonšalantní jízda na okruhu

V diskuzi padl opravdu legrační dotaz. A vyrazil ten Krab vůbec na dráhu, nebo tam s tím vyleštěným Germánem jenom pózoval, jako by si Autíčkářův den spletl s akcí Porsche enthusiast clubu?  Náhodou vyrazil, a to dokonce dvakrát. Chvíli schovával za pomalá první kola nutnost zahřívání sofistikovaného šestiválcového agregátu a pak zas měl pocit, jestli by už zase neměl spíš chladit a vyjíždět pár kol v lehčím tempu. Klasický Krab. Já takhle závodím ve všem. I na té motorce. Na druhou stranu v dalším, odpoledním kole jsem prozřetelně vypnul Porsche stability management systém a zjistil, že se to auto i na krátkém okruhu jakým je Vysoké Mýto ovládá naprosto intuitivně a s přehledem jej zvládá. Snadno se dalo poznat, kdy to na běžném sportovním obutí začne klouzat a speciálně předek dává spoustu citu pro to, co bude dělat. Zadek naopak drží výborně pod plynem a máte k dispozici vážně famózní trakci. Pokud jsem se trochu smeknul, všechno to bylo hodně dobře řiditelné. Brzdy jsou skvělé, a i když bych na to přitlačil víc, což jsem asi teda měl no, tak by pořád měly dost rezerv. No zaplať bůh, tu Miatu za zadkem jsem po celou návštěvu tratě za sebou opravdu udržel. A že jsem se nechal předjet Goldiesovou MRchou?  Řeknu to takhle. Víte, já mu chtěl udělat radost, hehe! Zrovna jako když se mě cestou zpátky ptal Saage jestli jsem za ním za tou křižovatkou akceleroval naplno, protože on tomu Catu dal fakt plnej. „Ne, to já jsem to jen tak šudlal na půl plynu“, odvětil jsem v naprostém klídku. Jenže, náhodou musím asi prozradit, že Caterham nejen, že je opravdu rychlý na malém okruhu kam se fakt hodí, je taky moc rychlý v akceleraci z místa až do nějakých sto kiláků za hodinu. Pak se v Porsche projeví síla motoru na trojku a když kolem stopadesáti řadíte čtyřku, je jasné že s tímhle Catem už mu stačit nebudete. Ale Caterham může mít i jiné motory, než je 1.6 Ford Focus, takže pak to už bude jiný mazec. Jenže, tak jak to je, tak to pro normálního ne-extrémně talentovaného řidiče je absolutní špička toho, co dokáže využít. Víc asi nepotřebuje. Prozatím…. Alespoň takový dojem ve mně zanechal.

No, a protože už jsem toho popsal docela dost, tak se podívejte na Saageho video, kde zjistíte, že Krab opravdu na tu dráhu vyrazil, a že Caterham na semislickách opravdu nejde utrhnout! Nebo, že by jo?

Video: Saage

Fotky: CZ Misak (díky!)